Zajímavosti z historie #7: George Best

25

Dnes je to  10 let od smrti jedné z největších legend světového fotbalu. George Best, obrovská legenda nejen Manchesteru United, ale celého fotbalu. Populární „belfast boy“ byl geniální fotbalista, možná ten úplně nejgeniálnější, ale jeho osobní život byl jeden průšvih za druhým. 

george best, prostě nejlepší, fotbalové analýzy, netradiční fotbalové analýzy, Práža official

Jeho bláznivý příběh začal už v kolébce. Měl na ní vytesáno „budoucí fotbalová legenda“. V začátcích mu pomohlo, že byl ze sportovní rodiny. Jeho otec hrál fotbal, i když jen na amatérské úrovni a jeho matka hokej na profesionální úrovni, ale kvůli dětem musela předčasně skončit. V 11 začal chodit na střední školu Grosvenor Higs, kde se však hrálo pouze ragby. To se mu samozřejmě nelíbilo, protože chtěl hrát fotbal, takže do té doby vzorný student začal dělat první potíže.

Na toto období si pamatuje i Bestova matka: „Na škole byl nespokojený, protože se zde hrálo ragby, a to nebyl jeho nejoblíbenější sport. Když přijel domů, vždy si stěžoval, a když byl naštvaný, často byl zčervenal – jako dres Manchesteru United.“ vzpomíná jeho matka „Nebo jako červené víno“ doplnil George v talkshow o několik let později

Vynutil si tedy přestup na Lisnasharragh Secondary, kde byl hlavním sportem milovaný fotbal. Zároveň měl absolvovat první změnu fotbalového týmu. Do Glentoranu nakonec nepřestoupil, protože si jeho talentu všiml Bob Bishop, skaut slavného Manchesteru United. V té době měl pouhých 15 let!

Bishop poslal telegramem zprávu Busbymu: „Našel jsem ti génia.“ George tohoto skauta naprosto omámil svým přirozeným talentem. Byl sice menší postavy, ale jeho schopnosti nebylo možné přehlédnout. Nakonec se mu podařilo Besta dotáhnout do Manchesteru. Začátky ale rozhodně neměl jednoduché.

Besta všichni známe jako sebevědomého chlapíka, ale vždy takový nebyl. Když přijel do Manchesteru, začalo se mu stýskat po domově. Pouhý den po svém příjezdu se už vrátil spolu s Welšským kamarádem Ericem McMordieem (který později skončil v Middlesbrough) do rodné země.  Nicméně Busby o tohoto vyzáblého génia opravdu stál, dal mu druhou šanci, kterou už George využil naplno.

Wilf McGuinness ( trenér mládeže Manchester United 1961-1970): „Když jsem ho viděl poprvé, tak byl velice, opravdu velice hubený a já jsem si myslel, že to bude problém, ale rychle mě vyvedl z omylu. S míčem byl nezastavitelný. Měl neuvěřitelný balanc.“

„Stále si vzpomínám, jak někdo přišel do šatny a neustále vyprávěl: Jak máme skvělého mladíka v naší akademii. Vždy jsem se zamyslel a hned mě napadlo: No jasně, to bude náš mladý Best“ vzpomínal Sir Bobby Charlton

Profesionálním fotbalistou se stal v květnu roku 1963, bylo mu pouhých 17 let. Jeho plat byl ovšem pouze symbolický. Pobíral 35 liber týdně. Okamžitě při svém debutu proti WBA ukázal své výjimečné schopnosti. Jeden z nejuznávanějších obránců té doby Graham Williams po tomto zápase přišel za Bestem a řekl mu: „Stůj v klidu synu, ať se ti můžu podívat do tváře. Celý zápas jsem se ti díval jen na záda.“

Celé město si Besta okamžitě zamilovalo, ale on se v Manchesteru necítil jako doma. „Belfast boy“ si vynutil, aby mohl vánoční svátky strávit doma. Jenže netrvalo dlouho a klub kontaktoval jeho rodiče s urgentní prosbou. Žádal „zapůjčení“ jejich syna na duel s Burnley. Sedmnáctiletý zajíc s jediným startem za A-tým tehdy poprvé vznesl podmínku, že se tak stane pouze v případě, že se okamžitě po zápase vrátí domů. V Manchesteru drzému mladíkovi vyhověli a nevybíravé chování mu museli okamžitě odpustit. Burnley se dostalo do vedení, ale díky gólu Besta dokázali United utkání otočit.

George Best v civilu, , fotbalové analýzy, netradiční fotbalové analýzy, Práža official

Jaké bylo jeho skutečné jméno?

Ikonické jméno George Best všichni známe, ale na rodném listu měl napsáno „Rodney Samuel Best“. Je možné, že to byla pouze chyba, ale to už se dnes nedozvíme. Já osobně se přikláním k variantě, že to bylo pouze chyba v administrativě.

Jeho sestra Barbara o této změně také nic neví: „Nemám tušení, jak to ve skutečnosti bylo s jeho jménem. Nemyslím si, že by to dnes někdo dokázal vysvětlit. Je to jako černá díra. Můžeme pouze spekulovat, zda to byla chyba.“

Kariéra v Manchesteru United a specifický herní styl

V první sezoně odehrál 17 zápasů a vstřelil 4 góly. Další rok už byl pravidelným členem základní sestavy, odehrál 41 zápasů a vstřelil 10 gólů. To se může zdát jako málo efektivní čísla, ale George nikdy nebyl klasický útočník, jak je často mylně uváděno. K jeho pozici na hřišti se podrobně dostanu později.

George diváky udivoval především fantastickými individuálními dovednostmi. Kličkou dokázal zesměšnit každého protihráče a ani se u toho nezpotil. Jeho největší zbraní bylo úžasné klamání tělem. Byl naprosto nepředvídatelný. Když jste si už mysleli, že víte, co udělá, vymyslel úplně jiný trik, aby vám nedal šanci ho zastavit. Nikdo nezvládal kličkovat tak efektivně a zároveň efektně v takové rychlosti jako „El Beatle“.

Vynikal také schopností zakončit oběma nohama. „Když mi bylo 19 nebo 20, lidem dělalo problém určit, jestli je silnější moje pravačka nebo levačka.“ říkal Best Možná si řeknete, to se mu střílelo, když měl talent od boha, ale za touhle univerzálností jsou stovky hodin tréninků s jeho otcem.

„Georgie za mnou přišel a řekl, že neumí pořádně vystřelit levou. Od té doby jsme spolu neustále trénovali a já ho nutil kopat levačkou. Někdy se mu to nelíbilo, ale později mi za to děkoval.“ popisuje Bestův otec

Do paměti se zarylo především zahrávání přímých kopů levou nohou. Ve fotbale naprostá rarita. I dnes je podobných hráčů minimum. Výjimkou potvrzující pravidlo je například záložník Arsenalu Santi Cazorla. Ve fotbale mu pomohla také dětská zkušenost z ragby. Díky tomu dokázal ustát i zdánlivě nemožné souboje. Někdy mu sice bylo vyčítáno, že padá příliš často, ale když doopravdy chtěl, dokázal ustát neuvěřitelné souboje, někdy to vypadalo téměř nemožně. Jako dokonalý příklad slouží gól proti Chelsea, kde byl tvrdě zfaulován, ale souboj ustál, obešel brankáře a míč uklidil do prázdné branky.

Jeho sláva začala nabírat neskutečných rozměrů. Týdně dostával tisíc dopisů od fanoušků i fanynek. Obchody se suvenýry a modelingové agentury se mohly přetrhnout, aby spolupracovaly právě s ním. Rostl z něho skutečný král šoubyznysu. S tím ruku v ruce přicházel i zvýšený tlak médií a začátky pití alkoholu. Konec konců nebyl v rodině prvním alkoholikem. Jeho matka zemřela kvůli pití alkoholu ve věku 55 let a alkoholičkou byla také jeho mladší sestra Julie. Best svojí závislost nevydržel tajit příliš dlouho. Věděla to jeho rodina i Sir Busby. Rodiče mu nabídli pomoc a chtěli se k němu přestěhovat do Manchesteru, ale nakonec z toho sešlo. Best žil ve svém domě úplně sám, ale to mu částečně i vyhovovalo.

„Byl superstar se vším všudy. V době jeho slávy fotbalisté většinou vydělávali 25 000 liber ročně. Když ovšem sečteme Bestův plat a všechny jeho marketingové aktivity od módy přes fastfoody, tak si ročně vydělal téměř 100 000 liber. To byl proti ostatním fotbalistům obrovský nepoměr“ vzpomíná redaktor Guardianu

Na fotbal kvůli němu začali chodit fanynky. Dříve to nebylo běžné, ale jakmile začal George nabírat na slávě, na stadionech se objevovalo více a více fanynek. Jedna z nich, Jane Viglietti zavzpomínala na staré časy: „Vždy jsme stáli kousek od rohového praporku, a jakmile šel George kopat roh, všichni jsme začali šílet. Na zápasy jsme chodili jenom kvůli němu.“

Každopádně sám „El Beatle“ nikdy nebyl nijak namyšlený a nechoval se povýšeně. Denis Law se mohl v rozhovoru několik let po konci kariéry přetrhnout, aby zdůraznil jeho dobrou povahu a jak dobře s ním vycházel. Z jeho slov a řeči těla bylo vidět, že byl s Georgem opravdu velký kamarád i mimo hřiště. Rozhodně to tedy nebyl typ Ibrahimoviče, který se chová arogantně, i když se to kvůli jeho solování mohlo na první pohled zdát. Každému s radostí pomáhal a staral se o pozitivní atmosféru.

S Bobbym Charltonem sice nebyl velký přítel v osobním životě, ale na hřišti si rozuměli dokonale. „Na hřišti jsme byli spoluhráči, a pokud se podíváte na záznamy, uvidíte, že jsem byl vždy jeden z prvních, kteří mu běželi gratulovat. Mimo hřiště jsme měli diametrálně rozdílné životy. On byl rodinný typ a já se chtěl bavit.“ vysvětluje George „Mezi mnou a Bestem je věkový rozdíl. Lidé mluvili o tom, že jsem se s Bestem nepotkával mimo hřiště, ale já jsem nebyl ten, kdo by chodil do klubů. Nebyla tedy příležitost, abychom se potkávali. Na hřišti to bylo jiné. Tam jsme si rozuměli skvěle.“ reaguje na otázku novináře Charlton

„Lidé často věří novinářům a jejich titulkům, jenže oni vždy neříkají pravdu. George byl skvělý kluk, nebyl povahově jiný než ostatní a s každým vycházel dobře. Pouze média si potřebovala vymýšlet strhující příběhy.“ poodhaluje bývalý spoluhráč Pat Crerand

Všemi obdivovaný „Belfast Boy“ rostl pod křídly legendárního Busbyho. Jako 21 – letý mladík během sezony 1967/68 svůj gólový příděl z minulé sezony (10 gólů) téměř ztrojnásobil, když vstřelil mimořádných 28 gólů. To vše z pozice křídla, odkud diváky bavil technickými finesami a spoluhráčům posílal milimetrové přihrávky. Jednu takovou proměnil Bill Foulkes v semifinále PMEK(dnes Liga mistrů), čímž vyřadil Real Madrid.

Nejlepší zápas kariéry odehrál pravděpodobně proti Benfice. „Čtvrtfinále PMEZ proti Benfice v roce 1966 byl nejlepší zápas jeho kariéry. Proti nám stála Benfika, nejlepší klub v Evropě, který na Evropské scéně nikdy neprohrál domácí zápas, nikdy! Byl to tým plný velkých hráčů vedených Eusebiem. Jenže tohle Besta vůbec nezajímalo. On tam přišel a jednoduše je zničil. Byl nezastavitelný. Nejenže dal dva góly, ale zároveň celý zápas nedal obráncům Benfiky dýchat a neustále je trápil svým driblingem, nikdo ho nedokázal zastavit.“  řekl Sir Bobby Chartlton První gól vstřelil Best v 6 minutě hlavou, druhý o dalších 6 minut později, když prodribloval obranou a překonal bezmocného brankáře. Po tomto gólu celý stadion zkoprněl. Takový průběh nikdo neočekával. Benfika byla jasným favoritem, ale ponížil je mladíček z akademie. Geniální mladíček.

Další velký zápas odehrál znovu proti Benfice o dva roky později. George byl strůjcem vítězství ve finále PMEK 1968 proti Benfice, kterou znovu táhl Eusebio. Byl to souboj titánů, ale Best nedal portugalské legendě ani tentokrát šanci. Každopádně tento zápas už byl jiný. Benfika věděla, že Bestovi nesmí dát ani kousek prostoru a od začátku ho okopávali, několikrát ho faulovali.

V prvním poločase bylo znát, že to Best těžce snášel. Není se čemu divit. Pouze v prvním poločase jsem na něj napočítal osm faulů, z nichž minimálně čtyři byly jednoznačně na žlutou kartu. Best byl nervózní, často kazil přihrávky, ale o poločase si s ním v kabině promluvil Busby a v druhé polovině to byl starý dobrý George. Od té doby byl nejlepší na hřišti.

Pro Manchester United měl tento zápas speciální náboj, připomínal 10 let starou leteckou tragédii z Mnichova. Best si v tomto zápase připsal vítězný gól, když obránci nasadil housle a ještě obešel brankáře. Bezpochyby byl nejlepším hráčem zápasu. Dokonale tak uctil památku svých zesnulých předchůdců a jako první anglický tým získal trofej pro vítěze PMEK.

Na toto finále vzpomíná tehdejší brankář United Stepney: „V prodloužení finále PMEK 1968 proti Benfice byli všichni unavení. Všichni kromě Besta. Pamatuju si, když jsem dostal míč od Dunna, ale nikdo si neříkal o přihrávku, tak jsem ho nakopl na Briana Kidda, ten ho prodloužil a u míče se najednou objevil Best. Byl to důsledek jeho neustálého pohybu. Nasadil housle obránci, obešel brankáře a střelou do odkryté branky rozhodl celé finále. Jiný hráč by v prodloužení takový sprint vypustil, ale Best měl vynikající fyzičku.“

V této sezoně zažil George svůj vrchol. Získal Zlatý míč, ale vzhledem k jeho schopnostem je zklamání, že ho získal pouze jednou, právě po vítězství PMEK v roce 1968. Později začal George více sólovat a i když byl pořád výjimečný, nikdy už nepředváděl tak magické výkony. „Vždy jsem Georgeovi říkal: Synu, můžeš vstřelit každý rok aspoň 30 gólů. Stačí, když se podíváš, kde je Denis Law, přihraješ mu a naběhneš si tak, aby ti přihrávku mohl vrátit.“ Vysvětloval trenér a později i manager United Jimmy Murphy a okamžitě dodal řečnickou otázku: „Jenže jak chcete radit géniovi?“ Navíc někomu tak tvrdohlavému jako bezpochyby byl George Best.

George Best, fotbalové analýzy, netradiční fotbalové analýzy, Práža official

Zájem o jeho osobu byl neskutečný. Všude ve městě byly jeho fotky. Právě na tu dobu bláznivý mediální tlak ho nakonec dohnal ke konci kariéry. Psychicky to neustál a problémy řešil alkoholem. Každopádně tlak na jeho osobu byl tak silný, že ho nikdo nemohl vydržet. V té době se nikdo s ničím podobným nesetkal, takže mu nikdo nemohl pomoci, nevěděli totiž jak. Bylo to jako horská dráha a nikdo s tím bohužel neměl zkušenosti.

Postupně to byla cesta dolů nejen pro Besta, ale také pro Manchester United. Stále ukazoval záblesky geniality, ale už jich bylo čím dál méně. V sezoně 1973/1974 Manchester dokonce sestoupil do druhé ligy, ale Best už v týmu nebyl. V lednu toho roku odešel přes menší kluby až do Spojených států, kde hrál za Los Angeles.

Hlavní příčinou jeho odchodu byl konec Sira Matta Busbyho, který nad ním vždy držel ochranou ruku a dokázal ho částečně usměrnit. S jeho nástupcem Tommym Dohertym si nikdy nesedl, a to byl také důvod jeho odchodu. Zkrotit Besta nebylo jednoduché a každý není tak silná osobnost jako legendární Sir Matt Busby.

George byl členem slavného útoku s Charltonem a Lawem, kterým se říkalo „The Trinity“ „Já jsem si s Bestem rozuměl, i když všichni říkali, že to bude nemožné. Někdy jste se dostávali do vyložené pozice, a křičeli jste, aby přihrál a on nic. To mě dokázalo pořádně vytočit. Jenže potom obešel tři hráče a nádherně zavěsil. Mohl jsem mu snad po něčem takovém vynadat?“ vzpomíná další vítěz Zlatého míče z roku 1964 Denis Law

El Beatle odehrál za Manchester United 470 zápasů a vstřelil 179 gólů. Z Manchesteru odešel v pouhopouhých 28 letech. 5 let po sobě byl nejlepším střelcem United. Stal se také nejmladším vítězem Zlatého míče, který vyhrál ve 22 letech.

Velké, někdy až arogantní sebevědomí

Bez vrozeného talentu pro dribling by to asi nešlo, ale z velké části mu pomáhalo až nezdravě vysoké sebevědomí. Nikdo si takhle nevěřil a on toho dokonale využíval. Tohle až arogantní sebevědomí ho neopustilo ani mimo trávníky. Několik let po konci kariéry reagoval po svém na otázku, zda někoho považuje za lepšího fotbalistu než je on: „Vždy jsem si myslel, že jsem nejlepší hráč historie. Nikdy jsem nehleděl na ostatní a necítil se méněcenný.“

Jeho myšlení bylo naprosto klíčové. Samozřejmě měl spoustu talentu, ale bez vítězného, pro některé bláznivého sebevědomí by to nikdy nešlo. On si ve své hlavě dokázal představit situaci, že je nejlepší na světě. V reálném světě nejlepší ještě nebyl, ale ve své hlavě už byl nejlepší a nikdy tomu nepřestal věřit. Velké sebevědomí a pozitivní tok myšlenek dokázaly jeho schopnosti ještě znásobit.

Podobný přístup můžeme dnes vidět například u Cristiana Ronalda. Na otázku kdo je nejlepší na světě odpověděl Cristiano: „V mojí hlavě jsem vždy nejlepší já. Nezajímá mě, co si myslí, nebo říkají ostatní. V mé mysli jsme vždy nejlepší. Ne pouze tenhle rok, ale celkově jsem nejlepší.“ Zní to arogantně, ale ve skutečnosti je to pouze nástroj, jak zvedá laťku svých výkonů. Stejně jako dříve Best si ve své hlavě dokáže představit scénář, který se ještě nestal, ale on si ho přeje. O několik dní dostal Cristiano jinou otázku – kdo vyhraje Zlatý míč za rok 2015? „Messi, protože získal více týmových trofejí“.

Obě otázky jsou zdánlivě podobné, ale ve skutečnosti to takto vůbec není. V první otázce šlo o to, kdo je podle Cristiana nejlepší na světě a ve druhé, kdo si zaslouží vyhrát Zlatý míč za rok 2015. Rozdíl je v tom, že ve druhé otázce to byla racionální odpověď, zatímco v první to bylo o nastavení myšlení. Messi může vyhrát Zlatý míč, ale fakt v hlavě Ronalda, že je nejlepší na světě to změnit nemůže. Je to otázka absolutní víry v sebe sama. Best byl stejný. Bezmezně věřil ve své schopnosti mnohem dřív, než tomu začali věřit ostatní. Je to logické – jak vám můžou věřit ostatní, pokud si nevěříte samy?

V jednom zápase vstřelil 6 gólů

Nejlepší výkon předvedl pravděpodobně proti Benfice, kde byl nezastavitelný, ale speciální byl také jeho zápas proti Nortthampon Town. V tomto utkání vstřelil 6 branek a zařídil vítězství 8:2. Nebylo to ovšem pouze o samotných gólech. George byl totiž čtyři týdny před tímto zápasem suspendovaný kvůli hádce s rozhodčím, který ignoroval fauly na jeho osobu. Čtyři týdny tedy Best nehrál žádný soutěžní zápas, ale poté vyběhl v pátém kole FA cupu na hřiště a byl nezastavitelný. Nemohl se odtrhnout od míče. Jediné co chtěl, bylo ukázat všem, že je nejlepší.

Best byl opravdu mimořádný a nijak to neskrýval. Dával svoje vysoké sebevědomí najevo. „Vždy mě překvapilo, jak bylo jednoduché dostat se na vrchol“  vzpomíná Best

Jakým systémem hrál v té době Manchester United?

George je symbolem této doby, ale v  týmu nebyl jen on. Best sice byl hlavním tahákem, ale v týmu byli další vítězové Zlatého míče Law (1964) a Charlton (1968). Říkalo se jim „trinity“, které má jako symbol vděčnosti společnou sochu před Old Trafford.

Na začátek bych rád vyvrátil dva největší mýty, které se týkají Besta a Charltona. Ani jeden z nich nebyl klasický útočník, číslo devět. George hrál na křídle a Charlton uprostřed zálohy. Ze začátku ve dvoučlenné, později ve trojčlenné, ale k tomu se dostanu později. Často v sestavách vídám Charltona nebo Besta v útoku, ale to vše je způsobeno nedostatečnou informovaností nejen fanoušků, ale také novinářů.

Sir Matt Busby využíval dvě rozestavení, které dokumentují legendární zápasy s Benfikou 1966 a 1968, což jsou pravděpodobně jediné zápasy, které jsou dostupné ze záznamu. V roce 1966 byla Benfika jasným favoritem. Na domácím hřišti nikdy neprohrála… dokud nepřijel Manchester United. V této době Busby využíval rozestavení 1-4-2-4, které bylo velice ofenzivní, ale v té době typické.

Sestava Manchesteru United pod Busbym 1996, netradiční fotbalové analýzy, práža official, fotbalové analýzy

 

Uprostřed útoku kombinace robustního Hearda a technického Lawa. Obě křídla hrála opravdu vysoko, takže bez jakýchkoli předsudků můžeme hovořit o formaci se čtyřmi útočníky.  Dnes se tato formace zdá utopická, ale to je logické. Vše okolo nás se vyvíjí a fotbal na tom není jinak. Rostou nejenom ceny hráčů, ale také kvalita hry, taktická vyspělost týmů nebo očekávání diváků. Fotbal v době Besta byl úplně jiný. Hráči mohli například využívat malou domů. Z taktického hlediska bylo vše velice jednoduché. Posty se příliš nedodržovali a hráči měli spoustu volnosti.

Viděl jsem tedy pouze oba zápasy proti Benfice a poté několik větších sestřihů, ale už z těchto záběrů lze poznat, jak se v této době hrálo. Dnes jsme svědky krátkých přihrávek a držení míče, které svými úspěchy znásobil Guardiola. Samozřejmě herní systém Guardioly je extrémním případem, ale obecně se dříve hrálo přímočařeji. Na postupnou kombinaci se příliš nedbalo, hlavním úkolem bylo dostat míč co nejrychleji k útočníkům. Postupně se ale tento trend začal měnit, což byl také důvod změny formace na 1-4-3-3, kterou Busby využil ve finále PMEZ 1968 proti Benfice.

Základní sestava Manchesteru United pod Busbym, netradiční fotbalové analýzy, práža official, fotbalové analýzy

 

Důsledkem této změny byly také četná zranění Denise Lawa, takže se v útoku objevoval Brian Kidd. Tento systém vyhovoval mnohem více také Bestovi. Zatímco se Aston držel blízko postranní lajně, Best měl více volnosti a sbíhal si do středu hřiště. Výsledkem byla statisticky nejlepší sezona s 27 góly.

V týmu nebyl žádný vyloženě defenzivní záložník. Dnes si jen těžko můžeme představit nějaký úspěšný tým bez kvalitního defenzivního záložníka. Ať už je to Busquets v Barceloně, Schneiderlin v United, Matič v Chelsea, Coquelin v Arsenalu atd. Dříve se ale tento post nevyužíval. V záloze hráli hráči, kteří byli silní především na míči.

Zajímavý byl také post Bobbyho Charltona. Už jsem zmínil výše, že to nebyl útočník, nýbrž střední záložník. Po změně formace na 1-4-3-3 se stal tím nejofenzivnějším ze záložní trojice. Dnes bychom jeho post nazvali jako podhrot, případně číslo deset. Nicméně stále byl více třetím záložníkem než druhým útočníkem nebo chcete-li čtvrtým útočníkem (pokud počítáte křídla jako útočníky). Charlton se stále pohyboval více v hloubi pole, a poté překvapoval obrany soupeřů náběhy z druhé vlny, jako to předvedl ve slavném finále 1968 proti Benfice. Náběhem z druhé vlny překvapil obranu a netypickou hlavičkou otevřel účet zápasu.

Kariéra po odchodu z Manchesteru United

Odchod z Manchesteru byl pád dolů nejenom pro samotný klub, ale také pro božského Georgieho. Už nikdy nehrál na takové  úrovni. Vyzkoušel spoustu klubů a jedním z nich byl Cork Celtic. Tento skotský klub měl finanční problémy, ale jediný zápas s Bestem na hřišti stačil k financím na celou sezonu. Každý ho chtěl vidět. Na stadionu bylo mnohem více lidí než bylo oficiálně povoleno. Na tuto situaci vzpomíná tehdejší účetní Donie Forde: „Ve skutečnosti ani nevíme, kolik jsme na tom zápase vlastně vydělali. Bylo naprosto neuvěřitelné vydělat tolik peněz v jediném zápase. Doslova nás to zachránilo.“ 

Celé angažmá ve Skotsku byla jedna velká záhada. Smlouvu měl pouze na domácí zápasy, jenže když měl nastoupit proti Shelbourne, tak se oba kluby dohodly, že Cork dostane 50% ze vstupného. Stadion byl samozřejmě vyprodaný, lidé byli úplně všude. Kromě těchto dvou výše zmíněných zápasů odehrál ve Skotsku už pouze jeden a odešel do Ameriky, kde se upsal LA Aztecs.

V Americe vstřelil za 23 zápasů 15 gólů a znovu zkusil návrat do Anglie, kde mu dal šanci Fulham, ale už to ani zdaleka nebylo ono. Vrátil se tedy do Ameriky, kde byl pořád za hvězdu. Jeho gól v dresu San Jose je dodnes považovaný jako nejhezčí gól v celé historii této soutěže.

Best měl skvělou kariéru, ale mohla být ještě několika násobně lepší, vždyť z Manchesteru odešel v pouhých 28 letech. Každopádně brzký konec kariéry v Manchesteru nebyl jedinou kaňkou. Jeho snem bylo zahrát si na mistrovství světa, k čemuž měl blízko, když mu bylo 36 let. Best na to vzpomínal až do svého konce: „Trošku jsem na trenéra tlačil, aby mě vzal. Nemohl jsem očekávat, že odehraju každý zápas, ale přál jsem si, aby mě vzal aspoň jako člena týmu a postavil mě třeba jen na 15 minut. Jen abych si mohl vychutnat atmosféru mistrovství světa.“ vzpomíná Best Celá země napjatě čekala na rozhodnutí trenéra, ale nakonec to nevyšlo. Nicméně Best byl hrdý Ir a nikdy by nereprezentoval jinou krajinu: „Toužil jsem po startu na mistrovství světa, ale jedině v drese Severního Irska.“

Závěr jeho kariéry už připomínal spíše cirkus, kterým si trochu pokazil svou reputaci. Čelil bankrotu, řídil v opilosti, byl ve vězení. Zkrátka něco, co o této legendě snad vědět ani nechceme, ale bohužel je to jeho součást, což George nikdy neskrýval:

 

„Utratil jsem hodně peněz za chlast a rychlá auta. Ten zbytek byly jen vyhozené peníze.“

„Přestal jsem pít, ale jen když jsem spal.“

„V roce 1969 jsem se vzdal žen a alkoholu – bylo to nejhorších 20 minut mého života.“

„Kdybyste mi dali na výběr mezi sólem přes čtyři hráče a parádním gólem z 25 metrů proti Liverpoolu a tím, že bych mohl jít do postele s Miss World, byla by to těžká volba. Naštěstí jsem zažil obojí.“

 

Po skončení kariéry profesionálního fotbalisty chvíli vystupoval jako expert ve studiu Sky Sports.  Dokonce se dal na trenérskou dráhu a trénoval mladíky v Portsmouthu. Zdravotní stav mu tuto cestu ovšem rychle ukončil. Všem bylo jasné, že už pouze dožívá, jen sám George si to nedokázal připustit. Čeho ze své kariéry litoval nejvíce? „Neproměnil jsem pokutový kop proti Chelsea na Old Trafford. Co si pamatuju, je to jediná penalta, kterou jsem nedal, takže bych jí rád zopakoval!“

Letiště podle George Besta, fotbalové analýzy, netradiční fotbalové analýzy, Práža official

 

Jak na Besta vzpomínají ostatní?

Snad na nikoho nesedí lépe označení podle příjmení. Best byl skutečně nejlepší. Výjimečný  člověk, svým způsobem umělec, který žil neuspořádaný život.  Závislost na alkoholu, cigaretách a ženách však nejsou jediné slabosti, které mu byly během kariéry vyčítány. Trnem v oku pro některé bylo jeho nadměrné solování. Jenže šlo to i jinak? On měl na motání soupeřů doslova neuvěřitelné předpoklady. Sám Sir Matt Busby kdysi řekl: „George znal více způsobů, jak obejít protihráče než kdokoli jiný. Každý aspekt vedení míče byl pro něj přirozený.“

Redaktor Duncan Hamilton ho popisuje jako perfekcionistu: „Byl perfekcionista. Myslím si, že to byl jeho hlavní problém po sezoně 68/69. Chtěl být číslo jedna. Číslo dva pro něj bylo nepředstavitelné, a to ani nemluvím o tom, když byl Manchester třetí nebo čtvrtý. Těžko se s tím dokázal vypořádat. Jeho ego bylo raněné. Byl absolutně posedlý, že musí hrát dokonale a vyhrát každý zápas.“

„Jeho problémem bylo, že nezůstal na vrcholu příliš dlouho, ale v době kdy hrál, byl nezastavitelný. Nikdo se mu nedokázal ani přiblížit. Všechny tady okouzlil. Nezáleželo mu, proti komu hrál, vždy si věřil, což bylo vidět na jeho hře. Způsob, jakým se dokázal zbavit nejlepších obránců ligy, které jsem znal z reprezentace, byl jednoduše fenomenální.“ popisuje nejlepší střelec historie Manchesteru United Sir Bobby Chartlton

„Nikdy nechtěl, aby zápas skončil, ani když se mu nedařilo. Když mu vše vycházelo, vždy se snažil vymyslet něco extra nebo přidat další góly. Když se mu naopak nedařilo, snažil se aspoň na gól přihrát a potěšit fanoušky. On jednoduše nemohl dohrát zápas s vědomím, že nějak nepomohl svému týmu.“ pokračoval Hamilton

„Často jsem nechápal, kolik toho dokázal ustát. Protihráči nevěděli, jak ho zastavit, tak ho neustále okopávali. Každý zápas na něj bylo spácháno několik faulů. Nicméně způsob, jakým tyhle souboje dokázal ustát, byl prostě fantastický. Například jeho gól proti Chelsea. Obránce ho doslova skosil, byl to regulérní faul na červenou kartu, který by asi nikdo jiný neustál, Best to nejenom ustál, ale ještě dokázal obejít brankáře a vstřelit gól.“ Redaktor BBC

„Nikdy jste u něj nevěděli, co udělá. Pamatuju si jeden gól, kdy předskočil obránce a každý normální hráč by vystřelil k tyči, kterou měl téměř odkrytou, ale on ještě udělal kličku na druhou stranu a potom zakončil do úplně odkryté branky. Dokázal ze mě udělat úplného idiota“  vzpomíná reprezentační brankář Anglie Gordon Banks

„Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem nechápal, jak dokáže takovým způsobem driblovat. Nemohl jsem uvěřit, co všechno s míčem dokáže. Byl jako z jiného světa. Tak moc byl dobrý.“ Pat Crerand

„Od roku 1964 až do 1969 byl nejlepší hráč na ostrovech, a to si nemyslím, že ukázal celý svůj potenciál.“ Denis Law Připomínám, že v roce 1968 dostal Zlatý míč Law, ale pro většinu lidi, včetně Denise byl nejlepší Best

„Nejlepší fotbalista, kterého jsem kdy viděl. Naprosto speciální talent. Nikdo se mu ani nepřiblížil.“ Harry Redknapp

Sir Matt Busby o něm prohlásil: „Každých 10 let se narodí nějaký génius, ale George byl super génius. Všichni víte o jeho magickém driblingu, ale klíčový byl jeho temperament. Hrál s vášní a před každým zápasem byl vždy zdravě natěšený a nabuzený. Největší fotbalový talent, který jsem viděl.“

 

Best dožíval pouze na přístrojích. Přesně v 13:06 25.11.2005 odpojil lékař přístroje, které ho drželi při životě. Byl konec, fotbalový bůh dodýchal. Ve věku 59 let odešla asi největší postava celé historie fotbalu.

Maradona Good Pelle Better George Best, netradiční fotbalové analýzy, práža official, fotbalové analýzy

 

Na závěr přidávám povedené video se záběry génia z Belfastu.

 

zdroj foto: sharemytactic.com, youtube.com


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!