Legendární jedenáctka: Roy Keane

15
Roy Keane

Roy Maurice Keane, který se narodil 10. srpna 1971, je irský fotbalový asistent manažera a bývalý profesionální fotbalista. Je nejúspěšnějším irským fotbalistou všech dob – vyhrál 19 klubových trofejí, z toho 17 s Manchesterem United. Zbylé dvě přidal po odchodu v Celticu Glasgow. V současnosti je asistentem u irského národního týmu.

Během 18leté profesionální kariéry hrál za kluby Cobh Ramblers, Nottingham Forest, Manchester United a na konci kariéry i za Celtic Glasgow. Keane byl dominantní defenzivní záložník, známý pro jeho agresivní a vysoce soutěživý styl hry, což je postoj, který mu pomohl vyniknout jako kapitán Manchesteru United od roku 1997 až do svého odchodu v roce 2005. Po svém příchodu v roce 1993 pomohl Keane United dosáhnout dlouhého úspěšného období během těch 12 let strávených na Old Trafford. Následně odešel do Celticu, ovšem kariéru ukončil ani né rok po svém příchodu.

Za irskou reprezentaci hrál 14 let a většinu zápasů odehrál jako kapitán mužstva. V roce 2004 jej Pelé přidal do svého seznamu 125 nejlepších žijících hráčů „Pelé list of the greatest“ v rámci výročí 100 let založení FIFA. V roce 2007 jej pro změnu list The Times umístil na 11. místo ve výběru 50 nejtvrdších fotbalistů historie.

Krátce po ukončení kariéry si jej jako nového manažera vybral nezkušený předseda Sunderlandu Niall Quinn. Stalo se tak poté, co Sunderland prohrál úvodní čtyři ligová utkání (pozn. redakce: v této sezóně 2006/07 hrál Sunderland Football League Championship, čili druhou nejvyšší soutěž). Klub přebíral na 23. pozici a čekal se další propad týmu, který v minulé sezóně sestoupil z Premier league. Opak byl však pravdou, Keane dokázal se Sunderlandem vyhrát celou soutěž a mohl tak slavit postup zpět mezi elitu. Jako klíčový faktor z mrtvých vstání je považován právě Keanův příchod. V následující sezóně dokázal udržet Sunderland v PL. Ovšem v další sezóně se mu příliš nevedlo a byl ze své pozice odvolán ještě před koncem roku. V dubnu 2009 byl jmenován manažerem týmu Ipswich Town, ovšem po 20 měsících byl kvůli špatným výsledkům ve Football League Championship odovlán.

V listopadu 2013 se opět vrátil k reprezentaci Irska. Tentokráte v pozici asistenta trenéra Martina O’Neilla. Také působil jako fotbalový analytik pro ITV, společně se svými bývalými protihráči Ianem Wrightem, Lee Dixonem a Gordonem Strachanem.

Začátky

Keane se narodil v dělnické rodině v Ballinderry Park, Mayfield, Cork. Jeho otec Maurice pracoval, kde mohl, chvíli v továrně na pletené výrobky, chvíli v pivovaru. Jeho rodina projevovala zájem o sport, zvláště o fotbal, a mnoho z jeho příbuzných hrálo za juniorské kluby v Corku, včetně Rockmountu. Roy začal ve svých 9 letech s boxem, trénoval několik let a vyhrál všechny 4 duely, ve kterých v nováčkovské lize nastoupil. Během této doby se však mnohem více prosazoval na fotbalovém hřišti a jeho potenciál vynikl ještě více poté, co byl zvolen Hráčem roku už ve své první sezóně v Rockmountu. Mnoha jeho spoluhráčům bylo nabídnuto jít na zkoušku do některého z anglických klubů, ovšem Roy takovou nabídku nedostal.

Jako dítě fandil Celticu a Tottenhamu, jeho nejoblíbenějšími hráči byli Liam Brady a Glenn Hoddle. Ovšem jak šel čas, fotbalistou, ke kterému nejvíce vzhlížel se se stal Bryan Robson z Manchesteru United.

Klubová kariéra

Cobh Ramblers

Zpočátku byl školními kluby v Dublinu odmítán. Údajně proto, že byl příliš malý a nedosahoval potřebné úrovně. To ho neodradilo a byl na zkoušce i u několika anglických klubů, také neúspěšně. Jak Keanovy dětské roky plynuly, začal manuálně pracovat po různých brigádách a stále čekal na svou fotbalovou šanci. Nakonec v roce 1989 podespal smlouvu s polo profesionálním irským klubem Cobh Ramblers. K podpisu ho však musel přemlouvat manažer mládežnického týmu Eddie O’Rourke. Keane se stal jedním ze dvou hráčů Ramblers, který se zúčastnil tréninkového kempu pro mladé hráče v Dublinu. Díky tomu se více věnoval tréninku, brzy na měl šel vidět velký progres a začalo se o něm mluvit jako o nadějném fotbalistovi. Záhy nehrál jen za mládežnický tým, pravidelně nastupoval i za první mužstvo a stávalo se, že odehrál během víkendu více zápasů.    

Ve FAI Youth Cupu proti týmu Belvedere si Keanova výkonu všiml scout týmu Nottingham Forest Noel McCabe, který ho pozval na zkoušku do týmu. Tehdejší manažer Nottinghamu Brian Clough byl z mladého Keana nadšený a tak se v létě 1990 zrodil Keanův první přestup čítající přestupovou částku 47 000 liber. A tak se Roy Keane stěhoval z druhé irské nejvyšší soutěže do nejvyšší soutěže v Anglii.

Nottingham Forrest

Keane si zpočátku nemohl zvyknout na život v Nottinghamu, i díky dlouhému odloučení od rodiny. Často žádal klub o několik dní volna, aby mohl navštívit rodný Cork. Keanův první zápas v novém týmu byl v mužstvu do 21 let na předsezónním turné v Holandsku. Ve finále proti Haarlemu pak vstřelil vítězný gól v penaltovém rozstřelu a brzy hrál v základní sestavě rezervního týmu. Na svůj prvoligový debut však také nemusel dlouho čekat. Stalo se tak hned ve druhém ligovém kole na hřišti Liverpoolu. Nottingham zápas sice prohrál 0:2, nicméně Clough byl výkonem Keana spokojený a začal ho následně nasazovat stále častěji. Svůj první ligový gól vstřelil Keane dva dny před Vánoci téhož roku na hřišti Sheffieldu United, o kolo později se trefil opět (pozn. redakce: v obou těchto zápasech dal Nottingham dva góly a o ty se rovným dílem podělili Roy Keane a Stuart Pearce). Postupem času nahradil na hřišti anglického reprezentanta Steva Hodge. Nottingham, s Keanem v sestavě, dokráčel až do finále FA Cupu, ve finále však nestačil na Tottenham, se kterým prohrál 1:2 po prodloužení. Nicméně, ve 3. kole proti Crystal Palace, se odehrála následující situace. Keane vyrobil obrovskou chybu díky které soupeř dokázal skórovat a zápas tak skončil 2:2. V šatně po zápase pak Brian Clough tak zuřil, že udeřil Keana do obličeje až jej srazil na zem. Navzdory tomuto incidentu Keane na svého manažera nezanevřel, později prohlásil, že jeho čin chápal i díky tlaku ze strany vedení klubu a že mu byl vděčný, že mu dal šanci v profesionálním fotbale. O rok později si Nottingham finále zopakoval, bohužel pro ně i se stejným výsledkem. tentokráte nad jejich síly byl Manchester United.

V té době už Keane začal přitahovat pozornost nejlepších klubů v Anglii. V roce 1992 se s Keanem setkal manažer Blackburnu Rovers Kenny Dalglish a hovořili spolu o možném přestupu. Po dvou úspěšných sezónách (v lize dvakrát 8. místo a dvě finále FA Cupu) to s Nottinghamem v sezóně 1992/93 vypadalo od počátku špatně a nevylučovala se tak varianta možného sestupu. I díky tomu si Keane vyjednal novou smlouvu, která obsahovala klauzuli o uvolnění v případě sestupu. Zdlouhavá jednání o nové smlouvě se probírala i na veřejnosti. Brian Clough o Keanovi dokonce prohlásil, že je „chamtivé dítě“, vzhledem k vysokým platovým požadavkům hráče. Věděl, že Keane je žhavým zbožím, nicméně nechtěl kvůli jeho platu přivést klub do problémů. I přes zdlouhavá jednání byl na konci sezóny Roy Keane zvolen fanoušky Nottinghamu Hráčem roku a ani jeho další výborná sezóna nepomohla klubu k záchraně. A tak mohla být jeho klauzule aktivována. To se také stalo, když Blackburn souhlasil s přestupovou částkou 4 000 000 liber a Keane souhlasil s přestupem. Ovšem, co se nestalo. Smlouva byla dohodnuta, když si Dalglish uvědomil, že nemá správný formulář, aby byl přestup potvrzen. Stalo se to v pátek odpoledne, patřičný úřad již byl zavřený a znovu otevíral až v pondělí ráno. S ústní dohodou, že přestup dokončí právě v pondělí ráno se obě strany rozešly. O této situaci se dozvěděl manažer Manchesteru United Alex Ferguson, který neváhal, Keanovi zavolal a zeptal se ho, zda by chtěl místo do Blackburnu přestopit raději na Old Trafford. Ferguson, který se ujistil, že všechny potřebné dokumenty má u sebe, se s Keanem setkal v sobotu a podepsal s ním smlouvu. Přestupová částka vyla 3 750 000 liber, což byl nový britský přestupový rekord. Za Nottingham Forest odehrál Keane 154 zápasů ve všech soutěžích a vstřelil 32 gólů.

Manchester United v letech 1993-1997Roy and EricI přes rekordní přestupovou částku neměl Keane jistotu, že bude hrát v základní sestavě. Paul Ince a Bryan Robson vytvořili impozantní dvojici ve středu hřiště a přivedli MU k prvnímu titulu od roku 1967. Nicméně Robsonovi bylo v té době 36 let a byl na konci své kariéry, která navíc byla poznamenaná četnými zraněními. A tak se Keane dostal na hřiště. Ve svém druhém utkání, prvním na Old Trafford, vstřelil dvě branky a o tři měsíce později svým gólem rozhodl o vítězství v městském derby proti City. Svými výkony si tak řekl o pevné místo v sestavě a na konci sezóny se mohl radovat ze své první profesionální trofeje, když United obhajují titul v Premier league. Dva týdny nato prolomil i svou prozatímní smůlu z Wembley, když s United ve finále FA Cupu rozdrtili Chelsea 4:0. Byl to vůbec první „double“ v historii MU. Ve své první sezóně v Manchesteru odehrál celkem 54 zápasů ve všech soutěžích, z toho 37 v lize a vstřelil dohromady 8 branek.

Druhá sezóna byla méně úspěšná. United sice vyhráli Charity Shield (současný Community Shield), nicméně v lize se našel lepší tým. Byť to bylo velice vyrovnané, tak o jediný bod se před United dostal Blackburn. Vše mohlo být jinak, kdyby v posledním kole United neremizovali na West Hamu 1:1. (Pozn. redakce: V této sezóně první tři místa obsadily týmy, které měly co do činění právě s Keanem. První Blackburn, do kterého téměř přestoupil, druhý MU a třetí Nottingham, který s Keanovým odchodem sestoupil, hned se do nejvyšší soutěže vrátil a svůj návrat takto senzačně dovršil). V FA Cupu to bylo lize hodně podobné, jen jeden tým byl lepší, tentokráte Everton. Kromě těchto týmových neúspěchů zažil Keane i osobní. V odvetném zápase 4. kola FA Cupu proti Crystal Palace obdržel svou první červenou kartu v dresu United. Bylo to po zákroku na Garetha Southgatea. Následoval disciplinární trest v podobě pokuty na 5 000 liber, a hlavně stopka na 3 zápasy. Byla to první z celkového počtu 11 červených karet v dresu United a jeden z prvních příznaků nedisciplinovanosti na hřišti.

V létě 1995 přišlo v United období výrazné hráčské proměny. Odešli Paul Ince (Inter Milán), Mark Hughes (Chelsea), Andrei Kanchelskis (Everton), místo nich se v týmu objevila nová krev v podobě Davida Beckhama, Nickyho Butta a Paula Scholese. Na úvod sezóny přišla prohra na Aston Ville 1:3. Naštěstí to byla na nějakou dobu jediná prohra. United v lize pronásledovali Newcastle United, kteří si tvořili na čele solidní náskok a který v období Vánoc činil 12 bodů. Nakonec si však United i díky výborné druhé polovině soutěže (z posledních 15 kol měli 13 výher, 1 remízu a 1 prohru) dokráčeli po roční pauze k titulu. A opět z toho byl double. Ve finále FA Cupu jediným gólem zápasu rozhodl o triumfu nad Liverpoolem Král Eric. Pro United to byl zisk rekordního 9 triumfu v této soutěži. Keanova bilance za tři roky: 2 tituly a 2 FA Cupy. A dvakrát druhý v obou soutěžích.

Sezóna 1996/97 byla pro Keana poznamenána několika zraněními kolene a častými suspendacemi za obdržené karty. Na úvod sezóny přispěl gólem k zisku FA Chyrity Shield při výhře 3:0 nad Newcastle United. V FA Cupu to tentokráte bylo velké zklamání, když United vypadli po opakovaném zápase 4. kola s Wimbledonem. V prvním semifinále Ligy mistrů na hřišti Borussie Dortmund, které United prohráli 0:1, obdržel Keane žlutou kartu, která znamenala stopku do odvety. Ta skončila stejným výsledkem a United do kýženého finále nepostoupili. Chuť si tak aspoň spravili v lize, kdy s náskokem 7 bodů obhájili titul, opět před Newcastlem. Roy Keane stihl 21 ligových zápasů a celkem se na hřišti ukázal ve 33 utkáních.

Kapitán 1997-2001

Naštvaný Roy KeanePo neočekávaném ukončení kariéry Erica Cantony převzal Keane kapitánskou pásku. I když mu zpočátku mnoho štěstí nepřinesla. Většinu sezóny promarodil s přetrženým křížovým vazem. Tohle zranění se mu přihodilo v 9. kole v zápase s Leedsem při souboji s Alfe-Inge Hålandem. Jen málokdo mohl tušit, že Keane bude čekat na odplatu. Možná i díky absenci Keana United zakončili sezónu bez trofeje. Nejdříve na začátku sezóny podlehli na penalty Chelsea ve FA Charity Shieldu, následovalo brzké vyřazení v FA Cupu, v Ligovém poháru vypadli po odehrání prvního utkání a v Lize mistrů ve čtvrtfinále bylo nad jejich síly Monako. Jediná soutěž, kde se United dařilo byla PL. I přes tři březnové ztráty v řadě si United stále hlídali vedoucí pozici. Až do poloviny dubna. Nejdříve přišla ztráta bodů při domácí remíze s Liverpoolem a o kolo později opět doma remíza, tentokráte s Newcastlem. Toho využil Arsenal a přesto že United ve zbylých třech utkáních zvítězili, nezaváhal ani Arsenal a o bod se radoval ze zisku titulu. O to více United mohl mrzet fakt, že v jednu chvíli měli už 11 bodový náskok. A jako klíčová byla považována právě Keanova absence.

Keane se vrátil na začátku nové sezóny a dovedl United k fantastickému „treble“. V lize United dlouho číhali jako ten třetí vzadu, aby nakonec nakonec Arsenal připravili o titul stejným způsobem – o jediný bod. Arsenal musel v této sezóně spolknout ještě jednu hořkou pilulku od United, vyřazení v semifinále FA Cupu, kde o postupu do finále rozhodl až v prodloužení druhého zápasu Ryan Giggs. V následném finále pak United porazili Newcastle 2:0 a druhá trofej byla doma. V lize Mistrů na United v semifinále čekal Juventus Turín, loňský finalista. První zápas na Old Trafford skončil 1:1. V odvetě United záhy prohrávali 0:2, když se dvakrát trefil Filippo Inzaghi. Jenže United měli v sestavě Keana. Ten nejdříve snížil a svým výkonem vyburcoval spoluhráče k senzačnímu obratu. Jeho výkon byl popisován jako nejlepší v jeho fotbalové kariéře. I sám Alex Ferguson okomentoval jeho výkon: „Byl to nejdůraznější obraz nesobeckosti, jaký sem na fotbalových trávnících viděl. Bil se o každé stéblo trávy, hrál, jako kdyby raději zemřel vyčerpáním, než prohrál, inspiroval všechny okolo sebe. Cítil sem, že mi bylo ctí být spojován s takovým hráčem“. Nicméně Keane si i přes postup finále nezahrál. Po faulu na Zinedina Zidana uviděl žlutou kartu a na finále měl stopku. Přestože United po fantastickém obratu získali „ušatý pohár“ pro sebe, Keane měl smíšené pocity. „I když jsem se tomu statečně postavil, byla to nejhorší fotbalová zkušenost, kterou jsem zažil“. Později toho roku, Keane byl jediným střelcem finále Intercontinental Cupu, ve kterém United porazili brazilské Palmeiras.

Následující sezóna 1999/00 byla poznamenána vyjednáváním o nové smlouvě. Keane odmítl smlouvu zaručující mu 2 000 000 liber ročně a začaly se objevovat spekulace o jeho možném stěhování do Itálie. Nakonec se v polovině sezóny s United dohodl na prodloužení kontraktu do roku 2004, jeho plat činil 52 000 liber týdně. Ovšem poté, co United oznámili navýšení cen permanentních vstupenek a jako jeden z důvodů bylo i navýšení Keanova platu, cítil se dotčen a požadoval po klubu omluvu. Nakonec se vše urovnalo dopisem fanouškům, ve kterém bylo vysvětlen nárůst cen snahou o posílení kádru. Pár dnů po podepsání nové smlouvy vstřelil Keane vítězný gól Valencii v Lize Mistrů. Nicméně snaha o obhajobu triumfu v této soutěži skončila už ve čtvrtfinále na kopačkách Realu Madrid, částečně i vinou Keana. Ten si totiž v odvetném domácím zápase dal vlastní gól a otevřel tak střelecký účet zápasu. United nakonec prohráli 2:3 a po bezbrankové remíze z Madridu to znamenalo konec v soutěži. I přes toto vyřazení byla sezóna pro Keana nakonec docela úspěšná. Dovedl United k již šestému titulu během osmi let a byl zvolen „PFA Players’ Player of the Year“ (pozn. redakce: ocenění Hráč roku v Anglii podle hráčů) a „Football Writers’ Association Footballer of the Year“ (pozn. redakce: Hráč roku v Anglii podle novinářů).

V listopadu 2000 vyvolal rozruch svým prohlášením mířeným do řad vlastních fanoušků. Stalo se tak po domácím vítězství v Lize Mistrů proti Dynamu Kyjev. Postěžoval si na nedostatečnou hlasovou podporu fans, zejména ve chvílích, kdy Dynamo kontrolovalo hru. „Daleko od domova jsou naši fanoušci fantastičtí, nazval bych je přímo hardcore. Ovšem doma si dají pár drinků, krevetí sendvič a neuvědomují si, co se děje venku na hřišti. Nemyslím si, že někteří z těch, co přijdou na Old Trafford dokáží vyhláskovat „football“, natož aby ho pochopili.“ Keanův komentář k fanouškům vyvolal v Anglii debaty o měnící se atmosféře na stadiónech a termín „prawn sandwich brigade“ je nyní součástí fotbalového slovníku. Označuje lidi, kteří navštěvují fotbalové zápasy nebo tvrdí, že jsou fotbalovými fanoušky, protože je to v módě, něž kvůli skutečnému zájmu o fotbal samotný.

Alf-Inge Håland

V dubnu 2001 se Keane opět dostal na novinové titulky. Tentokrát se to stalo po městském derby se City. Asi pět minut před koncem zápasu byl Keane vyloučen. To samo o sobě by nebylo nic překvapivého. Jenže Keane tímto vyloučením dovršil své čtyřleté čekání na pomstu. Před čtyřmi lety právě Håland poslal Keana na dlouhodobou marodku. A tomu se teď naskytla šance na odplatu. Keane běžel naproti Hålanda, který odkopl míč, když v tom jej šlapákem na pravé koleno Keane sestřelil.

Håland zápas dohrál, pár dnů po tomto střetu odehrál 45 minut v přátelském reprezentačním zápase a následně 68 minut v ligovém zápase. V létě podstoupil operaci levého kolene a v následující sezóně 2001/02 v lize naskočil do zápasu jen třikrát jako střídající hráč. V létě 2003 ukončil svou profesionální kariéru poté, co se nedokázal vrátit po zranění do plné kondice. Když v roce 2002 vyšla Keanova autobiografie, Håland společně s Manchesterem City oznámili, že hodlají podniknou právní kroky proti Keanovi. ten právě ve své knize uvedl, že faul na Hålanda byl pomsta za 3,5 roku starý incident. Nicméně se ukázalo, že Håland na své webové stránce uvedl, že se zraněním levého kolene již hraje několik měsíců a že při střetem s Keanem nedostal zásah na levé koleno a že Keane to zranění nezpůsobil. Žaloba byla stažena v únoru 2003 poté, co si klub prostudoval lékařskou zprávu.

Po tomto faulu dostal Keane stopku na 3 zápasy a pokutu 5 000 liber. Později, po vydání své knihy, mu Fotbalová asociace dodatečně udělila pokutu ve výši 150 000 liber a stop na pět utkání. Jako usvědčující pasáž byla použita citace z knihy: „Čekal sem na to dlouho. Zasáhl jsem ho pořádně tvrdě. myslím si, že tam byl míč. Tu máš ty kundo. Už nikdy na de mnou nestůj a neposmívej se mi, že předstírám zranění“. Navzdory obecnému odsouzení po nějakém čase poskytl Keane rozhovor, ve kterém řekl: „Můj cíl byl dojebat ho. Co odejde, vrátí se. Dostal, co si zasloužil. Dojebal mě a já ctím oko za oko …“ Pak se ještě sdělil, že kdyby měl možnost, tak by to udělal znovu a že svého činu nelituje.

Na sklonku kariéry: 2001-2005

Poprvé po čtyřech letech zakončili United sezónu bez zisku trofeje. Stalo se tak v sezóně 2001/02. V FA Cupu byli vyřazeni ve 4. kole Middlesbrough a v Premier league skončili třetí. To bylo jejich nejhorší ligové umístění od roku 1991. Jediný úspěch tak zaznamenali v Lize Mistrů, kde dokráčeli až do semifinále. Zde byli vyřazeni Bayerem Leverkusen. Domácí zápas skončil 2:2 a odveta 1:1. Keane poslal United do vedení, ovšem rozhodující gól vstřelil Oliver Neuville ve druhé minutě nastavení prvního poločasu. Po této porážce Keane obvinil některé své spoluhráče ze ztráty formy díky jejich bohatství, prohlašujíc, že ztratili hlad po vítězství díky svým Rolexkám, drahým autům a rezidencím. Dříve během sezóny Keane veřejně obhajoval rozpad týmu, který vybojoval „treble“. Tvrdil, že už nemají motivaci makat tak tvrdě jako dříve.

V srpnu 2002 obdržel pokutu 150 000 liber od Alexe Fergusona a stopku na tři zápasy za faul loktem na Jasona McAteea ze Sunderlandu. Tento trest byl navíc umocněn již zmiňovaným dodatečným 5 zápasovým trestem za faul na Hålanda. Keane využil této nucené přestávky na podstoupení operace kyčelního kloubu, která mu způsobovala velké bolesti, které skoro rok tlumil braním prášků. I přes obavy, že by tohle zranění mohlo mít za důsledek ukončení kariéry, se Keane připojil zpět k týmu během prosince. Během rekonvalescence po operaci, Keane přemýšlel nad příčinami svých častých zranění a suspendací. Připustil, že příčinou těchto problémů jsou lehkomyslné výzvy a výbuchy zlosti, které stále více provází jeho kariéru. V důsledku toho se stal na hřišti umírněnější a snažil se vyhnout sporům s protihráči. Někteří fotbaloví pozorovatelé cítili, že díky této herní změně Keane ztratil svůj velký vliv na hru zálohy, jiní to přikládali snížené pohyblivosti jako následek operace kyčelního kloubu. Nicméně Keane se po návratu prezentoval svou starou houževnatostí a tým v květnu 2003 dovedl k dalšímu mistrovskému titulu.

Během první dekády nového tisíciletí udržoval Keane napjaté, místy až hodně nepřátelské, vztahy s kapitánem Arsenalu Patrickem Vieirou. Nejpozoruhodnější incident mezi nimi proběhl na Highbury v roce 2005. Bylo to zřejmě vrcholné období nenávisti mezi United a Arsenalem. Vieira v tunelu před zápasem konfrontoval Garyho Nevilla za faul na Antonia Reyese z předchozího utkání a Keane se dostal do slovní přestřelky právě s Vieirou. Tento incident byl živě vysílán na stanici Sky Sports a zřetelně bylo slyšet, jak Keane říká rozhodčímu Grahamu Pollovi: „Řekni mu (Vieirovi), aby zavřel tu svou zasranou hubu.“ Zmíněný zápas lépe zvládli hráči United a odvezli si vítězství 4:2. Rozhodčí Poll později připustil, že měl oba hráče vyloučit již v tunelu před zápasem a že byl pod velkým tlakem, proto to neudělal.Keane a Vieira

Celkově dovedl Keane United k 9 velkým trofejím, což z něj činí nejúspěšnějšího kapitána v klubové historii. Svůj 50. gól za Manchester vstřelil 5. února 2005 v ligovém zápase proti Birmingham City. Jeho účast ve finále FA Cupu v roce 2005, které United prohráli s Arsenalem na penalty, byla jeho celkem sedmá. Nikdo jiný v Anglii tolik finálových účastí nemá. Keane je také spoludržitelem rekordu v počtu vyloučení a anglickém fotbale. Celkem se mu to v jeho kariéře povedlo 13krát. V roce 2004 byl uveden do anglické fotbalové Síně slávy jako uznání jeho vlivu na anglickou hru a jako jediný irský hráč byl vybrán do FIFA 100, Pelého seznamu nejlepších žijících fotbalistů.

Odchod

Keane nečekaně opustil Manchester United 18. listopadu 2005 během dlouhé absenci v týmu způsobené zraněním v posledním zápase. To mu způsobil liverpoolský Luis Garcia. Jeho odchodem vyvrcholilo napětí, které panovalo mezi ním a vedením United a hráči, které začalo už na předsezónním turné v Portugalsku. Tam se Keane dohadoval s Fergusonem nad kvalitou zázemí v resortu. Ferguson byl také rozčílen Keanovým prohlášením pro MUTV, že po uplynutí jeho současné smlouvy na konci sezóny je připraven hrát za jiný klub. Další Keanovo vystoupení pro MUTV bylo ještě kontroverznější. Po ponižující prohře 1:4 s Middlesbrough na začátku listopadu se Keane chopil příležitosti ke kritice spoluhráčů Johna O’Shea, Alana Smitha, Kierana Richardsona a Darrena Fletchera. Ovšem nejdrsnější kritika patřila Rio Ferdinandovi. Na jeho adresu prohlásil: „Jen proto, že bere 120 000 liber týdně a odehrál dobře 20 minut proti Tottenhamu si myslí, že je hvězda.“ Tento výbuch hněvu byl managementem United považován za překročením pomyslné čáry a následně byl stažen z přenosu. Podle svědků byly Keanovy názory v rozhovoru ještě ostřejší, než bývá jeho standard.

Za Manchester United odehrál 326 ligových utkání, ve kterých vstřeli 33 branek. Celkem ve všech soutěžích nastoupil do 480 zápasů a vsítil 51 branek. První dva góly dal při domácím ligovém vítězství 3:0 nad Sheffieldem United 18. srpna 1993, poslední vstřelil 12. března 2005 při venkovní výhře 4:0 nad Southamptonem v FA Cupu. V klubu získal 7 ligových titulů, 4 vítězství v FA Community Shield, 4 tituly v FA Cupu, 1 vítězství v Lize Mistrů a Interkontinentálním poháru. Z individuálních ocenění se stal například 5krát hráčem Týmu roku v Premier league (Premier League PFA Team of the Year), nebo v roce 2000 Hráč roku podle novinářů i samotných hráčů (FWA Footballer of the Year a PFA Players’ Player of the Year).

Dva týdny poté, co proběhla další hádka s Fergusonem, se Keane dohodl s klubem na okamžitém rozvázání smlouvy a mohl tak podepsat smlouvu s libovolným klubem. Keanovi byl nabídnut rozlučkový zápas jako poděkování za jeho 12,5leté účinkování v dresu Manchesteru United. 12. prosince 2005 byl oznámen jako nový hráč Celticu Glasgow, týmu, kterému fandil jako malý kluk. Prvotní informace uváděly, že pobíral plat ve výši cca 40 000 liber týdně. Ovšem tuto informaci Keane vyvrátil ve své druhé knize, ve které uvedl, že jako hráč Celticu pobíral okolo 15 00 liber týdně. Později United potvrdili, že Keanův rozlučkový zápas proběhne na Old Trafford 9. května 2006 právě mezi týmy Manchesteru a Celticu. Domácí vyhráli tento zápas 1:0, když Keane v prvním poločase hájil barvy Celticu a ve druhé půli navlékl kapitánskou pásku United. Návštěva 69 591 diváků je doposud největší na rozlučkový zápas pořádaný v Anglii. Výtěžek z příjmu byl věnován Keanově oblíbené charitativní nadaci, Irští vodící psi pro nevidomé.

Celtic

Keanova mise v Glasgow nezačala dobře. V lednu 2006 Celtic překvapivě vypadl ve 3. kole skotského poháru s druholigovým Clyde po prohře 1:2. Jeho drsný styl se neměnil, zatímco už během zápasu stačil kritizovat některé své nové spoluhráče. Svůj jediný gól vstřelil o měsíc později, byla to střela z 18 metrů a pomohl tak k ligové výhře 2:1 nad Falkirkem. O týden později zažil své první „Old firm derby“, tedy souboj věčných rivalů Glasgow Rangers a Celticu Glasgow. Celtic v něm vyhrál 1:0. Na konci sezóny se pak mohl se svým týmem radovat z „double“, Celtic vyhrál Skotskou ligu a k tomu přidal i triumf v Ligovém poháru. To byla poslední trofej, kterou Roy Keane vybojoval.

Dne 12. června 2006 Keane oznámil ukončení své fotbalové kariéry. Stalo se tak na doporučení lékaře, pouhých 6 měsíců po příchodu do klubu. Jeho oznámení vyvolalo vlnu chvály na jeho kariéru ze strany mnoha bývalých spoluhráčů či manažerů, včetně Sira Alexe Fergusona. Ten na Keanovu adresu prohlásil: „Jeho posedlost výhrou a požadavky na ostatní z něj dělaly nejvlivnějším hráčem v šatně. I díky tomu se stal velkým kapitánem a podle mého názoru, je to nejlepší hráč, jakého jsem kdy v týmu měl. Až se v průběhu let začně vybírat nejlepší tým všech dob, on v něm bude.

Mezinárodní kariéraRoy Keane reprezentaceMladý Roy si prošel výběry reprezentačními výběry Irska U16, U19 i U21. Když byl v roce 1991 nominován k prvnímu reprezentačnímu zápasu za U21 proti Turecku, okamžitě stačil projevit svou nechuť k organizaci a přípravě týmu, kterou nazval špatným vtipem. Za tímto názorem si stál po většinu doby strávenou u repre, což vedlo k mnoha konfrontacím s irskými fotbalovými funkcionáři. Poté, co odmítl s týmem cestovat na zápas do Alžírska mu manažer Jack Charlton oznámil, že pokud nepojede, už si za reprezentaci nikdy nezahraje. Navzdory této hrozbě zůstal Keane doma a byl překvapen, že o rok později byl nominován k přátelskému zápasu. Po několika zápasech se ozval s kritikou s Charltonovy taktiky. Napětí mezi oběma muži vyvrcholilo na předsezónním turné v USA, kde Charlton nadával Keanovi za to, že si protáhl se spoluhráčem Stevem Stautonem večerku, kterou proseděli a propili v baru.

Keane patřil do výběru hráčů nominovaných na MS v USA v roce 1994. Odehrál každý zápas a byl na hřišti i během senzačního vítězství 1:0 nad pozdějšími finalisty z Itálie. Navzdory následnému vyřazení v osmifinále od Holanďanů bylo vystoupení Irska bráno jako úspěšné a Keane byl zvolen za nejlepšího irského hráče. Po skončení turnaje se odmítl zúčastnit týmové oslavy a prohlásil, že z jeho pohledu vystoupení Irů na MS nebylo kdovíjak slavné a žádného úspěchu nedosáhli.

Kvůli zranění kolene chyběl v rozhodujících zápasech kvalifikace na MS 1998, ale jako kapitán se vrátil na kvalifikaci na ME 2000, ve které pak v baráži Irové vypadli s Tureckem. V kvalifikaci na MS 2002, tentokráte již pod vedením Micka McCarthyho, se Irové ve skupině střetli se silnými Portugalci a Nizozemím. V deseti zápasech zaznamenali 7 výher a 3 remízy a jen díky horšímu rozdílu branek skončili druzí za Portugalskem. Jako hlavní strůjce těchto irských výkonů byl označen právě Roy Keane.

Incident během MS 2002

Irský fotbalový svaz vybral místo k přípravě během MS. Již během prvního tréninku vyjádřil Keane své pochybnosti nad kvalitou veškerého vybavení a prostředí. Navíc tréninkové hřiště svou kvalitou přirovnal k „parkovišti“. Druhý den proběhla mezi Keanem a trenéry brankářů Packie Bonnerem a Alanem Kellym hádka na jejímž konci Keane prohlásil, že se vrací domů do Irska kvůli jeho nespokojenosti s přípravou týmu. Fotbalový svaz nebyl schopen zajistit Keanovi tak narychlo letenky, což způsobilo, že musel ještě jednu noc strávit v Saipanu. Mezitím byl jako náhradník povolán Colin Healy. Následující den se trenér Irska McCarthy pokusil promluvit s keanem a požádal jej, aby se vrátil zpět k týmu. Ten se nakonec nechal přesvědčit.

Ačkoliv se vztahy na první pohled urovnaly, věci brzy nabraly směr k horšímu. Keane okamžitě poskytl rozhovor sportovnímu novináři Tomu Humphriesovi z Irish Times, kde vyjádřil svou nespokojenost s vybavením v Saipanu a také se rozmluvil o problémech, které následovaly. McCarthy se po tomto rozhovoru postavil před celým týmem a trenérským personálem proti Keanovi, ovšem ten odmítl ustoupit a tvrdil, že fanoušci mají plné právo vědět, jaká atmosféra panuje uvnitř týmu. Keane pak rozpoutal slovní tirádu vůči McCarthymu. „Micku, jsi lhář … jsi zkurvený onanista. Nechtěl jsem tě hodnotit jako hráče, nechci tě hodnotit jako manažera, a nehodnotím tě jako člověka. Jsi zasraný onanista a můžeš celé mistrovství světa strčit do zadku. Jediný důvod, proč mám s tebou nějaké vztahy, je že nějakým způsobem jsi manažerem mé země!“ Niall Quinn poznamenal ve své autobiografii, že Keanova desetiminutový projev proti Micku McCarthymu byl kritický, divoký a v v konečném důsledku způsobil velkou kontroverzi v irské společnosti.

Nikdo z Keanových spoluhráčů jej veřejně nepodpořil, ačkoliv ho někteří podporovali soukromě. Veteráni Niall Quinn a Steve Staunton po tomto incidentu bránili na tiskové konferenci McCarthyho. Tady McCarthy prohlásil, že Keane již není součástí týmu a byl poslán domů. V té době již vypršela lhůta pro uzavření soupisky na MS a tak náhradník Colin Healy nemohl být na soupisku dopsán.

Opět v reprezentaci

McCarthy rezignoval na post trenéra Irska v listopadu 2002 po prohrách s Ruskem a Švýcarskem během kvalifikace na ME 2004. Díky tomu se zvýšila šance na Keanův návrat k reprezentaci. Sám Keane prohlašoval, že nehodlá reprezentovat Irsko, pokud ho povede jako trenér právě McCarthy. Toho na postu trenéra reprezentace nahradil Brian Kerr. Ten s Keanem diskutoval na téma návratu do reprezentace a v dubnu 2004 byl opět povolán, aby se tak následně 27. května 2004 v zápase proti Rumunsku skutečně stalo. Nicméně už nefiguroval jako kapitán, tuto funkci zastával v týmu Kenny Cunningham. Po neúspěch v kvalifikaci na MS 2006 se Keane rozhodl ukončit repre kariéru a věnovat se jen klubovým povinnostem.

Ani po ukončení reprezentační kariéry se Keane nepřestal zajímat o dění v národním týmu. Opět vyjádřil svůj nesouhlas s postojem a výběrovou politikou irského fotbalového svazu. V březnu 2007 prohlásil, že několik reprezentantů je v týmu jen proto, že se pochvalně vyjadřují v médiích a že jsou upřednostňováni hráči z Dublinu anebo provincie Leinster. Uvedl to na příkladu Liama Millera, který prý nebyl povolán kvůli tomu, že pochází z města Cork. Keanova kritika neutichla ani po vyřazení Irů v barážovém zápase kvalifikace na MS 2010 s Francií, které k postupu pomohl kontroverzí gól Tieryho Henryho.

Manažerská kariéra

Jeho bývalý manažer Sir Alex Ferguson kdysi prohlásil, že by si přál, aby Keane pokračoval jako manažer Manchesteru United, až on sám odejde do důchodu. Nicméně díky Keanovu rychlému odchodu z klubu, byl Ferguson vyhýbavý vůči možnosti Keanova jmenování.

SunderlandRoy Keane and Six Alex FergusonJiž během působení v Celticu byl Keane navržen jako potenciální nástupce Gordona Strachana. Nicméně, byl to Sunderland, ve kterém se rozhodl zahájit svou manažerskou kariéru. Ve funci nahradil Nialla Quinna. Paradoxně tito dva muži stáli na opačných stranách proti sobě při incidentu v Saipanu. Keane podepsal tříletou smlouvu ihned po výhře Sunderlandu nad West Bromwich Albionem. Stalo se tak 28. srpna 2006 a zároveň Sunderland ukončil sérii špatných výsledků z kraje nové sezóny, kdy pod dočasným vedením Quinna zaznamenali čtyři prohry v řadě. Keane tak přebíral tým v zóně sestupu. Nijak nelenil, rychle si začal prosazovat svou. Ponechal si sice stávajícího asistenta manažera Bobby Saxtona, ovšem nahradil hlavního trenéra, tím se stal jeho bývalý spoluhráč z Nottinghamu Tony Loughlan. Neztrácel čas ani s novými hráči, v poslední přestupový den jich podepsal celkem šest. A nebyli to jen tak nějací nazdárci. Jako posily si vybral bývalého spoluhráče z Manchesteru Dwighta Yorkea, dále pak Liama Millera, bývalé spoluhráče ze Celticu Rosse Wallace a Stanislava Vargu. K nim pak ještě přibyla dvojice z Wiganu Graham Kavanagh and David Connolly.

Keanovy první dva zápasy ve funkci manažera nemohly vyjít lépe. Nejdříve porazil 2:1 Derby County a pak následovala snadná výhra nad Leedsem United 3:0. Pomalu se Sunderland škrábal v tabulce výše a výše, na přelomu roku se dostal do horní poloviny. V lednovém přestupovém okně přivedl dalších pět nových jmen. Anthony Stokes, Carlos Edwards a Stern John přišli na přestup, Jonny Evans a Danny Simpson byli zapůjčeni z Manchesteru United na hostování. Sunderland pokračoval v dobrých výsledcích a Keane byl v měsících únoru a březnu zvolen „Manažerem měsíce“. V té době se Sunderland přiblížil pozicím zaručujícím přímý postup do Premier league. Mezitím pevnou rukou řešil disciplinární prohřešky hráčů. Když tři hráči přišli pozdě na klubový sraz před venkovním zápasem v Burnley v březnu 2007, jednoduše je nechal doma.

Dne 29. dubna si Sunderland spolu s Birminghamem zajistil přímý postup do Premier league. O týden později mohl tým slavit i celkové vítězství ve Football League Championship, přestože to na počátku sezóny vypadalo na boj o záchranu. Keanovi se dostalo ocenění „Manažer roku ve Football League Championship“.

Nejhorší chvíle příští sezóny pro Sunderland přišla v Goodison parku, odkud si odvezli debakl 1:7 od domácího Evertonu. Keane pak přiznal, že to byl asi jeho nejhorší fotbalový zážitek. Nicméně ve druhé půli sezóny se forma Sunderlandu zlepšila, zejména doma a definitívní záchrana v nejvyšší soutěži přišla dvě kola před koncem právě při domácí výhřě 2:0 nad Middlesbrough. Mezitím Keane nakupoval u svého bývalého klubu z Manchesteru a přivedl si jako posily Kierana Richardsona, Paula McShanea, Dannyho Higginbothama a Phila Bardsleye. Nadále pokračoval v přísně nastolené kázeňské politice a tenhle režim odnesl například Liam Miller, který byl uvolněn pro přestup z důvodu opakovaných pozdních příchodů na tréninky či předzápasové srazy.

Začátek sezóny 2008/09 byl bouřlivý. V září 2008 se dostal do sporu s Jackem Warnerem, víceprezidentem FIFA, kvůli zamítnutí nominace Dwighta Yorka reprezentovat Trinidat a Tobago. Warner Keana označil jako neuctivého k malým zemím. Keane pro změnu Warnera označil za klauna a tvrdil, že Yorke ukončil reprezentační kariéru. Ve stejném měsíci zažil Keane jednu z nejdelších a nejhorších nocí ve své kariéře, když Sunderland v domácím zápase Ligového poháru přišel o vedení 2:0 nad Northamptonem a následně vypadl na penalty.

I přes některé dobré výsledky, včetně historického vítězství 2:1 v domácím zápase s Newcastlem United dne 25. října (podařilo se jim vyhrát poprvé za 28 let), stejně tak i zajímavé příchody nových hráčů jako byli Djibril Cissé a Anton Ferdinand, se týmu nedařilo udržet si konzistentní výkonnost. na konci listopadu se Sunderland nacházel na 18. místě v Premier league, když prohrál 5 z posledních 6 zápasů. Keane 4. prosince rezignoval a údajně hráči Sunderlandu tento krok přivítali s nadšením.

Ipswich Town

Dne 23. dubna 2009 byl Keane jmenován novým manažerem klubu Ipswich Town, se kterým podepsal dvouletou smlouvu. Ve svém prvním zápase, poslední ligový domácí zápas v ročníku, Ipswich vyhrál 3:0 nad Cardiff City. O týden později završil sezónu výhrou 3:0 na hřišti Coventry City. Pro novou sezónu 2009/10 Keane opět značně posiloval a opět si přivedl i hráče ze svého minulého klubu. Podepsal brankáře Martona Fulopa, záložníky Carlose Edwardse a Granta Leadbittera a přivedl i Jacka Colbacka, Davida Healyho a na hostování Daryla Murphyho. Ipswich ovšem sezónu nezhájil vůbec dobře, v prvních 14 ligových zápasech nedokázali Keanovi svěřenci zvítězit a krčili se na chvostu tabulky. První výhry se dočkali až 31. října proti Derby County a první venkovní výhra se zrodila 29. listopadu proti Cardif City. jejich forma se v průběhu sezóny lepšila, nicméně je srážely časté remízy, a tak ročník zakončili na 15. místě. Mnoho nesrovnalostí během této i následující sezóny 2010/11 znamenalo, že Ipswich během Keanova působení nikdy reálně nehrál o možnost postupu a vzhledem k bídné formě se propadl tým až na 21. místo v tabulce. A tak se vstalo nevyhnutelné, 7. ledna 2011 byl Keane vyhozen.

Irská reprezentaceKeane asistent IrskaDne 5. listopadu 2013 byl novým trenérem reprezentace jmenován Martin O’Neill a Roy Keane se stal jeho asistentem. Jejich první zápas v Lotyšsku skončil výhrou 3:0. Poté co Neil Lennon opustil Celtic Glasgow na konci sezóny 2013/14 vypadalo to, že by se Keane mohl stát novým manažerem Celticu. Martin O’Neill připustil, že pokud by k tomu mělo dojít, nestál by Keanovi v cestě. Nicméně Keane se nakonec rozhodl i nadále působit u reprezentace. Keane později prozradil, že byl na vážkách, jestli má vzít místo v Celticu. Setkal se i s majitelem Dermotem Desmondem, ovšem nějak necítil se být dostatečně chtěný a proto odmítl. Později přijal roli asistenta v Aston Ville, kterou vykonával souběžně s reprezentací.

V říjnu 2014 vyvolal Keane polemiku poté, co vyšla jeho kniha před kvalifikačními zápasy s Gibraltarem a Německem o postup na EURO 2016. Nicméně Martin O’Neill tvrzení, že je jednalo o rozptýlení. O měsíc později, před rozhodujícím zápasem proti Skotsku, Keane byl zapojen do incidentu s fanouškem v týmovém hotelu. Byla přivolána sanitka, stejně tak i policie, nakonec nikdo nebyl zatčen ani nepadlo žádné obvinění. Irská fotbalová asociace i Martin O´Neill se postavili na Keanovu stranu a následné kamerové záznamy jeho nevinu potvrdily. Keane byl požádán fanouškem Frankem Gillespiem, který je zeťem irského herce Brendana Graceho, o autogram na jeho novou knihu. Keane odmít a Gillespie se s ním dal do hádky, načeš zkolaboval a musela mu být přivolána sanitka.

Po zápase se Skotskem Keane obvinil Everton, že na své hráče irské hráče Seamuse Colemana a Jamese McCarthyho vyvíjí tlak aby nereprezentovali. Oba nakonec kvůli zranění zmíněný zápas nehráli. Evertonský předseda Bill Kenwright odmítl tato tvrzení a prohlásil, že Keane říká hlouposti. Stejného názoru byl i Roberto Martinez, manažer Evertonu.

Aston Villa

Dne 1. července 2014 byl Keane jmenován novým asistentem manažera v Aston Ville, kde se stal nápomocen manažerovi Paulu Lambertovi. Působil tak současně i jako asistent trenéra reprezentace. Ovšem 28. listopadu téhož roku na svou klubovou funkci rezignoval s odůvodněním, že se chce plně věnovat reprezentačním povinnostem.

Mimo fotbalová činnost

Kariéra v médiích

Keane dostal příležitost komentovat zápasy Celticu pro stanici ITV, ovšem neprojevil dostatečný zájem a sešlo z toho. Později však změnil názor a společně s Harry Redknappem a Garethem Southgatem byli ve studiu v zápase finále Ligy Mistrů mezi Manchesterem United a Barcelonou. V sezóně 2011/12 se stal šéfem fotbalových analytiků pro ITV a byl ve studiu skoro u všech živých přenosů po boku moderátorů Adriana Chilese a Garetha Southgatea. Na obrazovce se objevil také po boku svého dlouholetého rivala Patricka Vieiry během EURA 2012 nebo také Roberto Martineze a Gordona Strachana.

Osobní životRoy Keane a rodinaKeane je ženatý s Theresou Doylovou a spolu mají pět dětí: Shannon, Caragh, Aidan, Leah a Alanna. Pár se potkal v roce 1992, když Keane hrával za Nottingham a Theresa byla sestřička u zubaře. O pět let později se vzali.

Když se Keane stěhoval do Manchesteru, rodina žila ve čtyřpokojovém domě v Bowdenu, poté se stěhovali do napodobeniny panského sídla Tudorovců v Hale. Nebylo tam takové soukromí, jaké očekával, což se naplno projevilo po jeho incidentu na MS 2002. Často byl vídán, jak venčí svého psa Triggse a stal se také častým návštěvníkem Bleeding Wolf pubu. V den svatby Davida Beckhama ho právě v tomto podniku objevili novináři a na otázku, proč není na svatbě odpověděl po svém: „Byla to volba mezi svatbou a Wolfem, a Wilf vyhrál.“ Rodina chtěla více soukromí, a tak si blízko Hale postavil nové sídlo za 2,25 mil. Liber.

Dne 6. června 2006 bylo oznámeno, že Keanova rodina koupila nový dům poblíž Ipswiche, blízko k tréninkovému centru jeho nového klubu. nakonec se usídlil v nedalekém městyse Woodbridge, kde se svou rodinou žije dodnes.

V říjnu 2014 vyšla druhá část jeho autobiografie s názvem „The Second Half“. Navazovala na jeho první knihu, která byla vydána v roce 2002.

Triggs

Keane měl labradorského retrívra jménem Triggs, která zemřela v roce 2012. Triggs se dostala do veřejného povědomí během Keanova incidentu před MS 2002. Triggs doprovázela Keana na procházkách, které pozorně sledovali novináři. O Triggs pak prohlásil: „Na rozdíl od lidí, psi nemluví hovna“. Steve Wilson z The Daily Telegraph o ní řekl, že je nejslavnější pes ve fotbale od doby Picklese (pozn. redakce. Pickles byl kříženec, který objevil v roce 1966 ukradenou sošku pro vítěze MS ve fotbale) nebo toho psa, který si ulevil na Jimmyho Greavese během MS 1962.

V pozdějším životě byla Triggs vyšetřována policií, když její chování způsobilo hádku mezi Keanem a jeho sousedem. Objevila se také v reklamě na Irské vodící psy v roce 2009, načež se Irish Examiner o ní zmiňoval jako o největší psí fotbalové celebritě. Rovněž si vysloužila i svůj facebookový profil.

Statistika

V týmu Nottingham Forrest Keane odehrál 154 soutěžních zápasů a vstřelil 32 branek. Za Manchester United odehrál 480 utkání s 51 vstřelenými brankami. Z toho 326 utkání byl v Premier leaugue s bilancí 33 branek. V Celticu stihl 13 zápasů a 1 branku.

V reprezentaci odehrál 67 zápasů a dal 9 gólů.

Jako manažer Sunderlandu odkoučoval rovných 100 zápasů s bilancí 42 výher, 17 remíz a 41 proher. Jako manažer Ipswich Town se představil v 81 zápasech, z nichž 28 vyhrál, 25 remizoval a 28 prohrál.

V Manchesteru United získal 7 ligových titulů, 1 vítězství v Lize Mistrů, 4 vítězství v FA Cupu, 4 vítězství v Community Shield a má 1 trofej z Interkontinentálního poháru. V Celticu i přes krátké angažmá slavil double, za vítězství v lize a Ligovém poháru.

Celkem pětkrát byl zvolen do sestavy roku v Premier league, dvakrát vyhrál cenu pro Hráče měsíce, v roce 2000 byl dokonce zvolen Hráčem roku podle novinářů i podle hráčů samotných.

Roy Keane je legenda s hořkým koncem …

Roy Keane LegendaPro příští vydání Legendární jedenáctky je připraven další střední záložník. Tentokráte si můžete vybrat z následující trojice:

  • Darren Fletcher
  • Nicky Butt
  • Bryan Robson

Hlasovat můžete jako vždy v komentářích nejpozději do konce tohoto týdne. A ještě přikládám náhled naší aktuální jedenáctky.

Zdroj: en.wikipedia.org, www.transfermarkt.com, youtube.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokBoss je pred zápasom s FK Rostov nespokojný
Ďalší článokBlinda potešil návrat Mkhitaryana
Mé jméno je František alias Tom Mengelin a jsem z Ostravy. Pokud máte rádi fotbalové manažery a znáte Brejk, pod manažerem s přezdívkou ovman se skrývá moje maličkost. Manchesteru United fandím asi od roku 1992. Tehdy ještě nebyl internet a zprávy ze zahraničních lig se k nám dostávaly v omezeném množství. Nicméně jakmile sem uviděl Ryana, bylo rozhodnuto.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!