Review: Sezóna 2016/2017

12

Uteklo to jako voda. Sezóna 2016/2017 je na svém konci, a to konci pro United velmi šťastném, protože se podařilo získat tři důležité trofeje! Ty zapříčinily fakt, že se za sezónou, nyní již minulou, můžeme s klidem a spokojeností ohlédnout a prohlásit ji bez nadsázky v konečném účtování za úspěšnou. Omluvte drobné zpoždění, ale jak už asi tušíte, přinášíme Vám, těm nejlepším fanouškům na světě(!),  rekapitulaci všeho podstatného, co nám uplynulý rok přinesl.

Manchester United v jejím průběhu neprožíval nejšťastnější období. Chvílemi to bylo opravdové trápení, o čemž svědčí už jen počet remízových zápasů v lize, který se zastavil na čísle 15, což je pro náš tým rekord v Premier League, ze kterého ale asi mnoho fanoušků radost nemá. Zejména v domácí soutěži jsme střídali lepší výkony s těmi horšími, a ačkoliv Mourinho v létě přivedl do týmu čtyři velmi kvalitní hráče, kteří se zároveň okamžitě platnými členy základní sestavy, nejprve si muselo vše správně sednout a nějaký čas pochopitelně trvalo, než začaly věci naplno fungovat. Mezi tím nám vlak začal ujíždět a Rudým ďáblům, kteří se stihli herně o nějaký ten kus posunout vpřed, se již nepodařilo zapojit se reálně do boje o titul.

Jenže i navzdory tomu všemu i veškerým překážkám se našemu klubu díky několika klíčovým hráčům, jenž svými výkony táhli tým, povedlo vytěžit z tohoto ročníku více, než se mohlo ještě na přelomu roku zdát. Na konci února/február nejprve United slavili titul v Ligovém poháru, a o tom, že bojují až do konce, nás na samotný závěr přesvědčil zisk titulu v Evropské lize, díky kterému najednou vnímáme minulý ročník úplně jinak.

Tuto trofej možná lépe doceníme až za pár let, ale už teď je jasné, že nám doslova zachránila sezónu. Tým se semknul a účinnou a inteligentní hrou dosáhl až na vrchol soutěže. Velkou měrou k tomu přispěli i fanoušci. Já osobně vnímám jejich/naši neuvěřitelnou podporu klubu i v těžkých časech. Fanoušci respektují hráče, podporují každého z nich, a i když se třeba nedaří, tak chápou, proč tomu tak je. Věří, že brzy budeme na vrcholu opět my, ačkoliv ještě nějaký čas zabere než dokážeme předčít ty, kteří jsou v tuto chvíli stále před námi. Vidím však, že klub jde správnou cestou.

Svůj podíl na vyhraných trofejích má bez pochyb i výborná atmosféra v šatně, což jsme mohli pozorovat jak na hřišti, tak mimo něj. Společné oslavy gólu, oslavy vítězství trofejí, ta pozitivní energie, to vše nás utvrzuje v tom, že náš klub je zdravý, v plné kondici a funguje, jak má. Je z něho cítit sláva, tradice i historie. Úcta k legendám, výchova talentů a musíme zmínit i silnou reklamní značku, zázemí a postavení v nejrůznějších hodnoceních, to vše patří k hlavním hodnotám Manchesteru United. Nyní vše podstatné probíhá pod taktovkou José Mourinha, který začal v klubu jako vítěz. Ovšem nyní už se od něj budou očekávat mety nejvyšší. Dokáže jich dosáhnout…? Já myslím, že ano!

Už před jeho debutovou sezónou bylo jasné, že se máme opravdu na co těšit. Ale že to bude z našeho pohledu taková divočina a nervy až do úplného, i když šťastného konce, to tipoval asi jen málokdo. Spletitý vývoj událostí nás totiž opět utvrdil v tom, že sledovat tento sport, a potažmo Premier League, přináší mnohá překvapení, a že co se zdá být na první pohled jasné, může být v koncovce úplně jinak – viz. loni Leicester City. A právě proto máme fotbalový kolotoč tak rádi, se vším, co k němu patří.

FA Community Shield

První ostrý match po letní přípravě byl anglický „superpohár“. Finálová dvojice měla zajímavé složení. Ve Wembley se ocitl právě nečekaný vítěz Premier League Leicester City, který svým naprosto úchvatným účinkováním v nejvyšší soutěži napsal pro tento sport jeden z nejkrásnějších příběhů historie. Liškám se postavili Rudí ďáblové, kteří se dostali do hry o tuto trofej ziskem FA Cupu, který opanovali po 12 letech. Děkujeme Lousi van Gaalovi!

Devils byli mírným favoritem a tuto skutečnost v poměrně vyrovnaném zápase také potvrdili. Po Lingardově úchvatném sólu jsme vedli, Leicester však ve druhé půli skóre srovnal zásluhou Vardyho, který dokázal využít velkého nedorozumění naší obrany, obešel i de Geu a uklidil míč do prázdné brány. O vítězství United rozhodl v závěru utkání po centru Valencii přesnou hlavičkou Ibrahimovič. První trofej byla doma!

Premier League

Ligová sezóna přinášela celou řadu novinek a slibovala další skvělou porci fotbalových utkání. Prognózy vybraly z dvaceti ligových týmů tři hlavní kandidáty na titul. Byly to Manchester United, Manchester City a Chelsea, tedy tři kluby, které do nového ročníku vstupovaly s novými tvářemi na lavičce manažera. Dalším týmem ve hře o titul byl ale pochopitelně také Liverpool, stejně jako i tradičně Arsenal, ale nesmíme zapomínat i na dalšího londýnské zástupce, kterým není nikdo jiný než ambiciózní Tottenham, který se v poslední době zvedl, a dokazuje, že i s ním se musí do budoucna počítat. Postupem času nám tu tedy vykrystalovala Top 6, která si nyní pevně drží svůj standard.

Ale vraťme se k naší silné trojce, kterou analytici tipovali na titul. Pep Guardiola zakotvil u Citizens a Antonio Conte se připojil k Chelsea. Na poli anglickém to byli sice zelenáči, ovšem jejich úspěchy z let minulých se daly jen těžko přehlížet. Třetí do party byl pak pro někoho překvapivě José Mourinho, kterého vedení klubu s radostí oficiálně představilo dne 26. května/máj 2016.  Kdo by to byl před pár lety řekl, že? Jeho minulost je totiž mimo jiné pevně spojená s angažmá v Chelsea, kde působil dokonce dvakrát.

A právě ono druhé působení v Londýně mu nevyšlo podle představ a jeho předčasný vyhazov vyvolával v červené části Manchesteru jisté pochyby, stejně jako odpor k jeho defenzivnímu stylu hry, ale především obavy z toho, že se Mourinhovi v Manchesteru nepovede navázat na své úspěchy, kterých po celé Evropě posbíral desítky. Proč Portugalcův tým dosahoval ve druhé sezóně jeho druhého angažmá na Stamford Bridge tak bídných výsledků, a kde nastal problém se už asi nedozvíme, každopádně se jednalo o velký problém, jehož vyřešení bylo i nad Mourinhovy síly.

Nyní však přicházel na Old Trafford, do prostředí, kde vládne skvělý týmový duch a naprosto zdravá atmosféra. Přesně to Mourinho ke své práci potřebuje, aby ji dovedl dělat nejlépe, jak umí. Brzy se také ukázalo, že všechny obavy byly mylné a vše bylo jen otázkou času a zvyku. José je vítězný typ manažera, který umí mužstvo skvěle namotivovat. Už jen fakt, že jsou se Sirem Alexem Fergusonem skvělí přátelé celé situaci pomohlo a z Mourinha bylo cítit, že je velmi rád, že do tohoto prostředí mohl přijít, protože jej vlastně již z části znal. No řekněte sami, co je v Anglii víc, než trénovat Manchester United?

Pod Mourinhem byl náš styl hry celkem koukatelný, v lize jsme ty slabší soupeře dokázali vesměs jasně přehrávat dobru a přesnou týmovou souhrou, s těmi těžšími jsme odehráli slušné a vyrovnané zápasy. Ve hře byl vidět pressing, dobrý přístup i soustředěnost. A jak sezóna plynula, dokázal se tým stále lépe připravovat na konkrétní duely, kterých navíc díky postupům ve všech pohárových soutěžích přibývalo.

Po 38 odehraných kolech patřila Manchesteru United 6. příčka, jelikož José v zápasy nabitém závěrečném programu vsadil vše na Evropskou ligu. Jak už víme, zase tolik nás tohle umístění mrzet nemusí. Ať je to ale za rok lepší!

Proti nám mimo jiné hrály i dva důležité faktory, a sice že mužstvo sužovala marodka, a také jsme se hodně trápili v zakončení, o čemž bude ještě řeč. Z mého pohledu lze ale odehrané zápasy porovnat a dobře z nich odečíst, že především na ty pohárové dokáže Mourinho svůj tým velice dobře takticky připravit a zvolit i vhodné hráče do pole. V těchto utkáních mnohdy hrajeme přesný a rychlý fotbal, s výbornou koncentrací, sehraností a poziční hrou, ale s o to větším důrazem na defenzivu. Nic oku lahodícího, až na rychlé brejky, které umíme výborně řešit, a to je v těchto utkáních klíč k úspěchů. Vpředu totiž máme dostatečnou kvalitu, abychom vždy ten jeden gól dali. Není to pěkný, za to však velmi účelný fotbal. A z výše uvedeného můžeme konstatovat, že Mou umí lépe zvládat utkání, ve kterých jde o postup než běžný ligový match.

Mourinho ale dokáže všeobecně skvěle předvídat, a i díky bohatým znalostem prostředí Premier League a jednotlivých soupeřů, bychom už v další sezóně mohly těchto zkušeností využít. Dle mého soudu si manažer jen potřebuje své mužstvo ideálně poskládat a doladit, což nám právě v začátku minulého ročníku chybělo. Je to již rok, co je José se svým týmem, který nyní dokonale zná, a společně jsou připraveni čelit novým výzvám. S předpokladem, že kostra týmu a klíčový hráči, nebudou trpět na zranění.

FA Cup

Obhajoba nejstarší pohárové soutěže se nevydařila, a naší konečnou se stal čtvrtfinálový match na Stamford Bridge. Výsledkem 4:0 jsme nejprve porazili Reading a stejné skóre platilo i po klání s Wiganem. Na hřišti Blackburnu Devils uspěli poměrem 1:2, a pak už následovalo čtvrtfinále a těžký duel s Chelsea. Už v první půli byl vyloučen Herrera, takže jsme více než polovinu zápasu hráli v deseti proti domácím Blues. Za ty se prosadil pouze Kanté. I to ale stačilo a nejtěsnější možný výsledek 1:0 naše působení v poháru ukončil.

Ligový pohár (EFL Cup)

V další domácí soutěži, to byla úplně jiná písnička, jelikož jsme dosáhli až na v pořadí již druhou blyštivou trofej, kterou jsme drželi naposledy nad hlavou v roce 2010. Cesta do finále vedla přes Northampton Town, který jsme zdolali 1:3, dále šel na řadu Manchester City, který na Old Trafford vyřadil ze hry jedinou trefou Mata a v semifinále se podařilo Devils doma porazit Hull City 2:0, aby v odvetě uhlídali těsné vedení soupeře 2:1 a díky vstřelenému gólu proklouzli do finále, které se ve Wembley sehrálo 26. února/február.

Soupeřem Manchesteru United byl Southampton. Přesná trefa Ibrahimoviče z přímého kopu a nádherná rána Lingarda vypálená zpoza šestnáctky znamenaly pohodlné vedení Devils. Jenže to ještě do přestávky snížil Gabbiadini, a stejný hráč se krátce po změně stran trefil i podruhé, aby stanovil nerozhodný stav 2:2. Ten se dlouho neměnil a napětí postupně rostlo, až přišla 87. minuta, ve které se míč dostal napravo k Herrerovi, ten našel ve vápně hlavu volného Ibrahimoviče a švédská mašina na góly nám vystřelila vítězství v Ligovém poháru!

Evropská liga

Tuto evropskou soutěž číslo 2 náš klub nikdy nevyhrál. Po posledním finále to však už neplatí a díky titulu získanému ve Stockholmu zkompletovali United definitivně svou sbírku všech trofejí, které lze na klubové úrovni v Anglii získat. Evropskou ligu jsme hráli naposledy před rokem. Postup do její jarní fáze nám tehdy přinesla třetí příčka ve skupině Ligy mistrů. Po vyřazení Midtjyllandu, byl nad naše síly Liverpool, který nám ve dvojzápase uštědřil dvě porážky a vyřadil nás, navzdory všem předchozím vyhlášením, že chceme tuto trofej získat. Ležérní duely se Scousers, nás přesvědčily o opaku.

Zmínku o loňském působení v této soutěži připomínám hlavně proto, že atraktivita této soutěže zkrátka není pro Manchester United dostatečná. S tímto pocitem vstupoval náš klub i do tohoto ročníku. Našimi soupeři ve skupině A byl nizozemský Feyenord Rotterdam, ukrajinský celek Zorya Luhansk a turecké Fenerbahce Istanbul. Na hřišti Feyenordu ani Fenerbahce se nám body získat nepodařilo, ovšem vítězství ve zbývajících čtyřech zápasech pro nás znamenalo 12 bodů a tedy postup ze druhého místa ve skupině.

Postup byl samozřejmostí a povinné výhry se podařilo uhrát. Bylo však jasné, že v jarní, vyřazovací fázi začne navzdory slabším soupeřům přituhovat. Nejprve jsme odstavili celkem bez problémů francouzské St. Etienne. Doma díky hattricku Ibrahimoviče 3:0 a venku bezpečně 0:1.

Ale už další protivník nám dal celkem zabrat. Byl jím nepříjemný a houževnatý ruský Rostov, na jehož půdě jsme remizovali 1:1, a doma jsme vyhráli hubeným výsledkem 1:0 zásluhou střelce Maty. Dále byl na řadě Anderlecht Brusel.

V Belgii Red Devils odehráli dobrý zápas, ovšem naše snažení stačilo jen na remízu 1:1, které soupeř stihl v závěru utkání přeci jen dosáhnout. Odveta na Old Trafford probíhala v podobném duchu. Převaha Manchesteru, několik velkých neproměněných šancí, nicméně po devadesáti minutách platil i tentokrát stav 1:1. Známky nervozity a takové té křeče vedoucí k častým nepřesnostem byly stále dobře patrné. Trochu překvapivě se tak šlo do prodloužení, které ovšem naši hráči zvládli a o našem postupu rozhodl toho dlouhého večera Rashford, jemuž k nohám dopadlo sklepnutí Fellainiho, následovala klička, kterou se zbavil dvou svých strážců a přízemní střela, která družinu Josého Mourinha posunula do semifinále s Celtou Vigo.

Španělský klub patřil ve španělské lize k průměru, ovšem na této scéně zažíval po dlouhé době úspěšné tažení. Evropská soutěž byla pro tento sympatický celek dostatečnou motivací, jenže teď je hnala je vstříc poněkud silnějšímu kalibru jménem Manchester United. Devils ve venkovním utkání podali slušný výkon, jenže ve svých příležitostech selhávali. Díky přesnému přímému kopu Rashforda, jsme ale mohli být spokojenější, jelikož skóre 0:1, které si tým vezl na Old Trafford, bylo velmi nadějné a hodně cenné.

Málokdo si připouštěl, že odveta bude ještě pěkné drama. Nabuzená Celta ze sebe ale vyždímala maximum, a přestože United po hlavičce Fellainiho dlouho vedli, španělský celek se papírovému favoritovi dokázal vyrovnat a chvílemi nás jasně přehrával, jelikož náš tým se uchyloval ke stále defenzivnější hře. Pasivita se samozřejmě nevyplatila a zásluhou Roncaglii soupeř pět minut před koncem srovnal na 1:1. Emocemi nabité závěrečné minuty ještě přinesly po červené kartě na každé straně, avšak skóre se již naštěstí nezměnilo. Byly to nervy, ale do finále ve Stockholmu přeci jen prošli Rudí ďáblové. A jelikož situace v Premier League, byla v těchto chvílích jasná, bylo jedinou možností, jak vybojovat účast v Lize mistrů, vyhrát Evropskou ligu. V rozhodující den „D“ stál proti nám Ajax Amsterdam.

„Malé“ velké finále ve Stockholmu

Asi nejprve vysvětlím, proč „malé“, což mnozí z vás možná z článku vycítili. Ať už se na Evropskou ligu díváte zleva či zprava, Liga mistrů to není. Není to zkrátka soutěž, ve které hrají ti nejlepší a nebudeme si nic nalhávat, i finanční příjmy z této soutěže jsou někde jinde. Díky Siru Alexi Fergusonovi si navíc fanoušek United už tak nějak zvykl na pravidelnou účast v Lize mistrů a být mezi evropskou elitou, po tom přeci touží každý hráč. Jenže věci se mění, a to, co bývalo pro United na dlouhou dobu výsadou a jakousi samozřejmostí, nám v tuto chvíli už tak samozřejmé rozhodně nepřipadá. A účast v této soutěži vám určitě nedodává takovou motivaci, jako příležitost vyhrát Champions League.

Nicméně i trofej pro vítěze Evropské ligy má svou velkou hodnotu, její zisk přináší jisté výhody a pro United obecně bylo vítězství v této soutěži speciální záležitostí. Tato druhořadá evropská trofej byla totiž jedinou, která Rudým ďáblům ve vitríně scházela. A koneckonců, když už jste jednou ve finále, no tak ho přeci chcete vyhrát!

Slavný holandský klub s bohatou historií a proslulou akademií pro mládež, se zdál být hratelným, a tudíž přijatelným soupeřem. I ve finále byl proto za favorita považován spíše Manchester United, a pro tentokrát už Devils neponechali nic náhodě. Ve hře bylo opravdu hodně a podle toho také zápas z naší strany vypadal. Z mého pohledu, bylo v tomto důležitém duelu jasně patrné, co lze očekávat od José Mourinha v další sezóně.

Byla středa 27. května a ve Stockolmu se vše schylovalo k rozhodující bitvě s výkopem ve 20:45. Tým United přivedl s kapitánskou páskou na ruce na trávník Antonio Valencia a samotná sestava byla poskládána tak, aby dokázala bez potíží splnit své poslání. Možná to nebyl pro diváka příliš atraktivní fotbal, ovšem naše hra byla neuvěřitelně účelná, přesná a účinná. Po celou dobu tak mohl Ajax vymýšlet a snažit se, jak chtěl, avšak i díky skvělému výkonu gólmana Romera se do nebezpečných situacích v podstatě nedostával. Soupeř měl sice více ze hry, ale vpředu byl víceméně neškodný.

Romero, ostatně stejně jako každý z jeho spoluhráčů, odehráli skvělý zápas. Koncentrovaný a skvěle organizovaný tým se navíc díky tečované ráně Pogby zpoza šestnáctky ujal vedení už v 18. minutě, a mohl tak začít diktovat tempo hry. A když šikovný Mchitaryan po rohovém kopu dokázal akrobaticky navýšit naše vedení po změně stran už ve 48. minutě, bylo prakticky rozhodnuto. Ani ne tak obrana, ale celý náš tým šlapal jako hodinky a bezradný holandský protivník se k ničemu vážnému nedostal. Jak čas plynul, Devils začínali pomalu oslavovat, a jelikož se žádný závěrečný tlak nekonal, oslavy mohly po závěrečném hvizdu propuknout naplno.

Finále ve Stockholmu nám ukázalo, co všechno nám může Mourinho nabídnout. Vše bylo mimo jiné dílem pečlivé přípravy. José především udělal vše pro to, aby měl k dispozici odpočatý tým 100% připravený na klíčový zápas. Jak sám novinářům na tiskové konferenci řekl, po zápase stručně a jasně: „Hráli jsme inteligentně a pohodlně jsme zvítězili.“

Ročník ovlivněný mnoha zraněními byl velice náročný a připravit se na každé utkání nebylo možné, jelikož mu několik hráčů ze základní sestavy vždy chybělo. Mou tak musel improvizovat a v závěru se rozhodl zaměřit na Evropskou ligu na úkor Premier League. Ale když už tak učinil, musel vše dotáhnout do úspěšného konce. To se také povedlo, tým byl dokonale připraven a finále, jak víme zvládl po taktické stránce perfektně.

Zranění a neproměněné gólové šance

Tohle byly dva nejvýznamnější faktory, díky kterým jsme především na domácí scéně nedokázali uspět. Zranění je celoroční téma každého celku a United nevyjímaje, ovšem uplynulý rok byl po této stránce o poznání komplikovanější. Prognózy nás pasovaly minimálně do Top 4 v Premier League a přímého boje o prvenství. I vlivem zranění, která mimo hru stavěla především naše obránce, ale v součtu se jim nevyhnul vlastně žádný z členů širšího kádru, se ovšem předpoklady nenaplnily.

Komplikace pro Mourinha, který nemohl síly vhodně rozložit do všech soutěží, se vlekly zejména v posledních 2/3 sezóny. Nutná improvizace a využívání hráčů z rezervního mužstva tak nebylo nic výjimečného. Mezi marody patřily na delší čas Phil Jones, Chris Smalling, Luke Shaw, svalová zranění trápila Rooneyho s Youngem a ke konci sezóny si křížové vazy přetrhly Rojo a Ibrahimovič.

Ale jak se říká, všechno zlé, je vždy alespoň pro něco dobré. Svůj debut si tak mohlo i v rámci odpočinku našich opor, odbýt hned několik mladých hráčů – nadějí naší Akademie. Jmenovitě a s počtem utkání do kterých zasáhli v závorce to byli. Gólman Joel Pereira (2), Axel Tunazebe (5), Josh Harrop (1), Scot McTominay (1), Demetri Mitchel (1) a Angel Gomez (1). K nim se přidal ještě Timothy Fosu-Mensah, který nasbíral celkem pěkných 11  startů.

Co se týče neproměňování šancí, i to je od prvopočátků nedílnou součástí fotbalových zápasů. United však zažili poněkud extrémnější sezónu, kdy zejména na domácí půdě zažívali v některých konkrétních zápasech čiré zoufalství a jejich neschopnost vstřelit vítězný gól byla až na pováženou. Fanoušci na Old Trafford vytvářeli skvělou atmosféru, ovšem stadion jako takový nám nesloužil jako obávaná pevnost, které by se soupeři nejraději vyhnuli. Jedinečný „Fergie time“ nefungoval.

Z 15ti ligových remíz jsme jich plných 10 uhráli na domácí půdě a proti týmům Burnley, Hull City a W.B.A jsme se dokonce gólově neprosadili vůbec. S celkovými 54 ligovými trefami stále patříme k lepšímu průměru Premier League, jenže ve srovnání s těmi nejlepšími budeme muset být v tomto ohledu rozhodně efektivnější. Chelsea (85), Tottenham (86), Citizens (80), Liverpool (78), Arsenal (77).

Na druhé misce vah však leží skvělá bilance inkasovaných gólů. V celkovém účtování nám po Tottenhamu (26) patří druhé místo (29). A to je vzhledem k situaci zraněných obránců pozoruhodný počin, na kterém můžeme stavět. Zkrátka, obranu máme výbornou a vyřešenou a nyní zbývá přidat v ofenzivě, která z mého pohledu není podpořena gólovými zásahy hlavně křídelních hráčů, potažmo záložní řadou. Pokud zůstaneme na poli Premier League, tak Martial a Lingard zasáhli dohromady do 50ti utkání, ale celkem dali jen 5 gólů. Dalších 5 dal Rashford, stejně jako nevýrazný Rooney a 6 přidal Mata. Nebýt 17tigólového Zlatana, nevím, nevím, kde bychom skončili. V útoku tedy žádná sláva a musíme jen doufat, že naše hra bude v poslední třetině hřiště intenzivnější a efektivnější než doposud.

Něco málo o Mourinhovi a o posilách, které se opravdu staly posilami

Doba se hodně změnila. A aby mohl Manchester United zdržet krok s elitou a zůstal konkurenceschopným klubem, musel nutně uvolnit sta miliony liber na nákupy posil. Ono se to nečte moc dobře, ale realita už je prostě taková a k modernímu fotbalu to bohužel nevyhnutelně patří. Nejen nyní za José Mourinha, ale už van Gaal využíval rozpočet s vysokou sumou na přestupy, aby do konci Fergusona a Moyese, dokázali být Devils nadále mezi špičkou. Nicméně tato skutečnost rozhodně neznamená, že na koho si současný manažer ukáže, stane se brzy posilou United. Ekonomická síla klubu je však na takové úrovni, že se United v tuto chvíli v podstatě nemusí omezovat.

Jméno klubu, Mourinho a vysoký finanční příjem, jsou navíc pro hráče z celého světa dostatečným lákadlem, a pak už vše záleží především na vyjednávacích schopnostech Eda Woodwarda – šéfa exekutivy, který má veškeré přestupy na starost.

O těch má ovšem Mourinho své vlastní představy, a tak si vše pečlivě promýšlí a nevybírá si kdejaké hráče. Pokud má José volnou ruku a má možnost poskládat si tým podle svých představ, vybírá si konkrétní hráče, o kterých je přesvědčen, že mu přesně zapadnou do systému, ale co hlavně, budou mu podvoleni a budou chtít pro něj nechat na hřišti vše. Přimět hráče k takové obětavosti a oddanosti na hřišti není snadné, ovšem dlouholeté zkušenosti Mourinha a jeho psychologické metody jsou dnes na takové úrovni, že dokáže z vybraného fotbalisty jakéhokoliv jména a kvality vytvořit bojovníka, pro kterého je týmový úspěch tím největším štěstím. Tohle umění je mu vlastní již pěkných pár let a také mu přináší velké úspěchy.

Někdo možná zatracuje Mourinhovu taktiku, nelíbivý styl hry a často především sázku na defenzivu. Jenže za tohoto nenapodobitelného Portugalce mluví celá řada trofejí z celé Evropy. Konkrétně v United se však tento manažer zároveň sešel s filozofií vyznávající ofenzivní pojetí hry a vzniklo tak výjimečné souznění. Fanoušci znají Mourinha především z působení v Chelsea, ovšem pravdou je, že ať už byl zaměstnán kdekoliv, v každé konkrétní lize a týmu se hrálo trochu jiným stylem. José možná působí arogantně, namyšleně či egoisticky, avšak zdání klame. Mezi jeho přednosti patří i to, že hru velmi dobře chápe a jeho genialita spočívá mimo jiné v tom, že se dokáže vhodně přizpůsobit prostředí a k tomu přidat i něco ze svého umění. Tato vzácná chemie pak stála u zrodu mnoha jeho úspěchů.

José nás ostatně několikrát přesvědčil o tom, že chce a umí hrát se svým týmem pohledný a útočný fotbal. V důležitých momentech a zápasech sezóny se ovšem budeme muset spokojit s pasivnější hrou bez zbytečných risků, nicméně s velkou naději na úspěch či zisk trofeje. Abyste pochopili, o čem tu mluvím, postačí, když se podíváte na stručný Mourinhův životopis, který se vítězstvími v nejrůznějších soutěžích, jenom hemží, až máte pocit, že Mou úspěch doslova přitahuje. Je to rozený vítěz a je ochoten pro něj obětovat vše. V tomto ohledu asi opravdu neexistuje ideálnější místo pro jeho práci, než je Old Trafford.

Další věcí, která je předmětem mnoha debat, jsou jeho tiskové konference. Když našeho manažera poslouchám, vím přesně, o čem mluví, a proč to říká. Chápu, jak chce vystupovat do médií, mluví stručně, jasně a výstižně. Jak sám tvrdí, je náročné vystupovat před novináři v podstatě každý den, za ta léta se však Mou naučil v médii mluvit a vysloužil si respekt. Když on mluví, ostatní poslouchají. Nenechá se už snadno rozhodit, většinou reaguje s klidem.

Mourinhovi je sice teprve 54 let, ale již nyní patří k nejúspěšnějším manažerům historie až se člověk bojí pomyslet, co všechno nám tento charizmatický Portugalec ještě stihne předvést. Za dobu své manažerské kariéry si vytvořil neuvěřitelné renomé a ve své branži patří k nejlepším. Zároveň o něm můžeme prohlásit, že funguje jako magnet na trofeje a potažmo i jako lákadlo, pro světové hvězdy. A v United dostal Mourinho v podstatě neomezené možnosti, kterých využil už před sezónou. Jeho motivační schopnosti, role psychologa a samotné jednání a vztahy s hráči jsou velmi specifické a unikátní. I proto za ním hráči jdou a uznávají ho. Považte, že United nehráli Ligu mistrů a přes to, se do klubu podařilo přivést čtyři špičkové fotbalisty. A ty si nyní dovolím krátce zhodnotit. Mourinho potvrdil, že když kupuje, jde najisto.

Eric Bailly – Vysoký obránce z Pobřeží slonoviny se stal první Mourinhovou posilou. Překvapil všechny, možná i sám sebe. Na stopera s věkem 22 let působil při své premiérové sezóně neuvěřitelně vyspěle a vyrovnaně. Výborně zapadl do týmu a brzy se stal klíčovou postavou naší obrany i oblíbencem fanoušků. Odehrál opravdu skvělé zápasy, a pokud bude v tomto progresu dále pokračovat, máme se ještě na co těšit. Ačkoliv když si v hlavě promítám jeho výkony, říkám, zda může hrát ještě lépe? Tempo Premier League jako by mu sedělo na míru a předvedl nám snad vše, co bychom chtěli od stopera United vidět. Snad ještě nějaký ten gól a bude to ideální.

Henrik Mchitaryan – „Micky“ patřil rozhodně k tomu lepšímu, co tato sezóna nabídla, od tohoto Arménce jsme však čekali ještě více. Anglická liga je náročná a Henrik nepatří k silovým typům hráčů. Za to je nesmírně chytrý, rychlý, předvídavý a výtečně technicky vybavený. Mourinho velmi dobře vycítil, že jeho přednosti nejlépe uplatní v Evropské lize, kde z celkových 15ti zápasů nastoupil 10x v základní sestavě a jednou jako střídající hráč a dokázal vstřelit 6 gólů včetně finálového zásahu. V Premier League se do základu vešel jenom 15x a povedené zápasy střídal s těmi horšími, kdy nebyl ve hře moc vidět. I tak stihl v celkovém součtu zasáhnout do 41 utkání a ukázal, že si své místo v týmu nepochybně zaslouží. I přes solidní debutovou sezónu v United bych jej ze všech čtyř posil ohodnotil jako nejslabšího.

Paul Pobga – Pogback překvapil celý svět. Nejen závratná suma za jeho transfer, ale i fakt, že se rozhodl vrátit do Manchesteru. K Pogbovi nemám moc co psát. Jeho styl hry, technika, rychlost, osobní souboje i 1 na 1, střelba, ale i pasy a bojovnost. Je to tank. Upgradovaný Yaya Touré. Jeho si zkrátka nejde nezamilovat. Máme v týmu jednoho z nejlepších hráčů planety a kdykoliv nastoupil na hřiště, tento fakt potvrzoval. Škoda jen těch mnoha nastřelených tyčí (9), jelikož pouze větší počet gólů nám v jeho hře chyběl. Jinak ale můžeme být nad míru spokojeni. Bavič fanoušků a neuvěřitelně pozitivní kluk si svůj návrat na Old Trafford užíval, jak se patří. Z celého mužstva byl druhým nevytíženějším hráčem a zároveň jeden z nejlepších vůbec. Moc se těším na to, co všechno nám ještě předvede.

Zlatan Ibrahimovič – Ani ke Zlatanovi nemá smysl mnoho dodávat. Kam přišel, tam sbíral úspěchy a hodně lidí bylo zvědavých, jestli se mu něco podobného povede také v United. Premier League je specifická liga a Zlatan už není nejmladší, ale jak sám tvrdí, zraje jako dobré víno. Jeden z nejlepších útočníků historie se stal nejlepším střelcem s 28 zásahy, čímž zavřel ústa všem, kteří pochybovali. Stihl zasáhnout do 46 utkání a jednoznačně jej můžeme označit za rozdílového hráče, který i ve svém věku nemá konkurenci a se svými soupeři žádné slitování. Bohužel se nešťastně zranil v odvetě s Anderlechtem, když si v poslední minutě naskočil na vysoký centr a po špatném dopadu přetrhnul vazy v koleni, což vyžadovalo nutnou operaci. Fotbalový Bůh je ale již ve fázi regenerace a my všichni věříme, že mu zranění kariéru nenaruší. Bohužel to už nebude v našem dresu. Tento fenomenální útočník nemá v plánu s fotbalem končit a všichni jsou zvědaví, kdy se na hřiště vrátí, ovšem náš klub se s ním nedomluvil na další spolupráci a samotný Zlatanův agent Raiola aktuálně vyjednává o jiném angažmá v USA.

Kdo dále zaujal?

David de Gea si připsal mnoho dalších skvělých zákroků a nadále potvrzuje své výjimečné kvality světového gólmana, kvůli kterým je o něho pernamentní zájem v Realu Madrid. Mnohokrát svému týmu pomohl, a i díky tomu je dnes již stabilní jedničkou španělské reprezentace. Stejně nevěřím, že odejde. Musí zůstat, protože k úspěchů  potřebujeme ty nejlepší.

Jeho kolega a reprezentační jednička Argentíny v jedné osobě, Sergio Romero, sice plní v United roli dvojky, ale když je v bráně, ukazuje svůj profesionalismus, a také to, že mu nepravidelné chytání vůbec neubližuje, spíše naopak. Označil bych jej jako pohárového brankáře. S de Geou se skvěle doplňují a Romero ukazuje, že není nijak náročným brankářem, takže mu tato role naprosto vyhovuje. I proto stihl odchytat 17 duelů a odměnou mu byla i účast ve finále EL, kde nastoupil zcela po zásluze a také ukázal proč. Výborné představení a čisté konto potvrdilo jeho kvality a přispělo k našemu vítězství. S naší současnou brankářskou dvojicí, která má skvělý vzájemný vztah, můžeme být, myslím, nad míru spokojeni.

Španěl Ander Herrera byl fanoušky zvolen nejlepším hráčem týmu. A důvod byl prostý. Stihl sice vstřelit pouze dva góly, ale to bylo způsobeno tím, že jej Mourinho využíval na pozici staženého tzv. box to box záložníka. Tato role mu však nesmírně sedla a José dokázal ideálně využít jeho předností. Bojovník, pracant, oddaný hráč, ale i zakladatel akcí a režisér tempa hry. Zahrál si ve 49 utkáních. A když byl na hřišti, byla snad všude. Přijal ochotně všechny povinnosti naordinované manažerem a doslova exceloval. Miluje fotbal a svou vášeň se nebojí dát fanouškům najevo. Ocenění je určitě ve správných rukou. Herrera byl velmi důležitou součástí týmu, a zřejmě tím opravdu nejlepším.

Bojovník Antonio Valencia je dalším z držáků této sezóny. Měl sice slabší rozjezd, jelikož na podzim podstoupil operaci ruky, po návratu na trávník už však patřil k jistotám a oporám týmu. Neuvěřitelně vyzrálý hráč, ale především stále takový, jak ho známe. Rychlý, silný, důrazný, ale zároveň skromný a plně soustředěný na hru, navíc ještě obohacen mnoha zkušenostmi. Pro náš tým velmi cenný hráč. Jediným jeho hendikepem je snad pouze to, že v případech, které si o to říkají, je výhradně pravonohým fotbalistou. Několikrát hrál s kapitánskou páskou na ruce, včetně finále ve Stockolmu a patří k nejzkušenějším hráčům týmu. Není žádným překvapením, že mu klub po sezóně nabídl prodloužení kontraktu. Výtečný hráč, ve všech ohledech jako ušitý pro United.

Obránce Marcos Rojo i vzhledem k marodce, která postihovala po celý rok naši obranu, byl na hřišti velmi často, ale i nebýt tohoto problému, by zřejmě odehrál podobný počet zápasů. Jeho skvělé vyrovnané výkony mě ohromily. Byl velmi nepříjemný a důrazným v osobních soubojích a obětavost mu také není cizí. Řekl bych, že má za sebou nejlepší sezónu v klubu. Ani on se však zranění nevyhnul. Paradoxně ve stejném utkání jako Zlatan si i Rojo přetrhnul proti Anderlechtu vazy v koleni a musel na operaci, což jej na několik měsíců vyřadilo ze hry. Přejeme mu brzké uzdravení.

Sympaťák Juan Mata sice tolik nezářil, avšak z trojice Martial, Mata, Lingard bych vybral právě jeho, jako toho nejlepšího. Zdá se, že pokud měl s Mourinhem nějaké spory, vše je již dávno zapomenuto. Mata byl využíván spíše v Evropské lize, ale své si odehrál i Premier League. Je již velmi zkušeným a stále platným hráčem. Jak už jsem naznačil, nic oslnivého, ovšem stále patří k důležitým postavám United a dokázal si udržet dobrou konzistenci výkonů. Na své konto si připsal pěkných 10 gólů, a i když to není a nikdy nebude nejlepší hráč, stále je to Španěl a jeho schopnosti, myšlení a výborná technika dávají v kombinaci naší hře další rozměr.

Kontroverzní Marouane Fellaini. Musím zmínit i tohoto Belgičana. Mnoha fanoušky zatracovaný, pro Mourinha však v mnoha ohledech nepostradatelný hráč se specifickými vlastnostmi. O Fellainim se toho už hodně namluvilo a názory na něj jsou mezi fanoušky různé, jelikož je to hráč, u kterého je třeba zvážit jeho nasazení do hry. V konkrétních utkáních totiž dokáže být platným, ba dokonce klíčovým hráčem. Naproti tomu jindy se vám zdá, že je na hřišti spíše do počtu. Takových zápasů však v této sezóně moc nebylo, a naopak převažovaly ty lepší výkony, kterými zároveň mnoho lidí přesvědčil o tom, že má kvality na to hrát za United a přidal k tomu přidal čtyři góly. Ukázal se také jako vhodný hráč na střídání. Celkově zasáhl do 47 zápasů, ale pouze 28x se objevil přímo v základní jedenáctce. Vedení klubu také Marouanemu nabídlo prodloužení smlouvy. I když i já kvůli němu občas obracím oči k nebi, musím přiznat, že jsem rád, že je v našem týmu. Hrát proti tomuto hráči bych rozhodně nechtěl.

Marcus Rashford

Našeho odchovance jsem si schválně nechal na konec. Je mu teprve 19 let a je až neuvěřitelné, co na hřišti předvádí a kolik energie v sobě má. I když nedá gól, snaží se maká, bojuje, napadá, až si jeden říká, jestli se mu to jen nezdá. Nechci tu přehánět, ale Marcus zasáhl do největšího počtu zápasů ze všech. Celkem do 53 z 64 utkání v nichž dal 11 gólů. Poté, co ještě za van Gaala, nakoukl do dospělého fotbalu, zažíval letos strmý vzestup. Opět děkujeme van Gaalovi, že si jej všiml a dal mu šanci.

V této sezóně už patřil k nejdůležitějším hráčům. Jeho vývoj pokračuje neuvěřitelným tempem a lze na něm pozorovat neustále zlepšování, co se týče fyzičky, techniky i zakončení. Neúnavné výkony donutily i Mourinha veřejně přiznat, že s Marcusem je vždy spokojený, i když gól nedá, protože ví, že v zápase odevzdá maximum. A tak tomu i je. Až jsem si kolikrát říkal, jestli by nebylo vhodnější jej nechat odpočívat, zvláště, když se nad naším mužstvem vznášel přízrak jménem zranění. Dravý a nebojácný Rashford však prokázal také neskutečnou odolnost a v mých očích byl tento mladík asi nejpříjemnějším překvapením sezóny, protože předváděl vyrovnané výkony a dokázal přidat i něco navíc. Baví mě jej sledovat i s vědomím, že naplno využívá svých šancí při zápasech a je příkladným vzorem pro všechny jeho vrstevníky. Mám také upřímnou radost z toho, že i v dnešní mají v klubu jako Manchester United své místo odchovanci a proces ve výchově talentů úspěšně pokračuje.

Wayne Rooney

Velké jméno, kapitán a ikona United. Velké téma mnoha diskuzí. A můj nejoblíbeněší hráč. A právem i legenda klubu. Rooney dosáhl 21.1. 2017 na kouzelnou metu 250 gólů za Manchester United, čímž překonal další obrovskou ikonu Sira Bobbyho Charltona.  Gól vstřelil v nastaveném čase z přímého kopu do sítě Stoke City a vyrovnal na končených 1:1. Zda centroval, či opravdu střílel, ví jen on sám, každopádně to byla krásná trefa, který zlomila dlouho nepřekonaný Charltonův rekord. Po sezóně se cifra zastavila na čísle 253. Přídomek legenda všichni fanoušci lépe plně docení až po pár letech, kdy si uvědomíme, jak důležitou postavou je jméno Wayne Rooney v historii Manchesteru United.

Zpět do současnosti. Wazza vyzrál, ale z těžkým srdcem musím prohlásit, že už delší čas jde s výkonností dolů. Chybí mu agresivita, rychlost a energie. Je to velký nezvyk při pohledu na našeho kapitána, kterému je stále jen 31 let. A všichni určitě víme, co celému světu předvádí 32letý Cristiano Ronaldo, momentálně nejlepší fotbalista planety. A kde byli ve 36 letech Scholes s Giggsem. A co takový Zlatan – 35 let. Přes to všechno je Rooney jedním z posledních, kdo se v týmu udržel i po skončení Fergusonovy éry. V těchto chvílích je aktuální prodloužení jeho kontraktu s klubem. 

Z mého pohledu Rooney rozdělil fanoušky na dvě poloviny. Ti, kdo si přejí jeho odchod vidí především nemastné neslané výkony, málo gólů a postrádají v něm vůdčí osobnost a roli lídra, který jde na hřišti všem příkladem. Ať už se na Waynea díváte jakkoliv, vězte, že Mourinho dokáže s fotbalisty dělat divy. Osobně nevěřím, že jej láká USA, Čína a kluby z těchto lokalit, Rooney patří do Manchesteru United a ještě pár let patřit může. Podobně jako dva velikáni, kteří letos ukončili své aktivní fotbalové kariéry, Terry či  Totti , už sice nemá takovou výkonnost, ale svou energii a letité zkušenosti by mohl prodat v několik klíčových utkáních sezóny. Je důležitou součástí kabiny. My do ní nevidíme, ale pokud Wayna pravidelně sledujete na sociálních sítích, dáte mi za pravdu, že pozměnil svůj charakter a je velkým vzorem pro ostatní. Miluje fotbal a miluje Manchester United. Patří k nejzkušenějším borcům Mourinhova kádru. Ten je sice pozměňován a postupně omlazován, ale José ví, že podobné hráče v mužstvu nutně potřebuje. A určitě si nepřeje, aby Rooney odešel. 

Už v této sezóně bylo dobře patrné, že Rooneymu tato role méně vytěžovaného hráče nevadí. Osobně však zasáhl do plných 39 (14x jako střídající hráč) a důležitou roli sehrál hned v několika z nich. Pokorně přijal i to, že hrot útoku už patří jiným střelcům. A jako správný kapitán tak podřídil vše vítězství týmu. Uvidíme, jak to celé dopadne, ale za mě Rooney na United stále má a stačí jej jen správně využít.

Předsezónní příprava a letní Tour v USA

Co nás čeká v nejbližší době? Asi žádnému fanouškovi neunikl čestný zápas pro Michaela Carricka, který nás zahřál u srdce. Tím sezóna definitivně skončila a hráči mají před sebou několik týdnů na oddych a zaslouženou dovolenou. Už za měsíc by však podle oficiálních informací měla být zahájena příprava na nový ročník. Jen velmi stručně si tedy projdeme program letní přípravy.

Dne 8. července/júl je v plánu zahájení předsezónní přípravy, jejíž hlavní částí bude Tour po USA. 15. července je na programu první přípravný zápas s LA Galaxy v The Home Depot Center. Hned o dva dny později budeme pokračovat 17. července kláním s Real Salt Lake na Rio Tinto Stadium. 20. července si američtí fanoušci přijdou na své, protože na stadionu NRG uvidí na vlastní oči Manchester Derby – United vs City.

Další pikantní match nás pak čeká 23. července na Levi’s Stadium proti Realu Madrid a 26. července souboj i se druhým španělským gigantem Barcelonou na FedEx Field.

Tím naše účinkování v Americe skončí a následovat bude návrat do Evropy. Další zastávkou má být Oslo, kde 30. července na Ullevaal Stadium změříme síly s Valerengou IF. 2. srpna/august je na závěr přípravy naplánován duel se Sampdorií Janov, jehož dějištěm bude Aviva Stadium v Dublinu.

Evropský Superpohár

Tento celosvětově sledovaný match má být jakýmsi spouštěčem, reklamou či pozvánkou na novou sezónu. Všechny ligy se pozvolna rozbíhají, zatímco na poli celoevropském jsou již předkola Ligy mistrů i Evropské ligy v plném proudu. Tento zápas však naplno otevírá dveře do nového ročníku, na který už všichni fanoušci netrpělivě čekají.

Letošní rok svedl do souboje o trofej opravdovou extratřídu. Real Madrid, co by novopečený vítěz a zároveň i obhájce titulu v Lize mistrů, vyzve šampióna Evropské ligy Manchester United. Za dějiště zápasu byla vybrána Phillip II Arena v makedonském hlavní městě Skopije. Duel mezi dvěma fotbalovými giganty se uskuteční v úterý 8. srpna s výkopem ve 20:45 (SELČ).

Nová sezóna Premier League pak bude zahájena o víkendu 12. srpna. Losování však proběhlo již dnes 14. června. Jenom připomenu, že z nejvyšší soutěže sestoupily týmy Sunderlandu, Middlesbrough a Hull City. Trojici nováčků pak tvoří Newcastle United, Brighton & Hove Albion a šťastný vítěz play off Huddersfield.

Manchester United se díky vítězství Evropské ligy kvalifikoval do Ligy mistrů a nasazen bude přímo do základní skupiny. Zápasy ve skupinách se rozběhnou 12. a 13. září/september.

Něco málo na závěr…

Byla to dlouhá sezóna, ale mě osobně velmi rychle utekla. Abych to zestručnil, v začátku se tým sehrával a dával pod Mourinhem dohromady. Ve druhé polovině nám zase v rozletu bránila zranění a k tomu se přidala ona mizérie v zakončení, díky čemuž by bylo vše mnohem jednodušší. Právě ona jednoduchost a lehkost nám v mnoha případech stačily. Když se to ale vezme kolem a kolem, vytěžili jsme z porce 64 zápasů asi opravdu maximum.

Určitě nejednoho fanouška napadla myšlenka, co kdyby se ono stockholmské finále nepovedlo. V tom případě, bychom sezónu vnímali úplně jinak a z vyhlídek na další ročník bychom asi moc nadšení nebyli. Nic z toho však neplatí. Manchester United se stal vítězem Evropské ligy, čímž byla divoká sezóna definitivně zachráněna a označena za úspěšnou. Jeden jediný finálový match znamená pro United zisk trofeje, kterou nikdy nevyhráli, účast v evropském Superpoháru, ale především v Lize mistrů, do které náš tým prostě patří. Navzdory všem úskalím, kritice, zraněním, problémy s proměňováním šancí či slabší formě v domácích zápasech, se Mourinhovi povedlo vykoupit se a vyšel z ní vlastně jako vítěz. Toto závěrečné vítězství bylo pro všechny věrné fanoušky velmi sladkou odměnou. A věřte, že to je teprve začátek!

V mnoha ohledech rozporuplná sezóna je za námi. Sezóna, která za sebou zanechala nepříjemné, dramatické, ale především krásné a památné momenty. Uplynulý rok napsal další významnou kapitolu do historie našeho klubu a my se už teď můžeme právem těšit na tu další. Však než se stačíme nadát, jsou tu první zápasy přípravy, vzápětí evropský Superpohár a nová sezóna 2017/2018 je tu. Asi největší výzvou bude Liga mistrů, do které se tým po roce vrací. Neméně zajímavé však bude i sledování domácí scény. Doufejme, že budeme mít dostatek sil a na všech frontách bude v boji o příčky nejvyšší figurovat právě Manchester United!

Nyní si už ale pojďme užít slunné léto a od fotbalu si alespoň částečně odpočinout. Nezapomeňte nám však zachovat přízeň, jelikož léto pro náš web devilpage žádnou pauzu rozhodně neznamená.

zdroj fotografií: manutd.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokAké plány s defenzívou má José Mourinho?
Ďalší článokOficiálne: Manchester United dokončil prestup Victora Lindelöfa
Kuba (Marenka MU)
Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United. To vše patří ke zlaté historii posledního čtvrtstoletí. Když půjdeme ještě dál rok 1968, Law Best, Charlton, Mnichov 1958. Potemnělá, přesto však pestrá a v celku především mnoha úspěchy ověnčená je historie United. A pak je tu ona magická energie, jenž kterou ještě umocnil Sira Alex Ferguson. Muž, ke kterému s úctou vzhlížím nejen jako k manažerovi našeho klubu, ale i jako ke člověku. Geniální manažer zapálený pro fotbal, kterému odevzdával vše. Charakter, autorita a persona, jenž dostala Manchester United na absolutní vrchol všech klubů světa. Lídři, týmový duch, Fergie time, rivalita s Liverpoolem, Man City, zápasy s Arsenalem, Chelsea, u které můžu rovnou navázat i na památné finále v Moskvě 2008. Tenhle klub jsem si postupně zamiloval natolik, že jsem se začal věnovat i redaktořině, což bylo někdy v roce 2007. Pohlcen vášní k tomu slavnému velkoklubu jsem si uvědomil, že nic jiného už hledat nechci. A Old Trafford? Magické místo. Divadlo snů prostě musíte zažít na vlastní kůži. Kdo jste ještě nebyli, neváhejte a jeďte se určitě podívat!


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!