Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Redaktorské správy

Giggs vyzpovídán Nevillem

Hrající legenda Manchesteru United Ryan Giggs odpovídá v tomto velké interview na otázky svého bývalého spoluhráče a kamaráda Garyho Nevilla. 

 

Jak se cítíš po zápase s Realem? Má na tebe utkání stále nějaký vliv?

Jo, jak psychický, tak i fyzický. Na důležitý zápas se připravujete, ale později nespíte, ani nejíte pořádně. Takže to utkání má stále na mě vliv. Je to věc, která se změnila po mých 30. narozeninách, a to ta že se ze zápasů zotavuji delší dobu.

 

Jak ti dlouho trvá, než se dáš po zápase do pořádku? Když ti bylo sedmnáct let, mohlo to trvat dva dny. Jak to je teď?

Myslím, že po velkém zápasu na evropské scéně to trvá čtyři nebo pět dnů. Dva dny po utkání nedělám vůbec nic. Další den se zotavuji tak, že jedu na kole, lehce se protáhnu, jdu na jógu a dám si potom ledovou lázeň. Druhý den bych nasedl jen na kolo na 20 minut a pak se prošel dlouhými kroky, abych dostal do nohou zase krev.

 

Kdy jsi se začal o sebe starat jinak – nabírání kondice, spaní odpoledne a podobné věci?

Myslím, že po třicítce. Evropské zápasy nebo obecně večerní duely vás vyždímaly, protože v noci nespíte. A čím jste starší, tím je to horší.

 

Před zápasem s Realem bylo v Manchesteru cítit, jak velké střetnutí to je. Jak jsi to vnímal ty ve srovnání se zápasy o 10 let dříve? Byl jsi uvolněnější? Nebo jsi měl pochybnosti, jak to dopadne?

Má kariéra měla tři fáze. V první fázi, když přijdete do týmu, nejste nervózní, jen chcete hrát. Od dvaceti začnete o zápasech a o tom, co je v sázce, přemýšlet daleko více . A potom ke konci kariéry, když jste zkušenější, si utkání užíváte daleko více a jste také uvolněnější. Takže i když jsem byl vzrušený, byl jsem naprosto v pohodě. Samozřejmě máte v sobě ten pocit, zvlášť po prvním zápase, kdy si říkáte: ´Jak to dopadne?´ Očekávání a nervy jsou potřeba. Nejste ale nervózní ze zápasu, jen z toho, co se stane.

Kdy jsi měl pocit, že bys mohl proti Realu nastoupit? Dal ti manažer najevo, že ti důvěřuje?

Pár dní před zápasem s Norwichem, kdy mi řekl, že mě nechá odpočívat, jsem si začal říkat: ´Dobře, nejspíš nastoupím proti Realu.´ Nevím, zda už měl jasno, ale jakmile jsem slyšel, že nebudu proti Norwichi hrát, mé myšlenkové pochody byly jasné: ´Budu hrát proti Realu a budu na utkání připraven.´

 

Měníš stravu, spánek, tréninky, když hraješ během týdne?

Samozřejmě. Okamžitě jdu za Mickem Phelanem a Tonym Strudwickem, sportovním lékařem. Vím přibližně, co je pro mě nejlepší, a pohovořím s nimi. S týmem jsem trénoval v pátek, přišel jsem v sobotu, ale připravoval jsem se jen s Tonym, takže jsem běhal sprinty, asi 45 minut nebo hodinu. Tvrdě, ale ne moc dlouho. V neděli jsem se jen rozcvičoval s týmem, který hrál v sobotu. Takže kolo, protažení a tak.

 

Po zápase byla atmosféra ponurná. Jaká je v tu chvíli tvoje role? Děláš něco jiného, mluvíš s hráči, pokoušíš se je pozvednout?

Jako zkušený hráč víte z dřívějška, jaké to je. Mnozí mladí hráči se zvednout neumí, ale musíte se rychle postavit na nohy, protože vás čeká další důležitý zápas, a to s Chelsea (rozhovor proběhl před nedělním duelem, pozn. redakce). Je to naše práce, abychom mladíčky povzbudili – to samé platí samozřejmě pro manažera a jeho tým. Neřekl jsem na prvním tréninku nic. Myslím, že jim musíte dát chvíli oddech. S nikým jsem individuálně moc nemluvil, jen s pár hráči, kteří si vedli dobře.

 

Šlo o mladší hráče? Odhaduji, že by jim to hrozně pomohlo v tom, aby přestali přemýšlet negativně.

Jasně, a proto se o to pokouším. Protože jako staršího hráče vás to bolí, ale dostanete se z toho rychleji. Už se díváte na větší obrázek, na nedělní duel s Chelsea. Mladší hráči mohou mít menší pochybnosti z toho, že jsme vypadli ze Champions League: ´Hrál jsem dobře nebo ne?´ Ale nebyl tam jediný hráč, který by hrál špatně. Předvedli jsme dobrý výkon. Vše bylo naprosto dokonalé, samozřejmě do vyloučení Naniho. Takže je důvod, abychom na sebe byli pyšní.

 

Necítil ses jinak vzhledem k tomu, že jsi v minulosti zažil nezdary, ovšem po špatných výkonech, kdežto tentokrát jste hráli dobře?

Ano, bylo to divné. Protože jsem se takhle zklamaný necítil už dlouho. Ale kdesi ve vaší hlavě máš tolik pozitiv, protože jsme hráli skvěle, místy jsme z Realu udělali obyčejný tým. Byl to výtečný výkon. Kontrolovali jsme utkání. Manažer vždycky o evropských zápasech říká: ´Dejte pozor, protože střecha může kdykoliv spadnout.´ A to se stalo, ale ne způsobem, po kterém můžeme vinit hráče, taktiku nebo výkon. Takže to bylo podivné. Byl jsem zticha, každý byl zničený. Byl to opravdu šok. Ale je tu hodně pozitiv, abychom se z toho dostali.

Kdy ses naposledy cítil tak zklamaný?

Loni po zápase se Sunderlandem.

 

Dostal jsi to v létě ze sebe?

Pokoušíte se o to, ale jedete na dovolenou, sníte a přemýšlíte, co byste udělali jinak. A pak se na to pokoušíte zapomenout, ale o měsíc později to vysílají na Sky Sports a už je to zase ve vás. Byl jsem z toho špatný.

 

Hned po vyloučení Naniho ses pokoušel vyburcovat diváky. Samozřejmě jsi srdcař, ale velmi zřídkakdy ukazuješ takové emoce.

Nikdy jsem to ještě neudělal! Myslím, že jsem byl naštvaný a samozřejmě jsem se to snažil dostat ze sebe. Byl jsem napumpovaný. Diváci byli neskuteční, chtěl jsem je povzbudit a jen se snažil najít recept, jak nám pomoct. Neplánoval jsem to.  Byla to jedna z těch speciálních nocí, kdy děláte něco, co nikdy ne. Stalo se.

 

Když rozhodčí vytáhl červenou kartu…

Šel jsem nejprve říct Nanimu, aby se díval na míč. Vrátil jsem se do své pozice na kraj vápna, protože měli přímý kop. Ve skutečnosti jsem zíral, když rozhodčí vytasil červenou kartu. Nikdy jsem nezažil takový šok, protože jsem to neočekával. A nikdy jsem neviděl stadion v takovém šoku.

 

Chodil jsem na Old Trafford od pěti let a nikdy jsem neviděl takovou atmosféru, protože se nikdo nehněval, ani nebylo nic slyšet. Všichni byli udiveni. Celých deset minut byl každý člověk v šoku.

Tak to bylo, ale jediné, na co jsem mohl myslet, bylo: ´Dobře, pojďme se o to pokusit a zůstaňme kompaktní. Pojďme se zkusit přes to dostat.´ Myslím, že se to dařilo. Ale o gólu nelze nic říct, byla to paráda od Luka Modriče. V deseti toho moc udělat nemůžete. Michael Carrick byl v zadní čtyřce a musel vyjít k Modričovi, pokusit se mu zabránit, ale kdybychom byli v jedenácti, stál by tam. Byla to ohromná střela.

 

Jak dlouho trvalo, než jste v kabině promluvili?

Bylo tam ticho. Dvakrát nebo třikrát jsem chtěl říct něco ve smyslu, ať vyhrajeme FA Cup nebo ligu, ale nakonec jsem nic neříkal. Seděl jsem tam deset minut. Byl to tichý moment. Když prohrajete ve finále Champions League nebo to dopadne jako loni se Sunderlandem, je to horší, protože po tom už nic není. Když prohrajete zápas nebo nehrajete dobře, nemůžete se dočkat na další zápas, protože to zklamání brzy zmizí.

 

V posledních pěti nebo šesti týdnech jste se na zápas hodně soustředili, nemluvilo se o ničem jiném. Říkali jste si, aby se neopakovalo zklamání z minulé sezóny po gólu Agüera?

Když jsem odehrál první plnou sezonu, ztratili jsme titul, proto jsme nechtěli, aby se to v další sezoně opakovalo. Nechcete sedět v šatně tak, jako v Sunderlandu a cítit se tak špatně. Takže jste odhodlaní, aby se to už neopakovalo. Ale jsou tam i další věci; hráči jsou v dobré formě a vy máte z čeho vybírat. Tréninky jsou tak tvrdé jako zápasy. V pátek ráno je to 10 na 10, oba týmy jsou hrozně silné. Hráči jsou čerství, jsou ve formě, proto musí být pro manažera noční můrou, jaký vybrat tým.

Přemýšlíš v tomto věku o tom, že je vše rychlejší?

Pokud hraji nalevo proti Rafaelovi…

 

(smích) Stahuješ se do středu?

Právě že jo! Tom Cleverley a Carra mi ve středu říkají: ´Co tady děláš?´ Takže se k nim jen schovávám.

 

Musíš se občas na trénincích o sebe starat?

Jasně. Musíš. Tréninky jsou těžké. Hrajete nalevo proti Valenciovi nebo Rafaelovi. Kdy proti takovým hraješ v Premier League? Kdo je tak intenzivní jako tito dva? Takže jen uskakuji. Vždyť víš, jaký jsem, pokud mi někdo vezme míč. To pak říkám: ´Tohle dělat nemůžeš!´

 

(smích) Vytřeštěné oči!

Přesně tak. Pak jdete také do soubojů a stupňuje se to. Je to přirozené.

 

Pamatuji si jasně, že jsem věděl, kdy mám skončit. Byl to zápas s West Bromem na Nový rok. Kde je tvůj podobný moment? Co tě zastaví?

 

Když přestanu ovlivňovat zápasy a přestanu týmu pomáhat. Musím být opatrný. Mluvíš o momentu s West Bromem, ale já takových momentů měl už pár…

 

Opravdu?

Letos proti Kluži, proti Tottenhamu doma. Tým byl strašný, ale já byl také hrozný. S Kluží jsem byl v šoku. Jakmile se dostanu do rytmu, a to je obvykle kolem Vánoc, když začíná být chladněji, zápasů se hraje víc a většina hráčů naopak začíná kolísat, tak já jsem na vrcholu. A manažer ví, kdy mě využít.

 

Jak to celkově zvládáš? Posloucháš média i lidi, jak spekulují, kdy skončíš.

Nemá to na mě vůbec vliv. Dříve jo, když jste mladí.

 

V jakém bodu se to změnilo?

Dobře, přelomový rok byl v tomto aspektu rok 2003, kdy jsem byl kritizovaný. Jen po pár zápasech. Myslím, že to bylo trochu přehnané. Mírně mě to ovlivnilo, ale byl jsem překvapen, jak jsem se přes to dostal. Bylo to něco ve smyslu: ´No není to tak špatné ne? Na tom opravdu nezáleží.´

 

Na začátku sezony jsi měl pochybnosti. O čem jsi přemýšlel v tu dobu?

Mé myšlení je: ´Co hodlám udělat?´

A co děláš?

Jsou to jen stupidní věci, říkám si: ´Dobře, nevezmu si máslo. Hodlám jít do postele o hodinu dřív. Ujistím se, že po každém tréninku půjdu domů odpočívat. Zaběhám si o něco více.´ Samozřejmě bez alkoholu. Nemám s váhou problémy, ale ujistím se, abych nejedl pozdě v noci. Je to o ujištění se, že jsem na tom fyzicky dobře, protože psychicky jsem v pořádku.

 

Znamená pro tebe něco, že jsi odehrál 1000 zápasů?

Nechci, aby to znělo neuctivě, že na tom nezáleží (smích), ale ne, kdepak. Až skončím, budu na sebe hrdý, že jsem tolik zápasů odehrál, ale to vše je vybudované. Chtěl jsem se přes to pouze dostat. Nemá to pro mě význam.

 

Udělal sis trenérskou licenci, teď pracuješ na profesionální, takže kde se vidíš v dalších třech letech? Trénování?

Myslím, že jo. Proto si to dělám, abych se připravil co nejlépe. Jako fotbalista se moc dopředu nedíváte. Takže až skončím, budu muset své myšlenkové pochody změnit. Budu si muset sám sobě říct: ´Kde chceš být za dva tři roky?´

 

Práce v Man United je samozřejmě vysněná. Nechci to přehánět, ale může být pro Ryana Giggse jiná práce v klubu než ho manažerovat?

Myslím, že jo. Mluvili jsme o tom na kurzu, že teoreticky chcete získávat zkušenosti dva nebo tři roky trénováním, organizováním. To je vaše učební doba. Ale možná skončím a dostanu slušnou nabídku na manažerskou pozici.

 

Vzal bys to?

No, než takovou nabídku dostanete, nevíte a neznáte vaše alternativy. V ideálním případě se chcete učit jako fotbalista, který se dostává do prvního týmu.

Změnili se mladí fotbalisté za posledních 20 let?

Ano, jsou jiní. Jsou daleko silnější.

 

To je dobře nebo špatně?

Dobře, jsou to stále slušní chlapci, kteří se chtějí zlepšovat. Ale negativní je, že jestli chtějí získat nejlepší kontrakt, získají ho už v brzkém věku. V tomhle prostředí s tím nelze nic dělat, protože mají moc.

 

Dá se s tím něco dělat?

Myslím, že jo. Ale dělám to jinou cestou. Raději než je vzít stranou a říct: ´Co to děláš? Podepiš kontrakt,´ bych říkal: ´Kdo si myslíš, že tě koupí? Kam bys odcházel?´  Dívat se jim přímo do tváře a pak se usmát a odejít. Mají pak brouka v hlavě. Lepší než jim přímo říct, že jinde to nebude lepší než zde.

 

Řekl bych, že když jsme vyrůstali – ty, já Scholesy, Becks, bratr Phil a Nicky Butt – že jsme byli dobří kamarádi. Ale když tři z nás odešli, byli jsme si bližší. Asi jste si teď se Scholesym bližší, než jste byli, je to tak?

Jasně, v mladém věku jsem si byl blízký s Nickym a ty s Becksem, zatímco Phil se Scholesym. Pokud nás někdo rozděloval na páry, tak to bylo takhle. Ale jak říkáš, vztahy se rozvíjely a čím jsme byli starší, tím jsme si byli ještě bližší.

 

Oba jsme se stěhovali v roce 2004 do stejného bytu. Jezdili jsme společně autem na zápasy, proto jsme mimo fotbal spolu trávili více času.

A ty jsi relaxoval daleko častěji! Rád jsi chodil ven a popíjel.

 

Když jsi přišel do týmu, bylo ve zvyku chodit po zápase na skleničku…

Když jsem byl v prvním týmu, chodilo se ven po každém zápase. Hrálo se v sobotu, takže se chodilo ven v sobotu večer.

 

Kolikrát by sis mohl vyjít v porovnání s dobou, kdy ti bylo 20?

Vůbec! Jednou za dva měsíce.

 

Takže asi čtyřikrát za sezonu?

Jo, šel jsem ve středu a měl jsem tři skleničky vína. Naposledy jsem měl alkohol na vánočním večírku, tedy 20. prosince.

 

Takže teď jsi šel ven, protože jsi potřeboval všechno hodit za hlavu?

Jasně, neplánoval jsem to. Šel jsem s několika kamarády na oběd. Dali jsme si sklenku vína a pak se rozhodl, že si dám ještě pár. Byl jsem doma v půl sedmé večer, vyšli jsme asi v půl třetí. Někdy potřebujete hodit myšlenky za hlavu.

 

Proč si myslíš, že více hráčů nehrálo tak dlouho jako ty?

Nevím. Myslím, že hodně věcí hraje v můj prospěch. Pokud bych hrál v jiném klubu, dokázal bych to? Upřímně nevím. Moc věcí mi tu pomáhá. Je tu skvělé zázemí, tréninky každý den, nestěhoval jsem se, mám stejného manažera, jsem v Man United, kde máme dobré hráče a nehraji tedy každý týden. Rychle jsem si zvykl, že nehraji každý týden, kdežto ostatní ne.

 

Dosáhl jsi téměř všeho. Co by pro tebe bylo úspěchem v dalších 30 nebo 40 letech? Co by tě uspokojilo?

Nemyslím, že by bylo něco, co by bylo konečným cílem. Během kariéry nenastal žádný konec, protože jsem usiloval o další věci. Slýcháváte hráče, kteří si stěžují, že jim hraní chybí, ale já se na to i těším. A nepociťuji zatím žádné zklamání. Víte, mám přátele, kteří mi mohou pomoct, i když třeba neví, jak se cítím. Avšak rozumí mi, jelikož jsou fanoušci United. Já ale byl zklamaný a to ovlivní vaši náladu tak na 2-3 dny. Tyhle stavy mi chybět opravdu nebudou. Také mi nebude chybět tvrdá příprava, odříkání si požitků. Můj kluk například občas přijde za mnou a chce si zahrát fotbálek. Já mu ale bohužel musím říct: ´Bohužel nemůžu, musím relaxovat.´ Proto se také těším na konec, i kvůli těmhle relativním drobnostem. Věřím, že budu mít co dělat i po ukončení kariéry. Že něco přijde. Ale co to bude, to opravdu nevím.

 

 

Článek převzat z premierleague.cz

zdroj: dailymail.co.uk


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!