Legendární jedenáctka: Park Ji Sung

8

Park Ji Sung je bývalý korejský fotbalista, který momentálně působí jako klubový velvyslanec Manchesteru United. Narodil se v Goheungu 25. února 1981 a během své kariéry byl kapitánem národního mužstva Jižní Koreje. Je historicky nejúspěšnějším asijským fotbalistou, když získal celkem 19 trofejí a zároveň je první asijský fotbalista, který získal trofej za vítězství v Lize Mistrů a také který do finále postoupil. Park byl schopen hrát téměř kdekoliv a byl známý i pro svou výjimečnou fyzičku, disciplínu, pracovní etiku a pohybem mimo míč.

Park začal s fotbalem ve své rodné Jižní Koreji a než odešel do Japonska, hrával za Myongji University. V Japonsku hrál za Kyoto Purple Sanga. První evropský tým, za který Park hrál, byl holandský PSV Eindhoven, kam si jej přivedl Guus Hiddink. Během sezóny 2004/05 a úspěšného tažení PSV až do semifinále Ligy Mistrů si jej všiml Alex Ferguson a za přibližně 4 mil. £ jej přivedl do Manchesteru United. S Manchesterem vyhrál park čtyřikrát ligový titul, jedenkrát Ligu Mistrů a Mistrovství světa klubů. V roce 2012 pak přestoupil do QPR. Zde se mu moc nevedlo, přišlo zranění a sestup QPR z Premier League a tak se vrátil tam, kde jeho evropská mise započala. Sezónu 2013/14 strávil na hostování v PSV.

V reprezentaci odehrál 100 zápasů a vsítil 13 branek. V roce 2002 skončil s korejskou reprezentací na MS na 4. místě. Zúčastnil se také MS 2006 a na MS 2010 byl kapitánem národního týmu. Jako první jihokorejský a druhý asijský hráč dokázal skórovat na třech po sobě jdoucí mistrovstvích světa. Svou reprezentační kariéru ukončil v lednu 2011.

Kopačky na hřebík pověsil 14. května 2014 a hlavním důvodem bylo přetrvávající zranění kolene. Dne 2. října 2014 se vrátil do klubu Manchesteru United jako jeden z globálních velvyslanců klubu. Stal se tak šestým velvyslancem tohoto klubu. Před ním to byli Sir Bobby Charlton, Andy Cole, Sir Alex Ferguson, Denis Law a Bryan Robson.

Začátek kariéry

Ačkoli mnoho zdrojů uvádí, že se narodil v jihokorejském hlavním městě Soulu, Park se vlastně narodil v Goheungu. Vyrůstal v Suwonu, satelitním městě 30 km jižně od Soulu. Fotbal začal hrát ve čtvrté třídě základní školy. Během této doby byl Park znám jako jeden z největších mladých talentů v Jižní Koreji a byl sledován řadou různých klubů. Byl dobře známý svou vynikající mírou práce, okouzlujícím driblingem a přesnými průchody. Na střední škole (březen 1996 – únor 1999) pomohl svému týmu vybojovat národní šampionát v roce 1998, přesto byl v této době odmítnut několika profesionálními kluby a univerzitami kvůlisvému malému vzrůstu. Ovšem jeho trenér, Sam Y. Kim utvrdil Parka v tom, aby pokračoval ve fotbalové kariéře. Po doporučení svého trenéra univerzitnímu trenérovi se pak stal hráčem Myongji University.

V zimě ve třetím ročníku na střední škole začal trénovat s univerzitním týmem. O pár týdnů později, v lednu 1999 dostal tento univerzitní tým šanci trénovat s olympijským týmem Jižní Koreje. Park během této doby upoutal trenéra olympijského týmu natolik, že se dostal do nominace olympijského týmu U23. Stalo se tak v jeho 18 letech.

O rok později, v roce 2000 pak zažil debut v národním A-týmu. Stalo se tak 5. dubna v zápase asijské kvalifikace proti Laosu. V červnu 2000, kdy hrál druhým rokem za univerzitu o něj projevil zájem japonský Kyoto Purple Sanga a Park jejich nabídku přijal. V září téhož roku pak jihokorejský olympijský tým nedokázal postoupit do vyřazovacích bojů a tak se kormidla po tomto neúspěchu ujal Guus Hiddink.

Klubová kariéra

Kyoto Purple Sanga

V červnu 2000 se Park stal hráčem prvoligového japonského týmu, který ovšem sestoupil. O rok později se jim podařilo postoupit zpět mezi elitu, Park dovedl tým až do finále Emperor´s Cupu. V něm pak 1. ledna 2003 vstřelil vyrovnávající gól a pak nahrál na vítěznou trefu. Tým Kyota tak tuto trofej získal vůbec poprvé. Tohle finále bylo zároveň Parkovým posledním zápasem v dresu Koyta.

PSV Eindhoven

Po Mistrovství světa byl Guus Hiddink jmenován novým manažerem PSV Eindhoven a v lednu 2003 si do týmu přivedl dva své bývalé reprezentační svěřence, Parka a Lee Young-pya. Zatímco Lee se okamžitě zabydlel v základní sestavě, Park musel o své místo bojovat nejen na hřišti, protože měl problému se zraněními. Během sezóny 2003/04 se však Park čím dál více prosazoval na hřišti, přivykl si i životu v Holandsku a během následující sezony i díky odchodu Arjena Robbena se stal jednou z nejvýraznějších osobností na hřišti. Spolu s Johannem Vogelem, DaMarcusem Beasleym a Holanďany Markem Van Bommelem a Philipem Cocuem tvořil pevnou osu týmu, který v sezóně 2004/05 dokráčel až do semifinále Ligy Mistrů. Zde jim stopku vystavil AC Milán, který domácí zápas vyhrál 2:0 a v odvetě podlehl 1:3. První gól PSV vstřelil Park.

Manchester United

V červnu 2005 přišel přestup do United za 4 mil. £. Stal se tak druhým východoasijským hráčem v dresu United, prvním byl Dong Fangzhuo. Park se stal prvním asijským kapitánem Manchesteru United, když převzal pásku po Ryanu Giggsovi, kterého nahradil v zápase Ligy Mistrů proti Lille dne 18. října 2005. Svůj premiérový gól vstřelil 20. prosince 2005 v 5. kole Ligového poháru proti Birmingham City a přispěl tak k vítězství 3:1. První ligový gól vstřelil 5. února 2006 v domácím zápase proti Fulhamu při vítězství 4:2. Následně byl ovšem tento gól prohlášen za vlastní, protože došlo k teči obránce Fulhamu Carlose Bocanegry. A tak první oficiální ligový gól je až ten z 9. dubna 2006. V tomto zápase United porazili Arsenal 2:0.

V dubnu 2007 byl Park poslán do USA aby podstoupil operaci kolene a sezóna tak pro něj skončila. Už během celé sezóny bojoval se zdravotními problémy, přesto dokázal odehrát dostatek zápasů, aby mohl na konci sezóny slavit s týmem zisk ligového titulu. A stal se tak prvním jihokorejským hráčem, který vyhrál Premier League.

Dne 1. března 2008 zaznamenal svůj první ligový gól v nové sezóně poté, co se vrátil po dlouhém zranění. Nedostatek herních příležitostí způsobil v Jižní Koreji menší pozdvižení. Ovšem Park se vrátil v dobré formě a ve čtvrtfinále Ligy Mistrů přihrával Rooneymu na gól proti AS Řím. Dne 29. dubna 2008 United postoupili do finále přes Barcelonu po domácí výhře 1:0. Ve finálovém zápase Park nenastoupil, dokonce nebyl ani na lavičce náhradníků. Alex Ferguson později prohlásil, že Parkovo opomenutí bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, které během své trenérské kariéry udělal.

Na začátku sezóny 2008/09 vstřelil park jediný gól United v zápase proti Chelsea, který skončil 1:1. V tomto zápase získal Park ocenění za Hráče zápasu. Dne 13. prosince 2008 odehrál Park svůj 100 zápas v dresu United. bylo to proti Tottenhamu na White Hart Lane. Zápas skončil bez branek. Na konci roku 2008 byl součástí týmu, který se zúčastnil Mistrovství světa Klubů. Sice vynechal semifinále, ovšem ve finále odehrál celý zápas a mohl se přímo na hřišti radovat z trofeje po výhře 1:0. Na jaře se United přes Porto probojovali do semifinále Ligy Mistrů a Park se stal prvním Asiatem, který byl počtvrté v semifinále této soutěže.

V květnu 2009 Park ústně kývl na prodloužení jeho kontraktu, který ho měl v United udržet do roku 2012. Okomentoval to slovy, že nechce odejít jinam, protože hraje v nejlepším klubu na světě. Dne 5. května 2009 vstřelil svůj první gól v Lize Mistrů. Bylo to v odvetě semifinále proti Arsenalu na Emirates Stadium. United přes ně nakonec postoupili do finále, bylo to podruhé za sebou a Park se zase zapsal do historie. Tentokráte tím, že si jako první Asiat finále Ligy Mistrů zahrál. V září 2009 pak prodloužil smlouvu do roku 2012 a odhaduje se, že popíral plat 75 000 £ týdně.

V první polovině sezóny 2010/11 měl Park výbornou formu. V září a říjnu v ligovém poháru pomohl dvěma góly k postupu přes Scunthorpe United a  Wolverhampton Wanderers, v listopadu pak jeho forma gradovala tak, že získal klubové ocenění Hráč měsíce. A pokračovala i v měsíci prosinci, kdy tohle ocenění dokázal obhájit. Na přelomu roku vyrazil jako kapitán s reprezentací na Asijský pohár a vynehal tak 7 klubových zápasů. Po návratu se však na tréninku zranil a byl mimo více než měsíc. Do klubového zápasu tak poprvé nastoupil až 2. dubna 2011 v zápase pro West Hamu. Odehrál 64 minut a United vyhráli u kladivářů 4:2. Svůj první gól v novém roce vstřelil až ve čtvrtfinále Ligy Mistrů v odvetě proti Chelsea. A byl to zároveň gól vítězný. Branku pak vstřelil, spolu s asistencí, v posledním zápase sezóny proti Blackpoolu. Zahrál si i ve finále Ligy Mistrů proti Barceloně, to ovšem United prohráli 1:3.

V nové sezóně byl Park jako střídající hráč u toho, když United doma deklasovali Arsenal 8:2. Park se na tom podílel jednou brankou. V únoru 2012 odehrál svůj 200. zápas za United, když jako střídající hráč v zápase proti Chelsea nastoupil do zápasu v 86. minutě. Dne 23. února nastoupil do zápasu poprvé jako kapitán United. Stalo se tak v zápase Evropské ligy proti Ajaxu, který United prohráli 1:2. Odvetu však vyhráli 3:2 a postoupili do dalšího kola. Dne 30. dubna se odehrálo manchesterské derby, které United prohráli 0:1 a City pak dokráčelo k titulu.

Queens Park Rangers

Po této sezóně, ve které dostával méně prostoru a času na hřišti, Park změnil klub. Přestoupil do Queens Park Rangers. Přestupová částka nebyla známá, s novým klubem podepsal dvouletý kontrakt. Svůj debut si jistě představoval jinak, QPR v doma podlehlo Swansea 0:5. Parkova první sezóna v novém klubu byla značně neúspěšná. Zpočátku figuroval jako kapitán mužstva, ovšem vinou zranění a špatné formy nakonec odehrál jen 20 zápasů a nevstřelil ani jeden ligový gól. K tomu všemu jeho QPR po špatných výkonec sestoupili z Premier league.

PSV Eindhoven

Díky tomu, že QPR sestoupilo, Park našel v sezóně 2013/14 nové útočiště. Bylo to v místě, které dobře znal. Odešel na celoroční hostování do PSV. Kvůli pracovnímu povolení nestihl úvodní zápas sezóny, nicméně ve druhém si to vynahradil a vstřelil svůj první gól. Dne 14. května 2014, krátce po skončení sezóny Park oznámil konec kariéry. Odůvodnil to hlavně přetrvávajícími problémy s koleny. „Odcházím bez lítosti, fotbal jsem si užíval. Dosáhl sem toho mnohem více, než sem myslel, že mohu. Jsem opravdu vděčný za podporu, kterou jsem dostal. Zbytek života prožiju s tím, že budu přemýšlet, jak ji mohu vrátit zpátky.“

Po konci kariéry

Dne 5. října 2014 se stal globálním velvyslancem klubu Manchesteru United. V roce 2016 začal navštěvovat sportovní management na De Montfortské univerzitě, aby pak mohl koučovat v Korejské lize.

Mezinárodní kariéra

Svou reprezentační pouť začal Park už jako 19letý mladík na postu defenzívního záložníka během kvalifikace na OH Sydney 2000. S příchodem Guuse Hiddinka k reprezentaci se Park přesunul na křídlo. Později se stal všestranným hráčem, který mohl zahrát na vícero záložních postech: na středu, pravý i levý záložník stejně tak jako ofenzivní křídlo.

MS 2002

Na tomto MS Korea nejdříve zdolala Polsko 2:0, pak remizovala 1:1 s USA. V posledním zápase skupiny narazili na Portugalsko, v jejichž dresu válali Luis Figo či Rui Costa. Až do 70. minuty to bylo bez branek. Pak si Park zpracoval centr na hrudi, obhodil si obránce Sérgia Conceiçãa a Victoru Baiovi dal jesle. Vstřelil tak vítězný gól znamenající 1. místo ve skupině a postup do vyřazovacích bojů. Byl to premiérový postup Korejců ze skupiny. Po výhrách nad Itálií a Španělskem se Korea dostala až do semifinále.

MS 2006

Parkovy úspěchy na MS pokračovaly i o 4 roky později. Ve skupinovém zápase proti Francii vstřelil gól a byl zvolen Hráčem zápasu. Mezi těmito dvěma turnaji změnil v reprezentaci číslo, původní dres s číslem 21 nahradil nový s číslem 7. A zároveň nevynechal jediný reprezentační zápas.

MS 2010

Dne 11. října 2008 v přátelském zápase proti Uzbekistánu si poprvé navlékl kapitánskou pásku. V kvalifikaci na MS 2010 byl nepostradatelný a stal se nejlepších střelcem Koreji s 5 přesnými zásahy. Dne 12. června pro Parka začalo už třetí mistrovství světa. V zápase proti Řecku korunoval Korejské vítězství druhou brankou svého týmu. Stal se tak prvním Asiatem, kterému se podařilo skórovat na třech po sobě jdoucích mistrovství světa.

Asijský pohár 2011

Parkův otec už před turnajem prohlásil, že to pro jeho syna bude poslední reprezentační turnaj. Park odcestoval s mužstvem 26. prosince jako kapitán mužstva. V semifinále proti Japonsku, které se hrálo 25. ledna 2011 odehrál Park svůj 100. reprezentační zápas. Bohužel po zápase se radovali z postupu Japonci, když zápas skončil 2:2 a na penalty vyhráli 3:0. Korejský trenér Cho Kwang-rae dne 28. ledna 2011 potvrdil, že Park ukončil reprezentační kariéru. Bylo to v den, kdy Korea v souboji o 3. místo porazila Uzbekistán a Park nebyl už ani mezi nominovanýma. I přesto byl navržen na cenu pro nejlepšího hráče turnaje, kterou nakonec získal Japonec Honda. Park svůj reprezentační konec oficiálně oznámil 31. ledna 2011.

Za Manchester United odehrál celkem 205 utkání, z toho 134 ligových. Celkem v dresu United nastřílel 27 branek. Co se trofejí týče, s United vyhrál 4x Premier League, 3x Ligový pohár, 4x Community Shield, 1x Ligu Mistrů a 1x Mistrovství světa klubů. V reprezentaci odehrál rovných 100 utkání a vstřelil 13 branek.

Co se jeho soukromého života týče, své soukromí si dobře hlídal a nebyl terčem bulvárních novinářů. Park Ji Sung se oženil 27. července 2014 a v listopadu 2015 se mu narodila dcera.

Pro příští vydání Legendární jedenáctky je připraven první útočník. A na výběr máte z tohoto vražedného tria:

  • Dwight Yorke
  • Andrew Cole
  • Louis Saha

Hlasovat můžete jako vždy v komentářích nejpozději do konce tohoto týdne. A ještě přikládám náhled naší aktuální jedenáctky.

Zdroj: en.wikipedia.org, www.transfermarkt.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokPhil Neville: United sa musia posilniť
Ďalší článokInterview: Valencia v rozhovore pre magazín Inside United
Mé jméno je František alias Tom Mengelin a jsem z Ostravy. Pokud máte rádi fotbalové manažery a znáte Brejk, pod manažerem s přezdívkou ovman se skrývá moje maličkost. Manchesteru United fandím asi od roku 1992. Tehdy ještě nebyl internet a zprávy ze zahraničních lig se k nám dostávaly v omezeném množství. Nicméně jakmile sem uviděl Ryana, bylo rozhodnuto.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!