Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Redaktorské správy

Chcete-li mít úspěch – pořiďte si Španěla!

Nadpis je možná trochu úsměvný a lze jej brát spíše z nadsázkou, ale když jsem si pohrával s touto myšlenkou delší dobu, napadly mě zajímavé věci, o které bych se s vámi chtěl podělit. Španělé, kam se podíváš, aneb kupme do zálohy španělskou krev.

 

Úvod

 

Denně čteme o United spousty článků, které se zabývají tím, co by našemu milovanému klubu mohlo pomoci ke zlepšení, ať už jde naši hru, posily či samotného Moyese atd. A mě napadal taková šílenost. Zkusit se od toho všeho na chvíli distancovat, a ač vím, že je to všechno nesmírně složité a komplikované, a nejsem zastáncem přestupových spekulací, natož bulvárních klepů, zapřemýšlel jsem trochu netradičně nad tradičním tématem střední zálohy, kde vznikla po odchodu Paula Scholese ohromná díra.

Je jisté, že v zimním přestupovém období, které je v plném proudu, United nakupovat nebudou, ale už v tom letním bychom se konečně měli dočkat avizovaných změn v kádru, po nichž volají nespokojení fanoušci, ale koneckonců je chce provést i sám Moyes, jenž tak naplno začne měnit tvář týmu k obrazu svému. Je třeba přivést hráče potřebné, kvalitní a hodící se do systému a všechny nákupy by tedy měly být pečlivě zvážené a promyšlené. V tuto chvíli se možná zdá, že hře United by pomohl i průměrný hráč, avšak nenechte se zmýlit. Na omyly není čas a je téměř jisté, že každý příchozí hráč bude sázka na jistotu.

 

Jednou z pozic, která by měla, a doufejme, že i bude posílena, je ta, která je zmiňována snad ve všech diskuzích týkajících se nedostatků hry Manchesteru United. Pozice CM – neboli střední záložník. Jenže ne ledajaký. Kreativní, energický, inteligentní, technický, gólový. To vše by měly být vlastnosti, které by jej měly zdobit. Ale kde ho vzít? Má být zkušený čili „hotový“ nebo raději mladý, nadějný a v United vyrůst ve světovou extratřídu? Koho by si vlastně měli Rudí ďáblové pořídit do středu pole, aby jim to přineslo onen Scholesyho efekt?

 

Uvažoval jsem nad tím, co by Manchesteru United asi tak nejvíce pomohlo v dané situaci, kdy nás na pozici středního kreativního záložníka tlačí kopačka už nějaký ten pátek. Je velice složité říci, zda nám jeden jediný hráč vůbec pomůže, ale já jsem přesvědčen, že minimálně ke změně z dlouhodobého hlediska, by to vedlo určitě, pokud bychom si pořídili to nejlepší, co je k mání. A kdo že je ten nejlepší?

 

No a asi už víte, kam tím mířím. Zašel jsem do důsledků a snažil, jsem se být co nejvíce konkrétní, až jsem si uvědomil, co našemu celku v té záloze vlastně chybí. Zaměřil jsem tedy svou pozornost na španělské špílmarchy, kteří v posledních letech hýbou světem, vynikají svými schopnostmi nad ostatními a v jednotlivých klubech bývají klíčovými ne-li dokonce nejdůležitějšími postavami. Prozkoumal jsem situaci a došel k zajímavému závěru.

 

Španělé kralují

 

Španělský národní tým, jak víme, zažívá zlatou éru a stejně tak Barcelona se drží již několik let na vrcholu, byť její dlouho nepřekonatelný styl dokázali v posledních letech ohromnou silou prolomit Bayern Mnichov, zaparkovaným autobusem před bránou londýnská Chelsea a taktikou a agresivní hrou Inter Milán. Co chci však říci, je to, že španělský styl vládne, světu, ať se nám to líbí nebo ne. Poslední tři velké turnaje Euro 2008 a 2012 i Mistrovství světa 2010 ovládli Španělé a tato země dala fotbalovému světu mnoho šikovných a technicky vyspělých fotbalistů, kteří svůj styl umí velmi dobře prodávat, kamkoliv přijdou. Jejich dokonalá přizpůsobivost a mentalita jim pro to dává skvělé předpoklady. A svou roli tu pak hrají i ony reprezentační úspěchy, na kterých se nepodílí jedinec ale tým jako celek, v němž je každý hráč nepostradatelný a nesmírně důležitý pro to, aby vše fungovalo dokonale. Před deseti, patnácti lety chtěl mít každý v týmu Brazilce nebo Argentince. Dnes platí, že klíčem k úspěchu jsou Španělé. A to je právě ono!

Abych to trochu přiblížil, a aby nedošlo k omylu. Nejsem v žádném případě zastáncem španělského stylu alá Barcelona, neukájím se ve sledování španělské reprezentace, ani mě nevzrušuje hra na miliony krátkých přihrávek, ale jedno vím jistě. Že v dnešní době, tohle funguje. A ač to na první pohled vypadá krásně a dokonale, po čase zjistíte, že tenhle fotbal je vlastně nudný a dosti stereotypní, byť současně účinný. V globálu se zdá nemyslitelné, že by se mohlo nějakým způsobem tohle umění aplikovat na jiný styl fotbalu, ale když vytrhnete z dobře namazaného celku jednu z jeho důležitých částí a zkusíte ji použít v jiném stroji, dost možná vám to přinese daleko větší efekt.

 

Jen jednoho Španěla!

 

Pokud máte v týmu více Španělů viz. Barcelona, pak se nemůžete divit, že ten fotbal ztrácí některé charakteristiky, které jsou pro tuto hru vlastní, a řekl bych mnohdy až nezbytné a pro některé fanoušky těžko postradatelné. Máte sice velké držení balónu, vysokou úspěšnost přihrávek, vše doplněno přesným pohybem a aktivním pressingem a vaše uspávací hra dříve nebo později vyšachuje soupeřovu obranu a vy skórujete, což vám potom už situaci ulehčí, hra se otevře a pak už je to snadné. Ale takový fotbal diváka omrzí. Ano, španělský styl je přesný a má něco do sebe a v řadách fanoušků koneckonců i mnoho zastánců, ale já zde hovořím, o rychlosti, dynamice, agresivitě, síle a přímočarosti, což jsou vlastnosti, se kterými se na Pyrenejském poloostrově zase tak často nesetkáte. Tempo Premier League je zkrátka a dobře kouzelné a jedinečné.

 

Samozřejmě, každá liga má svá specifika, to je jasné, takže lidé, kteří nesledují Premier League mohou namítat, že Španělsko je hodně o technice, přesnosti, dokonalosti a preciznosti. Jiní zase budou hájit italský defenzivní styl, pověstný svou taktickou stránkou, tvrdostí a řekl bych až zákeřností. Pak tu ale budou třeba také zastánci německé Bundesligy, kteří budou vyzdvihovat nad ostatní ofenzivní hru, atraktivitu, rychlost a energii, tamní soutěže a takto bych mohl pokračovat.

Ale abych se vrátil k věci. Když hrají Španělé pospolu, předvádějí ten nudný házenkářský fotbal, u kterého se docela dobře usíná. Ale podívejte se na jednotlivé hráče v předních evropských klubech. Co vidíte? Když si totiž rozeberete hru jednotlivých celků, zjistíte, že přítomnost Španělů v nich, dává jejich hře úplně jiný rozměr a že jejich přínos je více než znatelný. Když je totiž tým dobře poskládaný a funguje vám a vy do něj navíc ještě vložíte šikovného Španěla, pak si můžete začít mnout ruce, protože právě španělská mentalita dodá hře ten správný šmrnc, myšlenku a kreativitu z čehož mužstvo těží. A není náhoda, že některé týmy na Španělech hru dokonce postavili, než aby je do mužstva postupně zapracovali.

 

Různé styly, různé filozofie, někdo zakládá na odchovancích, někdo na cizincích, jiný na domácích fotbalistech. Ale kamkoliv dáte talentovaného Španěla, pocítíte tu změnu a myšlení a to okamžitě. A abyste poznali, jak to myslím, uvedu několik příkladů. A tím se v podstatě dostávám k mé hlavní myšlence a jádru článku. Když si totiž uvědomíte, kolik Španělů běhá po hřištích v celé Evropě a jakou hrají v jednotlivých klubech roli, pak zjistíte, že to začíná dávat logiku a napadne vás otázka. Nezůstali United v tomhle ohledu trochu pozadu?

 

Španělé v jednotlivých týmech

 

Začnu nejprve v Anglii a ani nemusím chodit nijak daleko od Old Trafford. Na Etihad Stadium působí již čtvrtou sezónu David Silva, kterého pro jeho styl velmi obdivuji. Po odchodu z Valencie pro něho byla hned jeho první sezóna velmi úspěšná. Hbitý a pohyblivý hráč s výborným driblingem si rychle přivykl anglickému stylu, výborně se adaptoval a v 53 zápasech si připsal 6 gólů a 14 asistencí. Od té doby platí za stálici a oporu Citizens a svou rychlou a technicky vytříbenou hrou se podílí na vzestupu Man City v posledních letech. 160 zápasů, 22 gólů a 57 asistencí, to věru není špatná vizitka. Zkušený 28letý Silva hraje více z kraje, než klasického střeďáka, ale přes to je pro ofenzivu City klíčovým hráčem.

U Citizens ještě zůstaneme, jelikož v jejich záložní řadě najdeme rovněž i Javiho Garcíu. Odchovanec Realu Madrid přišel do týmu Roberta Manciniho z portugalské Benficy, kde tři sezóny platil za oporu a klíčového muže ve středu pole, který tvořil hru. V Manchesteru City je tento 26letý středopolař teprve druhou sezónou a ve svém premiérovém ročníku moc nezazářil a nedokázal se plně prosadit, ovšem o jeho kvalitách nemůže být sporu a po boku Yaya Tourého má ty nejlepší předpoklady ke zdokonalování. V Man City je konkurence velmi tvrdá a spíše defenzivně laděný García by tedy mohl mít problémy s uznáním v týmu, ve kterém převažují ofenzivní hvězdy. Javi se spíše pracantem, který akce spíše zakládá, než že by sbíral gólové asistence. Stále je to ale hráč, který určitě stojí za pozornost a pro své mužstvo je nesmírně důležitý. Navíc je to dobrý hlavičkář a mezi jeho přednosti patří i dobré čtení hry, tvrdost a bojovnost.

Krom v létě zakoupeného útočníka Negrera, dále stojí za zmínku ještě jedna z posledních posil Manchesteru City a tím je rychlonohý Jesus Navas, který je ovšem ryzí křídlo a tudíž v nás pro tento článek nevzbuzuje tolik pozornosti.

 

Jdeme dál. Náš rival Liverpool je nyní se Španěly trochu mimo náš drobnohled. Obránce José Enrique, Iago Aspas ani mladík Luis Alberto rozhodně nejsou ústředními postavami Scousers, ale vzpomeňme si na Xabiho Alonsa. Tento tichý sympaťák hrál před svým odchodem do Realu Madrid v tomto klubu významnou úlohu po dobu pěti sezón, a i když nebyl tím klasickým špílmachrem, jeho španělská krev mu dávala to, co jiní v Premier League uplatnit nedokázali. Velmi dobře chápal taktickou stránku fotbalu a jeho inteligence, přehled, pohyb, přesné přihrávky a čtení hry patřilo mezi jeho přednosti. Organizace zálohy a samozřejmě zakládání akcí mu navíc šly po boku ve formě hrajícího Stevena Gerrarda znamenitě, jelikož ten vše ostatní oběhal a hrál v podstatě za oba. Jejich spolupráce byla parádní, a i když Alonsův odchod nebyl jediný, který se podepsal na herním úpadku Liverpoolu, právě jeho absence nejvíce poznamenala zálohu, která náhle postrádala řád a nebyla tak spolehlivá a přesná. Alonsa lze pro představu velmi dobře porovnat s Michaelem Carrickem.

 

Vyrážíme směr Londýn. Napřed se podíváme do Chelsea. Na Stamford Bridge, kde najdeme kromě Fernanda Torrese či Césara Azpilicuety další cílovou skupinu a tou je Juan Manuel Mata. Ten hraje Premier League třetí sezónu a stejně jako David Silva, byl dalším klenotem, o který slavný, nicméně po uši zadlužený klub z Valencie přišel. Také on velice snadno a rychle zapadl do mužstva a začal v něm uplatňovat své schopnosti. Mata vyniká skvělou kontrolou míče, kreativitou, hbitostí, ale má i přesné zakončení. Nemusel se proto dlouho přizpůsobovat a dokonce ani změny manažera mu nijak neublížily, spíše naopak. Z Valencie jej přivedl André Villas-Boas, který na šikovného playmakera vsázel, avšak jak se později ukázalo, mladý portugalský kouč nevydržel na lavičce Chelsea ani do konce sezóny a tato funkce spadla do klína Roberto Di Matteovi. Pod jeho vedením sice Blues skončili v tabulce až šestí, za to však dokázal tým, jehož nedílnou součástí členem byl právě Mata, vyhrát v roce 2012 Ligu mistrů. Poté však Chelsea v dalším ročníku na pár měsíců hledala sama sebe, což se nelíbilo Romanu Abramovičovi, který se rozhodl Di Mattea propustit a na půl roku dostal šanci pracovat s týmem Rafael Benitéz. Také tento zkušený španělský kouč, nesmírně rád využíval Matu na pozici podhrota, na kterém zejména v loňské sezóně doslova zářil a táhl celou ofenzivu Blues.

Bylo jasné, že Benitéz po sezóně skončí a jeho nástupce José Mourinho se podle očekávání na Stamford Bridge vrátí, což se brzy potvrdilo. A zde můžeme hledat první možnou posilu. Mourinho totiž navzdory přínosu, který energií nabitý Mata na tým v minulosti měl, tohoto hráče využívá je sporadicky a není to zkrátka jeho kůň. Přitom statistiky jsou více než vypovídající. Sezóna 2011/2012 a 54 startů, 12 gólů a 20 asistencí. Ročník 2012/2013 a 64 zápasů, 20 gólů a 35 asistencí. A aktuální sezóna? Zatím jen 17 utkání, jeden gól a tři asistence. Nespokojenost Maty s herním vytížením a sílící spekulace o jeho odchodu jsou signálem pro vedení United. Myslím si, že nejsem sám, kdo by si Matu do týmu přál. Je mu navíc stále teprve 25 let, což je ideální fotbalový věk.

 

Tottenham do popředních klubů Evropy nepočítám a nakonec v něm ani žádný španělský záložník nefiguruje. Možná je to náhoda, možná ne, ale třeba je to právě ten důvod, proč se jim nedaří prorazit.

 

Ale v Londýně je ještě jeden slavný klub vhodný k hlubší analýze. Ano, hádáte správně, jdeme na exkurzi do Arsenalu. Když přeskočíme obranu, kde byste našli Nacho Monreala a Héctora Bellerína, dostaneme se k záloze, kde jsou hned dva Španělé. Začneme Mikelem Artetou. Tento defenzivněji laděný středopolař je odchovancem Barcelony, za jejíž A-tým si ale nikdy nezahrál. Největší dojem naopak zanechal v Evertonu, kde dlouho platil za oporu záložní řady a celkem za Toffees odehrál v sedmi sezónách 209 zápasů, připsal si 35 gólů a 45 asistencí. Velice dobrá bilance, která Arséna Wengera utvrdila v tom, že kvality tohoto záložníka jsou pro Gunners dostačující. Již 31letému Artetovi se vyhýbají zranění, nepotýká se s kolísavou formou a tak je už třetí sezónu stabilním členem sestavy a veledůležitým pracantem s defenzivními úkoly. Jeho schopnosti a španělský původ mu jeho roli velmi usnadňují. I když je tento bojovný hráč dosti nenápadný, pro hru Arsenalu je nesmírně platný a důležitý.

No a pak tu máme ještě jednoho španělského kolonistu a zároveň dalšího hráče, jenž spadá o něco více do námi hledané kategorie. Je jím Santi Cazorla. Odchovanec Villarrealu měl za sebou před svým přestupem do Arsenalu povedený ročník 2011/2012 v Maláze, ovšem tam se dlouho neohřál, Wenger byl o jeho kvalitách přesvědčen a tak jednal rychle. Cazorla je teprve druhým rokem na Emirates Stadium, nicméně už jeho první sezóna mu přinesla 49 startů a 12 přesných tref, což z něho udělalo herně nejvytíženějšího hráče Gunners a jednoho z nejlepších hráčů sezóny. 29letý Cazorla zkrátka díky své vynikající technice, driblingu a rychlotsti výborně zapadl do systému Arsenalu a o nějakých problémech s adaptováním na Premier League nemůže být ani řeč. Kombinační styl Kanonýrů mu sedí na míru přesně. Letos Cazorla dokázal na své výkony v minulé sezóny a své místo v základní sestavě má jisté, a tak může naplňovat svůj ohromný potenciál a dále se zlepšovat. A i když není klasickým playmakerem, dokáže z pozice falešného křídla střílet góly i připravovat šance, podobně jako Silva v Man City. Je jisté, že ani on ani Arteta v plánech Moyese nefigurují, takže si musíme nechat zajít chuť.

A jelikož jsme v Arsenalu, který je v poslední době pověstný ve využívání zahraničních hráčů, sluší se, podobně jako v případě Liverpoolu, vzpomenout na hráče, jenž pomáhal Gunners psát ještě nedávno jejich historii. Je jím Cesc Fabregas na kterého na Emirates Stadium vzpomínají dodnes a někteří dokonce věří, že by se mohl jednoho dne vrátit. Tento výborný fotbalista totiž vyslyšel volání svého mateřského klubu a po svém velmi úspěšném působení v Arsenalu se v roce 2011 vrátil do Barcelony, která jej vychovala pro velký fotbal. O jeho kvalitách se asi bavit nemusíme. 303 zápasů, 57 gólů a 98 asistencí za osm sezón strávených v Anglii je postačujícím důkazem toho, jak klíčovým hráčem pro družinu Arséna Wengera byl. V Barceloně Fabregas těží ze zkušeností z Britských ostrovů a i ve své rodné zemi pokračuje ve skvělých výkonech za katalánský celek. O Fabregase v léte usiloval David Moyes, nicméně španělský technik vábení z Old Trafford nevyslyšel a zůstal na Nou Campu.

Když jsme v té Británii, pak mi ještě dovolte odskočit si na chvíli do Walesu a upozornit na tým, který má ve svém kádru rodilých Španělů nejvíce ze všech účastníků Premier League. Je to Swansea, v jejíchž řadách jich najdete celkem 8. Jsou jimi obránci Jordi Amat, Chico Flores a Andel Rangel, záložníci José Alberto Canas, Pablo Hernandéz a Alejandro Pozuelo a útočníci Michu a Alvaro Vazquez. Pravda, na celkové hře Swans se to zatím příliš neprojevilo, ovšem Michael Laudrup udal jasný směr a své mužstvo hodlá postavit na španělské chytrosti a technice. Bude mu to ještě nějaký čas trvat a stát hodně úsilí, ale pokud si vše sedne, vedení bude trpělivé a Laudrup dokáže do systému vhodně zapojit i ostatní hráče, pak může vytvořit velmi dobrý a silný tým. Základy má postavené a nyní záleží jen na něm, zda dovede v Premier League s tímto odlišným stylem prorazit nebo alespoň konkurovat druhým. Zde však lze počítat s tím, že velký počet Španělů by mohl být v tomto případě spíše na škodu.

 

Španělsko můžeme při našich rozborech asi rovnou vynechat, protože tam je talentovaných i zkušených špílmachrů spousta a postupem času se zcela jistě objeví mnoho a mnoho dalších, kteří budou své starší kolegy v invazi do Evropy následovat, a na které bude v budoucnu vsázet také národní mužstvo. A nemusí to být jen odchovanci Barcelony, Realu Madrid či Valencie. Stále častěji totiž vyrůstají i v akademiích méně slavných celků hráči světových kvalit, jelikož ve Španělsku se práce s mládeží za poslední roky výrazně zlepšila a zefektivnila. Týmy jako Athlético Bilbao, Villareal, Athlético Madrid nebo třeba Sevilla mají zásluhu na tom, že je o budoucnost španělského fotbalu na dlouhou dobu dopředu postaráno. Co se týče konkrétně playmakerů, tak namátkou zmíním již vzpomenutého Fabregase a dále Xaviho, Isca, Herreru, Gabiho, Sergia Canalese, Illarramendiho. Kokého a další a další. Z toho těží nejen již několikrát zmíněná seniorská reprezentace, ale i výběry U21 a nižší, kde Španělé rovněž slaví úspěchy a právě zde je nejlépe promítnuta výchova nadějných talentů, kterým je vštěpován unikátní styl hry.

 

Ke Španělům, kteří hrají za kluby ve své rodné zemi a těm, kteří by mohli posílit náš kádr, se v krátkosti vrátíme na konci článku.

 

Všeobecně platí fakt, že Španělé chodí za lepším, takže ty nejlepší, kteří hrají mimo svou rodnou zemi, najdeme v Anglii, ale jinak to není zase tak žhavé. Francie pro ně není moc atraktivní a stejně tak Itálie nebývá pro Španěly tak lákavá, jelikož je pro ně motivací i platové ohodnocení, které je pro ně samozřejmostí v Anglii, jenž jim nabízí velmi lukrativní podmínky. Jejich příliv na Ostrovy tudíž v posledních letech rapidně vzrostl.

 

Pravdou je, že třeba ani v Německu si na Španělech moc nezakládají ale to se zase odvíjí od jiného prostého důvodu. A sice, že Němci jako fotbalový národ mají svých skvělých fotbalistů dost a dost, rovněž disponují velice silnou mládežnickou základnou a nepotřebují tedy hledat alternativy jinde a zatahovat si do domácí soutěže přehršel cizinců. I proto v Německu zase tak moc Španělů nehraje, zvláště pak ne těch, kteří pravidelně reprezentují, ale přednost dostávají domácí hráči.

 

Na naší cestě se ale do Německa na chvíli mrkneme. A začneme rovnou u toho neúspěšnějšího a momentálně i nejlepšího celku světa – Bayernu Mnichov, který se, jak se zdá, stává nejpříkladnějším představitelem začínající integrace Španělů do Bundesligy. Po příchodu Pepe Guardioly, se do Allianz Areny za nedlouho stěhoval z Barcelony i Thiago Alcantara, který tak v týmu doplnil Javiho Martinéze. Alcantara byl pro mnohé jen dalším hráčem do počtu už tak širokého a kvalitou překypujícího kádru a tudíž zbytečným nákupem. Guardiola ale na svého favorita nedá dopustit a určitý čas mu na hřišti dopřává, i když to žádná sláva není. 22letý Alcantara je dostatečně talentovaný na to, aby si postupně našel své místo v sestavě a stal se klíčovým hráčem. Faktem ale je, že v tvrdé konkurenci Bayernu to bude mít velmi těžké, jelikož mnozí o něm tvrdí, že je přeceňovaný a jeho schopnostem nevěří. Stále má však čas a navíc je to Španěl, takže lze očekávat, že se rozhodně neztratí, a kdyby mu v Německu pšenka po boku světových hvězd přeci jen nevykvetla, prosadí se jistojistě jinde.

Není to tak dlouho, co si Bayern pořídil Javiho Martinéze. Jeho transfer z Athlética Bilbao v roce 2012 rozhodně nebyl levnou záležitostí, ovšem tento defenzivněji laděný, pracovitý a fyzicky dobře vybavený středopolař má skvělé čtení hry a výborně se hodí na černou práci, kterou si v Bayernu velice cení. Je dalším příkladem toho, jak se dá technika a inteligence skloubit dohromady s defenzivní činností, což u Španělů po vzoru Xabi Alonsa, Artety nebo třeba Sergia Busquetse, zase tak častý jev není.

Výjimkou v Německu je Borrusie Dortmund, která se nám snaží říct, že k úspěchu Španěly nepotřebujete. Jenže je to opravdu tak? Jurgen Klopp při budování svého mistrovského týmu opomněl začlenit do mužstva španělskou krev a dost možná, že v důležitých zápasech se mu to stalo osudným. Klopp ovšem klade důraz na německé fotbalisty, na mládí a na talent a z neznámých hráčů dokáže dostat maximum a udělat z nich hvězdy. Místo Španělů měl na pozici špílmachra v týmu Kagawu a Götzeho nyní je to třeba Mchitarjan či Aubameyang. Klopp si vždycky našel cestu a vypomáhá si po svém, nicméně je zřejmé, že by mu nezaškodilo, kdyby si nějakého mladého neznámého Španěla vyhlédl a zapracoval jej do svého systému, který mu v této sezóně přestává fungovat.

 

A jako poslední nás bude zajímat Itálie. Na Apeninském poloostrově podobně jako v Německu, Španělů moc nenajdeme a staví se zde hlavně na domácích fotbalistech a pak také na Jihoameričanech.

 

V Juventusu Turín nyní vládne pevnou rukou Antonio Conte, v jehož týmu najdete hned několik reprezentantů Squadry azzury a sám italský kouč si na nich zakládá, takže si k tělu jen těžko pustí nějakého cizince, a když se tak stane, musí být bezpečně přesvědčen o jeho kvalitách a přínosu pro tým. Požadavky a nároky jsou vysoké, avšak pár krajánků tu samozřejmě najdeme, byť jich opravdu moc není. V útoku řádí trio Vučinič, Tévez a Llorente, v záloze najdeme Francouze Pogbu a především Chilana Arturo Vidala, jenž se v Juventusu vypracoval v hráče světové extra třídy a je motorem zálohy. Je to ale také ghanský křídelní Asamoah, jenž oddaně a s ohromnou energií brousí levou lajnu hřiště. No a v obraně je to třeba Švýcar Lichtsteiner nebo Uruguayec Cáceres. Jinak je ale kolonie cizinců v Juventusu malá a preferováni tu jsou výhradně Italové.

 

To třeba v Neapoli je s příchodem Rafaela Benitéze situace jiná a tento celek je v italské Serii A na Španěly nejbohatší ze všech. Kromě Pepe Reiny tu najdeme také Raula Albiola nebo Callejona, které si sem Benitéz přivedl. Cílovou skupinu středního záložníka tu hledáme marně, ovšem jak vidno, i zde začíná mít kvalita španělských hráčů svou váhu.

 

Vcelku zajímavé je, že ani jeden z milánských celků, tedy v AC ani Interu a dokonce ani v obou předních týmech z hlavního města Říma, čili AS a Laziu, není po Španělech ani vidu ani slechu, vyjma mladičkého 18letého útočníka se senegalskými kořeny Balde Diao Keity z Lazia Řím.

 

Ve Fiorentině to jsou třeba stárnoucí Juaquín , a o něco méně zkušenější Borja Valero, jehož vychoval Real Madrid, ale prošel si i týmy Mallorcy, či West Bromwiche Albion a naposledy byl oporou Villarrealu. Brzy 31letý Valero má na kontě sice jen 26 minut za španělskou reprezentaci, ale za svou kariéru nasbíral už tolik zkušeností, že je nyní klíčovým a nevytěžovanějším hráčem v týmu Fialek. Jeho kvalita, góly a schopnosti nejsou moc na očích, a proto není toto jméno tolik známé, ovšem nemusí to dlouho trvat, a vše se může změnit. Valero umí ze své pozice skvěle dirigovat hru, zakládat akce a je mozkem zálohy. V toskánském celku je nad míru spokojen a v nejbližší době by měl prodloužit smlouvu, avšak v minulosti se o něho zajímaly kluby jako Real Madrid, Barcelona či Tottenham Hotspur. Jeho negativní stránkou je v současnosti pouze věk, který mu už moc vyhlídek na lepší angažmá neposkytuje.

A tím v podstatě končí naše sondování španělských středních záložníku v předních klubech Evropy. Z výše uvedeného byla s United spojována jména Alcantara, Herrera, ale hlavně Fabregas, za kterého Manchester United předložil Barceloně oficiální nabídku, jenž byla odmítnuta. Nově se mluví o Matovi a také o Kokém z Athlética Madrid. Španělé jsou žádaným zbožím a na nějaký čas ještě budou, jelikož jejich herní styl se mnoha týmům velmi hodí a jejich líheň se zdá být nevyčerpatelná a ve Španělsku nyní těží z poctivé a trpělivé práce s mládeží a výchovy talentů, která se jim mnohonásobně vrací. Deset let zpátky by si asi jen málokdo tipl, že Španělé budou dnes kralovat fotbalovému  světu, který jim bude ležet u nohou. Případné další úspěchy na mezinárodních turnajích by pak jejich už tak dominantní postavení ještě více upevnily.

 

Dost možná se ale vše změní už na letošním světovém šampionátu v Brazílii, kde může jejich současné generaci hráčů odzvonit a na scéně se objeví nový styl a zazáří se nové tváře. Ale silně o tom pochybuji, jelikož Španělé položili základy velmi pevně a velmi hluboko a z trůnu se jen tak sesadit nenechají.

 

Co říci závěrem?

 

Podle mě by zkrátka United měli udělat trochu podivnou věc a pořídit si do zálohy Španěla. Ani Brazilce, Argentínce nebo podobnou národnost, ale konkrétně Španěla. Pomoci k tomu by mohl třeba i David de Gea, jenž by mohl ukázat svým krajanům cestu na Old Trafford. Stačí opravdu jen jeden hráč, který by pozitivně ovlivnil naši stále dosti statickou záložní řadu. Tuto roli jsme čekali jednak od Cleverleyho, který však zřejmě nikdy nebude patřit ke středopolařům světové třídy či rozdílovým hráčů a jednak od Kagawy, který ale zatím nepotvrdil přívlastek světového hráče a spíše se veze s týmem, jenž nadále stojí hlavně na útočníku Waynu Rooneym.

 

V létě se od Davida Moyese očekává počátek přebudovávání kádru. Moyes nyní připravuje půdu a analyzuje situaci v mužstvu, aby mohl v létě naplno rozjet své plány, přivedl si do týmu posily a s přebytečnými či nepotřebnými hráči se rozloučil. Tento proces neproběhne naráz, ale postupně a až Moyes uvidí, že jedna věc funguje, bude moci pracovat na dalších změnách. Averze na Španěly se stala jakýmsi komplexem, ovšem nyní nastává chvíle, která může být rozhodující.

Asi to zní opravdu divně, ale za sebe prostě Moyesovi radím – kup do zálohy Španěla! Kokého, Matu nebo někoho jiného, na tom už nesejde. Ale zkrátka si myslím, že tento element nám v mužstvu chybí.


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!