Mkhitaryan: Nikdy se nevzdávám

4
henrikh-mkhitaryan-2016-001

V novém interview publikovaném portálem The Player’s Tribune se Henrikh Mkhitaryan rozpovídal o tom, proč je jeho zesnulý otec Hamlet pro něj ispirací, jak se vyvíjela jeho fotbalová kariéra a jak hodnotí jeho dosavadní působení na Old Trafford.

Arménský reprezentant přišel o svého otce, když mu bylo teprve sedm let, což mělo na Henrikhovo dětství pochopitelně silný dopad. Tím, že sebral sílu jít v otcových stopách, se mu podařilo nejen dosáhnout úspěchu v podobě reprezentování své země, ale nyní nastupuje za jeden z nějvětších klubů na světě.

Když vstoupíte na Old Trafford, není to jen hřiště. Je to jeviště. Kdyby mě otec na tomto jevišti viděl, myslím, že by byl velmi pyšný.

Vždy jsem ho tak trochu následoval a myslím si, i přesto, že tu teď není,  že mi pomohl se sem dostat. Kdyby byl stále naživu, tak bych byl možná doktorem práv nebo medicíny. Místo toho jsem se stal fotbalistou.

Rok poté, co otec zemřel, jsem začal s fotbalovým tréninkem. On mě poháněl, byl to můj idol. Řekl jsem si:,,Musím běhat jako on. Musím střílet přesně jako on.“

Když mi bylo deset let, můj život se točil jen okolo fotbalu. Trénink, četba, sledování TV, dokonce i hraní fotbalu na Playstationu. Soustředil jsem se pouze na fotbal. Zejména jsem miloval kreativní hráče – maestra. Chtěl jsem hrát jako [Zinedine] Zidane, Kaká a Hamlet. (Dost dobří hráči po boku mého táty).

Když Henrikhovi bylo 13 let, stěhoval se na čtyři měsíce do Brazílie, aby zde trénoval s týmem Sao Paulo. Pro takového mladíka to muselo být nesmírně obtížné, ale pomohlo mu to rozšířit si obzory a rozvinout svůj styl hry.

Bylo to jedno z nejzajímavějších období v mém životě, protože jsem byl jen stydlivý kluk z Arménie co neuměl portugalsky. Ale bylo mi to úplně jedno. Jel jsem přece do fotbalového ráje.

Snil jsem o tom, že budu jako Kaká a Brazílie je pověstná svým kreativním fotbalem, kterému Brazilci říkají „ginga“. Tyto chvíle pro mě byly velice důležité, protože mi pomohly stát se lepším fotbalistou. Když jsem se po čtyřech měsících vrátil do Arménie, byl jsem dost hubený a slabý, ale měl jsem techniku a skill. Na hřišti jsem se díky tomu cítil volnější. Připadal jsem si jako arménský Ronaldinho. (Ha ha ha ha. Ne, dělám si legraci).

Fanoušci United si naštěstí nyní mohou užít arménského Ronaldinha po tom, co se nepodařilo podepsat brazilskou hvězdu během éry Sira Alexe Fergusona. První měsíce vyžadovaly s letní posilou trpělivost, ale ta nyní přináší ovoce.

Věděl jsem, že to bude výzva opustit své dobré místo v Dortmundu a prosadit se v United. Ale nechci jako stařík sedět v křesle a něčeho litovat. Byl jsem připraven se posunout.

Když byl transfer domluven, zasedli jsme k podpisu a to byl moment, který mě zasáhl. Tehdy jsem si uvědomil, že se právě děje velký posun v mém životě. Nikdy na ten moment nezapomenu a také nikdy nezapomenu, když jsem si poprvé oblékal dres Manchesteru United před prvím tréninkem. Byl jsem neskutečně šťastný a pyšný na to, čeho jsem dosáhl.

Začátkem sezóny jsem utrpěl zranění a neměl moc šancí zasáhnout do hry. Bude fér když řeknu, že začátek mého života v Manchesteru nebyl perfektní. Ale už jsem prožil několik nezdarů a nikdy jsem se nevzdal. Budu pokračovat v tvrdé práci každý den, abych pomohl týmu uspět.

Zdroj: manutd.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokZlatan chválí předvedenou hru
Ďalší článokCarrick: Vedeli sme, že po odchode Fergusona to nebude ľahké
MartinCZ
Momentálně studuji ekonomickou fakultu na Jihočeské univerzitě. Fotbalu se věnuji tak 13 let a United jsem začal fandit cca před 8 lety. Nemalou roli v tom hrálo tehdejší útočné trio Cristiano Ronaldo, Wayne Rooney, Carlos Tevéz. V tomto momentu jsem také zjistil, že mě baví o trošku více fotbal sledovat, než hrát.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!