Aktuální dění na Old Trafford očima redaktora

29

Sezóna je stále víceméně na začátku, ale už nyní se dá vyčíst z praktik či vyjádření van Gaala, jak si představuje naši hru, co bude potřeba vylepšit, co změnit, a co jde naopak přesně podle plánu. Letní přátelské zápasy nás namlsaly, jelikož jsme v přípravě ani jednou neprohráli. Velké očekávání, však vystřídalo zklamání, protože jakmile se začalo naostro, žádná sláva to rozhodně nebyla. Úvodní zápasy nám nevyšly a nezaznamenali jsme v nich příliš pozitiv. Otázkou tedy zůstává, zda jsme se z našich chyb dokázali poučit, a víme tedy co je špatně a co lze udělat lépe. Možná jsme v těchto zápasech byli lepším týmem, avšak k ideálu jsme měli ještě hodně daleko.

Naši náladu úplně změnil zápas na Old Trafford proti QPR. Po reprezentační přestávce jakoby se United znovu proměnili v tu nenasytnou gólovou mašinu, která nemá slitování s nikým. Nenechávejme se však unést a zůstaňme nohama na zemi. Uvidíme, jak to půjde dál, protože ti těžší a herně vyspělejší protivníci náš teprve čekají.

Zůstávám ale pozitivně naladěn, protože van Gaal nám dal najevo, jak by naše hra mohla vypadat. Pokusil jsem se tedy utříbit myšlenky. Některé věci jsem si spojil do souvislostí a vyšlo mi z toho, že se budeme už pouze zlepšovat a časy trápení a nudného a chaotického fotbalu jsou na dobro pryč.

Je tu však stále spousta věcí, které se ještě musejí doladit či upravit, aby vše fungovalo tak, jak má. Nastíním vám tedy několik svých názorů, které úzce souvisejí s naší hrou a děním na Old Trafford v posledních dvou měsících.

Úspěšné přestupové období

Začnu trochu lehčím a radostnějším tématem, zároveň však tím nejobsáhlejší. A to jsou naše posily letošního léta. Bylo velice důležité, že se vedení klubu letos podařilo získat hráče, na které si van Gaal ukázal, a to ani nevíme, koho dalšího náš současný Boss na seznamu měl. Jisté je, že přišli hráči, které náš tým už nějaký čas postrádal nebo lépe řečeno, hráči, kteří se van Gaalovi hodili do systému, na což za chvíli navážu.

Poslední zhruba tři roky to ale byla velká bída, co se týče posil, jelikož na některých postech nás již delší čas tlačila kopačka, ale potřební hráči nepřicházeli. Ačkoliv ještě v závěrečných letech vlády Sira Alexe Fergusona jsme považovali tým za velmi silný a do budoucna zajištěný a zdánlivě to tak opravdu vypadlo, nyní poznáváme, že tato domněnka byla chybná a při pohledu zpět zjišťujeme pozoruhodné věci, které postupně vedly k našemu hernímu úpadku především v minulé sezóně. Ne ale snad ani tak proto, že bychom neměli dostatečnou kvalitu v hráčském kádru, ale hlavně proti, že náš styl a herní projev už vyžadoval nutnou změnu, kterou se Fergie, chce se říci, bál podstoupit, jelikož to představovalo mnohá rizika a vyžadovalo čas. A tak celý proces přenechal svým následníkům.moyes_2977123

Energie z naší hry již delší čas pomalu vyprchávala a razantní přebudovávání týmu či změna rozestavení byly nadále v nedohlednu. Ovšem aby mě někteří špatně nepochopili, je to docela spekulativní tvrzení, protože Fergie by možná díky své auře a schopnostem se svými svěřenci dokázal dál sbírat úspěchy bez drahých posil i změny formace. Více pravděpodobné ale je, že United by se dříve nebo později radikálním změnám nevyhnuli.

Ferguson tedy završil svou bohatou kariéru 20. titulem pro Manchester United a v klidu odešel do důchodu. Jenže to ještě netušil, že jeho práce se bude muset ujmout pevná ruka, protože United vlastně v tak dobré kondici nebyli. Poslední výraznou posilou byl van Persie, jenž nám vystřílel 20. titul. A dále? Kagawa, jak už jsme zjistili, se stal nepotřebným a hráči jako Zaha, Powell, Büttner či Bebé se neprosadili. Youngův příběh všichni známe a jeho výkony šly po příchodu do United jenom dolů. V posledních třech letech se nám tedy podařilo sehnat top útočníka, skvělého gólmana v podobě de Gey a také dva kvalitní a nadějné stopery Smallinga a Jonese. Avšak záloha, která již delší čas vyžadovala změny a modernizaci, zůstávala stejná. A to byl kámen úrazu, od kterého se dle mého soudu vše ostatní odvíjelo. Čekalo se totiž na nového Paula Scholese, který stále ne a ne přijít. Bylo proto na místě, abychom konečně změnili systém, celou hru postavili na jiných hráčích a tím udrželi krok s konkurencí.

Takže ano, Fergie zanechal svému nástupci kvalitní a talentem obdařený tým, ovšem tomu chyběla celá řada aspektů, čili nic nemohlo dobře fungovat. Kádr navíc čítal i hráče, kterým bylo přes třicet, a i když měli mužstvu stále co nabídnout, bylo na čase kádr postupně obměnit a pročistit.

Nový kouč si pochopitelně chce postavit tým podle sebe a s některými se rozloučí a nahradí je svými favority. Pokud dokáže vhodně doplnit kádr a přitom udržet rovnováhu v týmu a nerozbije jeho kostru, pak mu je úspěch předurčen.

United potřebovali nový impulz a novou motivaci, které však David Moyes nepřinesl. A ani nemohl, protože se chtěl pokusit pracovat se stejným týmem, který mu Ferguson přenechal a neměl dostatek odvahy změnit formaci nebo vyhodit z týmu hráče, které očividně vůbec nepotřeboval. To byla zřejmě největší chyba, na kterou později doplatil. Vzal to za špatný konec a vlastně se mu nepodařilo změnit vůbec nic. Jeho rozpačité počínání tak jen prohlubovalo naše trápení a rodící se krizi už nešlo zastavit. Do už tak dosti širokého mužstva navíc koupil ještě Fellainiho a v zimě zlomil přestupový rekord klubu, když přivedl Juana Matu. Byli to sice kvalitní hráči, ovšem poněkud zbyteční, protože náš problém nijak nevyřešili. Pouze zvýšili konkurenci na svých pozicích, jenže pes byl zakopaný úplně někde jinde. Moyes tedy zdaleka nenaplnil očekávání a ještě před koncem sezóny byl propuštěn. Při pohledu zpět můžeme v tuto chvíli s čistým svědomím říct, že to bylo správné rozhodnutí, jelikož United se pod jeho vedení nikam neposunuli.

A tak se vracíme zpět k van Gaalovi, který se stal jeho nástupcem. Tento holandský stratég zahájil své účinkování na Old Trafford poněkud ráznějším způsobem. Přišel s jasnou vizí a plány, které mu vedení klubu pomohlo realizovat. Změna herního stylu byla nutná, jelikož s hráči, které jsme měli k dispozici, přestávala formace 4-4-1-1 fungovat. A pro nové rozestavení potřeboval van Gaal ty správné hráče, které také dostal. Změn bylo na naše poměry více, než jsme byli zvyklí, ale vše bylo pečlivě promyšleno a zváženo.

I když to stálo hodně práce a času, podařilo se nám během léta přivést šest nových tváří, které v novém systému van Gaala s jistotou najdou své specifické uplatnění. Tato změna měla pochopitelně i své oběti, kterých nebylo málo. Odešli dlouholeté opory, legendy i miláčci publika jako Vidič, Ferdinand, Evra, Giggs nebo Welbeck a jiní byli posláni na hostování. Chicharito, Cleverley nebo Nani byli hráči, na kterých chtěl Ferguson postavit nový tým, nicméně van Gaal v nich buď neviděl kvalitu, nebo mu zkrátka jen nepasovali do systému. Důležité však bylo, že se nebál tyto kroky učinit a za následky převzal plnou zodpovědnost. Je pak pochopitelné, že fanoušci těžce nesli především odchod našeho odchovance Welbecka, zvláště když si van Gaal v mužstvu ponechal hráče jako Young nebo Anderson. Ale vše mělo své důvody.

Každopádně, abych se vrátil k věci samé. Van Gaal získal přesně to, co potřeboval a nyní se mu bude jistě mnohem snáze pracovat. Má totiž k dispozici vysněné posily, které se mu díky finančním možnostem a úsilí vedení United podařilo podepsat. Považme, že nehrajeme Ligu mistrů, takže opravdu nebylo snadné některé hráče přivést. Ostatně i ceny za jejich přestupy byly vysoké, což svědčí o náročné realizaci jednotlivých transferů.

Za těchto podmínek tedy van Gaal začíná budovat zcela nový tým, který si může přetvořit k obrazu svému. United brzy získají zpět svou tvář a začnou vykazovat prvky van Gaalovy herní filozofie. Výsledky se nepochybně začnou brzy dostavovat, jelikož v současné chvíli má van Gaal vše potřebné k tomu, aby se jeho představy staly skutečností.

S jakou formací?

Důležitou věcí je rozestavení. Van Gaal dal najevo, že hodlá vsázet na jeho oblíbenou formaci 3-5-2. Hra na tři stopery je pro United něčím zcela novým a neznámým, takže se hráči budou muset přizpůsobit. Tato unikátní formace může ve fotbalovém světě vyvolat revoluci, ale také se může ukázat, jako velký omyl. Její hlavní podstatou totiž je, že se musí správně využít proti konkrétnímu protivníkovi. V této formaci rozhodně neodehrajeme všechny zápasy, ale van Gaal ji chce své svěřence naučit, aby tak zvýšil naši nepředvídatelnost a mohl rozestavení během zápasu měnit, bez toho, aby se obával nějakých rizik či ztrát.

Není snadné aplikovat tento systém na Premier League, ovšem v některých zápasech, by mohla být tato variabilita naší velkou výhodou. Bude také chvíli trvat, než se United na nový systém přeučí, jelikož na něj doposud nebyli zvyklí. Van Gaal to celé navíc vyšperkoval a místo pozice rozehrávače, kterým by v tomto systém byl pravděpodobně Scholes, kterého ale nemáme, se rozhodl využít prostor za útočníky a hrát na podhrota. Pak to tedy není klasické 3-5-2 jako třeba v podání Juventusu Turín, ale 3-4-1-2. Je to velmi ofenzivní formace, ve které lze využít nátlakovou hru a zároveň také hru na rychlé brejky s dobrou defenzivou. Jenže nejdříve se budeme muset naučit v ní hrát.

image04Osobně se proto domnívám, že mnohem častěji budeme hrávat v osvědčené formaci 4-3-1-2, která se dá vyložit různě. Buď to bude staré známé 4-4-2, ale jelikož máme omezené možnosti na křídlech, spíše se budeme bavit o rozestavení 4-3-3. A to může nabýt rozličných podob. Ať už 4-1-2-1-2, čili diamant nebo 4-1-3-2, což je formace s defenzivním štítem, kterou jsme využili proti QPR. Důležité ale je, že jsme zpět u hry na čtyři obránce a máme v moci střed pole, zatímco na křídlech, je volného prostoru o něco více. Pak je celé těžiště hry zpět u naší zálohy, kde ale už máme díky novým posilám o několik možností navíc a můžeme tedy zkoušet, kdo je na kterou pozici nejvhodnějším kandidátem.

Je určitě skvělou zprávou, že van Gaal, který má bohaté zkušenosti ze svých předchozích působišť, se nebojí systém měnit podle toho, jak to situace vyžaduje. Tím jsme nepředvídatelní, flexibilní a také více nebezpeční. Zbývá tedy jen experimentovat a pilovat jednotlivé formace, dokud nedosáhneme dokonalosti.

Zranění

Je to stále o tom samém. Van Gaal si sice přivedl několik nových posil, jenže jeho možnosti zůstávají omezené, jelikož nás v úvodu sezóny opět citelně zasáhla vlna zranění. V tomto případě ale můžeme početnou marodku dávat za vinu právě manažerovi. Ten pozměnil tréninky i celou přípravu na zápasy, takže hráči čelí mnohem větší zátěži. Po fyzické stránce na tom jsou možná skvěle, ale jejich organismus je přetížen. Svalová zranění a konkrétně tzv. hamstring (poranění zadního stehenního svalju) jsou nejčastějším problémem u našich hráčů. Proto je potřeba dbát na jejich zdraví a vše neustále přizpůsobovat jejich možnostem. Máme jeden z nejmodernějších tréninkových komplexů, jehož součástí je i nedávno vybudované zdravotnické centrum. O naše hráče je tedy velmi dobře postaráno. Jenže ani tím nelze předejít zdravotním problémům, za kterými stojí především náročný trénink. Vše má své oběti a hráči si budou muset zvyknout, protože van Gaal vyžaduje maximální možnou připravenost a ze svých nároků jen tak nesleví.

BjH-62DCcAAy0wr

 

Obrana

Právě ta je naším nejslabším článkem a můžeme v ní pozorovat celou řadu nedostatků a postupně je odstraňovat. Je to způsobeno jednak tím, že z ní odešly cenné zkušenosti, ale také změnou formace, o které už byla řeč. Rojo, Shaw, Blind, ale také mladý Blackett pak způsobili v naší obranné řadě značný rozruch a bude chvíli trvat, než se celá defenziva sehraje a zvykne si nové tváře i nové návyky. Zatím ji vlastně nikdo pořádně neprověřil, a i přes to působí velmi nejistě a v některých okamžicích zmatečně a chaoticky. Máme mít proto strach? Já myslím, že oprávněně. Právě na dobře organizované a pevné defenzivě, by se měla naše hra zakládat, což se zatím neděje.

Stopeři se budou muset naučit přesné rozehrávce a klidu nebo lépe řečeno tyto vlastnosti zlepšit a rozvinout. Umět podržet míč, vyvést jej do zálohy, z první přesně přihrát na nohu a nezmatkovat při tom, je velice důležitá věc, kterou si budou muset hráči osvojit. Van Gaal na hráče klade mnohem větší nároky a chce, aby vše zvládali v klidu, i když jsou pod tlakem. Ostřílení Vidič s Ferdinandem pracovali jako jeden muž a úkolem van Gaal je nyní najít stejně kompaktní a sehranou dvojici či trojici stoperů, kteří budou ostatním dodávat pocit jistoty a hře rozvahu. Přesnost, orientace, poziční hra a komunikace jsou věci, které úzce souvisejí s dobře hrající obranou. Naše zadní řada je navíc velmi mladá a bude nějakou dobu trvat, než se zdokonalí. Nechybí nám naopak rychlost, obětavost ani bojovnost či převaha ve vzduchu, čímž částečně naše nedostatky vyrovnáváme, ale po taktické stránce, to ještě není ani zdaleka ono. Na to bychom mohli v klíčových zápasech doplatit.

Proto mě překvapilo, až zarazilo, že van Gaal nepřivedl po odchodu našich zkušených obránců alespoň jednoho hotového stopera a vystavil tak tým tomuto riziku. Marcos Rojo možná zazáří a tuto oporu v něm najdeme, jenže kdo nám to zaručí? Právě teď by se nám takový Vidič náramně hodil. Elegantní Ferdinand už byl přeci jen starý a Evra není stoper. Jednou z hlavních věcí, které nás můžou zlobit a bránit nám v rozletu je tedy absence pevného pilíře v srdci obrany. Jones, Evans, Rojo, Smalling či Blackett tedy budou muset přesvědčit o svých kvalitách. Pozadu ale nesmí v tomto ohledu zaostávat ani de Gea, stejně jako jeho kolegové, kteří si navlékají brankářské rukavice. Jisté je, že nám vzadu chybí, osobnost. Někdo, kdo umí zakřičet, řídit ostatní a sám jde příkladem. Někdo, kdo dodává hře klid a na koho je spolehnutí za každých okolností. Takového hráče budeme nyní muset najít ve vlastních řadách.

Proč se van Gaal nezbavil Antonia Valencii? Není zase tak těžké na to přijít.

A dostávám se k jednotlivcům. Valenciovi bylo 4. srpna/august už 29 let. Abychom si ujasnili důvody, proč se o něm vlastně zmiňuji, řeknu to hned na začátku. Ve Valenciovi jsem dávno přestal vidět tvořivé křídlo s dobrým driblingem a skvělým centrem, kterému budou patřit horní příčky v tabulce asistencí na góly. A proto, se o něm budu dále bavit, jako o obránci, nebo chcete-li wingbekovi.

Ať se vám to líbí nebo ne já tohoto hráče prostě žeru. Ano, má své nedostatky, které by mu zdánlivě měly znemožnit působení v takové klubu, jako jsou United, ale on vše nahrazuje jinými přednostmi. Vysoká rychlost, bojovnost, nasazení a obětování se pro tým.

Antonio je prostě dříč. Je pravdou, že není čistokrevným obráncem a ani na tuto roli nebyl nikdy zvyklý, takže mu dělá patřičné problémy se v některých okamžicích správně zorientovat a být na správném místě při defenzivní práci, ale jinak je přesně tím typem, který nic nevypustí a na hřišti by položil život. Na pravý kraj obrany je tedy ideální volbou, ale pokud dostane roli wingbeka, nepochybuji, svou práci zvládne i směrem dopředu, při podpoře útoku. Je totiž plný neskutečné energie a zapálení. Hraje v obrovském tempu, a byť jej nezdobí brilantní technika, dokáže se svou bleskovou rychlostí prosadit i proti nejlepším bekům soupeře.

Jeho velkou překážkou je, že je ortodoxním pravákem. Giggs na příklad, se zase v drtivé většině případů spoléhal na svou levou nohu, ale on dokázal ve vysoké rychlosti také přemýšlet a s míčem to uměl jako málokdo. Jeho manévrování a pohyb byly jako z fotbalové učebnice. Valencia je buldok, který se řítí jako vlak a je proto předem lépe odhadnutelný. Jeho klička do strany už je známa po celé Anglii, takže jej má kdejaký obránce přečteného, ale pokud je v plné rychlosti, málokdo jej zastaví hrou do těla, jelikož Valencia je urostlý chlapík, pevný a neústupný v osobních soubojích. Navíc to není žádný sobec. Málokdy jej vidíme vypálit, protože on místo toho hledá své spoluhráče, bohužel mnohokrát nepřesným centrem. Je to týmový hráč a neodbytný pracant. Je těžké jej rozhodit a znechutit mu hru. Valencia vydrží v maximální koncentraci po celý zápas, a když nic, odvede na pravé straně alespoň velké penzum černé práce.

Van Gaal ví nejlépe, proč si jej v týmu ponechal. A věřte mi, že to není náhoda. Můžete jej nazvat dřevákem, ale tím z něj horšího hráče neuděláte. Valencia se navíc skvěle hodí na zmíněnou pozici wingbeka, která by mu měla podle mě sedět ze všech nelépe. Je přesně typem hráče, který dokáže do úmoru brousit lajnu a udržet krok i s těmi nejrychlejšími křídelníky. Jeho úkoly na hřišti by se daly přirovnat k Park Ji-Sungovi. Je jako dělaný na hráče zajišťujícího osobní obranu, když je to potřeba. Jelikož Jones se již nadobro usadil na pozici středního obránce, tato role je přímo předurčená pro Valenciu. A o útok se za něho už postarají jiní.

Daley Blind

U tohoto hráče budu opatrnější ve svých názorech, protože stejně, jako třeba v případě Marcose Roja, jsem jej poprvé zaregistroval teprve na nedávném Mistrovství světa. Když jsem ale blíže studoval jeho hru a osobnost, došel jsem k závěru, že van Gaal přivedl geniálního fotbalistu a vsázel, takříkajíc na jistotu. Ne snad, že bychom získali nového Scholese, abychom si rozuměli, ale inteligentního defenzivního univerzála, který nebyl náhodou zvolen nejlepším hráče holandské Eredivisie za minulou sezónu. Blind je pevným členem základní sestavy holandského týmu z několika důvodů. Skvěle čte hru, má výborný přehled, poziční hru, přihrávky, centry a velmi dobře chápe taktickou stránku hry. Dokáže se velmi rychle přizpůsobit a do puntíku umí splnit svou roli na hřišti.

10683934_743825935653659_485900274_nDomnívám se, že van Gaal o něho usiloval po celé léto a nakonec se United s Ajaxem přeci jen dohodli, ačkoliv to bylo až v závěru letního přestupového období. Blind dokáže zahrát na kraji obrany, roli wingbeka, ale zvládne i pozici stopera, když je velká nouze. Jeho primární pozicí však u nás zřejmě bude defenzivní středopolař. Tato myšlenka mě z několika důvodů těší, ale asi všichni víte, kam tím mířím. Carrick, Fletcher či Fellaini mají náhle konkurenci jako hrom. Předpokládám tedy, že jeden z dvojice Carrick-Fellaini naše řady příští léto opustí. Možná to budou oba, ale viděl bych spíše na toho Carricka, který už má nejlepší léta za sebou. Carrick je mým velkým oblíbencem pro jeho introvertní charakter. Je tichý, vždy si odvede poctivě svou práci a jde zase domů k rodině. Nezabývá se kritikou z okolního světa, ale vnímá jen pokyny a pochvalná slova svého manažera. Podobně jako třeba Scholesy. U Carricka oceňuji jeho tackling, klid a čtení hry, přihrávky neopomínaje, avšak i on patří do té staré party, která sklidila potlesk, získala úspěchy a nyní pomalu odchází, aby přenechala místo dalším.

Jelikož bylo pravděpodobné, že si van Gaal přivede to mužstva nějakého svého krajana do party k van Persiemu, nebyl nákup Blinda zase tak velkým překvapením. Otázkou je, kdo do této minikolonie ještě přibude, jelikož těch, kteří přicházejí v úvahu, už moc není. V Büttnerovi očividně neviděl kvalitu, a ten si tak balil kufry.

V hlavě mi nejvíce vrtá jen jediné jméno. A tím je Kevin Strootman. Kdyby nebyl Nizozemec, asi bych o něm nepřemýšlel. Na pozici, kterou by zastával, však máme Fellainiho a hlavně, už jsme získali Blinda, takže se jeho případný přestup na Old Trafford se stále méně podobá realitě. Fellaini si mě získal svou hrou už v Evertonu, ovšem stále v něm vidím zbytečný nákup Davida Moyese, protože jeho styl hry u nás nedokážeme využít. Ale uvidíme, třeba pro něj van Gaal místo najde.

Angel Di María & Radamel Falcao

Nakonec jsem si nechal dvě naše superstar – duo Falcao a Di María. Začnu hráčem, který stál za přepsáním rekordu Premier League v ceně, kterou kdy anglický klub za hráče zaplatil. O tomto Argentinci už bylo napsáno mnoho, takže já jen připojím svůj názor. Když přestoupil z Benficy do Realu Madrid, byl to v mých očích sobecký simulant, kterému zakalila mysl skutečnost, že hraje v královském klubu po boku těch největších světových es, kterým se chtěl za každou cenu okamžitě podobat.

D79DA7D60FDD433EBFB0C2C66F1AF8CB.ashxMěl jsem o něm ale chybné mínění. Jeho vývoj se totiž začal ubírat úplně jiným směrem, než jsem očekával. On dokázal změnit svůj styl, začal pracovat pro tým, více přihrávat a vracet se, místo toho aby se utápěl v kličkách, sóloval a sám zakončoval. Jeho hra se postupně stávala mnohem jednodušší, účelnější a efektivnější, a tak se postupně vypracoval až v hráče, jakým je dnes.

Abych to trefně přirovnal, je přesným opakem našeho skomírajícího Naniho, který sice doplatil i na svá zranění, ale rozhodně na sobě tolik nepracoval a nepokusil se rozvinout naplno své možnosti a talent, se kterými si zprvu vystačil. Di María to na rozdíl o Naniho dokázal, a proto dnes patří k absolutní špičce ve svém oboru. Je to úplně jiný level a ve svých prvních zápasech v našem dresu nám ukázal, čeho je schopný. Zkuste ho porovnat třeba s Ashley Youngem. Vždyť to snad ani nejde!

Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo tohoto hráče získat do svých řad. Fandím mu a věřím, že nezklame. Je přesně tím typem hráče, který se nám bude náramně hodit ve chvílích, kdy bude potřeba udělat v zápase rozdíl. On to zvládne, a pokud mu bude sloužit zdraví, stane se klíčovým hráčem Manchesteru United. O tom nepochybuji. Má k tomu všechny předpoklady. Díky Fergusonově tvrdohlavosti se nám nepodařilo přivést Edena Hazarda, a tak si van Gaal vybral za svého koně Di Maríu, který byl dostupný. Myslím si, že peněz, které jsme za něho zaplatili, litovat rozhodně nebudeme. Mým jediným přáním je, aby při jeho přítomnosti na hřišti nevyhasla zažehnutá hvězda jménem Adnan Januzaj. Pokud bychom totiž za několik let na druhou stranu zálohy dosadili podobný element, jaký nyní máme v Di Maríovi, pak bychom zřejmě dostali bezkonkurenční křídelní duo srovnatelné s dvojicí Ribéry-Robben či Ronaldo-Bale, a to bez nadsázky.

Druhým zvučným jménem, které jsme stihli na poslední chvíli získat, je Radamel Falcao, který výrazně zvýšil konkurenci v útoku. Abychom byli v obraze, považme, že aktuálně máme k dispozici tři čistokrevné útočníky s věkem kolem 30 let. Falcaovi a Rooneymu je 28, van Persie již oslavil 31. narozeniny. Při pohledu na statistiky zjišťujeme, že máme k dispozici opravdu ničivou palebnou sílu. Všichni tři patří k elitním střelcům, ale má to jeden možná i více háčků. Všichni tři se mohou plně soustředit na útok, protože van Gaal za nimi staví zbytek týmu, který by měl být schopen je zásobovat množstvím přihrávek, jenže je takřka nemožné využít celou trojici naráz. A pokud by se vrátil Rooney na pozici pod útočníky, nezbylo by zase místo pro Matu. Někdo tedy bude muset z kola ven.

A teď kdo? Rooney, jakožto kapitán, ikona United a jeden z nedůležitějších článků sestavy? Nebo snad van Persie, který je van Gaalovým velkým oblíbencem, platí za jednoho z nejlepších útočníků, v reprezentaci plní roli kapitána a pokud je zdravý, jeho střelecké schopnosti jsou neuvěřitelné? Nebo by měl van Gaal nechat sedět čerstvou posilu? Falcao sice není zvyklý na prostředí v Premier League, ale pro strikera jeho kalibru, by neměl být nejmenší problémy se přizpůsobit svižnému tempu. United navíc určitě nevyvinuli tolik úsilí, aby podepsali tohoto kolumbijského útočníka na poslední chvíli jen proto, aby zahříval lavičku. Neumím si představit, že by jeden z těchto borců seděl, ale realita už je zkrátka taková. O tom, kdo se bude objevovat v základní sestavě, nejspíš budou rozhodovat samotní hráči. Budou to tedy především jejich forma či případné zranění, které je můžou připravit o místo v základu.

Za tohoto konstatování už nám odchod Dannyho Welbecka zase tak překvapivý a šokující nepřijde. Odešel z vlastního rozhodnutí právě z tohoto důvodu. Byl by totiž pravděpodobně až tou čtvrtou volbou a moc by toho neodehrál. Podobný případ je Chicharito, který podle mě v létě, ale možná, že už v zimě, Old Trafford rovněž natrvalo opustí.

Závěr

Velkým úkolem van Gaala bude udržet v týmu dobrou morálku, a dát každému hráči šanci si zahrát, což nebude právě jednoduché, protože porce zápasů je letos značně omezená. Je velká škoda, že nehrajeme alespoň Evropskou ligu, čímž by byla porce zápasů mnohem větší a příležitostí by hned bylo více. Vypadnutí z Ligového poháru také nebylo úplně v pořádku.

Doufejme tedy, že za rok už budeme opět účastníky evropských pohárů a vše bude zase zpět v normálu. Tým je ve fázi přebudovávání a na hlubší analýzu a hodnocení van Gaalovy práce je ještě dostatek času. Vše je ale už nyní skvěle rozběhnuté, takže je jen na Manchesteru United, aby věřil jeho schopnostem, nechal se strhnout novou érou a začal psát novou kapitolu své historie pod jeho velením.

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokJak si vedli hráči United na hostování?
Ďalší článokJanuzaj chce na manažera zapůsobit
Kuba (Marenka MU)
Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United. To vše patří ke zlaté historii posledního čtvrtstoletí. Když půjdeme ještě dál rok 1968, Law Best, Charlton, Mnichov 1958. Potemnělá, přesto však pestrá a v celku především mnoha úspěchy ověnčená je historie United. A pak je tu ona magická energie, jenž kterou ještě umocnil Sira Alex Ferguson. Muž, ke kterému s úctou vzhlížím nejen jako k manažerovi našeho klubu, ale i jako ke člověku. Geniální manažer zapálený pro fotbal, kterému odevzdával vše. Charakter, autorita a persona, jenž dostala Manchester United na absolutní vrchol všech klubů světa. Lídři, týmový duch, Fergie time, rivalita s Liverpoolem, Man City, zápasy s Arsenalem, Chelsea, u které můžu rovnou navázat i na památné finále v Moskvě 2008. Tenhle klub jsem si postupně zamiloval natolik, že jsem se začal věnovat i redaktořině, což bylo někdy v roce 2007. Pohlcen vášní k tomu slavnému velkoklubu jsem si uvědomil, že nic jiného už hledat nechci. A Old Trafford? Magické místo. Divadlo snů prostě musíte zažít na vlastní kůži. Kdo jste ještě nebyli, neváhejte a jeďte se určitě podívat!


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!