Jsou křídla alfou a omegou?

41

S konečným hvizdem sobotního zápasu na St. Mary´s Stadium, ve kterém byli hluční sousedé poraženi domácím Southamptonem 3:1, se rozplynuly všechny možnosti o rotaci kádru Manchesteru United pro následující zápas s Evertonem. Výhoda, kterou City Rudým ďáblům připravili na zlatém podnose, s sebou přinesla i velký tlak, kvůli němuž by nemusel být dvanáctibodový náskok realizován.

Na základě současných forem jednotlivých hráčů United by nejsilnější jedenáctka byla tvořena s největší pravděpodobností De Geou v bráně, Rafaelem a Evrou na stranách obrany, Evansem a jedním z dvojice Vidič – Ferdinand ve středu obrany, Carrickem a Cleverleym ve středu zálohy a Robinem van Persiem s Waynem Rooneym v útoku. Jak vidno, pouze na křídlech není jasné, kdo si své stálé místo vybojoval.

 

V zápase s Evertonem se těchto pozic ujali Antonio Valencia s Ryanem Giggsem a byl to právě Welšan, který otevřel skóre zápasu a zapsal se tak jako střelec ve všech třiadvaceti sezonách nejvyšší anglické soutěže, ve kterých nastoupil, čímž i zavřel ústa kritikům, jež ho od minulé sezony často napadali.

 

V porovnání s ostatními posty není u křídel jasná hierarchie. Zatímco u útočného čtyřlístku je zřejmé, kdo se zúčastní velkých zápasů, Giggs, Valencia, Nani, Kagawa a Young představují absolutně odlišné formy křídelní hry. Přestože v podstatě celý systém United je založen na hře ze široka, určit před zápasem složení těchto postů, je téměř nemožné. Pro Sira Alexe jsou přitom právě křídla odjakživa klíčovou složkou, zvláště pak, když jsou příležitostně podporovány Waynem Rooneym a především pak krajními obránci.

 

Stejnou situaci, jaká panuje v záloze Chelsea, nebo u Manciniho družiny na krajích obrany, musí řešit i boss United s křídly. Pro vývoj zápasu je však zásadní, kdo se za Rudé ďábly postaví ke krajům hrací plochy. Jednotliví hráči se zkrátka účastní konkrétních zápasů, dle taktiky, kterou Sir Alex naordinuje.

 

Zatímco jméno Valencii na soupisce napovídá, že se dočkáme klasické křídlení hry s náběhy jeho kolegy z obrany Rafaela, při Kagawovi můžeme naopak předpokládat zúžení hry do středu hřiště s držením míče na kopačkách a s chytrými, krátkými přihrávkami za obranu. Zatímco Nani svou hrou prostřednictvím driblingu a kliček hazarduje a balancuje na hranici geniality a zatracení, Giggsova hra je založena především na chytrém pohybu bez míče na úkor jeho držení. Nejzajímavější variantou je pak Ashley Young, jehož role se od jeho příchodu z Aston Villy docela změnila a nyní plní spíše roli moderněji založené, útočně laděné alternativy za Park Ji-Sunga.

 

Pravonohý Young, jež má tendenci se s míčem na noze stahovat do středu pole, je často, díky jeho pracovní morálce a vysokém levelu vytrvalosti, užíván jako komplement k útočně laděnému Patricu Evrovi, který má pro změnu tendenci k častému útočení.

 

Zatímco při víkendové výhře nad Evertonem a ve středečním zápase s Realem odpočíval, nyní už je fit a vzhledem k faktu, že byl nasazen do nedávných zápasů proti Manchesteru City, Chelsea nebo Liverpoolu, lze tvrdit, že je to právě tento Angličan, jež je dle Sira Alexe co do mentality stvořen pro velké zápasy. Jeho start proti Realu Madrid na Old Trafford se tak jeví jako velice pravděpodobný.

 

Co se týče pravé strany, je těžké na tomto postě vynechat Antonia Valenciu. Přestože jeho forma je na nejnižší úrovni od příchodu na Old Trafford, je to stále přítomnost tohoto silného, rychlého a v rámci bránění zodpovědného Ekvádorce, která dokáže vybičovat k lepším výkonům Brazilce Rafaela, jenž se tak může pouštět do útočných výletů. Spolu dokážou vytvořit pár, ve kterém dokáže v daných situacích zaskočit jeden za druhého a jejich výkony tak rostou ruku v ruce s přítomností druhého Jihoameričana.

 

Byť to byl Phil Jones, jenž slíznul všechnu smetanu ze zápasu s Evertonem za znemožnění Belgičana Fellainiho, velký podíl na bezzubosti Toffees měli právě dva výše zmínění Jihoameričané, kteří souboj na pravé straně hřiště proti Bainesovi a Pienaarovi rovněž vyhráli. Spolupráce Valencii a Rafaela se tak může stát pro zbytek sezony klíčovou.

 

Poslední alternativu na křídlo v týmu Rudých ďáblů představuje dvaadvacetiletý Angličan Danny Welbeck. Byť sám přiznal, že na této pozici hraje nerad a rozhodně je mu přednější post útočníka, je to právě tento mladík, který kombinuje všechny aspekty hry jednotlivých křídelníků. Za jeho schopnost presovat a zodpovědně dřít pro tým by se nemuseli stydět jak Antonia Valencia, tak Ashley Young, stejně jako s driblingem příliš nezaostává za Portugalcem Nanim. Že má vyvinutý smysl pro kombinaci jako japonský playmaker Kagawa, také potvrdil. Jedinou slabinou, v souvislosti s křídelní hrou, může být u tohoto anglického reprezentanta schopnost přesně nacentrovat. Nicméně všechny výše zmíněné klady dokázal odchovanec Manchesteru zužitkovat ve středečním zápase proti Realu Madrid, kde byl pravděpodobně nejlepším hráčem Rudých ďáblů v poli, což korunoval také vstřeleným gólem a dokázal tak zastínit jak své kolegy v útoku Rooneyho a van Persieho, tak konkurenta na kraji hřiště Kagawu.

 

Jakou kombinaci křídel preferujete vy?

 

Zdroj: cantheyscore.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokSir Alex: „Máme to na dosah“
Ďalší článokUnited potvrdil nárast ziskov
United fandím od finále z roku 1999, kdy jsem ale ještě neměl moc ponětí o Manchesteru, nicméně se to od této chvíle i s přispěním PC hry Premier Manager 99 začalo měnit. Podstatným důvodem pak byla také přítomnost Davida Beckhama v týmu, kterého jsem začal sledovat v době, kdy si sáhl na samotné dno – tedy vyloučení na MS v roce 1998 – po kterém jej lynčovala celá Anglie. Po jeho odchodu jsem si však našel svého nového favorita, a to Oleho Gunnara Solskjaera (odtud nick).


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!