Hernándezovy statistiky za Mexiko – fenomenální

13

V době svého přestupu z mexického klubu Guadalajara Chivas do Manchesteru United za 6 milionů liber byl Javier Hernández absolutně neznámým fotbalistou. Nedlouho po tomto přestupu se konal světový šampionát, na který také odcestoval tehdy ještě dvaadvacetiletý mladíček, aby mohl odpovědět na zvídavé otázky fanoušků Rudých ďáblů, „koho že jsme to vlastně koupili?“.

 

Poprvé jsme jej v akci mohli spatřit v třiasedmdesáté minutě zápasu Mexika s Jihoafrickou republikou, jež skončil remízou v poměru 1:1, když byl jako náhradník poslán na hřiště výměnou za Guillerma Franka. Následující zápas přišel na hřiště o poznání dříve, a to v 55. minutě zápasu proti Francii za nerozhodného výsledku 0:0. O necelých deset minut později poslal Chicharito Mexičany do vedení. Na první pohled se zdálo, že při zpracování míče stál Javier v minimálně pětimetrovém ofsajdu, ale opakovaný záběr jasně ukázal, že mladý Mexičan v postavení mimu hru rozhodně nebyl. Prostor, jenž získal při překonání ofsajdové pasti francouzské obrany, zužitkoval ke zdolání brankáře Llorise hokejovým blafákem. Proti Francii skóroval na Mistrovství světa v roce 1954 také jeho děda Tomás Balcázar.

 

V posledním zápase základních skupin narazilo Mexiko na výběr Uruguaje a i přes prohru 0:1 dokázalo postoupit do vyřazovací fáze turnaje, přičemž Chicharito v tomto zápase odehrál posledních třicet minut. V osmifinále narazili Mexičané na favorizovaný tým Argentiny a Javier Hernández poprvé na turnaji nastoupil v základní sestavě. Tento trenérův tah byl více než úspěšný, jelikož to byl právě Chicharito, kdo zaznamenal jediný gól Mexika.

 

Před světovým šampionátem měl Javier na svém kontě pouhých pět branek. Všechny navíc padly v přátelských zápasech a to proti Holandsku, Bolívii, Gambii, Jižní Koreji a Novém Zélandu. Po šampionátu v roce 2010 je Hernández absolutně k nezastavení.

 

Následující léto vyhrálo Mexiko CONCACAF (severoamerická obdoba EURA) a Chicharito se stal se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje. V základní skupině dokázali fotbalisté Mexika vyhrát všechny tři zápasy, když nedali nejmenší šanci výběrům Kuby, El Salvadoru a Kosta Riky. Ve čtvrtfinále zvítězili nad Guatemalou v poměru 2:1, přičemž vítězný gól vstřelil právě útočník Rudých ďáblů. V semifinále odklidili z cesty také Honduras (2:0, Chicharito vstřelil první gól zápasu) a ve finále nedali šanci před více než devadesáti tisíci fanoušky výběru USA. Své severní sousedy dokázali porazit v poměru 4:2.

 

Momentálně, nyní už pětadvacetiletý fotbalista, reprezentuje Mexiko na Konfederačním poháru FIFA, na kterém se už také zapsal do listiny střelců, když dokázal proměnit penaltu v zápase proti Itálii. Povedlo se už mu tak vstřelit branku fotbalovým velmocím, jako jsou Brazílie, Španělsko, Argentina, Holandsko, Francie a výše zmíněná Itálie.

 

Proměněná penalta znamenala jeho už třiatřicátou branku, čímž se zařadil na celkové páté místo tabulky střelců napříč celou historií Mexika. Pokud se mu podaří vstřelit ještě dvě branky, dostane se na úroveň Luise Hernándeze a Carlose Hermisilla (oba jsou už ve fotbalovém důchodu). Šest branek jej dělí od mexické legendy Cuathémoca Blanka (taktéž ve fotbalovém důchodu) a třináct gólů mu chybí na vyrovnání rekordu Jareda Borgettiho, jenž s fotbalem skončil v roce 2008.

 

Vzhledem k faktu, že všichni výše zmínění střelci už fotbal aktivně nehrají, má Hernández titul pro nejlepšího střelce v historii Mexika čistě ve svých rukou.

 

Pokud srovnáme Chicharitovy statistiky v dresu Mexika s reprezentačními statistikami dalších světových útočníků, dobereme se k velmi zajímavému výsledku.

 

 

Zdroj: therepublikofmancunia.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokNani sa stále rozhoduje o svojej budúcnosti v United
Ďalší článokRobin van Persie sumarizuje uplynulú sezónu
United fandím od finále z roku 1999, kdy jsem ale ještě neměl moc ponětí o Manchesteru, nicméně se to od této chvíle i s přispěním PC hry Premier Manager 99 začalo měnit. Podstatným důvodem pak byla také přítomnost Davida Beckhama v týmu, kterého jsem začal sledovat v době, kdy si sáhl na samotné dno – tedy vyloučení na MS v roce 1998 – po kterém jej lynčovala celá Anglie. Po jeho odchodu jsem si však našel svého nového favorita, a to Oleho Gunnara Solskjaera (odtud nick).


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!