FA Cup jako cena útěchy aneb další sezóna, která se nepovedla

17

Před touto sezónou United znovu mohutně posilovali. Tým se změnil. Očekávání tudíž rostla a teď, když jsme na konci, je zklamání s celkového výsledku o to větší. Cenou útěchy nám budiž zisk FA Cupu, o který se v sobotu v podvečer utkáme ve Wembley s Crystal Palace. Ale i ten by byl jen slabou náplastí na další nepovedenou sezónu. Situace na Old Trafford je napjatá a o odchodu Louise van Gaala se hovoří stále hlasitěji. V mém článku se snažím naznačit, že pokud má jít Manchester United po cestě vpřed a vstříc úspěchům, změna manažera je opravdu nutná.

Myslím si, že po další nepřesvědčivé sezóně můžeme prohlásit, že Manchester United má k těm nejlepším stále daleko. Ale je tomu tak opravdu jen proto, že na lavičce Devils sedí van Gaal? To je otázka, nad kterou je třeba se zamyslet. Mužstvo United je totiž plné kvalitních hráčů, které by mělo na papíře ty slabší jasně přehrávat a těm nejlepším se minimálně vyrovnat. Skutečnost je však odlišná. A všechny nitky směřují k jedinému muži. Van Gaal se může všemožně vymlouvat, svádět neúspěch týmu na nedostatek štěstí, na mnohá zranění, na která tedy pravda Rudí ďáblové velmi trpěli, ale třeba i na rozhodčí, na novináře, a tak dále. Ani tato sezóna Manchesteru United nevyšla podle představ a van Gaal mužstvo v podstatě nikam neposunul. Má tedy smysl, aby zůstal na lavičce United ještě jeden rok? 

 

David de Gea – do třetice všeho dobrého

David ční nade všemi svými spoluhráči už třetí sezónu v řadě, alespoň podle fanoušků. Současně byl letos zařazen do nejlepší jedenáctky Premier League. Bylo to rovněž potřetí a zároveň podruhé za sebou s tím, že se sluší poznamenat, že v obou posledních sezónách, tedy 2014/2015 a 2015/2016 byl v nejlepším týmu sezóny jediným zástupcem Manchesteru United.

Je to bez pochyb důkaz jeho mimořádných kvalit i skutečnosti, že se může směle měřit s nejužší brankářskou špičkou. Španělský gólman zářil i v této sezóně, zachránil svému týmu spoustu bodů, raději ani nechci vědět, kolik jich bylo, a ukazoval všem, že je mezi nejlepší řazen právem. Opravdu všechna čest!

Je to vskutku vynikající a nevídaný počin. Když se nad tím ale zamyslíte, tak už jen tohle vám vcelku hodně napoví o tom, jak na tom United po odchodu Sira Alexe Fergusona jsou, jak v posledních třech letech hrají, a jak se jim potažmo daří. Nikdo z týmu totiž nebyl v očích fanoušků lepší, než náš gólman. Cenu za nejlepší hráče při tom zpravidla dostávají střelci či tahouni v záloze. V United je to však již potřetí za sebou brankář. Samozřejmě zaslouženě. Jenže co ostatní?

Jako další kandidáti, na tuto cenu přicházeli za tento ročník v úvahu pilíř obrany Chris Smalling či talentovaný Anthony Martial, který zažil velmi povedenou premiérovou sezónu na Old Trafford. Oba dva nastupovali pravidelně a dokázali i pravidelně podávat velmi dobré výkony. Jenže i tyto dva borce David svými fantastickými výkony předčil. Red Devils i díky jemu mnoho gólů nedostali a není se proto moc čemu divit, že společně s Tottenhamem jsme inkasovali nejméně gólů ze všech – 35.

Jenomže sami jich ani moc nevstřelili – 49. Poukazuji tedy na to, že už jen tato cena pro nejlepšího hráče United, kterou získal David de Gea, funguje jako ukazatel, který upozorňuje již třetí rok za sebou na fakt, že United už nehrají fotbal, kterým by ostatní soupeře dokázaly jednoznačně přehrávat, jelikož v naší ofenzivě díky celkovému hernímu projevu nikdo nijak zvláště nevyniká. Občas se stane, že i v týmu, kterému se nedaří, někdo zazáří a navzdory nepříznivým výsledkům ohromí všechny. Snad až na již zmíněného Martiala to ale u nás byla opět bída.

A tuto bídu potvrzuje nakonec i skutečnost, že de Gea mohl získat zlatou rukavici za nejvíce čistých kont, o kterou by se podělil s Petrem Čechem. Jenže v posledním ligovém kole s Bournemouthem, nad kterým jsme vedli 3:0, spoluhráči Davidovi tuto cenu zkrátka nedopřáli. United totiž v závěru zápasu nedrželi míč, a tak dovolili soupeři v poslední minutě nastavení hostům ještě naposledy zaútočit a Smalling usměrnil míč nešťastně do vlastní sítě, čímž připravil de Geu o zlatou rukavici. Výsledek 3:1 tedy nechal osamoceného Petra Čecha z Arsenalu na prvním místě s 16 zápasy, ve kterých neinkasoval.

Každopádně i přes tohle mírné zklamání, bych chtěl de Geovi k tomuto individuálnímu úspěchu pogratulovat a skládám mu velikou poklonu. Opravdu si neumím představit, kde bychom bez jeho zákroků byli. Je na něm vidět, že má velký dar. Talent, který jej předurčuje k tomu, aby patřil mezi světovou elitu. I proto mu hrozně moc přeju, aby sklidil úspěch nejen v Anglii, ale i v Lize mistrů a španělské reprezentaci, kde by měl být brzy stabilní jedničkou.

Osobně vnímám, že i fotbalová veřejnost si uvědomuje, jak dobrým gólmanem je a uznává jeho umění. Každý špičkový brankář má své přednosti a jeho pověst roste i díky velikosti klubu, ve kterém hraje. V souvislosti s těmi pravidelně nejlepšími padají nejčastěji jména jako Neuer, Hart nebo Lloris, já osobně řadím mezi špičky stále i zkušeného Čecha či Buffona. Své kvality má i Szczesny, Courtois, Oblak a další. Ale v porovnání se všemi těmito gólmany, je de Gea v mých očích aktuálně opravdu nejvýše. A pevně doufám, že už brzy to dokáže naplno a dostane se mu velkého uznání ode všech.

 

United v porovnání s konkurencí

Nechci se pouštět do nějakých statistických analýz a podobně, ale stručně popsat můj vlastní dojem z aktuálního dění na té nejvyšší fotbalové úrovni, kam stále patří i Manchesteru United. Vím, že velikost našeho klubu není nekonečná, přes to si troufnu tvrdit, že mezi světovou elitu stále patříme, byť je argumentů, kterými bych to mohl dokázat stále méně.

I po další nevydařené sezóně jsem přesvědčen o tom, že United nemají vůbec špatné hráče, jenže vše jde v tuto chvíli na triko van Gaala, o jehož herním systému se snad nedá říct, že by vůbec nefungoval, nicméně na Manchester United a do anglického prostředí, se zkrátka nehodí. Premier League je přeci jen jiná liga a myslím si, že právě zde se její specifické rysy projevují naplno. Tady nelze držet míč a čekat, že nám soupeř uhne z cesty. V Anglii je fotbal stále natolik intenzivní, že Louise van Gaala doslova semlel.

Nizozemský kouč přišel s tím, že zahajuje novou éru, jejíž nedílnou součástí je jakýsi záhadný proces, který dosud vlastně nikdo dost dobře nepochopil. Dalo by se říct, že Van Gaal nepřijal pravidla Premier League, ale od začátku se snažil vytvořit si svá vlastní. A tato započatá revoluce se mu jaksi vymkla z rukou. Van Gaal narazil jednou, podruhé, a poté ještě několikrát bez toho, aby se poučil. Ovšem zatím nepřišel na to, co udělat příště lépe a navíc se snaží své cesty a filozofie držet a za žádnou cenu neuhnout.

Dalším skvělým příkladem toho, že United nezvládají klíčové zápasy, bylo utkání na Boylen Ground. Duel s Kladiváři byl jasným důkazem toho, že pokud soupeř maká naplno a celý zápas, jak se říká, odjezdí, pak nemusí být ani nijak zvláště kvalitní a United si najednou nevědí rady, co s tím. Za celý zápas se nám povedly dva brejky, které fantastický Martial proměnil v góly, jenže i to bylo málo proti rozjetým Hammers, kteří šli za vítězstvím, které chtěli věnovat fanouškům. Od nich to byl výkon hodný uznání. Spousta šancí, přímočarost, a maximální nasazení. United se snažili hru zklidnit a rozhodli se na tempo protivníka nepřistoupit. Už o poločase jsem si říkal, že tohle skončí špatně a taky, že ano. United sice dokonce chvíli vedli, jenže West Ham měl dostatek sil a odhodlání a zkrátka jej to nepoložilo. Nevzdali se a pokračovali ve hře, která na současné United prostě platí. Chtěli historicky poslední match na tomhle stánku vyhrát pro fanoušky a podařilo se jim to. United hráli o Ligu mistrů, jenže ani to jim k dostatečně motivaci zřejmě nestačilo. Takhle se zkátka o úspěch nehraje.

Byl to další z mnoha důležitých zápasů této sezóny, které jsme prostě museli zvládnout, ale opět se nám to nepovedlo. Schopnost Manchesteru United vyhrát a zvládnout klíčové zápasy se vytrácí. Stejný a stejně dobrý případ myslím, byl poslední zápas skupiny Ligy mistrů s Wolfsburgem.

Co tím chci naznačit? Manchester United umí hrát dobrý fotbal. Určitě mi dáte za pravdu, že některá utkání byla opravdu povedená a na náš fotbal se dalo koukat i proti těžším soupeřům, takže tým špatný nemáme. Vyšla nám taktika a náš styl na konkrétního protivníka platil. Jenže je to soupeř od soupeře a ve většině jiných utkáních byla vidět neúčinnost naší hry, nudný fotbal a bezzubá ofenziva bez nápadů. A v tomhle se od dalších top týmů nelišíme. I jiné týmy zažívají utkání, ve kterých nic nevychází a taktika nefunguje.

Jenomže tu je zásadní rozdíl. A to ten, že United neumějí správně reagovat na danou situaci a naše hraje je stejná i přes nutnou změnu. Velice mě překvapuje, že i tak zkušený trenér, jako je Louis van Gaal, nedokáže v daný moment správně zareagovat, dodat týmu potřebný impulz a přizpůsobit hru podle potřeb. Na místo toho jde mužstvo dál slepě neměnným směrem a spoléhá čistě jen na náhodu.

Nechci tu United porovnávat s top celky jako je Barcelona, Real Madrid, Bayern Mnichov nebo třeba Juventusem či PSG. Ono stačí, když zůstaneme v Anglii. Rozhodně si nemyslím, že momentálně hrajeme o tolik hůř než Arsenal, Citizens, Chelsea nebo Liverpool.

Chci tím zkrátka říct, že naše hra není v porovnání s ostatními celky Premier League o nic horší. Několik zápasů našich konkurentů jsem v této sezóně sledoval a opravdu byste nevěřili, jak moc se dokážou natrápit s outsidery a to i na domácím stadionu. Ono opravdu není snadné útočit v Anglii do zformované a dobře organizované obrany soupeře, který se přijel bránit.

Druhá věc ovšem je v takovém případě vyzkoušet i něco jiného a udělat vše pro to, aby se vyhrálo. Jenže náš tým má díky van Gaalovy v těchto oblastech hry velké rezervy. Naši hráči jsou až příliš svázaní taktikou, nemají na hřišti tolik volnosti a nejsou ochotni pro úspěch riskovat. Náš tým si neumí vytvořit v závěru zápasu drtivý tlak, který by vedl k potřebnému gólu. Ale i kdyby se to nepovedlo, alespoň bychom mohli hráče pochválit za snahu. Takhle ani není za co, protože hráči se snaží po celý zápas stejně.

United mají za sebou další rozpačitou sezónu, kterou zakončili na 5. místě v tabulce a to jsme měli opravdu hodně času a příležitostí i v závěru sezóny, což nebývá zvykem, s bodovou ztrátou něco udělat. Jenže nestalo se a pro mnoho fanoušků je to jen další hořká sezóna plná bolesti a zklamání. Van Gaal už nám ukázal, co chce po svých hráčích a jakou hru můžeme od United pod jeho vedením očekávat. Nám všem je ale jasné, že takhle to k lepším zítřkům dál nepůjde.

Pohádku o chytrých Liškách z Leicesteru už zná asi každý a nabuzený Tottenham nám všem rovněž ukázal , že stačí trocha rychlosti a přímočarosti. Ale že by měli tyto celky v týmu kvalitnější hráče než my? Velká část úspěchu týmu je totiž především zásluhou schopného manažera, který s hráči umí pracovat a dovede nastavit mužstvo tak, aby správně fungoval za každých okolností.

 

Gólové suchoty = další nepěkný rekord

Dalším velkým tématem, které se často skloňuje ve spojitosti s Rudými ďábly, jej jejich střelecká úspěšnost a střílení gólů všeobecně, což logicky vyplývá i ze hry, kterou tým pod kritizovaným van Gaalem předvádí.

Zdá se to možná neuvěřitelné, ale United v Premier League nevstřelili ani v jediném zápase více než tři góly. V této disciplíně se řadíme k průměru soutěže s celkovými 49 trefami. Když pomineme dva zápasy na evropské scéně, konkrétně 0:4 v odvetě předkola Ligy mistrů s Club Bruggy a 5:1 v odvetě Evropské ligy s Midtjyllandem, pak musíme smutně konstatovat, že se van Gaalovi podařilo pokořit další nelichotivý rekord.

Tato statistka mě z hlediska všeobecné kritiky van Gaala jenom utvrdila v tom, že tým United pod jeho vedením strádá a zkrátka se nezmůže ani na to, aby některému ze slabších soupeřů uštědřil pořádný výprask a dal tím najevo, že v mužstvu panuje i přes kritiku z okolí pohoda, ale současně, že funguje souhra v ofenzivě. Náš tým už prostě není schopen pobavit fanoušky gólparádou, o které by se ještě dlouho poté mluvilo, a na kterou by se léta vzpomínalo. I zde lze hledat příčiny další nepovedené sezóny, která byla na góly velice chudá.

Rozhodl jsem se proto hledat v archivech, abych zjistil, jak moc špatně na tom vlastně United po střelecké stránce jsou. V sezóně 2014/2015 se svěřencům Louise van Gaala podařilo vyhrát na QPR 4:0 a Citizens přehrát poměrem 4:2. Nic velkého, ale i to se počítá. Za Moyese jsme čtyři góly vstřelili v lize dokonce pětkrát. No a pak už zahajujeme kontrolu sezón ještě pod Sirem Alexem Fergusonem. A věřte mi nebo ne, za Fergusona se to ani jedinkrát nestalo, dokonce ani v jeho těžkých začátcích.

Takže vážení fanoušci, dochází k velkému přiznání! Poctivé procházení sezón, ve které Devils naposledy nedali více než tři góly v jednom zápase, mě dostalo až do let 1973/1974. Bylo to ponuré období, kdy se nástupci Sira Matta Busbyho marně snažili navázat na jeho úspěchy. United se zmítali ve velké krizi, která vedla v roce 1974 až k sestupu do druhé ligy.

Tehdy to byly opravdové gólové suchoty a herní mizérie navrch. Van Gaalův tým je na tom sice o poznání lépe bodově i herně, z hlediska gólové produktivity je však právě uplynulá sezóna srovnatelná s neúspěšným obdobím před více než 40 lety, ve které Devils nastříleli v lize pouhých 37 gólů a ani v jediném zápase nedali více než tři góly.

Ne snad, že bych si na tom nějak zvláště zakládal, ale přeci jen mi gólové nadílky docela chybí. Tým van Gaala nedokáže soupeře převálcovat a jednoznačně rozdrtit. Není z něj cítit ta lehkost a samozřejmost. Do jisté míry je tato statistika možná zavádějící, ale přes to přímo souvisí s mnoha věcmi, kvůli kterým je van Gaal kritizován a jen umocňuje naši nespokojenost s hrou Manchesteru United.

To, že United nedali v lize proti žádnému týmu více než tři góly svědčí o tom, že náš tým ztratil své kouzlo a slevil z mnoha tradičních hodnot. Je jasné, že se pár zápasů povést nemusí a někdy jich je i více, ale pokud manažer ztratí srdce a důvěru většiny fanoušků a nedokáže je dlouhodobě přesvědčit o tom, že tým je na dobré cestě, pak je něco špatně.

 

Liga mistrů opět bez United

Rudí ďáblové chtěli hrát Ligu mistrů. Jak jinak že? Byli odhodlaní se dostat do Top 4 a svými vyhlášeními přesvědčovali fanoušky o tom, že pro to udělají vše. A tak zase jednou zůstalo pouze u slov a realita je úplně jiná. A to měli Devils šancí na rozhodující úder hned několik. A to podotýkám, že už jsme nefigurovali ve fotbalové Evropě a sil tedy bylo dostatek.

Ano, porazili jsme Arsenal. Dokázali jsme vyloupit Etihad Stadium. Jenomže k čemu nám tyto výhry nakonec jsou, když jsme si v dalších utkáních nechali body pro změnu vzít? Prohra na WBA, na Tottenhamu a domácí remíza s Liškami United znovu postavila do velmi špatné pozice a situaci už neměli ve svých rukou. Ovšem remíza 2:2 Citizens s Arsenalem nás znovu vrátila do hry o Ligu mistrů a v tu chvíli to byli zase naši hluční sousedé, kterým nezbývalo než doufat, že nás West Ham či Bournemouth ještě o nějaké body připraví. Po porážce 3:2 v Upton Parku už bylo prakticky rozhodnuto. United nezvládli rozhodující zápas, což byl konec našich nadějí.

Už bychom chtěli asi moc, aby Man City prohráli i poslední zápas. Ti si potřebovali k jistotě 4. místa odvézt alespoň bod ze hřiště Swansea, což jim remíza 1:1 zajistila a drama se tedy nekonalo.

Vlastně počkat, ano, konalo. Evakuace Old Trafford v poslední hrací den Premier League, jakoby symbolicky zakončila ligovou sezónu Rudých ďáblů, kteří svůj zápas s Bournemouthem odehráli až v úterý. Příčinou byl nález podezřelého balíčku a také mobilního telefonu na toaletě, ze kterého vedly dráty k vodovodnímu potrubí. Pravdu se asi už nedozvíme, ale podle dostupných informací šlo o pouhou napodobeninu výbušniny.

 

FA Cup jako cena útěchy?

Napřed uvedu, že mě překvapuje, jak sebevědomá prohlášení van Gaal před finálovým zápasem používá. Je sice pěkné, že si je vědom důležitosti a významu této trofeje, a že ji hodlá věnovat fanouškům. Ale zároveň ve mě budí dojem, že jsme tento pohár již předem získali a bez respektu k soupeři pasuje sám sebe do role jasného vítěze. Ano, United jsou favoritem a trofej zřejmě i získají, jenže ani v tomto případě bychom neměli ještě říkat hop, dokud jsme nepřeskočili.

Já se však chci závěrem věnovat jinému tématu. Případná trofej v FA Cupu získaná v této sezóně rozděluje fanoušky do dvou táborů. Jedni z něj mají upřímnou radost, jelikož tým může dosáhnout na další cennou trofej. Na druhé straně však stojí ti, kteří vidí zisk FA Cupu jako důvod, proč vedení Louise van Gaala podrží a umožní mu pokračovat na lavičce United ještě jeden rok. A proto si jej vyhrát snad ani nepřejí. Jedno je však jisté. Manchester United má jedinečnou šanci vyhrát nejstarší klubovou trofej po dlouhých dvanácti letech, a z toho prostě nejde nemít radost. Byla by to další trofej do klubové vitríny a to se rozhodně počítá.

Měli jsme sice štěstí na soupeře a narazit na někoho z první čtyřky by zřejmě znamenal konec, ale na to už se historie neptá. Manchester United má možnost podvanácté zvednout nad hlavu tuto slavnou trofej a vyrovnat tak Arsenal v počtu prvenství, který nás v posledních dvou letech předběhl.

Za mě asi jen tolik. Doufám, že Alan Pardew a jeho Eagles pohltí role outsidera natolik, že jim to sebere síly. Ale pro Crystal Palace je to přeci jen příležitost, která se jim nenabízí každý rok a do zápasu dají bez pochyb vše. Přes to věřím, že United ukončí dvanáctileté čekání na tuhle trofej a po dlouhých letech v téhle soutěži uspějí. Ať tak, či onak, to bude jistě další krásné finále a slavné Wembley se má na co těšit. Ať tedy vyhraje ten lepší!

A má-li být van Gaal vyhozen, pak se tak stane i navzdory zisku FA Cupu. Pokud se vedení tak rozhodlo, je dobře, že s oznámením ještě čekají, aby byl tým před finále v klidu. Louis van Gaal Ligu mistrů s týmem nevybojoval a celá sezóna se dá v celkovém hodnocení bez pochyb označit za nepovedenou. Výhra v poháru z ní automaticky úspěšný ročník neudělá. Alespoň ne pro Manchester United.

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokBlind: Chytit šanci za pačesy
Ďalší článokHerrera verí v silu tímu
Kuba (Marenka MU)
Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!