Kritika patří manažerovi, nikoliv hráčům

36

Berte prosím tento článek jako můj osobní pohled na situaci, která aktuálně panuje na Old Trafford. Snažím se v něm doplnit to, co nezaznělo v příspěvku našeho báječného šéfredaktora Marka Cochera, s jehož názorem, byť emotivním a sepsaným bezprostředně po prohraném utkání v Dánsku, zcela souhlasím, jelikož celou situaci vnímám podobně a není složité si všimnout, že celá řada znechucených a frustrovaných fanoušků rovněž.

Manchester United v  nesnázích

Když jsme padli na hřišti Midtjyllandu, uvědomil jsem si už po několikáté, že týmu, který sleduju, schází mnoho podstatných věcí, které jej ještě pár let zpátky zdobily. Že postrádá vnitřní sílu a odhodlaní bít se až do samotného konce o vítězství a vytratila se z něj ta touha soupeře převálcovat. K této skutečnosti přispělo mimo jiné i to, že kádr v relativně krátké době prošel mnoha změnami a tvář Manchesteru United je náhle zcela odlišná.

Bylo mi tedy jasné, že o přestávce se v kabině nic zvláštního či zásadního nedělo, jelikož výkon ve druhém poločase byl snad ještě horší. Ano, o Evropskou ligu možná tak velký klub ani nestojí, ač hráči i manažer pouštějí do éteru zcela opačné stanovisko. Ovšem zde se nám nejedná o jediný zápas, ale spíše o utkání, které potvrzuje krizi, která tým pozvolna pohlcuje. A vidíme to všichni v podstatě zápas od zápasu.

I za Fergusona se v poslední dekádě dvakrát stalo, že jsme nepostoupili do jarní fáze Ligy mistrů. V sezóně 2005/2006 skončila naše fotbalová pouť Evropou úplně, v letech 2011/2012 jsme hráli Evropskou ligu a nebylo to nic převratného. Doma porážka od Ajaxu 1:2 a díky výhře venku 2:0 jsme postoupili. Už náš další protivník, Athlético Bilbao, nás ovšem dokázalo s viditelně větším nadšením ve čtvrtfinále přehrát, jak na svém hřišti 2:1, tak v Manchesteru 2:3. Nikdo si z toho ale hlavu nedělal, protože herně na tom byl tým skvěle a v domácí soutěži to byla jiná písnička, přes to, že z titulu se nakonec díky lepšímu skóre radovali Citizens.

V porovnáním Fergusona s van Gaalem se proto skutečnost, že tým neuspěl v Evropské lize, nedá pohlížet. Klub totiž poskytl nizozemskému manažerovi prakticky vše, co si jen mohl přát. I navzdory velkým možnostem, a to nejen finančním, se však nedaří plány klubu plnit. I proto hrajeme pouze Evropskou ligu, jelikož mezi nejlepší šestnáctku Ligy mistrů se nám proklouznout nepodařilo. Na nejvyšší úrovni je zkrátka těžké se dlouhodobě udržet. Nikoliv však nemožné. Ale dokážou to jen někteří. A van Gaal se zatím jeví jako další přešlap, ač byl považován za vhodného kandidáta, jelikož má renomé velmi zkušeného a znalého manažera, jenž je ověnčen mnoha úspěchy.

Co se týče utkání v Dánsku, šlo dost možná i o jeden ze zásadních zápasů, který dá určité věci do pohybu,  protože toto už není o zraněních či formě jednotlivců, ale o celkovém a dlouhodobě mizerném rozpoložení našeho týmu, který předvádí fotbal, jenž není atraktivní a co hůř, ani účinný. Nerad takto spekuluji, ale když se nad tím zamyslíte, tak snad ani Ronaldo s Messim a já nevím s kým ještě, by s tím nic neudělali, jelikož základem všeho je herní styl, který našemu celku zkrátka nepasuje. Vše se jeví o to horší, když si uvědomíme, kolik peněz klub za poslední dvě léta investovali a jakou hráčskou kvalitu se na Old Trafford podařilo přivést. Ano, tým máme kvalitní až dost a zatím si stojím. Problém bych tedy hledal jinde, a to pochopitelně přímo u manažera, jehož metody nejen, že často nefungují, ale on není ani ochotný se navzdory mnohdy žalostným výkonům alespoň pokusit zaběhnutý systém za pochodu upravovat a vylaďovat.

Minulost se opakuje?

Pokud se vrátíme do minulosti, současný stav nám až nápaditě připomíná situaci, kterou klub již jednou zažil. Hádáte správně. Když na lavičce United definitivně skončil v roce 1971 Sir Matt Busby, nastala tzv. „doba temna“, kdy nás v počtu úspěchů začaly převyšovat jiné anglické týmy, zejména pak Liverpool, který naopak zažíval skvělé časy. A nastalo 26 let dlouhé čekání na titul, který na Old Trafford navrátil až Sir Alex Ferguson. Pokud si chcete připomenout tohle období odkazuji na svůj článek Tommy Docherty – Muž, který neuposlechl Busbyho

Sir Matt Busby byl manažerem Manchesteru United od 1. srpna roku 1945, do 4. června roku 1969. A poté krátce ještě od 28. prosince 1970, do 8. června 1971. Po jeho definitivním konci přišla očekávaná otázka.

 „Kdo dokáže nahradit muže, jako jste vy, ve funkci manažera United?“ zeptal se končícího Busbyho novinář, který se horlivě snažil získat odpověď, která by se vyjímala na titulcích novin po celé Anglii. A dočkal se jí: „Nevím o nikom takovém,“ odpověděl stroze Sir Matt s temným skotským přízvukem a hrdým úsměvem na tváři.  

Myslím si, že pokud by se na něco podobného dnes zeptali Sira Alexe Fergusona, odpověděl by podobně. A právě zde musíme hledat příčinu toho, v jaké podobě se v současné chvíli náš klub nachází. A vězte, že může být ještě hůř. Jde o to jak se klub vyrovná s moderním trendem, ve kterém je dlouhodobé funkční období manažera vzácnou raritou. Máme v dnešní době vůbec naději na nějaké řešení?

Možná si to ani neuvědomujete, ale většina z nás si United zamilovala právě díky Fergusonovi, jehož vliv na klub byl obrovský a neoddiskutovatelný. To on stál za vším podstatným, co jsme v posledních letech zažili, přivedl a vychoval mnoho špičkových hráčů, prostřednictvím kterých navrátil na Old Trafford úspěchy a slávu. Už začátkem 90. let začalo svítat na lepší časy. Poté přišel Eric Cantona, zrodila se slavná The of Class 92 a vše vyvrcholilo Treblem v roce 1999. Určitě si ale také vzpomenete na období počínající rokem 2002, kdy se náš tým trápil, Fergie plánoval svůj konec v klubu a k tomu se řešily i záležitosti ohledně majitele, kterým se v roce 2005 stal Malcolm Glazer. Takže ani za Fergusona se ne vždy nedařilo a kritika se na něj valila ze všech stran. Je ale důležité říct, že podmínky či hráčský kádr neměl permanentně dobrý a musel zvládnout toto těžké období. Vždy si ale dokázal poradit a najít cestu skrze hráče, kterým věřil a oni se mu za důvěru pokaždé odměnili.

Roky avšak plynou a mnohé se již za ta léta změnilo. Dnes je situace zcela jiná a Manchester United je ve výborné finanční kondici a všeobecně jen na tom skvěle po ekonomické stránce, má uzavřeno mnoho lukrativních kontraktů s řadou subjektů, které klub sponzorují a má ohromnou popularitu, kterou dokazují stovky milionů fanoušků po celém světě. Jiné jsou pochopitelně i nároky vedení a jeho ambice. United jsou jednoduše vnímáni veřejností jako úspěšný velkoklub, ale to jen díky trvalým úspěchům, které zajišťoval Sir Alex Ferguson. Ty se staly postupem času jakousi samozřejmostí. Jenže nic netrvá věčně a úkolem klubu nyní je, aby využil zatím velmi příznivé situace a dokázal v jeho práci pokračovat, což se tedy zatím moc nedaří. Ferguson dokázalo být i několik let bez velkých nákupů trvale úspěšný. Dnes klub utrácí za hráče velké peníze, ale výsledky nepřicházejí.   

Co bude dál?

Ač je dnes situace diametrálně odlišná, jisté podobnosti mezi koncem Busbyho a Fergusona tu zkrátka jsou. Van Gaal má oproti následníkům Busbyho zcela jiné možnosti, ale přes to všechno i navzdory svým zkušenostem, nedokázal tým dlouhodobě pozvednout a navrátit jej na cestu, která povede úspěchu.

Jelikož David Moyes nesplnil určité cíle, byl předčasně vyhozen a otázka manažera se po roce řešila znovu. Zkušený van Gaal měla být sázka na jistotu a jeho úkolem bylo dát tým znovu do kupy a nachystat jej na budoucí roky tak, aby jeho nástupce mohl pokračovat v rozdělané práci a nemusel vše budovat zase od začátku. Van Gaal byl totiž přijat s jasným plánem, který zahrnuje i to, že déle než tři roky na Old Trafford nezůstane a během této doby musí stihnout připravit konkurenceschopný tým.

Je pravdou, že dokázal vtisknout týmu svou filozofii, zlepšil obranu, změnil celkovou organizaci hry díky přesně dané taktice s držením míče, obranu a zapracovat do týmu mnoho nových tváří a vrátit jej do Ligy mistrů. První sezóna byla považována za takový základ, na kterém se bude dál stavět. A sluší se připomenout, že jsme hráli zejména na jaře 2015 celkem líbivý fotbal a dařilo se i výsledkově. Sice to stále nebylo ono, ovšem vyhlídky byly příznivé a všichni věřili, že pokud se týmu podaří zapracovat na stabilní výkonnost a udržet si ji, bude vystaráno. Jenže ono se to všechno jaksi přestává dařit, a jak už zaznělo, van Gaalův tým se přestal zlepšovat a dokonce se znovu začíná výkonnostně propadat. Čím to je? A kdy se nastala doba – zlom, kdy se progres zastavil? Vyhlášení a vyjadřování se hráčů i manažera jsou zcela profesionální, takže nám celou situaci značně zkreslují, stejně jako tomu bylo za Moyese. Je však očividné, že v týmu je už delší čas cosi špatně. Ne snad ani mezi hráči samotnými, ale v jejich přístupu a celkovému postoji k tomu, co od nich manažer chce.

Opravdu se nespokojím s tím, že hráči jen postrádají sebevědomí nebo, že se nám vyhýbá štěstí v každém zápase, který nevyhrajeme. Vždyť hráči spolu ustavičně trénují, dobře se už znají a měli by si rozumět i s některými mladíky z rezervního týmu, kteří bývají součástí tréninkového procesu A-týmu. Metody, které jim naordinoval manažer už musejí mít zažité a tak je skutečně záhadou, že na hřišti to prostě nefunguje tak, jak by mělo. Je však zřejmé, že ničeho nového se od van Gaala nedočkáme, jelikož on sám mu překvapivě už nemá co dát.

Jeho slova a mnohá jeho arogantní ne-li až agresivní vyjádření na tiskových konferencích, jen potvrzují fakt, že van Gaal se dostává do úzkých ve slepé uličce a neví jak dál a co s nastalou situací dělat. Je proto s podivem, že se nepokusí riskovat nasazení jiných hráčů či změnit rozestavení, ale bez ohledu na soupeře či náročnost zápasu hraje Manchester United stále ten samý fotbal. A někdy to zkrátka vyjde, jindy je to propadák, což závisí hlavně na soupeři, který proti nám stojí. Zápas s Midtjyllandem však byl úplná tragédie a sebral nám i ty poslední pozitivní iluze, které jsme o týmu měli, protože podobné týmy musíme jasně přehrávat. Bez ohledu na to, jak dopadne odveta, to takhle dál zkrátka nejde.

Když Sir Alex Ferguson skončil, každému muselo být jasné, že to co tu dokázal on, se jen tak opakovat nebude. Jsme stále teprve na začátku nové éry bez Fergusona a už jsou patrné první známky toho, že nahradit jej, bude nesmírně náročný úkol. Už nemůžeme čekat, že k nám přijde manažer, který tu stráví dvacet let a k tomu s týmem získá několik cenných trofejí, jelikož v dnešním světě je něco podobného už jen opravdu výjimečný úkaz. 

Dobrý příklad je třeba Arséne Wenger, který platí za jednoho z posledních takto sloužících manažerů u velkoklubu, konkrétně  od roku 1996. A vezměte si, kolik toho už musel přestát a snést, zejména za posledních řekněme 12 let. Od roku 2004 čekají Gunners na ligový titul, zažili pod Wengerem déle než osmileté čekání na trofej a v Lize mistrů to dotáhli jen jedinkrát do finále, které v roce 2006 s Barcelonou prohráli. Po odchodech tahounů Bergkampa, Henryho, Pirése, Ljungberga či Vieiry musel Wenger přežít kritiku hry, neochotu nakupovat ve velkém hotové hráče i vlivem nedostatku financí z důvodu výstavby Emirates Stadium i skousnout trvalý neúspěch, což jej už několikrát málem stálo funkci. Ovšem těžké období je pryč a nyní se s Arsenalem dostává zpět nahoru.

Proč jsem odbočil k Arsenalu? Chci dát jen najevo, že nás může nějaký manažer na určitý čas spasit, ale musel by se stát zázrak, abychom už takto brzy po Fergusonovi našli dalšího vyvoleného, který by u klubu zůstal a věnoval mu většinu své kariéry. Navíc je předpoklad, že za několik let bez trofeje nebo hůř bez Ligy mistrů, byť by hra vypadala pozitivně, by jej naše vedení nejspíš odměnilo vyhazovem, jelikož i Manchester United již podlehl modernímu trendu viz. David Moyes.

A to už se vlastně dostáváme přímo k důsledkům toho, proč náš tým hraje tak špatně a přestává se mu dařit.

Hlavní příčinou je podle mého motivace. Van Gaal ví, že déle jak tři roky tu nebude a v podstatě už vyhlíží čas, kdy ukončí svou kariéru manažera. Je otázkou, do jaké míry mu zaleží na úspěchu Manchesteru United. On tu přeci dle platného kontraktu za rok a půl skončí, a i když nemusí mít pocit z dobře vykonané práce, bude mít zcela jistě dobrý pocit při pohledu na celkovou svou kariéru manažera, kterou zahrnuje i několik velkých úspěchů.

Hráči vinu nesou, ovšem jen částečnou

Samozřejmě je pravdou, že jednotlivý hráči jsou terčem kritiky, když se nedaří, což je mnohdy oprávněné, když jednotlivec nemaká na 100%. Ale vesměs jde spíše to, že obránce udělal chybu, záložník špatně přihrával a útočník neproměnil několik šancí. Když ale nefunguje celková hra, hráči nespolupracují, nebojují a netáhnout za jeden provaz, není to tím, že by nebyli dost dobří, ale schází jim motivace a odhodlání. Určitá zodpovědnost padá na hlavu kapitána, ovšem to hlavní by měl zaručit manažer, který zajišťuje celkovou připravenost svých hráčů na zápas. Náš tým je velmi kvalitní a jsem přesvědčen, že každý z nich by byl pod jiným manažerem a rozhodně Fergusonem, minimálně o level výš a tým by šlapal.

Ano, hráči jsou taktéž v práci a vyžaduje se od nich jistá úroveň výkonu, za které jsou odměněni, jenže předpokladem pro jejich úspěch je, že budou správně vedeni a motivováni. A od toho mají nad sebou manažera, který by se měl postarat o to, že tým podá odpovídající výkon. Zdá se vám to směšné? Stačí si opět vzpomenout na Fergusona a jeho fén. Ale současně pamatujme i jeho na silný vztah s hráči a zájem, který o ně měl. Manažer dnes musí ovládat i umění psychologie a právě u Fergusona měl tento faktor klíčový vliv na hráče, kteří mu byli bezmezně oddáni. Fergie měl navíc v mužstvu i své lídry, kteří mu pomáhali strhnout svou hrou a příkladem ostatní a podpořit motivační proces a udržet pohodu v šatně.

Narážíme tu tedy i na problematiku enormně vysokých platů hráčů, které neodpovídají jejich výkonům na hřišti. Je pravda, že peníze, které naši hráči pobírají, jsou totálně přemrštěné, o tom žádná, jenže to už je dnes běžnou součástí moderního fotbalu. A s problémem, který nyní zasáhl Manchester United to nemá mnoho společného. I v dnešním světě totiž stále existují manažeři, kteří dokážou i královsky placené hvězdy přimět k tomu, aby makali a nechali na hřišti duši. Zvládnou vysoká ega těchto milionářů je mnohdy těžké a ne každý to z dlouhodobého hlediska svede. Hlavním faktorem je v tomto případě již výše uvedená motivace, kterou si tým dokáže udržet, a to i navzdory opakovaným úspěchům.

Zaznamenal jsem dokonce názory, podle kterých se konkrétně Rooneymu nechce makat, protože už má vlastně vystaráno. Těch pár rekordů ještě překoná a pak v klidu skončí. Proč by tedy měl dřít, snažit se a zbytečně riskovat své zdraví, když už vlastně nemusí a přesto je jeho pozice nedotknutelná. Zde je vidno nejen frustraci z výsledků týmu, ale i typické hledání viníka. I takovéhle názory mě přinutily k napsání tohoto článku.

Reakce je prostá. Ani mě se samozřejmě kolikrát nelíbí výkony našeho kapitána, ale podívejte se také na ostatní členy týmu, kteří jsou daleko za očekáváním. To, že se Manchesteru United nedaří, z nich však automaticky nedělá horší hráče a jejich kvalita i schopnosti mnohem větší, než jak se nám to jeví. Z těch, kteří dosahují velmi dobré výkonnosti, bych kromě Rooneyho jmenoval ještě de Geu, Smallinga a Martiala, ale tím končím. Osobně jsem přesvědčen, že v týmu bychom našli lepšího kapitána, ale jen těžko lepšího hráče. Rooney je stále špičkovým hráčem, jen nad sebou potřebuje někoho, kdo by jej opět nakopnul a dostal na vyšší úroveň. Problémem je tu právě již zmíněná motivace, která by se nepochybně postarala o zvýšení sebevědomí i zápal pro hru nejen u Wayna, ale i všech u ostatních.

Ferguson byl v tomto zkrátka dokonalý a každý rok byl odhodlaný udělat vše proto, aby jeho tým neustále vyhrával nebo lépe řečeno, aby chtěl vyhrávat za každou cenu, ale musel současně udržet v mužstvu i dobrou atmosféru. Je to pochopitelně o povaze a každý má své metody, jak toho do cílit. Fergie byl rozený vítěz – vůdčí typ a dokazoval nám to celých 26 let. Ačkoliv čelil neuvěřitelnému množství překážek a úskalí, nikdy to nevzdal. Kolikrát už to snad ani nebylo v jeho rukách. Ale on vše ustál a jak zkušenosti přibývali zdokonaloval i své schopnosti vést tým, umění jej motivovat a donutit k tvrdé práci jak na tréninku, tak i na hřišti.

Řekl bych, že teprve teď s větším odstupem času a už s druhým manažerem v pořadí, musí nám všem docházet, jaký byl Ferguson manažer a o co všechno jsme s jeho odchodem přišli. Pokud si uvědomíte, co všechno musel zvládat, o kolika věcech rozhodoval, pod jakým tlakem a kritikou zejména ve svých začátcích byl a kolik energie jej to všechno stálo, pak před ním musíme hluboce smeknout. Ano, mohl si současně vychutnávat i mnoho úspěchů, ale za vším stála tvrdá dřina, mnoho stresu a nervů. Krom mnoha trofejí, mimo jiné zaručoval i pravidelnou účast v Lize mistrů a s tím spojené stamilionové příjmy z této soutěže. Ani to už dnes není pevnou samozřejmostí. Úsměvné proto je, že i když se vyhrávalo a tým měl permanentní úspěch, mnozí Fergusona i přes to za mnoho věcí kritizovali a nejednou si přáli jeho odstoupení. Možná mohl některé věci udělat lépe, nicméně já si myslím, že toho udělal tolik, co jeho následníci nezvládnou ani z poloviny.

A tak se dostáváme k závěru. Znovu si musíme uvědomit a přiznat, že van Gaal náš klub nespasí. V podstatě mu měl na svém sklonku kariéry víceméně jenom pomoct postavit se rychle na nohy s výhlídkou zisku úspěchu na anglickém poli. Jenže jak se zdá, vše skončí neslavně a zřejmě i předčasně. Znovu se tak potvrzuje i skutečnost, že španělská či německá liga má své kvality, ovšem anglická Premier League je natolik náročná a v mnoha ohledech unikátní a specifická, že s ní zkrátka neobstojí každý, byť sebezkušenější manažer.

Kolos, jakým je Manchester United, bude potřebovat mimořádného člověka, aby se dokázal ubírat cestou, kterou nám určují vzpomínky na historii. Nechci být pesimistickým prorokem, ale v nejbližší době si opravdu neumím představit, že by u nás nějaký manažer vydržel více než 10 let. Nejdůležitější bude, aby dokázal vytvořit vítězný tým, který následně udrží pohromadě, což je ale běh na dlouhou trať a zda dá někomu klub tolik důvěry a času, tím si právě nejsem tak jistý. Každopádně potřebujeme spíše mladšího kouče, který dodá mužstvu nový impulz, energii a vítěznou mentalitu.

Giggs, Mourinho nebo někdo jiný?

A jak vnímám spekulace? Myslím si, že Mourinho, o kterém se hodně píše, by nebyl špatnou volbou, musíme mít ovšem  na paměti několik podstatných věcí. Ani José není dlouhověkým manažerem, a i když by jeho práce úspěch přinesla ani on by dlouhodobou stabilitu klubu nezaručil. Dost možná by však dokázal připravit půdu pro své nástupce lépe než van Gaal. A to nezapomínejme, že mezi volenými manažery a tedy i potencionálními adepty na post manažera United, je mimo jiné i Rafael Benítez. Ale to berte prosím s velkou nadsázkou.

Nejschůdnější možností by asi opravdu bylo angažování Ryana Giggse, případně Ole Solskjaera, kteří by si za své asistenty zvolili některé z bývalých spoluhráčů (Scholes, Butt či bratři Nevillové), kteří by tak mohli pokračovat v pohádkovém příběhu. Byli by však hozeni do hluboké vody a i jim by chvíli trvalo, než by se jim podařilo vytvořit vítězný tým. Ne každý je navíc rozený manažer, takže ani v tomto případě by úspěch zaručen nebyl nebo by důsledkem toho mohlo být poněkud delší neplodné období. Je to však jedna z reálných variant, kterou bych osobně podpořil. Jen by se muselo dát našim bývalým legendám dostatek času a trpělivosti, které by jim musel být klub ochoten poskytnout.

Dosadit na křeslo manažera bývalého hráče není vůbec špatná myšlenka, jenže její realizování s sebou nese i jistá rizika. Jde tedy především o to, jaké představy a priority má naše vedení. Každopádně je to cesta, kterou by bylo celkem příhodně vyzkoušet, jelikož nám současný fotbalový svět ukazuje, že to fungovat může.  Dokázali to jiní, z těch mladších a současných si můžeme jmenovat třeba Pepa Guardiolu (Barcelona), Diega Simeone (Atlético Madrid) či Antonia Conte (Juventus).

Abych své povídání ale nějak zakončil, naposledy se musím vrátit k van Gaalovi, který zatím vyhozen nebyl, a jak to s ním bude dál, nám teprve ukáže zbytek sezóny. Podle mého názoru je vše dané. Pokud se dokážeme kvalifikovat do Ligu mistrů na příští sezónu, zůstane tu ještě jeden rok. Pokud se mu to nepodaří, dočkáme se další změny manažera už začátkem léta. Ponurá atmosféra, která aktuálně zahaluje Old Trafford a nezáživný fotbal, který tým pravidelně předvádí, napovídá spíše druhé možnosti. Liga mistrů se nám vzdaluje, ale nepředbíhejme, do konce sezóny ještě přeci jen pár zápasů zbývá. 

Ať už to dopadne jakkoliv, nepřestávejte fandit tomuto úžasnému klubu. Nenechte se odradit či znechutit hrou ani neúspěchem a věřte, že bude lépe. I když si to nikdo z nás nepřeje, ani neumí představit, zlaté časy jako za Fergusona, už možná víckrát nezažijeme, jsem si ale jistý, že další tituly a trofeje s postupem času znovu přijdou. Do té doby se  ke svému milovanému týmu neotáčejte zády, ale věrně a hrdě jej podporuje v časech dobrých i zlých!

 

Cialis Black online in fetal red cell destruction termed Rhesus haemolytic disease of the”>in fetal red cell destruction termed Rhesus haemolytic disease of the

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokJuan Mata po víťazstve so Shrewsbury Town
Ďalší článokMemphis vysvětlil své výkony
Kuba (Marenka MU)
Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!