Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
  • Úvod
  • Blog
  • Pohledem ďábla: Manchester United – Hull City
Blog

Pohledem ďábla: Manchester United – Hull City

V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak vypadala naše hra, s jakou taktikou týmy nastoupily, které momenty utkání rozhodly a jak hodnotím celkový výkon týmu, ale také rozhodnutí samotného managera. Pokud jste samotný zápas neviděli nebo vám nejsou některé věci jasné, tak je tento článek ideální, vše vám vysvětlí a zároveň zpětně zhodnotí, zda byla daná rozhodnutí správná.

Pohledem ďábla analýza

Ve 13 kole Premier League na Old Trafford zavítal Hull City. Před utkáním rozhodně nikdo nečekal jednoduchý zápas, protože „Tigers“ trénuje bývalý vynikající obránce Manchesteru United a jeho týmy jsou známé propracovanou defenzívou. Nečekal jsem tedy nic jednoduchého, ale byl jsem přesvědčený, že pokud předvedeme kvalitní výkon, tak by měly všechny body zůstat v „Divadle snů“.

Sestava Manchesteru United

Jako obvykle začínáme několika zraněními. Největší ztrátou pro nás byla absence pětice Rafael, Jones, Shaw, Blind a Falcao. Poslední jmenovaný byl sice připraven na lavičce a do zápasu také zasáhl, ale šlo spíše o to, aby dostal „čuchnout“ a nabral trochu herní praxe. Nicméně Jonese dokázal výborně zastoupit Smalling a Blinda zase skvěle nahradil Carrick, takže jsme tyto ztráty příliš nepocítili. Zpětně to vidím tak, že největší ztrátou byla absence krajních obránců, a to především směrem dopředu. Každopádně v základní sestavě znovu naprosto nepochopitelně chyběl Ander Herrera. Po několika nepovedených zápasech naší střední zálohy jsem očekával, že dnes Ander konečně nastoupí v základní sestavě, což se nestalo. Nicméně do utkání nakonec zasáhl velmi brzy, takže to už nechci rozpitvávat a budeme se raději soustředit na náš dnešní výkon.

Do utkání jsme vstoupili s formací 4-2-3-1. Klasická čtyřčlenná obrana s Valenciou a Youngem na beku, Smallingem a navrátilcem Rojem uprostřed obrany. Uprostřed zálohy nastoupila znovu statická a nedostatečně kreativní dvojice Fellaini – Carrick. Na pravém křídle začal Di Maria, levou stranu si vzal na starost Mata a na podhrotu se překvapivě pohyboval van Persie. Na samotném hrotu celé formace byl Rooney.

Tato formace nám ovšem dlouho nevydržela. Ve 14 minutě se zranil Angel Di Maria, kterého nahradil Ander Herrera. Rozestavení se samozřejmě muselo změnit, protože Herrera je úplně jiný typ hráče, než Angel. Přešlo se na takovou podivnou verzi diamantu. Klasická čtyřčlenná obrana, před ní byl Carrick s Fellainim, před nimi dvojice podhrotových hráčů Herrera – Mata a do útoku se k Rooneymu přesunul van Persie. Byl to takový podivný hybrid našeho klasického diamantu, ale Van Gaal chtěl co nejvíce minimalizovat důsledky ztráty Di Marii, takže Herreru vysunul výše a Matovi dopřál více volnosti na tvorbu hry. Pokud to chcete v číslech, tak by se to dalo nazvat jako 4-2-2-2, ale ani to by nebylo přesné, protože ta hra neměla přesně danou strukturu.

Sestava Hullu a pochvala Steva Bruce

Steve Bruce se pro tento zápas vrátil k formaci 3-5-2, kterou využíval na začátku sezony. Důvod byl zcela prostý. Vzhledem ke zranění Shawa a nejistém startu Roja jsme neměli klasického levého beka, takže se všeobecně očekávalo, že nastoupíme v rozestavení 3-5-2 s wingbeky ( ofenzivními krajními obránci). To očekával také Steve Bruce, takže se rozhodl pro formaci 3-5-2. Pokud proti sobě nastoupí dvě takového formace, tak je samotný zápas ve většině utkání nezáživný a hra se odehrává uprostřed hřiště. Jenže Van Gaala Bruce překvapil a nasadil klasickou čtyřčlennou obranu s Youngem na levém beku, čímž svého protějška převezl. Chytrý krok našeho managera.

Hráči Hullu na to nedokázali příliš zareagovat a rychlé kombinace jim dělaly opravdu velké problémy. Bruce na to zareagoval ještě v prvním poločase stažením Ben Arfy, kterého nahradil rychlonohý Aluka. Tímto tahem přešel na formaci 4-4-2, čímž dokázal zareagovat na naší převahu uprostřed hřiště. Za tento krok si Bruce jednoznačně zaslouží pochvalu, protože většina managerů by počkala minimálně do poločasu, možná ještě déle, ale Hull byl v pozici, kdy nebylo nač čekat. Bruce tímto tahem trochu utlumil naší převahu, ale v druhé půli se naše kvalita uprostřed pole stejně projevila, takže Hullu nakonec nepomohla ani okamžitá reakce Bruce na vývoj utkání. Celkově se Bruce na toto utkání připravil velmi dobře. Například Dawson při útočných standardkách odtáhl Fellainiho z hlavního chumlu hráčů, čímž se sice distancoval od případné šance, ale vytvořil tak více prostoru pro spoluhráče, protože z nebezpečného prostoru odtáhl našeho nejlepšího hlavičkáře. K nějakému úspěchu to sice nevedlo, ale byl to velmi chytrý tah. Nicméně ani to mu nepomohlo zlomit nelichotivou bilanci proti Manchesteru United, protože proti klubu, ve kterém působil jako hráč nikdy nedokázal jako trenér zvítězit.

Průběh zápasu

Začátek zápasu nebyl nijak přesvědčivý, ale ve 14 minutě si Angel Di Maria natáhl sval, takže musel být střídán. Úterní zápas se Stoke určitě nestihne, ale nemělo by to být nic vážného. Nahradil ho Ander Herrera, takže se musela poupravit herní formace, což už jsem vysvětloval výše.

Zápas měl celkem jasný průběh. Hráči Hullu si přijeli pro bod. Hráli v hlubokém bloku, napadali minimálně, ale o to více se soustředili na poziční vykrývání prostorů. Zvolili tedy naprosto stejnou taktiku, s kterou proti nám téměř uspěl Crystal Palace. Oba týmy nastoupily v jiném rozestavení, ale podstata byla stejná. Obě mužstva bránila v hlubokém bloku, poctivě se vracela a prakticky rezignovala na útočení ve větším počtu. Z pohledu Hullu to bylo naprosto logické vyústění situace, protože každý, kdo viděl náš zápas proti Crystal Palace si musel všimnout bezradnosti naší zálohy proti zataženému bloku. Vzhledem ke tvrdohlavosti Van Gaala, který uprostřed hřiště neustále upřednostňoval Fellainiho by byla naprostá hloupost ze strany Steva Bruce, kdyby toho nevyužil.

Zní to sice hodně troufale, možná až moc přehnaně, ale této plán paradoxně ztroskotal v momentě, kdy se zranil náš individuálně nejlepší hráč Angel Di Maria, kterého nahradil Herrera. Předem upozorňuji, že Angel je pro nás nesmírně důležitý, patří k naším nejdůležitějším hráčům, a co se týče individuálních schopností, tak je z týmu jednoznačně nejlepší, jenže ve fotbale potřebuje více než „jen“ tohle. Moderní fotbal stojí a padá na střední záloze. Pokud nemáte dostatečně kreativního a pohyblivého středního záložníka, tak tím trpí hra celého mužstva. Můžete mít na křídle sebelepšího hráče, například geniálního Di Mariu, ale pokud mu dáte míč do nohy a bude mít na zádech dva protihráče, tak vám jsou jeho schopnosti úplně k ničemu. Tyhle hráči potřebují míče do rychlosti, aby se mohli pouštět do individuálních soubojů a udělat v obraně soupeře pořádný vítr, což bez dostatečně kvalitní a rychlé přihrávky nejde.

 Angela tedy nahradil Herrera, což byl klíčový moment celého utkání. Ander hru okamžitě rozhýbal, žádal si balony, rozdával je a neustále byl v pohybu. Nedávno jsem z jedné anglické stránky přepisoval zajímavou úvahu o Pearsonovi a tento popis by z části seděl také na Andera. Oba to jsou hráči, kteří se během zápasu prakticky nezastaví s tím rozdílem, že Pearson je defenzivnější hráč a Herrera naopak ofenzivnější. Náš „králíček Duracell“  dokonale rozpohyboval celou hru. Míč létal z nohy na nohu. Obrovské zlepšení v porovnání s předchozími zápasy.

Herrera svým pohybem strhl i další hráče a minimálně o level vyrostl výkon Carricka, ale především Juana Maty, který si tyto kombinace se svým krajanem vyloženě užíval. Hráči Hullu měli taktiku postavenou na tom, že naše záloha bude statická, přihrávky budou chodit hlavně do stran a na jistotu, takže tohle byl pro ně takový menší šok. Protihráče jsme jednoznačně přehrávali a plně jsme kontrolovali hru. K herní pohodě nám určitě pomohl také Smallingův gól z rohového kopu, který byl uznán pouze díky brankové technologii. Tento gól nám dodal tolik potřebné sebevědomí a prakticky celý zápas jsme hru kontrolovali. Soupeře jsme nepustili vůbec do ničeho a samy jsme si vytvořili několik slibných příležitostí.

Do nejvíce příležitostí se dostal van Persie. Nejdříve ho vyslal do šance Herrera, ale Robinovi se střela vůbec nepovedla – trefil prostředek branky. Druhou šanci si připsal po fantastickém pasu Carricka, který velmi dobře  zakončil, ale brankář Hullu předvedl zákrok z učebnice De Gei. Skórovat se mu povedlo až do třetice všeho dobrého. Přihrávkou ho znovu našel Herrery, který získal míč při napadání a van Persie vyslal naprosto dokonalou střelu. Úžasná tvrdá rána přímo pod břevno, naprosto nechytatelná. Po delší době se tedy konečně zapsal na střeleckou listinu a uzavřel tak gólový účet zápasu. Nicméně podíl měl také na druhém gólu, když  Mata našel přesným pasem Herreru, který po vyhraném hlavičkovém souboji míč přihrál van Persiemu, který narazil Rooneymu a mohlo se začít slavit. Rooneymu svou povedenou střelou ze střední vzdálenosti trefil dolní kout branky a nedal brankáři Hullu žádnou šanci.

Šancí jsme měli ještě více, ale tu nejvýraznější měl navrátilec po zranění Radamel Falcao. Uprostřed hřiště skvěle udržel míč (to nám v posledních zápasech také často chybělo), následně poslal skvělou kolmici na Matu, který se ocitl sám před brankářem, ale ještě chtěl Falcaovi gól vyloženě darovat. Zpětnou přihrávkou mu otevřel prázdnou branku, jenže Radamelovi střela vůbec nesedla a trefil pouze obránce Dawsona. Velká škoda, protože vstřelený gól by mu určitě hodně pomohl, ale i tak ukázal, že s ním jednoznačně musíme počítat. Právě tato akce, kdy udržel míč a poté vyslal Matu byla ukázková a rozhodně to nebude hráč do počtu, jak se z něho snaží udělat otravná anglická média, ale také různé „inteligentní“ stránky na facebooku. Zapomenout ovšem nesmím ani na Juana Matu, který se při této akci zachoval naprosto brilantně a nesobecky ještě hledal Falcaa. Dokonalá ukázka opravdového týmového hráče.

Závěr

Po několika špatných, nudných a nevýrazných výkonech konečně přišel zápas, za který můžu hráče s čistým svědomím pochválit. Hra měla spád, byly tam opravdu pěkné kombinace, na kterých se dá stavět. Obrana také podala perfektní výkon. Samozřejmě jsme mohli hrát ještě mnohem lépe, bylo tam dost mezer, ale oproti posledním zápasům je to obrovské zlepšení. V některých momentech jsme hráli trochu na údržbu, ale převažovaly úseky, kdy jsme hráli aktivně a chtěli vstřelit další góly. 

Od prvního článku, ve kterém hodnotím zápasy, jsem apeloval, že náš největší problém je nenasazování Herrery. Tvrdohlavé nasazování fyzicky silného, ale kreativně nepoužitelného Fellainiho na pozici CM – středního tvořivého záložníka, bych označil za největší dosavadní chybu Van Gaala z jeho dosavadního působení. Ander je pro nás naprosto klíčový hráč, za kterého nemáme žádnou náhradu. V novinách bude oslavován Mata, Rooney nebo van Persie, ale my, fanoušci Manchesteru United víme, jak velký klenot ve svém týmu máme. Teď už jen zbývá doufat, aby Van Gaal přestal experimentovat s Fellainim uprostřed zálohy a vrátil se k tomu, co od začátku sezony až na zápas s West Bromwich fungovalo, tedy střed zálohy řízený španělským duracellem s 21 na zádech.

Nebude překvapení, když za muže zápasu vyberu právě Herreru, který i po zranění bez zápasové praxe ukázal, že je to vynikající fotbalista. Skvělý výkon předvedl také Smalling, Rooney, Mata nebo Rojo. Zlepšení bylo vidět také u van Persieho, který vstřelil nádherný gól, ale během zápasu ztrácel příliš míčů, konkrétně z 5 pokusů o individuální průnik míč čtyřikrát ztratil. Nicméně konečně na něm byla vidět snaha, a i když některé šance neproměnil, tak se jeho výkon zvedl. Málokoho asi překvapí, že na dvě z jeho tří šancí přihrál právě Herrera. Nerad bych zapomněl také na kvalitní výkon Carricka, který si zaslouží potlesk minimálně za úžasnou přihrávku na van Persieho.

Vždy vybírám také nejhorší hráče, ale dnes nikdo vyloženě špatně nehrál. Nicméně za nejhoršího hráče bych vybral Fellainiho, který byl ve středu pole vyloženě navíc. Znovu přihrával především na jistotu a nepokoušel se o žádné zrychlení hry. Ze tří tacklů (obraných zákroků) předvedl jenom jeden úspěšný, čtyřikrát fauloval protihráče, připsal si žlutou kartu a dokonce měl pouze 50% úspěšnost při hlavičkových soubojích. Ze 6 vyhrál pouze 3. Nicméně největší problém je v tom, že je Fellaini špatně využíván. On dokáže být velmi platným hráčem, ale na pozici podhrotového hráče, kdy se nebude starat o rozehrávku, ale bude si nabíhat na centrované míče do vápna. Van Gaal ho ovšem stejně jako Moyes využívá naprosto špatně, takže to na něj vrhá špatné světlo, protože tvůrce hry z něj určitě nebude. Abych nekritizoval jenom Fellu, tak ideální výkon nepředvedla ani dvojice Valencia – Young. Směrem dozadu nebyl žádný problém, ale směrem dopředu bych očekával více aktivity.

Na dalším obrázku si můžete prohlédnout výkon Andera Herrery. Vidíte, že kombinoval po celém hřišti a komplexně se snažil ovlivnit naší hru.

Herrera vs Hull City

Pro lepší přehled tady máte vypsáno, co určitá „čára“ nebo „znak“ znamená.

Pohledem ďábla - vysvětlený obrázek

Na úplný závěr přidávám ještě týmové statistiky.

týmové statistiky vs Hull City 29.11.2014

zdroj:fourfourtwo.com

Mohlo by vás zaujať

VIDEOrozhovor s Angelom z Red Legends Crew

Marky

VIDEOreport z Manchesteru: Fanúšikovia sú ozdobou klubu z Old Trafford

Marky

VIDEOrozhovor s Dávidom Šeniglom

Marky


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!