Budou United slavit stejně jako v 1999?

27

Psal se konec března roku 1999 a z pouhých, tiše vyslovovaných přání na zisk tří trofejí, se stávala čím dál hlasitější debata, která se šířila skrz zdi Old Traffordu. Byl to měsíc, ve kterém začali v dosažení historického počinu všichni věřit.

Nicméně byl to tehdy ještě „pouze“ Alex Ferguson, který o treblu nechtěl slyšet a jeho dosažení považoval za nemožné. Vše se ale změnilo během osmnácti dnů, po kterých už nikdo na Old Traffordu ani v médiích nemluvil o ničem jiném.

 

Dvě výhry v Premier League proti Newcastlu United a Evertonu pomohly Rudým ďáblům udržet krok v této soutěži s Arsenalem, Chelsea byla vyřazena ve čtvrtfinále FA Cupu na domácím hřišti, když úvodní zápas na Old Traffordu skončil remízou a stejně tak ve čtvrtfinále skončil v Lize mistrů i Inter Milán. Nemožné se stávalo skutečností.

 

Uběhlo čtrnáct let, a zatímco současní svěřenci Sira Alexe Fergusona, se snaží být k celé věci pokorní, fanoušci a média cedí skrz zuby budoucí úspěšné scénáře.

 

Letošní březen začíná pro Manchester United sobotním, domácím zápasem s Norwichem, následovaným úterním soubojem s Realem Madrid. Tento měsíc také zahrnuje střetnutí s Chelsea v rámci FA Cupu. Jak moc se podobá současný tým United s tím, který v roce 1999 přepsal historii? Oba týmy zhodnotil a srovnal reportér deníku M.E.N. Stuart Mathieson.

 

Obrana

1999 – 9/10

2013 – 7/10

 

V roce 1999 Fergie preferoval, místo rotačního systému, jeho pravý opak, když z 59 soutěžních zápasů odehráli hned dva hráči více než padesát střetnutí. Peter Schmeichel byl v bráně neodmyslitelnou součástí sestavy, když ve třech soutěžích odchytal dohromady pětapadesát zápasů. Na pravé straně hřiště byl do základní sestavy doslova přikován Gary Neville, když odehrál pouze o dvě utkání méně než dánský brankář. Zbylých šest zápasů neodehrál z důvodu drobných zranění nebo karetních trestů.

 

Ve středu obrany kraloval Jaap Stam, jenž na této pozici odehrál hned 49 utkání. Tohoto holandského stopera následoval Dennis Irwin se čtyřiačtyřiceti starty. Tato čtveřice byla stabilní, jediným postem, který neměl nastálo předplacený žádný hráč, byla pozice vedle Jaapa Stama. O tu se střídavě dělili Henning Berg s Ronnym Johnsenem, dle momentálního zdravotního stavu těchto hráčů.

 

Stále stejné složení obrany vyústilo ve stabilní výkonnost obranné řady, což později znamenalo také dvaadvacet čistých kont. Dnešní obranná pětice by se musela omnoho zlepšit, aby se přiblížila k tehdejší obranné řadě, když doposud získala čistých kont pouze deset. Individuálně jsou však přesto současní hráči výkonnostně srovnatelní s jejich předchůdci z roku 1999.

 

Co se konkrétně týče brankářů, není pochyb o tom, že byl tehdy Schmeichel o velký kus před De Geou. Mladý Španěl jednoduše nemá zkušenosti, kterými disponoval urostlý Dán. Před čtrnácti lety bylo jasné, že jedničkou v bráně je Schmeichel, a že Rayomond van Der Gouw se musí spokojit s lavičkou náhradníků. Tuto sezonu, alespoň z jejího počátku, nebylo vůbec zřejmé, který z brankářů je na tomto postu jedničkou. Postupem času však souboj mezi De Geou a Andersem Lindegaardem vykrystalizoval v pravděpodobné vítězství výše zmíněného Španěla.

 

 

Že Rafael není Gary Neville, je také každému jasné, přesto se však mladý Brazilec bývalému anglickému reprezentantovi mílovými kroky přibližuje a pravděpodobně je jen otázka času, kdy ho také překoná. Patrice Evra získal po výkonech z minulé sezony novou výzvu v podobě Alexandera Buttnera, což Francouzovi očividně prospělo, stále mu však do výkonů Dennise Irwina něco schází. Rio Ferdinand, Nemanja Vidič, Jonny Evans a Chris Smalling, všichni tito hráči by se mohli bez jakýchkoliv debat stát Stamovými parťáky.

 

Vidič, Smalling, ale také Evans trpěli tuto sezonu několika zraněními, a tak se spolehlivým členem obranné řady stal pouze Rio Ferdinand. Všechna tato zranění zapříčinila špatnou souhru mezi zmíněnými hráči, která pak častokrát vedla k hloupým gólům. Bylo by přehnané tvrdit, že v roce 1999 všechny soutěže vyhrála obrana, nicméně se bezpochyby stala důležitou součástí tehdejšího týmu.

 

Záloha

1999- 9/10

2013 – 8/10

 

Současní hráči záložní řady znamenají pro fanoušky Rudých ďáblů velké problémy. Všem na Old Traffordu může být následující tvrzení proti srsti, ale je to právě někdo jako Yaya Touré, kdo v současném kádru United chybí. V roce 1999 byl motorem celého týmu kapitán Roy Keane. Ir byl nenahraditelným hráčem, kterého United všichni záviděli.

 

Na pravé straně, stejně jako v obranné řadě Gary Neville, kraloval David Beckham, jenž se s dvaapadesáti starty stal bezproblémovým nahrávačem. Stejný počet startů získal také Keane, který ale bohužel kvůli kartám nemohl nastoupit v památném finále Ligy mistrů v Barceloně. Ale kdo by mohl zapomenout na životní výkon a nesobecké představení v semifinále této soutěže v Turínu proti Juventusu? Tohle je zkrátka přesně ten typ hráče, který současnému výběru chybí.

 

Paul Scholes a Nicky Butt si místo vedle Roy Keana rozdělili v závislosti na formě a kondici, přičemž ryšavý záložník se tenkrát spoléhal především na svůj fotbalový um, zatímco Butt na svou pracovitost a dynamičnost.

 

Ryan Giggs kvůli zranění kotníku odehrál v památné sezoně „pouhých“ pětatřicet střetnutí, přesto se však levá strana hřiště nestala achillovou patou United, když jako záskok za Velšana figuroval Švéd Jesper Blomquist. Současná záložní řada je přesto jednoznačně ve výhodě oproti té tehdejší, a to v počtu členů, s čímž souvisí také přínos univerzálního Phila Jonese, který, jak jsme se mohli přesvědčit, nemá problém s osobní obranou na kteréhokoliv fotbalistu zvučnějšího jména.

 

Co se týče srovnání jednotlivých členů, tak dvojici Giggs – Scholes můžeme přeskočit, jelikož porovnání jejich výkonů, vzhledem k jejich věku, by bylo nevhodné (ačkoliv jsou to právě Velšanovy výkony, které se staly v posledních dnech terčem pochval).

 

Na křídlech v nynějším kádru operují především Antonio Valencia, jehož výkony jsou ale na míle vzdálené těm, díky kterým získal ocenění pro hráče roku, a Nani s Ashleym Youngem, které však po velkou část sezony zužovala zranění.

 

Anderson, Tom Cleverley a Shinji Kagawa už předvedli, proč jsou členy United, ani jeden z tohoto tria však nedosahuje konstantních výkonů, které by Fergieho stoprocentně přesvědčily v permanentní nasazování do zápasů.

 

Jediný Michael Carrick se může z celé záložní řady touto důvěrou pyšnit. Pouze tomuto Angličanovi se rotační systém vyhýbá jako čert kříži, což si také náramně užívá. Za jeho výkony jej odměnil jak Sir Alex Ferguson, který oznámil, že letošní sezona je jeho nejlepší od jeho příchodu na Old Trafford, tak také fanoušci, kteří až po dlouhých šesti a půl letech složili pro tohoto defenzivního záložníka chorál. Přesto se však význam Carricka pro hru United nedá s tím Keanovým měřit.

 

Útok

1999- 9/10

2013 – 8/10

 

Andy Cole a Dwight Yorke vyděsili v roce 1999 Evropu k smrti a obrany Premier League jakbysmet. Stejnou úlohu však v letošním kádru sám zastává Robin van Persie, nicméně žádná jiná dvojice, natožpak samotný hráč, se nemůže s tehdejším duem, jehož chemie byla na takové úrovni, že vyprodukovala třiapadesát branek, měřit.

 

V letošní sezoně Premier League značka RVP vsítila už devatenáct branek, což zajistilo Rudým ďáblům hned dvaadvacet bodů. Spolu s Rooneym vytvořili duo, které až do Waynova zranění kolene, nápadně připomínalo to z roku 1999. Pokud bude anglický útočník nastupovat do zápasů jako na běžícím páse, není pochyb o tom, že jeho forma spolu s gólovým přínosem půjdou nahoru, z čehož bude pochopitelně těžit také holandský útočník. Na anglo-holandskou spolupráci se pak při vidině treblu spoléhá pochopitelně nejvíce.

 

Paradoxně se v roce 1999 stali nesmrtelnými náhradníci Teddy Sheringham a Ole Solskjaer, kteří rozhodli finále Ligy mistrů způsobem do té doby, ale ani poté, nevídaným.

 

Javier Hernández a Danny Welbeck jsou věrnými kopiemi dvou výše zmíněných hrdinů. Mexičan vstřelil doposud ve třech nejvýznamnějších soutěžích, tedy v Premier League, FA Cupu a Lize mistrů patnáct gólů, což je přesně stejný počet, kterým v historické sezoně disponoval ve stejný čas také „Babyfaced assasin“, Ole Gunnar Solskjaer.

 

Teddy Sheringham nastoupil v probírané sezoně tohoto času pouze jedenáctkrát v základní sestavě a patnáctkrát coby náhradník. Jak už bylo ale zmíněno, stal se právě on hrdinou, když vstřelil jeden gól ve finále FA Cupu a jeden pak v nastaveném čase na Nou Campu.

 

Welbeck má na svém kontě ve srovnatelné části sezony více startů než bývalý anglický reprezentant, stejně jako už se nyní stal hrdinou, a to když se jako jediný hráč United trefil do sítě Realu Madrid na Santiago Bernabeu v rámci osmifinále Ligy mistrů.

 

Přestože se současný útok „nepáruje“ tolik jako ten z roku 1999, jako celá čtveřice jsou si náramně podobní.

 

Celkem

1999 – 27/30

2013 – 23/30

 

 

Zdroj: manchestereveningnews.co.uk



ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokRobins ľutuje prestup do Norwichu
Ďalší článokRobben: „Van Persieho prestup do United ma neprekvapil“
United fandím od finále z roku 1999, kdy jsem ale ještě neměl moc ponětí o Manchesteru, nicméně se to od této chvíle i s přispěním PC hry Premier Manager 99 začalo měnit. Podstatným důvodem pak byla také přítomnost Davida Beckhama v týmu, kterého jsem začal sledovat v době, kdy si sáhl na samotné dno – tedy vyloučení na MS v roce 1998 – po kterém jej lynčovala celá Anglie. Po jeho odchodu jsem si však našel svého nového favorita, a to Oleho Gunnara Solskjaera (odtud nick).


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!