Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Redaktorské správy

Legendární jedenáctka – Peter Schmeichel

Champs League SF Peter Schmeichel

Peter Bolesław Schmeichel je bývalý dánský brankář, který svá nejlepší fotbalová léta strávil v Manchesteru United. Narodil se 18. listopadu 1963 v dánském Gladsaxe v Kodani. Dorostl do výšky 191 cm a vážil okolo 100 kg. Byl známý svou hlasitostí a kritikou chyb, které udělali obránci. Během své kariéry se mu z pozice brankáře podařilo vstřelit 10 branek, z toho jednu v národním týmu. V reprezentaci odehrál 129 zápasů, hrál na jednom MS a čtyřech ME a ve 30 zápasech měl kapitánskou pásku. Profesionální fotbalovou kariéru započal v roce 1981, ukončil ji v roce 2003 a během té doby získal 24 klubových trofejí.

Je považován za jednoho z nejlepších fotbalových brankářů všech dob a právem byl zařazen mezi nejlepších 10 brankářů 20. století. V roce 2001 udělala agentura Reuters průzkum a mezi oslovenými 200 000 respondenty zvítězil před Lvem Yašinem a Gordonem Banksem. V roce 2003 byl uveden do Anglické fotbalové síně slávy jako uznání jeho vlivu na anglický fotbal. V roce 2004 byl zvolen do TOP 125 žijících fotbalistů k výročí 100 let FIFA.

Peterovi rodiče byli dánská zdravotní sestra Inger a polský jazzový muzikant Antoni Schmeichel. Až do roku 1970 měl polské občanství, dokud se spolu s otcem a třemi sestrami nestali dánskými občany. Své střední jméno Bolesław má po svém pradědovi. Svá dětská léta strávil v Budinge, na předměstí Kodaně a fotbal začal hrát za Høje-Gladsaxe v roce 1972. Svůj první zápas odehrál 7. srpna 1972 ve věku 8 let. Po dvou a půl letech se stal hráčem BK Hero, které hrálo o několik lig výše. V roce 1979 došlo ke sloučení BK Hero a Gladsaxe BK, vznikl tak klub Gladsaxe-Hero BK a Peter pokračoval svou juniorskou kariéru v jeho dresu.

V roce 1981 se v tomto klubu dostal do seniorského týmu, kde se setkal se svým mentorem Svendem Aage Hansenem, který byl jeho první seniorský trenér a později se stal také jeho tchánem. Glasdaxe-Hero mělo 3 kola před koncem sezony jistý sestup ze 3. divize a tak Hansen dal peterovi a dalším 6 mladým juniorským hráčům šanci v zápase proti IF Skjold Birkerød. Zápas sice prohráli 0:1, ovšem Peter byl v místním tisku pochválen za svůj výkon. Na konci sezóny Hansen naznačil Peterovi svůj plán, aby zůstal v klubu, než se podívá do vyšší soutěže, případně do zahraničí. Peter odmítl nabídku konkurenčního klubu, protože se mu zdál být nudný.

V následující sezóně Gladsaxe-Hero potřebovali porazit Stubbekøbing aby se vyhnuli sestupu. Peter předvedl famózní výkon a Gladsaxe zvítězilo. Po utkání Hansenova dcera Bente vběhla na hřiště a objala Petera. Nakonec spolu začali chodit a časem se i vzali.

Než se stal profesionální fotbalista, vystřídal Peter několik zaměstnání. Pracoval v textilní továrně, rok pracoval jako uklízeč v domově pro seniory. Pak také pracoval pro Světový fond pro ochranu přírody, kde zastával funkci obchodního manažera. Krátce na to měl nastoupit na čtyřtýdenní vojenskou základní službu. Ovšem to se krylo s letním kempem týmu Hvidovre v Portugalsku, kterého se měl účastnit. Dostal výjimku a vojenskou službu měl o měsíc posunutou. I z toho důvodu se musel vzdát své práce pro Světový fond. začal tak pracovat v tchánově firmě na podlahy, ovšem z důvodu obav nadměrnou zátěž na kolena se jeho posledním civilním zaměstnáním stala práce v reklamní společnosti, kterou vlastnil předseda fotbalového klubu Hvidovre. Pak už se věnoval čistě jen fotbalu, protože přišla nabídka přestupu do klubu Brondby Kodaň.

Brondby Kodaň

Navzdory šesté nejlepší obraně v lize, kdy ve 30 zápasech obdrželo Hvidovre 40 branek, skončil tým na 14. místě a tým v roce 1985 sestoupil. Zároveň to byla sezóna, kdy Peter vstřelil 6 branek, a během prvních 2 sezón v klubu chyběl v bráně pouze ve 2 ze 60 ligových zápasů. Po roce se Hvidovre do první ligy vrátilo a Peter si svými výkony řekl o přestup do prvního velkého klubu, Brondby Kodaň. Brondby se upsal ještě před startem sezóny 1987.

Hned ve své první sezóně v Brondby pomohl týmu k titulu, nejen skvělými výkony v brance, když ve 26 zápasech (Peter odchytal 23 zápasů) Brondby inkasovalo jen 17krát, ale také 2 vstřelenými góly. Zároveň si prožil debut v reprezentaci v přátelském zápase proti Maďarsku. Zároveň byl nominovaný i na nadcházející ME 1988, na kterém odchytal 2 zápasy, proti Německu i Itálii Dánsko prohrálo 0:2.

V další sezóně Brondby obhájilo titul a Peter v lize odchytal všechny zápasy. Brondby se úspěšně dostalo z Intertoto Cupu do poháru UEFA, kde nestačili v 1. kole na belgické Bruggy. Ve skupině Intertoto Cupu se Brondby utkalo i s českým Baníkem Ostrava. Doma Dánové vyhráli 3:2, odvetu vyhrál Baník 2:1.

V roce 1989 Brondby skončilo v lize na druhém místě, hrálo Intertoto Cup a jejch pouť pohárovou Evropou skončila opět v 1. kole Poháru EUFA, tentokráte na francouzském Marseille. V následující sezóně si Brondby vzalo zpět titul mistra a pohárová sezóna 1990/91 byla pro tento klub veleúspěšná. Skrz Intertoto Cup v Poháru UEFA postupně vyřadili s Eintracht Frankfurt, Ferencvároš Budapešť, Bayer Leverkusen a Torpédo Moskva. V semifinále pak narazili na AS Řím. Po domácí bezbrankové remíze v odvětě podlehli 1:2 a sen o finále se rozplynul, když rozhodující postupovou branku vstřelila domácí star Rudi Völler v 87. minutě. Brondby v tomto ročníku Poháru UEFA odehrálo 10 zápasů, Peter odchytal všechny zápasy a udržel v 7 zápasech čisté konto.

V následují ligové sezóně 1991 Dánská nejvyšší soutěž změnila formát. Nově se začalo hrát systémem podzim – jaro, proto měl nový ročník jen 18 zápasů. Peter odchytal všechny zápasy, pustil 15 branek a o 2 body si tak mohl slavit 4. titul během 5 let v klubu.

Manchester United

Stalo se to 6. srpna 1991 a Sir Alex Ferguson v roce 2000 prohlásil, že to byl nákup století. Za částku 550 000 liber Peter přestoupil do Manchesteru United. V tomto klubu strávil celkem 8 let, vyhrál 5 ligových titulů a památné vítězství v Lize mistrů.

Ve své první sezóně 1991/92 v United pomohl klubu ke 2. místu, za mistrovským Leedsem. Vynechal pouze 2 ligové zápasy. Už v této sezóně se mohl radovat ze své první anglické trofeje. 19. listopadu 1991 se United střetli s francouzským Red Star v zápase Evropského Superpoháru, kde měli možnost bojovat o trofej jako loňští vítězové Poháru vítězů pohárů. Jediný gól zápasu vstřelil Brian McClair v 67. minutě. Další trofej přidal po dubnovém vítězství ve finále Ligového poháru. Zápas United vyhráli 1:0 a jediným střelcem byl opět Brian McClair. Během své první sezóny v United odchytal v lize 40 zápasů a udržel 17 krát čisté konto a obdržel 32 branek. Ve dvou zápasech nenastoupil.

V nové sezóně 1992/93 se v Anglii poprvé hrála Premier league a jejím prvním vítězem se stali s náskokem 10 bodů právě United. byla to první velká domácí trofej United po dlouhých 26 letech. Peter odchytal všech 42 ligových utkání ve kterých obdržel 31 branek a v 18 zápasech dokázal udržet čisté konto. V evropských pohárech, konkrétně v Poháru UEFA to ovšem taková sláva nebyla. Hned v 1. kole United po domácí remíze 0:0 padli na penalty s ruským Torpédem Moskva. Peter si jistě zavzpomínal, jak tento tým před několika lety s Brondby vyřadil ve stejné soutěži.

Další ročník a další titul, 40 ligových zápasů, 38 obdržených gólů. Peter vynechal pouze poslední 2 ligové zápasy a stihl přidal dalších 15 čistých kont. Ovšem tato sezóna neprobíhala pro Petera úplně hladce. Během lednového zápasu na Andfieldu vedli United už 3:0, ovšem Liverpool odkázal vyrovnat. Peter pak byl SAFem kritizovaný a proběhla mezi nimi ústní přestřelka. SAF Petera dokonce vyhodil, ovšem poté, co se gólman omluvil před celým mužstvem ho vzal SAF na milost a sezónu dochytal. Do sbírky pak přidal i další trofeje. Nejdříve to byl Community Shield, když v základní hrací době skončil zápas s Arsenalem 1:1. V penaltovém rozstřelu jako první minul Denis Irwin, na straně Arsenalu minul branku Ian Wright, který vyrovnával v základní hrací době na 1:1, aby pak v poslední sérii Peter chytil penaltu svému brankářskému rivalovi Davidu Seamanovi. Další domácí trofej získali United v FA Cupu, když ve finále deklasovali Chelsea 4:0. Jak se United dařilo doma, na evropské scéně to byla mizérie. V Lize mistrů sice přešli přes maďarský Honvéd přes 1. kolo, ovšem pak narazili na turecký Galatasaray. Doma zápas skončil 3:3, když United po čtvrt hodině vedli 2:0, ovšem i díky dvěma gólům Kubilaye Türkyilmaze turci otočili skóre. Remízu pak zachraňoval Král Eric. V odvetě gól nepadl a United byli vyřazeni.

Moc nechybělo k tomu, aby si v United řekli hlášku, kterou o pár let později stvořil Robert Záruba: „Vítej zlatý hattricku“. Ovšem popořadě. V Community Shieldu si United poradili s Blackburnem 2:0. Nový ligový ročník začali nevyrovnanými výkony, a pohybovali se kolem 5. místa. V listopadu Peter poprvé chyběl v sestavě díky problémům se zády. V dalším kole pak byl u demolice městského rivala City 5:0. O kolo později však vydržel na hřišti jen 8 minut. Poté musel kvůli obnovenému zranění střídat a vynechal dalších 8 ligových zápasů. Do ligy naskočil až v polovině ledna. Paradoxně v době, kdy byl Peter zraněn se United poprvé v sezóně dostali do čela ligy a tam se přetahovali s Blackburnem. Jeden z klíčových zápasů sezóny přišel 25. února 1995. United měli šňůru 10 ligových zápasů bez prohry a přijeli na Goodison park k zachraňujícímu se Evertonu. Zápas rozhodl jediným gólem domácí Duncan Ferguson a United v tabulce klesli na 2. místo. Zde se drželi až do posledního kola, kdy zavítali na půdu kladivářů z West Hamu. Vedoucí Blackburn pak hrál na Andfield Road. United měli před posledním kolem 87 bodů, Blackburn 89. Blackburn dostal do vedení ve 20. minutě svým 34. gólem v sezóně Alan Shearer a ještě větší radost mohli fanoušci tohoto týmu měli, když United po půl hodině prohrávali 0:1. Ve 52. minutě skóroval Brian McClair a srovnal na 1:1. Liverpool také srovnal a vítězný gól vstřelil v 90. minutě Jamie Redknapp. United mezitím drtili Kladiváře, k titulu potřebovali vstřelit ještě jeden gól, ovšem nastřelili jen tyčku a spálili několik obrovských šancí. O tu největší je pak připravil hlavní rozhodčí, který neodpískal jasnou ruku domácího obránce ve vlastním vápně. Zápas nakonec skončil 1:1 a tak se nakonec „zlatý hattrick“ nekonal. Peter vychytal 20 čistých ligových kont ve 32 zápasech a pustil jen 15 branek. Také byl na hřišti 4.3.1995. kdy United doma doslova rozmetali Ipswich 9:0. Pět branek vstřelil Andy Cole. Jak se United dařilo v lize, na evropské scéně to byl pravý opak. Ve skupinové fázi stihl Peter odchytat jen první tři zápasy, kdy pomohl k výhře nad švédským Goteborgem 4:2 a dvěma remízám na hřišti Galatasaray 0:0 a doma s Barcelonou 2:2. Odvety Peter nestihl kvůli poraněným zádům a United s druhým gólmanem Gary Welshem schytali nakládačku na Nou Campu 0:4 a ve Švédsku prohráli 1:3. Závěrečná domácí výhra nad Turky v poměru 4:0 už nic nemohla změnit na faktu, že to byl pro United v této sezóně poslední pohár na evropské scéně.

Co se nepovedlo loni, povedlo se o rok později. Sezónu 1995/96 začali United ligovou prohrou na hřišti Aston Villy 1:3. Pak přišla série 10 zápasů bez prohry a United se usadili na 2. místě. Pak přišla prohra s Arsenalem, dalších 5 zápasů bez prohry, přičemž v posledních 2 zápasech Peter nechytal a po návratu United padli dvakrát za sebou, na hřištích Liverpoolu a Leedsu. Když na Nový rok podlehli Tottenhamu 1:4, nikdo netušil, že United startují další sérii zápasů bez prohry, tentokráte jich bylo 12, včetně venkovní výhry 6:0 na hřišti Boltonu. Během této šňůry se United dostali do čela a Peter vychytal hned v 9 zápasech čisté konto. nakonec s náskokem 4 bodů získali titul před Newcastlem, které táhl svými góly Alan Shearer. Peter odchytal v lize 36 zápasů, inkasoval 30 branek a vychytal 18 čistých kont. Další domácí trofej přišla v FA Cupu, když ve finále United porazili velkého rivala Liverpool gólem Erica Cantony 1:0. A jak už to bylo v posledních letech zvykem, evropské poháry nebyly United přány. V 1. kole Poháru UEFA jim byl vylosován ruský Rotor Volgograd. Z úvodního duelu si United přivezli bezbrankovou remízu, a tak se čekalo, že domácí odvetu v poklidu zvládnou. Ovšem téměř 30 000 diváků, kteří byli na Old Trafford přítomni jen koukali, když ve 24. minutě Rotor vedl 2:0. Po hodině hry snižoval Paul Scholes a během závěrečného tlaku šel do ofenzívy pomoci i Peter. V 88. minutě pak po Giggsově rohu hlavou zařídil vyrovnání a připsal si tak jediný vstřelený gól v dresu United. Výsledek 2:2 však do dalších bojů posunul ruský Rotor.

Po vítězné sezóně začali United tu novou 1996/97 otevíracím zápasem v rámci Community Shield proti Newcastlu. Zápas měl jednoznačný průběh a United s přehledem vyhráli 4:0. Tento zápas nastartoval United k prvním 9 ligovým zápasům bez prohry, ovšem hned 4 z nich byli remízy. V 10. kole přijeli neporažení United na hřiště Newcastlu a začala pro ně dlouhá série proher. Ta nejkrutější přišla hned na úvod. Newcastle vrátil United prohru v z Community Shieldu i s úroky a Peter lovil míč ze sítě hned pětkrát. Zajímavé je, že všechny branky měly jiného střelce. Obávaný kanonýr Alan Shearer se prosadil jen jednou. V dalším kole United zavítali na hřiště Southamptonu a chtěli si spravit náladu. Ovšem tvrdě narazili. Průběžné stavy 2:1 či 3:2 pro domácí ještě dávaly naděje na nějaký bodový zisk, ovšem druhé góly Berkoviče a Östenstada v 83., resp. 86. minutě tyto šance hodně snížily. Bláznivou desetiminutovku podtrhl snížením Paul Scholes a ukončil ji v 90. minutě vlastním gólem Gary Neville. United si tak odváželi klepec v poměru 3:6. Černá série pak pokračovala i v domácím zápase proti Chelsea, kdy United prohráli jen 1:2. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. United se z této 3 zápasové série oklepali a nastartovali novou sérii, 16 ligových zápasů bez prohry s bilancí 11 výher a 5 remíz. Peter během této šňůry obdržel 12 branek a vychytal 6 čistých kont. tato série započala 16. listopadu 1996 zápasem s Arsenalem a skončila až 8. března 1997 na hřišti Sunderlandu. Po této prohře měli United na čele 4 bodový náskok nad Arsenalem a Newcastlem. tento náskok se jim do konce sezóny podařilo ještě o něco navýšit a před oběma pronásledovateli obhájili svůj další ligový titul o 7 bodů. Nejlepším střelcem United této sezóny byl „20legend“ Ole Solskjær s 18 góly. Peter odchytal v lize 36 zápasů, pustil 41 branek a vychytal 14 čistých kont. V FA cupu se obhajoba nepodařila, nad síly United byl ve 4. kole FC Wimbledon, když po remíze 1:1 následovalo opakované utkání, které domácí vyhráli 1:0. Dlouho se čekalo, co United předvedou na evropských kolbištích. V Anglii naprostá dominance, ovšem za kanálem La Manche to byla bída. Ovšem tento ročník ukázal sílu United i zbytku Evropy. V základní skupině se United rozjížděli vlažně. 3 výhry a 3 prohry znamenaly postup ze druhého místa za Juventusem, se kterým prohráli oba vzájemné zápasy. Zajímavé je že všechny výhry United skončily 2:0 a všechny prohry pro změnu 0:1. Ve čtvrtfinále začali United doma proti FC Porto. Peter udržel čisté konto a mohl slavit jasnou výhru 4:0. V odvetě gól nepadl, Peter si připsal 5. čisté konto v lize mistrů a United v semifinále čekala Borussia Dortmund. Prví zápas se hrál na Signal Iduna Parku před 48 500 diváků. Domácí vyhráli 1:0 a do odvety bylo vše otevřené. na Old Trafford se sešlo 53 600 diváků a všechny už v 8. minutě zmrazil Lars Ricken. Borussia vedla 1:0 a tento stav udržela až do konce a slavila postup do finále. Pro United na jednu stranu zklamání, na druhou po několika letech první evropská vlaštovka.

Další ligový ročník 1997/98 a na konci stejně smutný pohled na tabulku jako před třemi lety. Na úvod sezóny si United připsali výhru v Community Shieldu proti Chelsea, když zápas dospěl až do prodloužení. Liga začala 8 zápasy bez prohry, přičemž Peter stihl 6 čistých kont a pouhé 3 inkasované branky. Prohra s Leedsem pak byla zapomenuta 4 výhrami v řadě, hlavně pak posledními dvěma zápasy. 25. října 1997 a 1. listopadu 1997 hráli United dva domácí zápasy za sebou a fanoušci na Old Trafford si užili gólové hody. Nejdříve United vyklepli 7:0 Burnley (hattrick vstřelil Andy Cole a poslední gól vstřelil Karel Poborský), pak si debakl odvezli pro změnu hráči Sheffieldu Wednesday. Na výhře 6:1 se dvěma góly podíleli opět Andy Cole a Ole Solskjaer. Z pohledu United pak následoval smolný zápas na hřišti Arsenalu, kdy United dokázali smazat dvoubrankovou ztrátu, ovšem na třetí gól do Peterovy sítě již odpovědět nedokázali. V té době United vedli tabulku a v čele se drželi dlouho. I 3 prohry ze 4 zápasů na přelomu roku je z prvního místa nesesadily. To se podařilo až Arsenalu. 14. března 1998 se hrála odveta na vyprodaném Old Trafford (55 174 diváků). Před tímto zápasem měly oba týmy stejný počet bodů a United vedli o skóre. Nejprve Overmars obešel Petera a z velkého úhlu netrefil prázdnou branku. Pak Lee Dickson namazal Andy Coleovi, který mohl jít sám na gólmana, ale neměl rychlost a míč mu odkopl obránce Arsenalu ovšem tak nešťastně, že našel Teddyho Sheringhama, který tváří v tvář Alexanderu Manningerovi neuspěl. V další šanci se ocitl na druhé straně opět Marc Overmars, ovšem minul. Reparát mohl složit i Andy Cole, když po chyceném rohu ho na půlce našel Peter a Andy běžel sám na gólmana, ovšem Manninger i tentokrát uspěl. Ve druhém poločase se do další šance dostal opět neúnavný Overmars a tentokrát Petera prostřelil a zařídil Arsenalu nejen výhru v zápase, ale i vedení v lize. V posledních 7 ligových zápasech United ztratili body za domácí remízy 1:1 s Liverpoolem a Newcastlem, přičemž ve třech utkáním Peter v brance chyběl. Dvě prohry s Arsenalem pak měly na konci sezóny za následek to, že titul získal právě Arsenal a nedovolil United ten „zlatý hattrick“. V lize Peter odchytal 32 zápasů a počínal si velice dobře, jen 21 inkasovaných branek a 16 čistých kont. V 6 zápasech, ve kterých chyběl United slavili 4 výhry, všechny s čistým kontem (první vychytal Kevin Pilkington, zbylé pak Raymond van der Gouw), ovšem také 2 prohry (2:3 na hřišti Coventry chytal Pilkington, 0:2 na hřišti Sheffieldu Wednesday pak van der Gouw). Ani v této sezóně se United nevedlo v FA Cupu. Ve 4. kole nejdříve doma remizovali s Burnley 1:1 a opakovaný zápas prohráli 2:3. Fanoušci věřili, že po loňském semifinále Ligy mistrů mohou United úspěch minimálně zopakovat. Ve skupině se střetli s Košicemi, Feyenoordem a loňským soupeřem Juventusem. 5 zápasů = 5 výher a 2 čistá konta pro Petera, vždy při výhře 3:0 nad Košicemi. S vidinou postupu pak v posledním zápase United prohráli v Turíně 0:1. Ve čtvrtfinále na United čekalo papírově hratelné Monaco. Ani jeden zápas neměl vítěze. United v Monacu uhráli bezbrankovou remízu a Peter tak zaznamenal další čisté konto. Do odvety bohužel nemohl zasáhnout a tak ho musel nahradit Raymond van der Gouw. Po zaváhání obránců United se k míči dostal Davod Trézéguet a z hranice velkého vápna nechytatelnou dělovkou pod břevno poslal Monaco do vedení již v 5. minutě. v 53. minutě vyrovnal Ole Solskjaer, více branek bohužel United nevstřelili a s Ligou mistrů se rozloučili.

7 sezón v dresu Manchesteru United a 4 ligové tituly a 3 druhá místa. To byla bilance Petera Schmeichela před sezónou 1998/99. Tu novou začali United jako již poněkolikáté zápasem Community Shield. Tentokrát jim úvod sezóny pořádně zhořkl, když je Arsenal vyprovodil 0:3. Ligu začali United remízově, 2:2 a 0:0 na úvod nebyly výsledky, které se čekaly. Pak přišly 3 výhra a zápas s Arsenalem. Jako by si všichni hráči vzpomněli na úvodní zápas sezóny a výsledek si zopakovali. naštěstí pro United to byla jediná prohra z prvních 13 kol. Pak ještě v lize nestačili ve 14. kole na Sheffield na jejich hřišti. V 18. kole pak doma 19. prosince United přivítali Middlesborough a po hodině hry prohrávali 0:3. Butt a Scholes pak jen stačili kosmeticky zmírnit prohru. Během těchto prvních 18 kol udržel Peter 4 čistá konta a pustil 22 branek. ve dvou zápasech chyběl. Do konce ligy v tu chvíli zbývalo rovných 20 kol. United nastartovali sérii 20 zápasů bez prohry, 14 výher a 6 remíz, a ve skvělé formě hrající Arsenal a Chelsea nechali za sebou a připsali si další ligový primát. Arsenal měl šňůru 19 zápasů bez prohry, kterou v předposledním kole přerušil Leeds, Chelsea v ročníku prohrála stejně jako United jen 3 zápasy, přičemž první prohra přišla hned v úvodním kole. Peter během této série 2 zápasy vynechal a ve zbylých 18 inkasoval 13 branek a udržel 7 čistých kont. Památné zápasy z této ligové sezóny budou asi dvě vysoké výhry, na hřišti Leicesteru City 6:1 (Yorke hattrick, Cole 2 góly) a pak výhra na Nottinghamu 9:1, kdy se 4 góly za 10 minut jako střídající hráč blýskl „20legend“ Ole Solskjær. Tabulku střelců ovládli v této sezóně 3 hráči s 18 přesnými zásahy, Jimmy Floyd Hasselbaink z Leedsu, liverpoolský Michael Owen a Dwight Yorke. Tomu zdatně sekundoval se 17 brankami Andy Cole. Druhou trofej si na konto United připsali v FA Cupu. Middlesborough, Liverpool, Fulham, Chelsea a Arsenal. To byli soupeři, kteří stáli United v cestě do finále. 7 zápasů a 4 čistá konta pro Petera. Tam čekal Newcastle United. Mezitím United bojovali i v Lize mistrů. V kvalifikaci vyřadili polský LSK Lodž, aby na ně ve skupině čekali 3 soupeři, kteří se nesmazatelně zapsali do historie United. Barcelona, na jejichž hřišti se mělo konat letošní finále Ligy mistrů, Bayern Mnichov, kterého United ještě potkají a Brondby Kodaň, ze kterého přišel poklad jménem Peter Schmeichel. Bilance 2 výhry a 4 remízy nevypadá nijak skvostně, navíc při divokém skóre 20:11. Obě výhry byli proti Brondby, venku 6:2 a doma 5:0, což byla také jediná vychytaná nula pro Petera v základní skupině. S Barcelonou to bylo v obou zápasech 3:3. Doma United vedli 2:0 a 3:1, venku vedli 2:1 a 3:2 a i přesto nedokázali Barcelonu porazit. S Bayernem to bylo podobné, doma remíza 2:2 a venku 1:1, přičemž v obou zápasech soupeř musel vyrovnávat. Ve čtvrtfinále United čekal Inter Milán. Doma Peter vychytal nulu a po výhře 2:0 United jeli na San Siro pro postup. Odveta skončila 1:1 a další soupeř byl opět z Apeninského poloostrova, pro United známý Juventus. United začali doma a od 25. minuty museli dotahovat manko po gólu Antonia Conteho, který dostal balón mezi obránce a střelou na vzdálenější tyč nedal Peterovi šanci. Ve druhém poločase rozhodčí neodpískal penaltu pro United za evidentní ruku jednoho z hráčů Juventusu a tak byl dlouho stav příznivější pro hosty. Až v 90. minutě United po Beckhamově centru přes hlavu do malého vápna vytvořili pořádný závar a po několika odvrácených hlavičkách dělovkou z half voleje málem protrhl síť Ryan Giggs a srovnal na konečných 1:1. Odveta tak slibovala pořádné drama, které také přišlo. Když v 11. minutě zvyšoval „Pippo“ Inzaghi na 2:0 pro Juventus, měli všichni italové jasno. V obou případěch s tím Peter nemohl moc dělat, první gól šel po centru Zidana na zadní tyč, u druhého šlo o tečovaný míč, který Petera jednoduše přeletěl. United se však nevzdali a do poločasu vyrovnali. Nejprve Keane lehce tečoval Beckhamův roh a pak se projevila spolupráce Cole + Yorke. Prvně jmenovaný centroval, druhý hlavou skóroval. Během prvního poločasu stihl dostat žlutou kartu Roy Keane a v případě postupu do finále by tak chyběl. Ve druhé půli měl výbornou šanci opět Inzaghi, ovšem Peter ho výborně vychytal. Když už se mu přece jen podařilo vstřelit gól, nebyl uznám pro asi metrový offside. V 83. minutě pak přišel drzý průnik Yorka mezi dvěma obránci, udělal kličku gólmanovi Peruzzimu, který ho fauloval, ovšem rozhodčí ponechal výhodu, protože za míčem se hnal osamocený Andy Cole a z těžkého úhlu poslal míč do prázdné brány. United otočili ztracený zápas a vyhráli 3:2. A teď finále.

Liga skončila 16. května, to United doma porazili Tottenham 2:1 a slavili titul. O 6 dnů později, 22. května 1999 hráli finále FA Cupu proti Newcastlu. Teddy Sheringham a Paul Scholes zařídili výhru 2:0 a Peter si připsal 4 čisté konto. Těžký, ovšem pro fotbalisty Manchesteru United příjemný „týden“ zakončili 26. května 1999 finále Ligy mistrů na Nou Camp proti Bayernu Mnichov. O tom jak to dopadlo asi není třeba se rozepisovat, tak k tomu jen přidám video z pořadu Slavné sportovní okamžiky.

Tato sezóna byla pro Petera nejúspěšnější. Vysoce ceněný Treble na závěr svého angažmá v Manchesteru United podtrhl skvostnou bilanci v tomto klubu. Za United odchytal 292 ligových zápasů, v nichž inkasoval 222 branek a ve 129 případech udržel čisté konto (některé zdroje uvádí 130, 19. listopadu 1994 odehrál 8 minut a pak kvůli zranění střídal).  Celkem za United odehrál 398 utkání a ve 164 zápasech zůstal nepřekonaný. Získal zde 15 týmových trofejí, je to 5 ligových titulů, 3 výhry v FA Cupu, 1 výhra v Ligovém poháru, 4 výhry v Community Shield, 1 výhra s Evropském superpoháru a na závěr ovládl Ligu mistrů.

Nejvíce zápasů odehrál proti Arsenalu a Chelsea, shodně 19. Následovaly Leeds a Liverpool se 17 zápasy. V Selhurst Parku chytal 14 zápasů, ve Villa Parku 12 zápasů a ve Wembley chytal 11 krát. Jednou byl vyloučen.

Po jeho odchodu měli United problém najít adekvátní náhradu. V bráně se postupně vystřídali Mark Bosnich, Massimo Taibi, Fabien Barthez, Tim Howard a Roy Carroll, než SAF přivedl Edwina van der Sara a o kterém prohlásil, že je nejlepší golman, kterého zažil od doby Petera Schmeichela.

Sporting Lisabon

Na konci sezóny 1998/99 se Peter rozhodl opustit Manchester United. Ve věku 36 let se obával, že v sezóně, ve které odchytá téměř 60 zápasů si neudrží vysokou kvalitu. Ve Sportingu tak podepsal dvou letou smlouvu. Hned v úvodní sezóně se Sportingem získal ligový titul a tým tak ukončil 18 leté čekání na tuto trofej. Ve druhé sezóně se mu stalo poprvé od doby, kdy hrál v týmu Hvidovre, že s týmem skončil na horším než 2. místě. V lize Sporting obsadil 3. místo, s 15 bodovou ztrátou na mistrovskou Boavistu Porto.

Aston Villa

Peter si původně přál prodloužit smlouvu ve Sportingu, nicméně na konci druhé sezóny se rozhodl vrátit do Anglie. Zde se upsal týmu Aston Villa na jeden rok s možnou opcí. Za Villans odchytal 29 ligových utkání, inkasoval 37 branek a udržel v 7 zápasech čisté konto. Do historie Premier league se zapsal tím, že se stal prvním brankářem, který v této soutěži dokázal skórovat. Stalo se to 20. října 2001 při prohře 2:3 na půdě Evertonu. Po této sezóně se rozhodl z klubu odejít. Manažer John Gregory byl nahrazen Grahamem Taylorem a ten chtěl jako týmovou jedničku Petera Enckelmana.

Manchester City

Jako volný hráč se Peter domluvil na smlouvě u konkurenčních City. Zahrál si za oba manchesterské kluby a dokázal vytvořit ojedinělý počin, když nikdy v tomto městském derby nebyl poražen. City nejdříve doma pomohl United porazit 3:1, na Old Trafford pak do zápasu, který skončil 1:1 nenastoupil.

Mezinárodní kariéra

Svůj reprezentační debut za A tým si zažil 10. května v přátelském zápase proti Maďarsku. Čisté konto udržel pouhých 15 minut a celkem v tomto zápase lovil míč ze sítě dvakrát. Prvního vítězství se dočkal v dalším zápase, kdy Dánové zdolali Belgii 3:1. Aniž by zasáhl do kvalifikačních bojů a s pouhými dvěma starty se objevil v nominaci Dánska na ME 88. V prvním zápase Eura seděl na lavičce a sledoval, jak jeho spoluhráči včetně gólmanské jedničky Troelse Rasmussena podlehli Španělsku 2:3. Do dalších zápasů udělal trenér Sepp Piontek změnu v bráně, a tak dostal Peter pořádnou šanci. Dánové sice oba zbývající zápasy ve skupině prohráli 0:2 s Německem i Itálii, ovšem pro mladého Petera to znamenalo začátek jeho dlouhé reprezentační kariéry. V následující kvalifikaci na MS již byl národní jedničkou. Na MS 90 se Dánsko neprobojovalo, ovšem na další ME už ano. Dánové tam jeli jako outsider a náhradník. Úvodní zápas proti Anglii skončil bez branek, pak přišla prohra se Švédskem 0:1 a na závěr skupiny výhra nad Francií 2:1. A Dánové mohli slavit postup ze skupiny. V semifinále narazili na silné Holandsko. Petera překonali Dennis Bergkamp a Frank Rijkaard a zápas skončil 2:2. O vítězo nakonec musely rozhodnout penalty. Jediný střelec, který svou penaltu neproměnil a ztroskotal na Peterovi byl Marco van Basten. Dánové překvapivě postoupili do finále, kde je čekala odveta s Německem. Překvapení Dánové dotáhli až do konce, když ve finále Peter za svá záda nic nepustil a Dánové slavili po výhře 2:0 titul mistrů Evropy.

Jako novopečení Evropští šampióni byli považováni za tým, který by se měl probojovat na další MS. V kvalifikační skupině však skončili Dánové až na 3. místě za Španělskem a Irskem a na MS se nepodívali. Jak se Dánům nedařilo dostat na MS, s ME problémy neměli. V 10 kvalifikačních zápasech šestkrát vyhráli, Peter si přepsal 3 čistá konta a ze 2. místa se mohli připravovat na další turnaj. Na ME 96 v Anglii ovšem svůj úspěch nezopakovali. Jedinou výhru si připsali až v posledním zápase s Tureckem. Další kvalifikační cyklus začali Dánové dvěma výhrami a z 8 zápasů se Peter blýskl 4 čistými konty a dovedl svůj Dány na vytoužené MS do Francie.

Ve skupině na úvod vychytal Saudskou Arábii, pak přišla remíza s JAR, a nakonec prohra s domácí Francií. I tohle ovšem stačilo na postup. V osmifinále si Dánové poradili s Nigérií 4:1 a ve čtvrtfinále narazili na Brazílii. Dánové se ujali překvapivého vedení už ve 2. minutě, ovšem Brazilci měli ve svém týmu Bebeta a Rivalda, kteří zařídili výhru 3:2 a tím poslali Dány domů.

Další účast na ME si Dánové museli zajistit až v dodatečném play-off, kdy výsledkově přejeli Izrael s 5:0 a 3:0. Euro 2000 bylo zároveň posledním velkým turnajem pro Petera, kterému už bylo 36 let. Ani jemu, ani jeho spoluhráčům se tento turnaj nevyvedl, ve třech zápasech nevstřelili ani gól a sami jich inkasovali 8, v posledním utkání ve skupině podlehli českým fotbalistům 0:2.

Svou reprezentační kariéru ukončil 26. dubna 2001 v domácím přátelském zápase proti Slovinsku. V 65. minutě za velkého potlesku přepustil místo ve své brance Thomasi Sörensenovi. Svou reprezentační kariéru ozdobil 129 zápasy a 26 čistými konty (tento počet může být vyšší, nepodařilo se mi dohledat reporty ze všech reprezentačních zápasů). Dne 3. června 2000 v přátelském zápase proti Belgii zahrával pokutový kop a vstřelil tak svou jedinou branku v dresu Dánska.

Po ukončení kariéry

Kariéru fotbalisty ukončil v dubnu 2003. Postupně se začal objevovat ve fotbalovém vysílání stanice BBC a později i v dánské televizi, kdy byl hostem v živých přenosech ze zápasů Ligy mistrů.

Od roku 1999 byl vlastníkem klubu Hvidovre, ovšem v roce 2002 se z klubu stáhl. V roce 2007 skupina investorů včetně Petera investovala cca 33,5 mil. EUR do Brondby Kodaň a Peter se v klubu stal sportovním ředitelem.

Peter má syna Kaspera, který zdědil jeho brankářské geny a momentálně chytá v Leicestru City.

Peter Schmeichel je považován za jednoho z nejlepších brankářů všech dob, a také jako nejlepší brankář Dánska. Je popisován jako moderní, talentovaný, světová třída, který také vynikal v dlouhověkosti své kariéry. Vysoký, silný a fyzicky impozantní brankář, s dlouhým dosahem, stejně jako výbornými reflexy. Na svou postavu byl také extrémně atletický a agilní a byl známý pro jeho schopnost pokrýt velkou část branky. Byl oceňován za svůj charakter, mentalitu, schopnost organizovat obranu a také byl známý tím, že často řval na své obránce a kritizoval je za chyby, které udělali. Také vynikal ve schopnosti chytat penalty, často zakládal rychlé protiútoky přesnými hody nebo kopy. Uměl také skvěle číst hru a během kariéry mnohokrát vypomohl svému týmu i na druhé straně hřiště při standartních situacích a vstřelil 10 branek.

Rubrika Legendární jedenáctka pokračuje volným tempem dále. Pokud máte svého oblíbeného hráče, o kterém si chcete přečíst, pište své tipy do komentářů. 

zdroj: wikipedia.org, transfermarkt.com, mufcinfo.com, stream.cz

Mohlo by vás zaujať

Podcast: Diskusia na tému #InOleWeTrust vs. #OleOut

Marky

Review&Hodnotenie: Newcastle – Manchester United 1:0

Vlastiiic

Preview&LIVE: Newcastle – Manchester United

Moro


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!