Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Blog Redaktorské správy

Nové rozestavení Van Gaala

V dnešním článku si trochu přiblížíme naše nové rozestavení 3-5-2, které jsme pod novým managežem začali praktikovat.

úvodní obrázek

Systém se třemi obránci je populární především v Itálii, ale dříve to takto nebylo. Alberto Zaccheroni s tímto systémem v sezoně 98/99 vyhrál titul v Itálii, jenže jeho defenzivní rozestavení se třemi obránci se nelíbilo vedení AC Milan, takže byl po dohodě s vedením propuštěn. Postupně začalo toto rozestavení v Itálii využívat více trenérů. Například bývalý trenér Neapole Walter Mazzarri, který momentálně trénuje Inter Milan. V Anglii se s tímto systémem pokusil prorazit Roberto Marinez ve Wiganu, ale neměl dostatečně kvalitní hráče a jeho mužstvo často nestíhalo směrem dozadu. Především hráči na pozici křídelních obránců nestíhali plnit jak ofenzivní, tak defenzivní práci najednou a často se stávalo, že se po nepovedené útočné akci zapomněli vepředu, a proto dostávali spoustu laciných gólů. Toto rozestavení bylo populární také na Mistrovství světa v Brazílii. S tímto rozestavením nastupovaly reprezentace Mexika, Kostariky, Chile nebo Nizozemska, ale na ty se podrobněji zaměřím později. Ten, kvůli komu se toto rozestavení stalo více využívaným, je Antonio Conte. Muž, který s Juventusem vyhrál 3 ligové tituly v řadě právě s tímto rozestavením, ale v Evropě se mu prorazit nepodařilo. V tomto článku se postupně dočtete jestli je naše rozestavení 3-5-2 nebo 5-3-2, ukážeme si různé varianty využití tohoto systému, podrobněji se zaměříme konkrétně na náš systém, a také probereme možné varianty, které by mohly nastat při eventuálním nepříznivém výsledku.

Jaké to vlastně hrajeme rozestavení? 3-5-2 nebo 5-3-2?

První otázky, které při tomto rozestavení napadnou fotbalového fanouška budou – Je tento systém vlastně se třemi nebo pěti obránci?  Nebude to až moc defenzivní? První otázku odpovím v následujícím odstavci a k té další se vrátím později.

Náš systém se obecně nazývá 3-5-2, pokud útočíme a křídelní obránci musí v tu chvíli plnit roli křídla. Naopak při bránění se formace mění na 5-3-2. Křídelní obránci se zatáhnou na pozici krajních beků a naše obrana je v tu chvíli pětičlenná. Takto se tento systém nazývá obecně, ale pokud půjdeme ještě více do detailů, tak přesněji je naše formace 3-4-1-2 při útočení a 5-2-3 při bránění. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco při útočení je úkolem hráčů hru co nejvíce roztáhnout do stran a hřiště tím udělat co největší, tak při bránění je naopak úkolem hráčů hřiště co nejvíce zmenšit a zhustit nebezpečné prostory, aby měl soupeř co nejméně prostoru k potencionální kolmé přihrávce nebo střele ze střední vzdálenosti.3-5-2 útok, obrana

 Nejdříve se podíváme na střední obránce. Výhodou rozestavení se třemi obránci je možnost zařadit na pozici stopera krajního obránce nebo středního záložníka. V systému se 3 středními obránci je totiž velmi důležitá rozehrávka a není možné, aby hráči nakopávali dlouhé míče. Tím by se zničil celý potenciál, který toto rozestavení nabízí, takže jsou uprostřed obrany využíváni i jiní hráči, než pouze klasičtí střední obránci. Například na Mistrovství světa hrál v Chille středního obránce Medel, v Nizozemsku se na této pozici objevil krajní obránce Blind, v Athletiku Bilbao hrál na pozici stopera Javi Martinez a takových případů je několik. Sám Van Gaal rád nasazuje defenzivně laděné záložníky na pozici stopera. V Bayernu takto využíval Van Bommela nebo jiného středního záložníka, který se jmenoval Anatoliy Tymoshchuk. U nás zatím na této pozici zkusil Darrena Fletchera a pravděpodobně na této pozici zkusí také momentálně zraněného Michaela Carricka. Z krajního obránce Tylera Blacketta udělal během přípravy stopera natrvalo. Právě tento mladý odchovanec ukazuje, že technika, kterou potřeboval na levém beku, se mu náramně hodí při rozehrávce a navíc díky jeho fyzickým dispozicím může bez jakýchkoliv problémů vyhrávat i osobní souboje, což je samozřejmě také velmi důležité, ale to je běžné i u klasických obran, ve kterých jsou většinou obránci dva.

Výhodou tří obránců je především větší šance zneutralizovat dvoučlenný útok. Jeden z hráčů je totiž vždy volný, takže může zbylé dva zajišťovat. Ještě účinnější je tento systém proti týmům, kteří praktikují systém s jediným útočníkem, protože osamocený útočník se najednou ocitá mezi třemi stopery, kteří mají mnohem větší šanci ho zastavit. Například Gonzalo Higuain před sezonou přestoupil z Realu Madrid do Neapole a sám řekl, že Seria A je pro útočníky náročnější: „Pro mě jako útočníka je to v Itálii mnohem náročnější, protože většina týmů hraje s 5 obránci, takže mají v obraně o jednoho hráče více, než jsem byl zvyklý a nemám tolik prostoru.“ Je pravda, že například v systému 4-2-3-1 ho podporují další 3 ofenzivní záložníci, ale ti nikdy nehrají tak vysoko, jako opravdový útočník, takže ty souboje, které bolí, musí absolovovat právě osamocený útočník. Ve většině týmů, které hrají s tímto systémem je charakteristické, že stopeři hrají blízko sebe a naopak křídelní obránci se hru snaží roztáhnout více o šířky a tím celé hřiště zvětšit, což pomáhá k většímu držení míče a rychlejšímu unavení soupeře, který musí napadat nebo se minimálně přesouvat po celé šíři hřiště, což vyčerpává jak fyzicky, tak i psychicky.

Tento systém má samozřejmě i své nevýhody nebo přesněji obsahuje velmi náročné úkoly na stranách hřiště, které dokáže splnit pouze minimum hráčů. To platí především pro křídelní obránce tzv. wingbacky. Tyto hráči musí obhospodařit celou lajnu, což neznamená pouze kvalitně podporovat útok, ale také se po ztrátě okamžitě vracet a přepnout na myšlení obránce. Při útočení se musí chovat jako křídla a při bránění jako klasičtí obránci, což není vůbec jednoduché. Jednak je to velmi náročné na pochopení a musí odhadnout ten správný moment, ve kterém mohou zaútočit, ale především je to náročné na fyzickou kondici. Tyto hráči jsou neustále v pohybu, takže právě oni, by měli mít nejlepší kondičku z celého týmu. Náročnost tohoto postu nám ukázala hned samotná příprava. Luke Shaw byl zvyklý na čtyřčlennou obranu, ale bylo o něm známo, že má velmi dobrou fyzičku a pravidelně podporuje útočnou fázi. Jenže to, co stačí, v klasické čtyřčlenné obraně nestačí, pokud hrajete wingbacka. Důvod je jednoduchý. Ve čtyřčlenné obraně máte před sebou ještě jednoho křídelního hráče, ale v systému se třemi stopery jste na kraji hřiště sám, takže cela lajna je vlastně vaše, což je nesmírně náročné na fyzickou kondici. Na druhou stranu vám to pomůže ukázat všechny vaše schopnosti. Možná i ty, o kterých nevíte, a udělá to z vás lepšího hráče. Každopádně na začátku toho všeho je nejdůležtější nabrat fyzičku, a poté to využít během sezony. Například výše zmíněný Shaw má všechny předpoklady stát se skvělým hráčem na tomto postu, což konec konců ukázaly i poslední zápasy na turné, ve kterých bylo postupně vidět zlepšení. Byl schopen mnohem častěji podporovat útočnou fázi a to je v tomto systému velmi důležité.  Na obrázku uvidíte rozdíl mezi tříčlennou a čtyřčlennou obranou. 

3členná a 4členná obrana

 Rozestavení 5-3-2 se dá hrát několika způsoby. Je pouze na trenérovi, jaký fotbal chce předvádět. Na Mistrovství světa jsme mohli vidět několik různých stylů právě tohoto rozestavení. Chile  se rozhodlo pro ofenzivní styl, při kterém využívali rychlosti svých útočníků. Tříčlenná obrana hrála hodně vysoko a tým praktikoval vysoký presing. Na rozdíl od nás měli v útoku jiné typy hráčů, takže se nesnažili hrát tolik na držení míče a spíše hledali kolmými přihrávkami rychlé útočníky. Naopak Kostarika zvolila hluboký blok, a poté vyrážela na smrtící protiútoky, což se jim ve skupinové fázi dařilo a postoupili ze skupiny smrti, což nečekal absolutně nikdo. Ve skupinové fázi navíc předváděli celkem pohledný fotbal. Jejich kombinace byly svižné, přesné a hráči byli dostatečně agresivní. Tento styl hry jim vydržel ve skupinové fázi, ale ve vyřazovacích bojích se projevila fyzická náročnost tohoto systému. Většina z hráčů fyzicky odešla, takže už jejich fotbal nebyl tak pohledný. Vycházeli stále ze stejného hlubokého bloku, ale už neměli síly útočit v tolika lidech, takže jejich hra nebyla tolik efektivní. Na následujícím obrázku můžete vidět rozdíl podpory pravých křídelních obránců Chile (Isla vlevo) a Kostariky (Gamboa vpravo). Tento obrázek názorně zobrazuje, kde byl problém Kostariky ve vyřazovací části. Islova fotka je ze zápasu z Brazílií a Gamboaova fotka je ze zápasu s  Nizozemskem.

Isla vs Bra + Gamboa vs NED

 

Různé využití systému 3-5-2

Teď přijde na řadu porovnání různých herních stylů. Nejdříve se podíváme na Nizozemsko, které vedl úspěšný Van Gaal, a poté se podíváme pod pokličku Juventusu pod vedením dnes už bývalého kouče Antonia Conteho. Oba týmy využívaly systém 3-5-2, ale jejich hra byla diametrálně rozdílná.

Nejdříve se podíváme na reprezentaci Nizozemska. Plán Van Gaala byl jasný. Chtěl pokračovat v klasické formaci 4-3-3. To je formace, kterou zná dokonale on i celé Holandsko, jenže se zranil střední záložník AS Řím Strootman, který v tomto systému zastával velmi důležitou pozici tzv. box to box záložníka a Van Gaal se tedy rozhodl pro změnu formace na 3-5-2. Za zmínku také stojí, že toto rozestavení dokázal do hráčů dostat během pouhých tří měsíců.

Nizozemsko hrálo to, na co mělo. Van Gaal realisticky vyhodnotil, že jeho záloha není dostatečně kvalitní, aby dokázala přehrát ty nejsilnější výběry, takže se rozhodl, že jeho tým bude hrozit především z protiútoků. Z toho také vycházelo postavení křídelních obránců, kteří měli za úkol především bránit, než podporovat útok. Propracovaná defenzíva, pracovitý střed pole a hvězdné individuality v útoku. Tento systém jim dokonale vyšel v zápase se Španělskem. Vysoké vítězství 5-1 jim dodalo potřebné sebevědomí a ostatní týmy s nimi musely začít počítat. Snažili se míč rozehrávat po zemi, k čemuž pomáhal především Cillesen, který má výbornou hru nohama, ale díky nedostatečné kvalitě v záložní řadě prostě museli používat i dlouhé míče. Po jednom takovém od Blinda vstřelil van Persie jeden z nejhezčích gólů na turnaji. V tomto systému byl nejdůležitější post Robbena, který v protiútocích mohl dokonale využít své rychlé nohy. Bez něj by tento systém na protiútoky neměl šanci na úspěch. Zároveň Nizozemsko hrálo hodně agresivně a často se nebáli zajít až za hranu a faulovat. Na turnaji předvedli nejvíce faulů. Konkrétně 126, ale hráči Oranijes faulovali šikovně. Byly to malé fauly, za které nehrozil karetní trest. Zároveň zaznamenali také 30 úspěšných tacklů, přitom průměrně každý tým zaznamenal pouze 18 tacklů. Nizozemsko tedy hrálo v obraně hodně agresivně, ale jinak spíše nechávali hrát soupeře a soustředili se na smrtící protiútoky. Teď se pojďme podívat na jiné využití formace 3-5-2.

Antonio Conte při svém působení v Juventusu také využíval rozestavení 3-5-2. Na rozdíl od Nizozemska nehrál Juventus na protiútoky, ale právě naopak. Soustředili se na vysoké držení míče. Hlavní úlohu v tomto systému hrál Andrea Pirlo, který nastupoval na pozici defenzivního záložníka, ale nebyl tam kvůli odebírání míčů, ale kvůli tomu, aby mohl tvořit hru z hloubi pole a pomáhal týmu udržet míč i v těch nejnáročnějších okamžicích na svých kopačkách. Časem několik týmů přišlo na to, že by nebylo od věci nasadit na Pirla osobní obranu, ale i tento problém měl Conte vyřešený už předem. Do role dirigenta hry se rázem dostal střední obránce Bonucci, který má na stopera velmi nadstandartní rozehrávku, takže pro něj nebyl problém míč vyvést a najít ofenzivnější spoluhráče. Bonucci také plnil roli libera. Hrál tedy toho posledního obránce, který zajištoval své dva stoperské kolegy, kteří se starali o souboje s útočníky. V momentě kdy selhali, přišel čas Bonucciho, který je zajistil a hru se snažil konstruktivně rozehrát. Střední záloha v podobě Pogby a Vidala dodala týmu kvalitní střelu z dálky i dostatečný gólový příděl. Útočná dvojka Tevez Llorente se ideálně doplňovala a navíc pracovitý Tevez často vypomáhal také záložní řadě. Největší slabinou jsou jejich křídelní obránci. V Serii A to sice stačilo, ale v Lize Mistrů jim chyběl moment překvapení a hráči na křídle nebyli schopní udělat rozdíl soubojem 1 na 1. Celkově se do ofenzivní části příliš nedostávali. Ani Asamoah ani Lichtsteiner si v letošní sezoně Ligy Mistrů nepřipsali gól, ale ani žádnou asistenci. Míč drželi stejně jako v ligové soutěží, ale narazili na mnohem kvalitnější soupeře, kteří na jejich hru byli připraveni. Pokud bych měl vybrat jaký systém je blíže tomu našemu, tak je to jednoznačně herní styl Juventusu, ale i tak tu máme několik rozdílů, na které se zaměřím za chvíli. V této části jsem vám chtěl ukázat dva naprosto rozdílné, ale přesto velmi úspěšné herní styly formace 5-3-2. Ještě přidám obrázek s obvyklými sestavami obou zmíněných týmů.

Juve + NED

 

Náš systém 5-3-2

Přestože nás trénuje stejný trenér, který trénoval Nizozemsko, tak naše hra toho má s hrou Nizozemska společného jenom minimum. Samozřejmě trénuje nás stejný kouč, také hrajeme rozestavení 3-5-2, ale naše hra je zcela rozdílná. Důvodem je především rozdílná hráčská kvalita a také rozdílné typy útočníků nebo spíše tedy útočníka, protože van Persie hraje za oba týmy. Rozdíl je především v tom, že zatímco Nizozemsko spíše nechávalo hrát soupeře a vyráželo do rychlých protiútoků, tak my se snažíme více držet míč a unavit tak soupeře.

Začneme brankářem. Pro De Geu se toho příliš nezmění. Vlastně jediná změna nastane při rozehrávce. V minulé sezoně byl někdy kritizován za to, že se nesnaží rozehrávat po zemi a míče raději nakopne na útočníky, kteří vzhledem ke své výšce nemají příliš velký úspěch na udržení míče. Jenže už v přípravě jsme si nemohli nevšimnout, že se snaží rozehrávat po zemi i míče, které jsou na první pohled hodně riskantní. Občas jsou jeho přihrávky příliš pomalé, ale je vidět, že to postupně zlepšuje a díky tomuto aspektu hry můžeme mnohem více držet míč. Neztrácíme zbytečně síly naháněním soupeře po ztraceném výkopu. Taková hra samozřejmě vyžaduje maximální koncentraci středních obránců a jejich technickou vyspělost, protože se můžou dostat do nelehké situace a je potřeba, aby situaci vyřešili konstruktivně a nevraceli míč znovu brankáři. To se nejlépe dařilo Blackettovi, který si v těchto situacích počínal jako zkušený mazák, ale opravdová zkouška pro něj přijde až v ligových zápasech. Pokud vezmu pravděpodobnou trojici, která bude v základní sestavě. Uprostřed Smalling, který bude mít po stranách Evanse a Jonese. Všichni dobře víme, že Smalling nemá nejlepší rozehrávku, ale v přípravě se zlepšil a navíc v našem systému není tolik důležité, aby obránce, který je nejvíce ve středu měl perfektní rozehrávku, protože o přechod do útoku se starají především jeho kolegové po stranách, což je rozdíl oproti Juventusu, kde míč často vyvážel Bonucci, který hraje na stejné pozici jak Smalling. Jenže u nás se o to starají stopeři, kteří jsou více na stranách. Při rozehrávce se roztáhnou daleko od sebe a křídelní obránce vyženou více dopředu. Při bránění jsou naopak všichni tři blízko sebe a snaží se, co nejvíce zhustit prostor před vápnem a tím znemožnit útočníkům jakoukoli větší manipulaci s míčem. Na obrázku vidíte postavení hráčů při rozehrávce.

rozehrávka

Křídelní obránci mají vůbec nejvíce náročnou roli. Jak už jsem ukazoval u Shawa, tak křídelní obránce musí celou lajnu obhospodařit sám. Na rozdíl od klasických systému jako jsou 4-3-3, 4-2-3-1 nebo 4-4-2 před sebou nemá žádné křídlo, které by měl podporovat. Celá lajna je pouze jeho. Je pravda, že za sebou má o jednoho stopera více, ale ten má jiné starosti a zaskočit za krajního beka by měl jen v opravdu krajním případě, protože tím, že opustí svou pozici a zaskočí za krajního obránce ubyde o jednoho hráče uprostřed hřiště a tím přijdeme o výhodu, kterou tento systém se třemi stopery nabízí. Takže ano, má za sebou o obránce více, ale pro něj to nic nemění. Jak při útočení, tak při bránění je lajna pouze jeho, což je fyzicky neskutečně náročné. Musí toho hodně naběhat, ale to není všechno, protože i ostatní hráči se musí samozřejmě vracet.

Největší rozdíl je v tom, že při útočení se stává křídlem a při bránění klasickým krajní obránce, a aby to mohl splnit, tak se po neúspěšné útočné akci musí vrátit ve sprintu! To je opravdu podstatné. Proto je možné, že v konečné důsledku nebude počet naběhaných kilometrů tolik patrný, protože se neuvádí kolik toho hráč naběhá ve sprintu. Minimálně zatím ne. Stejně jako stopeři musí hru při rozehrávce a celkově při útočení hodně roztahovat. Při rozehrávce jsou defakto přilepeni u lajnové čáry a jinak tomu není ani při útočení. Pokud je hra na druhé straně hřiště, tak se nestahují jako klasická křídla více do středu pole, protože mají za úkol hru roztahovat neustále, což nám dává další možnosti. Pokud je hra přehuštěná na levé straně hřiště, tak například Rooney nemusí přemýšlet, jestli někdo je na druhé straně, ale okamžitě může poslat dlouhý míč „ala Scholes“ a přenést tak těžiště hry a než se soupeř stihne přesunout, tak má hráč na druhé straně spoustu prostoru ať už pro kombinaci nebo rychlý centr nebo případnou narážečku. Na obrázku vidíte názorný příklad, kdy hráči kombinují na levé straně hřiště, ale druhý křídelní obránce je neustále připravený na eventuální přenesení hry.

přenesení hry

Pro střední záložníky se toho příliš nemění. Stále mají jak obranné, tak útočné úkoly. Jejich nejdůležitějším úkolem je dávat míč rychle od nohy. Nějaké čekání nad míčem, které předváděl Carrick můžeme zapomenout. Míč musí chodit rychle od nohy a hráči jsou v neustálém pohybu. To byl jeden ze dvou hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli pro Herreru a ne pro veřejnosti známější jména jakými jsou Fabregas nebo Kroos. Ander totiž dává míč rychle od nohy, rád chodí do narážečky a je neustále v pohybu, a když říkám neustále, tak opravdu myslím neustále. Jeho téměř neuvidíte postávat a nenabízet se. Druhý důvod, proč si Van Gaal vybral právě jeho, byla jeho defenzivní práce. V žádném případě to není klasický hráč španělského střihu. Nebojí se jít do souboje a protihráči pořádně naložit. Druhým hráčem ve středu pole bude pravděpodobně Fletcher, který plní roli toho defenzivnějšího hráče, což ovšem neznamená, že stojí na půlce. Výkon proti Realu byl dokonalým důkazem. Také se často dostává dopředu, nicméně zatím stále nemá takový fyzický fond jako třeba Ander, takže nemůže být takto aktivní pravidelně. V našem kádru může z našich středních záložníků Anderovi fyzicky konkurovat  pouze Cleverley, který se v přípravě ukázal v dobrém světle a také je jednou s možností. Abych se dostal zpět k té taktické stránce. Ideální je mít v tomto systému dva podobné box to box záložníky. Tedy hráče, kteří umějí jak směrem dopředu, tak směrem dozadu.

Jestli se relativně nic neměnilo pro střední záložníky, tak pro podhrotového hráče se nemění vůbec nic. Hráč na tomto postu má pod Van Gaalem celkem velkou volnost a je jedno jestli tam hraje Mata nebo Kagawa. Jejich úkol je stejný jako v kterémkoli jiném systému. Kombinovat se středními záložníky, ale především vytvářet gólové šance pro útočníky a čas od času nějaký ten gól také vstřelit. Podobné je tomu i u útočníků. Oproti klasickým systémům se musí ovšem více zapojit do hry. Není to jen o tom stoupnout si do vápna a čekat na centr. V tomto systému se musí mnohem více nabízet a zapojovat do kombinace, což hráčům jako Rooney nebo Welbeck jenom prospívá. Tou nejdůležitější věcí je pro ně samozřejmě střílení branek, ale i větší zapojení do kombinace je důležité. Největší změna nastává při bránění. Útočníci se roztáhnou do stran a ofenzivní záložník zůstává mezi nimi. Tím vytvoří jednu lajnu a poté tu jsou 2 možnosti. Pokusí se o napadání, při kterém jim pomáhá ještě Herrera a křídelní obránci nebo vytvoří tříčlenný blok, který má za úkol zabránit přechodové přihrávce. Útočníci tak suplují křídla v klasickém rozestavení, ale na rozdíl od klasických křídel, nemají za úkol vracet se až k našemu vápnu, ale pouze vytvořit první obranou řadu, a poté už hráče přebírá krajní obránce. Naše rozestavení při bránění jsem už přidával nahoře, ale pro lepší přehled ho přidám ještě jednou. Na obrázku můžete vidět, jak se hráči v útoku roztáhli do stran a ofenzivní záložník je mezi nimi.

při bráněníNaše hra je mnohem více podobná hře Juventusu, než Nizozemska. I když na papíře je rozestavení stejné jako rozestavení Nizozemska, tak naše hra je úplně jiná. Naopak náš herní styl je mnohem více podobný hře Juventusu. Největší rozdíl je v rozestavení. Zatímco Juventus má v záloze dva klasické střední záložníky, tak k nim mají připojeného ještě Pirla, který hraje za nimi jako defenzivní záložník. Tzv. deep lying playmaker, tak v našem týmu máme dva klasické střední záložníky a před nimi hraje Juan Mata na pozici podhrotového hráče. To je tedy největší rozdíl, ale celkově je naše hra více ofenzivní, ale také zároveň více zranitelná směrem do defenzívy a týmy, které hrají na protiútoky by nám mohly dělat problémy.

Potencionální změna systému

Pravděpodobně největší slabinou tohoto systému by mohl být nedostatek hráčů, kteří jsou schopni udělat rozdíl tím, že obejdou protihráče. Pokud se podíváme na naší předpokládanou sestavu, tak tam nikoho takového nenajdeme. Valenciovi se to povede jednou z 5 pokusů a Shawa nemám tolik následovaného, takže nemůžu naplno posoudit. Naše hra se bude převážně zakládat na týmové spolupráci, takže soupeře překonáme narážečkami, překvapivým přenesením hry nebo střelou ze střední vzdálenosti. Jenže přijdou i zápasy, ve kterých se nám nebude dařit, a budeme muset mít nějaký plán B. Jakákoli změna formace na 4 obránce je velmi nepravděpodobná, protože hráči budou mít zažité návyky z tříčlenné obrany a změna by tedy nebyla zrovna ideální (samozřejmě pokud bude 5 nebo 10 minut do konce utkání, tak se do útoku přesunou všichni). Jsou tam obrovské taktické rozdíly, takže budeme vycházet z toho, že zůstaneme u tří stoperů. Poté se přímo nabízí formace 3-4-3. Tuto formaci využil Van Gaal i s Nizozemskem ve chvíli, když potřeboval výsledek otočit. Do hry přišel Depay, který se posunul na jedno křídlo, van Persie zůstal uprostřed a na druhé křídlo se posunul Robben. Dokázali tak hru více roztáhnout, dostali na hřiště více hráčů s individuálními schopnostmi a soupeře zmátli, protože ten byl připraven na formaci 3-5-2 bez křídel.

Mně osobně se nesmírně líbí, jak Van Gaal mluví o týmu jako celku. Žádné vyzdvihování individuálních schopností největších hvězd. Tím pomalu vytváří dobrou atmosféru, všichni hráči se cítí stejně důležití a každý z hráčů je ochoten bojovat za tým. Navíc to není pouze tlachání pro media. Hráči si musí uvědomit, že systém je více, než hvězdy. Naše hra je opravdu založená na týmové hře a očekává se, že jeden pomůže druhému. Je důležité, aby hráči byli ochotni makat jeden za druhého, jelikož v základní sestavě nemáme žádné hráče, kteří jsou na tom individuálně nadstandartně (v oblasti soubojů 1 na 1), tak je potřeba abychom soupeře překonali rychlými přihrávkami.

Jenže přijdou i zápasy, ve kterých se nám dařit nebude a v tu chvíli bude potřeba změnit náš systém a dostat do hry více hráčů, kteří jsou na tom výborně, co se týče individuálních schopností. V tu chvíli by měl být vystřídán jeden z dvojice Rooney van Persie a také defenzivní záložník. Místo nich přijdou rychlí a techničtí hráči a v tuto chvíli se naskýtá šance pro Welbecka a Januzaje a naše formace plynule přejde na rozestavení 3-4-3. Na první pohled se to zdá jako šílenství. Potřebujeme vstřelit gól a vystřídáme hvězdného útočníka? Ano. Důvod je zcela prostý. Fotbal nikdy nebyl o 11 hvězdách, ale vždy to bylo o týmu, který tvrdě pracoval, v útoku měl velké hráče, ale především měl jasně určený systém, který plnil do poslední chvíle. Soubor velkých jmen nikdy nic nevyhrál. Jméno na zádech nikdy nesmí být víc, než znak na hrudi.Tým musí být vždy na prvním místě a je jedno jestli se jedná a legendu nebo mladíka z akademie. Tato změna formace nám dodá více rychlosti, nepředvídatelnosti a především na to soupeř nebude připraven a i když bude, tak pro obránce nebude jednoduché přepnout na jiný systém bránění a přepnout budou muset, protože naši hráči budou rozestaveni úplně jinak, než při naší klasické formaci, což vnese do obrany soupeře pořádný zmatek. Naším úkolem je každopádně podpořit nového managera, i když to třeba ze začátku nebude úplně ideální, protože například v Bayernu měl pomalejší start, ale jakmile si na něj hráči zvykli, tak se naplno projevilo kouzlo van Gaala, který se nepochybně bude chtít předvést i u nás.

3-4-3 mufc změna systému

Na závěr ještě přidám video z předsezónní přípravy, které dokonale charakterizuje naší hru. Dokonale také charakterizuje také Fergieho motto: „Nikdo není víc, než klub!“ Na videu uvidíte krásné akce, do kterých se většinou zapojil téměř celý tým. Nutno říci, že je na co se dívat.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!