28. 8. 2011; Manchester United – Arsenal 8:2

15

Nezapomenutelný. Bláznivý. Nejpamátnější. Dnes je to přesně pět let, co Manchester United doslova deklasoval svého soka, londýnský Arsenal, rozdílem šesti branek.

Den předtím sledovali svěřenci Sira Alexe Fergusona, jak „Hluční sousedé“ zdolali Tottenham v poměru 5:1 a celá anglická veřejnost pouze čekala, jak na tento výsledek United zareagují. Hráči jako Tom Cleverley, Anderson, Danny Welbeck, Nani, Phil Jones, či tehdy ještě nezkušený a často chybující David de Gea však touto dobou oplývali mladou dravostí, které ani v životní formě hrající kapitán Gunners Robin van Persie nedokázal odolávat.

Byl to právě Nizozemec, který v tomto zápase zahodil penaltu a dovolil tak Rudým ďáblům srazit k zemi londýnský celek. Tehdy se v červeném dresu gólově prosadili Wayne Rooney, který vstřelil dokonce hattrick, přičemž síť pak rozvlnili také Ashley Young (2), Danny Welbeck, Nani a Park Ji-Sung.

Bylo řečeno:

Ten zápas měl všechno – zahozenou penaltu, proměněný přímý volný kop, hattrick Wayna Rooneyho, červenou kartu a deset branek. United si doma zase jednou zaskotačili. (reportér manutd.com)

Bylo to překvapující, protože když hrajete s Arsenalem, očekáváte náročný zápas. Když se ale podíváte na momentální Arsenal, vidíte oslabený tým. Každopádně my hráli perfektně. (Sir Alex Ferguson)

United se vytasili s dechberoucí reklamou na fotbal, při které proměnili vše, co mohli. United proti Arsenalu byl totální fotbal proti totálnímu chaosu. (Henry Winter, The Telegraph)

Zkrátka jsme dělali svou práci od první do poslední minuty. Všichni jsme byli ohromní, od brankáře po útočníka. (Ashley Young)

zdroj: manutd.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokReview: Hull City – Manchester United 0:1
Ďalší článokU23: United – Chelsea 1:1
United fandím od finále z roku 1999, kdy jsem ale ještě neměl moc ponětí o Manchesteru, nicméně se to od této chvíle i s přispěním PC hry Premier Manager 99 začalo měnit. Podstatným důvodem pak byla také přítomnost Davida Beckhama v týmu, kterého jsem začal sledovat v době, kdy si sáhl na samotné dno – tedy vyloučení na MS v roce 1998 – po kterém jej lynčovala celá Anglie. Po jeho odchodu jsem si však našel svého nového favorita, a to Oleho Gunnara Solskjaera (odtud nick).


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!