The Special One aneb Kdo je náš nový manažer?

78

Jedna z největších událostí tohoto fotbalového léta – José Mourinho podepsal tříletou smlouvu s Manchesterem United. Slušelo by se představit vám našeho nového manažera. Tak jdeme na to!

Jose-Main_3258496b

Mládí Josého Mourinha a jeho začátky s fotbalem

José Mário dos Santos Mourinho Félix, jak zní jeho celé jméno, se narodil 26. ledna 1963 v portugalském Setúbalu do průměrné rodiny, jejíž hlavou byl Félix Mourinho. Právě díky němu se José dostal k fotbalu, jelikož jeho otec hrál profesionálně, přičemž si dokonce jednou zahrál i za reprezentaci.

Už od útlého věku byl fotbal velkou součástí života mladého Josého. Jako dospívající jezdil za taťkou na zápasy, a když se stal otec trenérem, José začal sledovat tréninky a skautovat protivníky. Mladý Mourinho chtěl následovat otcovy kroky a připojil se k mladíkům Belenensesu. Na profesionální úrovni si zahrál za Rio Ave, kde byl trenérem jeho otec, Belenenses a Sesimbru. Postrádal ale potřebnou sílu a rychlost, aby se stal profesionálem, a tak se místo toho raději zaměřil na kariéru trenéra.

Jeho matka ho zapsala na obchodní školu, ale José měl jasno. Hned první den se rozloučil se školou s tím, že se raději zaměří na sport, a tak přešel na školu, jež se zabývala sportovními vědami. Získal titul na učení tělocviku, díky čemuž se snažil José předefinovat roli trenéra smícháním teorií o trénování s motivačními a psychologickými technikami.

Následně nechal práci školního trenéra a v brzkých devadesátých letech se vydal na dráhu profesionálního trenéra, když se stal koučem mladíků Vitória de Setúbal. Později zastával roli asistenta v Estrela da Amadoře, následovala štace skauta v Ovarense. V roce 1992 přišla velká nabídka: Legendární Sir Bobby Robson se stal trenérem Sportingu a potřeboval místního trenéra jako tlumočníka.

Stala se z nich parádní dvojice. Ze Sportingu byl sice Robson vyhozen, ale zájem o něj Porto, kam se s ním nezkušený Mourinho neváhal přestěhovat, nyní však již v roli asistenta trenéra. Z parádní dvojice se stala úspěšná, v Portu dosáhli velmi solidních úspěchů, díky čemuž si oba vysloužili angažmá v  Barceloně. Spolu jim to klapalo, José překládal tiskové konference, plánoval tréninky a podobně. Robson ale už po roce v Barce skončil. Mourinho také, říkáte si. Ale tentokrát už se jejich cesty rozešly.  José se totiž rozhodl zůstat.

Stal se asistentem dalšího trenéra, co na Camp Nou přišel. Nešlo o nikoho jiného než o Louise van Gaala. Nizozemec v něm viděl velký potenciál, a tak ho nechal se vyvíjet jako hlavního trenéra, a svěřil mu roli trenéra v barcelonském B týmu. Po dalších cenných zkušenostech, které zde získal, už byl ale čas udělat další krok v kariéře.

MourGaal_3085290b

 

Kariéra manažera

Nyní se dostáváme do sféry, kterou zná snad každý fanoušek fotbalu, takže přeskočíme podrobnosti a jenom letmo se podíváme na jeho dosavadní kariéru, ke které pak přidáme řeč čísel.

Mourinhova první ochutnávka fotbalu z pozice hlavního trenéra (manažera) přišla v roce 2000, kdy v Benfice Lisabon povýšil z role asistenta, kterou dělal Juppovi Heynckesovi. Nic světoborného však nepředvedl, smluvní spor mu dovolil odtrénovat jenom devět zápasů, ve kterých měl procentuální úspěšnost 55,56.

Z Benficy odešel v prosinci roku 2000, ale bez zaměstnání dlouho nezůstal, v lednu 2001 přebral vedení União de Leiria. Jeho působení tam bylo působivé a upoutalo pozornost větších portugalských klubů, svůj tým totiž dostal do evropských pohárů. Skvělé výkony ho katapultovaly opět do Porta.

Z Porta měl udělat mašinu a sám tlak na sebe podpořil, když řekl, že příští rok bude jeho tým mistrem. Příští rok proto, že k týmu se dostal v únoru a do konce soutěže ztratil body jen čtyřikrát. K dispozici měl velké peníze a nebál se nakupovat, takže zbrojil i do Ligy mistrů. Svůj slib o titulu slíbil a v další sezoně dokonce senzačně vyhrál i Ligu mistrů, čímž způsobil značný poprask a rázem chtěl ho každý. Byl to mimořádný počin, ale stále to byl jen začátek toho, co následovalo dál.

1430458618364729154

 

Nyní už se dostáváme k ohrané pohádce, v Chelsea se hned na první tiskovce nazval “The Special One“ a na tiskových konferencích působil velmi sebevědomě až arogantně. Touto maskou si vytvořil v kruzích fanoušků soupeřů mnoho nepřátel. Ve skutečnosti však choval respekt k ostatním protivníkům a úctu k fotbalovým osobnostem včetně Sira Alexe Fergusona. A ať už působil navenek jakkoliv arogantně,a namyšleně, i v Anglii pokračoval na úspěšné dráze. V každé ze svých prvních tří sezon vyhrál dvě trofeje a nadále udivoval svět, přičemž z Chelsea udělal tým, ze kterého šel strach. Nicméně v roce 2008 byl vyhozen. Jenže vzápětí dostal lákavou nabídku od Interu Milán, které se mile rád chopil.

V Itálii byl doslova na vrcholu. Během dvou let vyhrál pět trofejí, a to včetně jednoho Treblu. Jeho posledním zápasem bylo vyhrané finále Ligy mistrů, ve kterém porazil Van Gaalův Bayern. Po utkání řekl, že je smutný, protože to byl nejspíše jeho poslední zápas s Interem. A měl pravdu, jeho kroky směřovaly zpět na Pyrenejský poloostrov, a jeho zaměstnavatelem nebyl nikdo menší, než královský Real Madrid.

V Madridu začal budovat hvězdný tým „Galacticos 2“ – přišly hvězdy jako Cristiano Ronaldo, Benzema nebo Kaká. Nároky nenasytného prezidenta Florentina Peréze však nesplnil, získal “jenom“ ligový pohár, superpohár a ligový titul. A tak následoval další přesun. Odchod mu ale nijak zvlášť nevadil, jelikož dostal druhou šanci ve své oblíbené Chelsea. Okamžitě se tak stal “The Happy One“, tedy tím šťastným. Stejný pocit měli fanoušci i po druhé sezoně. Jestliže ta první byla jakási stabilizační, v té druhé získal s Chelsea double. Nicméně začátek té další mu vůbec nevyšel a mizerné výsledky znamenaly další nemilosrdný vyhazov a od prosince 2015 byl bez práce.

Jose Mourinho league standings

Dne 27. 5. 2016 se stal oficiálně manažerem Manchesteru United.

Řeč čísel:

6 – tolik klubů v kariéře vedl jako manažer

513 – tolik ligových zápasů odtrénoval

5 – tolik trofejí s Chelsea získal, kdyby se nepočítala liga (tři ligové poháry, FA Cup, Community Shield)

87 – tolika bodů dosáhl, když Chelsea dovedl k poslednímu titulu

9 – tolik porážek utrpěla Chelsea pod jeho vedením v prvních šestnácti zápasech v sezoně 2015/16

1 – tolikrát s Manchesterem United prohrál v Premier League

8 – tolik zápasů vyhrál proti Liverpoolu, prohrál jenom dvakrát

95 – tolik bodů získal mistrovský tým Chelsea pod jeho vedení v sezoně 2004/05

29 – tolik výher si připsaly jeho týmy Chelsea v jedné sezoně (2004/05, 2005/06)

77 – tolik zápasů neprohrál jeho tým Chelsea na domácím hřišti

Statistiky doma v PL:

jose-mourinho-chelsea_3342834

Procentuální úspěšnost v Chelsea, Interu a Realu:

mourinho-history-chelsea-real-madrid_3339035

Procentuální úspěšnost v Premier League:

article-2327662-19E52E6B000005DC-576_306x236

Taktika a způsob trénování

Myslím si, že taktiku Josého Mourinha všichni známe, jde o zabezpečenou obranu a rychlé protiútoky, ale když se naskytne možnost, dokáže jeho tým kontrolovat zápas. (Navíc není vyloučené, že se na toto téma objeví samostatný článek) Proto jsem se rozhodl pojmout tohle téma trochu jinak. Jako první se podíváme na celkový pohled na Mourinha a jeho týmy, co se týče fotbalu, který hrají.

V mnoha ohledech je José vlastně pravým opakem fotbalového hrdiny. Namluví toho tolik, až se to lidem zařeže pod kůži, místy už všechny štve. Ale jeho hráči a fanoušci klubu, kde zrovna působí, ho milují jako žádného jiného manažera.  Využívá všechny elementy ke svému prospěchu jako nikdo jiný. Nebyl skvělým hráčem, ale žokej taky není jako první kůň, no ne?

„Autobus! Hraje nudný fotbal,“ uslyšíte od většiny fanoušků. Svým způsobem ano, ale jeho týmy obvykle vůbec nehrají nudně. V dnešní době má z manažerů a týmů každý srandu, tak tomu dřív prostě nebylo.

Během svého prvního pobytu v Chelsea Mourinho mluvil o tom, jak chce, aby jeho tým měl absolutní kontrolu nad zápasem, aby měl větší držení míče. Některé týmy byly na Stamford Bridge poraženy o třídu vyšším týmem, který to území bránil. Bylo úžasné, jak s Interem zničil super-silnou Chelsea Carla Ancelottiho, ještě lepší byl pak způsob, jakým se pakovala Barcelona ze San Sira. Týmy, které trénoval v Portugalsku, Anglii a Španělsku, drží rekord v počtu získaných bodů v jedné ligové sezoně. Jsou tady tohle úspěchy manažera, který hraje nudný fotbal?

Když začne účinkovat jeho směs, která je seskládaná z naprostého klidu a vůle po vítězství, je velmi nepříjemný a velmi nebezpečný. José Mourinho je velice chytrý a předvídavý. Preferuje kontrolovat hru a vyhrát, pokud je to možné, ale když mu dáte na výběr mezi prohrou a nudou, vybere si nudu.

Nebojí se dělat předčasná střídání nebo radikální změny v systému, pokud cítí, že je to potřeba, ale k tomu se vrátíme později. Většina jeho úspěchu ční v tom, jak je připraven, co požaduje od hráčů a vedení týmu. Neexistuje žádné slovo pro fotbal, co hraje. Není to totální fotbal, není to tiki taka nebo gegenpress. Ne, on je prostě velmi důkladný. A kvůli tomu trochu trpí, protože lidé po chvíli budou chtít více než vítězství. Lidé si zvyknou na jeho úspěch, to je problém.

Jeho styl by se dal přirovnat ke stylu Diega Simeoneho z Atletica Madrid. Ten dokázal rozbít svým fotbalem, ve kterém jsou klíčové prvky dokonalá obrana a rychlé protiútoky – přesně to, co praktikuje Mourinho, nadvládnu Realu a Barcelony. Jeden hráč z tohoto týmu mnohdy stojí více než celé Atletico. Ale Atletico je tým. Jako Porto v roce 2004, když ho trénoval… no však vy víte kdo.

Rád bych se vrátil k tomu, od čeho jsem upustil, a tedy to, že José umí mistrovsky reagovat na vývoj zápasu. Pro příklad, bohužel, nemusíme chodit daleko. Jak si dobře pamatujeme, v roce 2013 se na Old Trafford odehrála odveta osmifinále Ligy mistrů. United vyhrávali 1:0 a Real vedený Mourinhem čelil vypadnutí, jenže Nani byl vyloučen, a United tak šli do deseti. Mourinho bleskově zareagoval a místo obránce Arbeoly šel na hřiště Modrić, přičemž Khediru přeřadil na pravé křídlo, kde vznikla po vyloučení Naniho díra. Ta donutila Sira Alexe přemístit Welbecka ze zálohy na kraj, což dalo volnost Xabimu Alonsovi, a jak zápas dopadl, to všichni víme.

Nakonec bych napsal rád pár slov pro ty, komu je styl Josého Mourinha cizí. Tak ve zkratce: Velmi pevná a organizovaná obrana s děsivě rychlým protiútokem. Když to ale touhle metodou nejde, tým drží míč a nejvíce pracuje přední trojice, když započítáme i ofenzivního záložníka, tak čtveřice. Zbytek týmu se zapojuje do rozehrávky, ale více než to, si hlídá vlastní obranu, aby soupeř nezaútočil stejným stylem, tedy protiútokem. Jsem přesvědčen, že na Mourinhův styl fotbalu máme tým, který může být velmi nebezpečný. Máme skvělé hráče na rozehrávku (Herrera, Carrick, Blind a Rooney, pokud bude hrát pod hrotem) a hráče s rychlostí a schopností zakončovat (Martial, Memphis).

Nedokáže pracovat s mladíky. Je to pravda?

Tohle je velké téma. Mnoho fanoušků toho lepšího klubu z Manchesteru pochybovalo a odmítalo příchod Josého právě kvůli tomuto mýtu. Že José nedává šanci mladým. Politika s mladými hráči je v dnešním fotbalovém světě velmi ojedinělá, a proto nás může těšit, že na letošním evropském šampionátu ve Francii bude účinkovat dvanáct hráčů, kteří prošli akademií United. Naprosto skvělé číslo.

Ale zpět k tématu. Nasazování mladíků (Rashofrda, Lingarda nebo Fosu-Mensaha) Louise van Gaala nezachránilo. Udal ale měřítko, podle kterého bude v tomto ohledu José Mourinho hodnocen. Proč? Protože v United je to do jisté míry už tradice. Ale nikdo dost dobře neví, zda tomu tak bude doopravdy i za vlády Mourinha. Všichni vědí, že José Mourinho není manažerem, co by našel ve svém klubu někoho jako Beckhama nebo Scholese, poté je nechal hrát, přičemž by vše došlo až do chvíle, kdy by se z odchovanců staly hvězdy. Mourinho takový není, jelikož v žádném týmu nebyl dost dlouho na to, aby něco podobného mohl uskutečnit. Navzdory tomu však existuje celá řada hráčům, kterým dal v útlém věku důvěru a pomohl jim fotbalově vyrůst.

Pojďme si projít angažmá po angažmá. Nebudu vypisovat všechny mladíky, co si pod ním připsali debut, ale malé poznámky tam přece jen najdete.

FC Porto – Dvaadvacet let bylo Ricardo Carvalhovi, když odehrál jednu plnou sezonu za Porto. Mourinho z něj udělal klíčového muže obrany a jednoho z nejlepších stoperů své doby. Druhým příkladem budiž Carlos Alberto, který dal první gól ve finále Ligy mistrů 2004, kdy Porto vyhrálo.

Chelsea FC – Tady udělám výjimku. Podívejte se na hráče, kterým dal Mourinho během svých dvou štací v Chelsea šanci: Steven Watt, Anthony Grant, Jimmy Smith, Ben Sahar, Michael Woods, Sam Hutchinson, Lewis Baker, John Swift, Dominic Solanke, Andreas Christensen, Ruben Loftus-Cheek.

Inter Milán – V sedmnácti letech nebyl Mario Balotelli přehlížen. Taltnetovaný Ital pod Mourinhem během dvou sezon nastoupil ve více než sedmdesáti zápasech. Davide Santon ve stejném věku odehrál 28 ligových zápasů. A do třetice sedmnáctiletý borec – z Brazílie si vytáhl dnešní hvězdu Liverpoolu Philippeho Coutinha.

Real Madrid – Produkt akademie Alvaro Morata zažil v sedmnácti svůj debut za první tým, ve třetí sezoně Mourinha pak odehrál 12 zápasů v lize. Debutoval i Jesé a Casemiro, dnes oba hrají za A tým Realu. Celkově za tři sezony dal příležitost dvaceti hráčům. Kromě toho podepsal Raphaela Varana a vkládal do něj velkou důvěru.

„Pokaždé, když vidím mladého hráče s potenciálem být nejlepší a hrát za první tým, pokaždé, mu dám příležitost. Udělal jsem to všude, kde jsem pracoval,“ řekl jednou José. A proč by ne? Ať je, jaký je, jestli je chaotický, někdy paranoidní, někdy dokáže znechutit fotbal, tak v žádném případě není hloupý. Ví toho o fotbale hodně a pozná, který hráč na to má.

José je známý i tím, že si rád skoupí mnoho hráčů, povětšinou nadějných, a následně je pošle na hostování. Většinu z nich pak jednoduše prodá, protože se mu nehodí nebo hráči sami žádají odchod. Vzpomeňme například na Kevina de Bruyneho nebo Romela Lukakua.

Fanoušci United ale mohou být klidní – během jednání s klubem José slíbil, že žádné takové nákupy se konat nebudou a že bude pracovat s mladými. Ostatně, něco takového má prý ve smlouvě. Zatím to plní svědomitě. Měl totiž možnost koupit Jamieho Vradyho. Ale odmítl. Nechtěl snížit počet příležitostí Marcusi Rashfordovi, jelikož má přijít jen jeden hrotový útočník (nejspíše Ibrahimović).

 

Slavné výroky

Tohle je Mourinhova specialita. Popichovat ostatní, bránit svůj tým, urážet. Tiskové konference, to je jeho. Bere to jako své pódium, užívá si to. A na nich či pozápasových rozhovorech se zrodily ty největší perly, které ho proslavily a jsou pro něj tak typické a udělaly mu takovou pověst, jakou má. Zde je patnáct nejlepších:

1) „Proč Chelsea tolik trpěla, když jsem odešel? Protože jsem odešel.“ – poté, co byl Luiz Felipe Scolari z Chelsea v roce 2009 vyhozen

2) „Je to jako mít přikrývku, která je pro postel moc malá. Můžete ji vytáhnout až ke krku, aby bylo tělo v teple, ale nohy nebudou. Nemůžu koupit větší deku, protože obchod je zavřený. Ale deka je z kašmíru.“ – na obrovský počet zranění, které Chelsea měla

3) „Mladí hráči jsou jako meloun. Jenom když meloun rozkrájíte a sníte, tak jste přesvědčeni na sto procent, že meloun je dobrý.“ – o mladých hráčích

4) Zde si dovolím výjimku a uvedu zde originál, česky či slovensky by to nevyznělo tak, jak by mělo. „“I have nothing, nothing to say. Nothing, nothing to say. Nothing to say, I have nothing to say. Nothing to say, I am so sorry, I have nothing to say“ – Mourinho po prohře 1:3 s Liverpoolem, na každou otázku odpovídal takto

5) „Není důležité, jak hrajeme. Pokud máte Ferrari a já nějaké malé auto, tak abych vás v závodě porazil, musím vám propíchnout kolo a nalít něco do nádrže.“ – Inter nehrál zrovna nejpohlednější fotbal, ale José dělal, co musel

6) „Jsem více nervózní z ptačí chřipky. Je to ve Skotsku, takže to na mě hodně doléhá, cítím tlak. Není to sranda a bojím se toho víc než fotbalu.“

7) „Můžete říct, že skóroval pomezní. Byl to gól z Měsíce nebo z hlediště Anfield.“ – řekl po slavném “ghost goalu“ v semifinále Ligy mistrů na Anfield

8) „V televizi je dost lidí, ale nikdo z Chelsea. Carragher, Liverpool; Thompson, Liverpool; Redknapp, Liverpool. Lawrenson, Liverpool; Hansen, Liverpool. My žádného nemáme. Až skončím a bude mi 75, půjdu do televize jako expert bránit Chelsea.“ – Mourinho ironicky na adresu fotbalových expertů, které moc nemusí

9) „Jediný klub, ve kterém mě její manžel nahradil, byl Inter, kde dokázal během šesti měsíců zničit nejlepší tým světa. Kdyby se starala o dietu svého muže, měla by méně času mluvit o mně.“ – odpověď na kritiku od manželky Rafaela Beniteze

10) „Jsou to omelety a vajíčka. Žádná vajíčka, žádné omelety. Záleží na kvalitě vajíček. Máte na výběr, protože některá jsou opravdu dobrá, takže budete mít opravdu dobrou omeletu. Když nemáte dobrá vajíčka, máte problém.“ – Mourinho popisuje malou aktivitu na přestupovém trhu

11) „Opravdu si musí myslet, že jsem skvělý chlap. Musí si to myslet, jinak by mi nedal tolik. Mám skvělou rodinu, dělám, co jsem vždycky chtěl na místě, o kterém jsem snil. Tolik mi pomohl, takže o mně musí mít dobré mínění.“ – o Bohovi

12) „Pokud má pravdu a já se bojím selhání, je to proto, že jsem mockrát neselhal. Osm let bez trofeje, to je selhání. Je na to specialista. Pokud by se mi to stalo v Chelsea, odešel bych a už se nevracel.“ – Mourinho o Wengerovi

13) „Tyhle okolnosti jsou pro nás teď těžké, do toho ty nové fotbalové zákony, kterým musíme čelit. Je nemožné získat penaltu proti United a není možné získat penaltu ve prospěch Chelsea. Není to konspirace, je to fakt. Mluvím fakta. Pokud ne, budu potřebovat velké brýle.“ – Mourinho to teď možná trochu přehodnotí

14) „Pokud o mně udělají film, myslím, že by mě měl hrát George Clooney. Je to fantastický herec a manželka si myslí, že by byl ideální.“

15) „Nenazývejte mě arogantním, protože co říkám, je pravda. Jsem evropský šampion, nejsem ten, co je na dně, myslím, že jsem Special One.“  – netřeba komentáře

Možná jste se pozastavili nad tím, jak mluvil o United ve spojitosti s rozhodčími. Tohle on dělá, brání svůj tým a odvádí pozornost jinam. United pro něj byli vždy něco speciálního. Podívejme se na výroky, které řekl o Red Devils:

O Siru Alexovi: „Všechno ho dělá speciálním. Jeho talent, čas, který věnoval předávání talentu Manchesteru United a fotbalu obecně. Do všeho dává obrovskou vášeň. V soukromí je to dobrý přítel, dobrý člověk s fantastickým smyslem pro humor. Mám ho velmi rád.“

O Old Trafford: „Byl jsem tu na charitativní zápas a užil jsem si to. Stadion byl plný a i hráči, co nebyli fotbalisti – herci, zpěváci, komici – cítili atmosféru stadionu a užili si to tak moc, jako já. A to byl jenom charitativní zápas. Je to místo, které si musíte užít.“

O zápasu s United, když byl v Realu: „Je to vždycky privilegium. Nejenom, když vyhrajete. Všichni chceme hrát proti velkým soupeřům, velkým hráčům, velkým trenérům, velkým klubům. Manchester United všechno tohle reprezentuje.“

O Ryanu Giggsovi: „Co můžu říct o někom, kdo vyhrál desetkrát Premier League? Ano, možná mluvíme o nejlepším hráči Premier League všech dob. Nikdo nepřispěl jednomu klubu v Premier League tak, jako on.“

O možném Rooneyho přestupu do Realu v roce 2010: „Z nějakého důvodu chtěl asi odejít, ale věřím, že patří do Manchesteru United na Old Trafford, patří jeho fanouškům, patří tam. Je to hráč, který se mi moc líbí, nemám moc co říci. Ale je hráčem Manchesteru United.“

Pozornost médií a kontroverze

Projděme si nejvíce kontroverzní a nejznámější momenty mimo fotbal. Jako příklad za všechny bych uvedl rok 2005, kdy po zápase Ligy mistrů Chelsea s Barcelonou. Mourinho obvinil trenéra soupeře Franka Rijkaarda a rozhodčího Anderse Friska z potušení pravidel FIFA, protože se prý měli sejít o poločasové pauze. Mourinho byl přesvědčen, že to zapříčinilo vyloučení Didiera Drogby v druhém poločase. Frisk připustil, že s ním chtěl Rijkaard mluvit, ale poslal ho pryč. Situace zesílila, když Frisk začal dostávat výhružné dopisy od rozhněvaných fanoušků, což ho donutilo ukončit kariéru.

Šéf rozhodčích UEFA Volker Roth o Mourinhovi řekl, že je nepřítel fotbalu, ačkoliv se od tohoto komentáře UEFA distancovala. Mourinho nakonec dostal dvouzápasový zákaz být na lavičce a společně s klubem byl pokutován.

Názor autora

Louis van Gaal pro mě skončil zápasem ve Wolfsburgu. Možná si říkáte, že to bylo brzo, ale já jsem tak nějak vycítil start špatných věcí. A potvrdilo se to. Tragický prosinec jenom podtrhl stav současného Manchesteru United a začalo se vážně uvažovat o odvolání nizozemského manažera. Říkalo se, že má dva zápasy na to, aby se zachránil, jinak přijde José Mourinho. Z téhle spekulace jsem byl nadšený, začala se šířit víc a víc a nástup Josého se zdál být jako hotová věc. Nakonec se tak – k mému potěšení – opravdu stalo a nejlepší manažer současnosti zasedl do křesla nejlepšího klubu.

Nechápu moc lidi, co ho nechtějí, je to ten nejlepší člověk, kterého teď můžeme mít, řekl bych, že je prostě zárukou úspěchu, nechápu ty, kteří se k němu hned otáčí zády a zavrhují celý klub kvůli střídání manažerů – to přece nejde, všichni se na to dívají, že tu byl Sir a že klub nepůjde směrem a la Chelsea nebo Real. Jenže to je přece pitomost, Sir Alex je prostě jenom jeden, nic takového se nemá šanci v dnešním fotbale zopakovat. A když jsem psal o záruce úspěchu – někdo chce Giggse, ale to také není dvakrát rozumné, potřebuje zkušenosti s tím být hlavní trenér, podle mě si tady Mou udělá své klasické angažmá, což znamená titul nebo dva, víc nedokáže, viz letos Chelsea (ale hrozně moc rád bych se pletl), čímž uklidní fanoušky i klub, takže by po zkušenosti mohl klidně nastoupit i Ryan, jenže na něj by teď byl obří tlak, což by přece nevyhovovalo nikomu…

Doufám, že se Ti u nás bude dařit a že dovedeš ten nejlepší a nevětší klub na světě tam, kam patří!

VÍTEJ, JOSÉ MOURINHO!

zdroj: wikipedia.org, youtube.com, theguardian.com, skysports.com, independent.ie, sportsjoe.ie, foxsports.com


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!