Je Carrickův přínos konečně doceněn? (část 2.)

22

Tento příspěvek je pokračováním rozboru Carrickovy hry a jejího přínosu pro Manchester United.

 

Byla to jedna lavina protiútoků za druhou v podání Ronalda, Rooneyho a dalších, která charakterizovala v tehdejších letech United. Spojením tohoto faktoru s trpělivostí vznikl systém, který naháněl strach každé obraně. Zatímco ale Michaelovi spoluhráči vyhrávali individuální ocenění, ve statistikách pravidelně zaujímali přední pozice a plnili titulky novin, Carrick si v tichosti a preciznosti své vlastní dále dělal svou práci. Zápas co zápas plnil úlohu spojky mezi obranou a útokem.

 

Systém 4-2-3-1 pro Carricka znamená zásobovat útočný ctyřlístek přihrávkami tak, aby se už o zbytek mohli postarat oni. Nicméně kolegové tohoto středního záložníka přicházeli a odcházeli – Fletcher, Scholes, Giggs, Anderson, Hargreaves, Park – všichni tito hráči mají své kvality, ale žádný konzistenci svých výkonů alespoň z daleka podobnou té, kterou disponuje odchovanec akademie West Hamu.

 

Vše se ale vyvíjelo hladce, až do osudné květnové noci v Římě roku 2009. Jakákoliv snaha zálohy v podobě Anderson, Carrick, Giggs byla zneutralizována precizní hrou Barcelony, která se chystala dominovat světu. Carrick tuto noc popsal jako nejhorší v životě. „Ten zápas jsme prostě nebyli ničeho schopni, nešlo s tím nic dělat.“

Tento zápas poukázal na hlavní nedostatek v Carrickově hře – pod silným pressinkem se dopouští chyb, které navíc vedou k narušení jeho sebedůvěry – a nutno dodat, že pressink Barcelony byl absolutně fenomenální. Sir Alex si tak znovu musel pohrávat s myšlenkou nového rozestavení.

 

V následujících sezónách se United vrátili k tradičnímu rozestavení 4-4-2 s hráči jako Nani a Valencia na křídlech, což týmu poskytlo výhodu při hře z šířky. Nicméně očekávaný úspěch byl zbrzděn z důvodu přizpůsobování se nové taktice a začleňování nových hráčů do týmu. Oslaben byl také přínos Carrickovy hry. Příčinou poklesu jeho výkonů byla absence Darrena Fletchera. Hra tohoto Skota se, až do jeho zranění, zdála být vynikajícím komplementem ke hře anglického středopolaře. Jeho vůle, bojovnost a pohybový rádius se doplňovaly s Carrickovým nadhledem.

 

Carrickův přínos pro hru je často, především pak anglickou kulturou, přehlížen. Jak už bylo dříve zmíněno, celá Anglie je fascinována pouze box-to-box záložníky. Britská kultura zkrátka uznává běhavého hráče, který se nebojí ukázat své odhodlání a bojovnost, více než někoho, kdo dokáže pokrýt míč. Fanouškům v této zemi nevadí, když hráč není technicky dokonalý, neodpustí však, byť jedinou situaci, do které nedá hráč srdce.

 

Jestli však v něčem anglický národní tým propadá, tak je to schopnost udržet míč na kopačkách. Proto jsou poslední nominace hráčů v podání Gerrard, Lampard, Henderson, Barry, Wilshere, Milner a další naprosto nepochopitelné.

 

Proti Carrickovi v rámci „sociálního nátlaku“ působí také „Match of the day“ (diskuze o anglickém fotbale – pozn. redakce). Pokud chcete být v obraze, tak se této show vyhněte. Programem tohoto pořadu je krátký souhrn nejdůležitějších momentů z každého zápasu, což ale vzhledem k povaze Michaelovy hry není nic, co by jej zviditelnilo. Když Carrick vyhrál ocenění „muž zápasu“ ze střetnutí proti Swansea, fotbalová veřejnost se dočkala od Alana Shearera pouze několika klišé o jeho užitečnosti. To bylo také naposled, kdy bylo jméno anglického záložníka v tomto pořadu zmíněno.

 

Fanoušci United a pravidelní diváci však dokážou přínos Carrickovy hry ocenit. Výkony tohoto záložníka mají exponenciální tendenci a spolu s výkony van Persieho je lze označit jako nejlepší z celého týmu. Hraje sebevědoměji a s absolutně jistou kontrolou míče. Procentuální úspěšnost jeho přihrávek vpřed je vyšší, než úspěšnost přihrávek i takových hráčů jako Mikel Arteta, Yaya Toure, nebo Steven Gerrard.

 

Tomuto faktu rozhodně pomohl i Tom Cleverley. Cleverleyho pohyb charakterizuje především hbitost a neméně rychlé je i jeho fotbalové myšlení, což jsou faktory, kvůli kterým je soupeř zatlačen pod tlak a Carrickovi se tak dostává prostor potřebný pro jeho hru. V tomto ohledu mu pomáhá také Rooneyho hra z hloubi pole, při které je schopen napadat soupeře v podobném stylu jako Cleverley. Důležitým faktorem se tedy pochopitelně stal příchod van Persieho, který pomohl Rooneymu sundat z ramen břemeno v podobě gólové zodpovědnosti – jeho nově nalezená role však není o nic méněcennější.

Dalším přírůstkem do řad týmu z Old Trafford byl japonský playmaker Shinji Kagawa, jenž díky své vynalézavosti a důmyslnosti dokáže přechytračit sebelepší obranu. Jeho přítomnost, i přesto, že byla omezena zraněním, vybízí rafinovaného Carricka a energického Cleverleyho k praktikování rychlých a chytrých narážeček a k celkové změně hry, která se jeví nejen jako velmi atraktivní, ale především efektivní.

 

Efektivní. Toto je přesná charakteristika Carrickovy hry. Další dva pojmy definující jeho fotbalovou kariéru jsou, bohužel, přehlížený a podceňovaný.

 

Máme-li shrnout jeho dosavadní kariéru a celkový přínos pro United v jednom momentu, nemusíme chodit v čase moc dozadu. Boxing day, zápas s Newcastlem, běží nastavený čas tohoto bouřlivého zápasu. Toto střetnutí bylo opravdu nervydrásající a oba týmy neúnavně bojovaly až do samého konce. Najednou, ještě na polovině soupeře, vystihuje Carrick přihrávku a posílá perfektním, dvacetimetrovým pasem míč k Javieru Hernándezovi, který skóruje a zajišťuje tak United vítězství.

 

Udržet chladnou hlavu, zatímco ostatní propadají chaosu, to je ochranná známka Carricka. Známka, která by měla být oceňována mnohem více…

 

Zdroj: cantheyscore.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokMikael Silvestre a jeho kariéra v Manchestri United
Ďalší článokSúboj s kladivármi má pre Ria výnimočný nádych
United fandím od finále z roku 1999, kdy jsem ale ještě neměl moc ponětí o Manchesteru, nicméně se to od této chvíle i s přispěním PC hry Premier Manager 99 začalo měnit. Podstatným důvodem pak byla také přítomnost Davida Beckhama v týmu, kterého jsem začal sledovat v době, kdy si sáhl na samotné dno – tedy vyloučení na MS v roce 1998 – po kterém jej lynčovala celá Anglie. Po jeho odchodu jsem si však našel svého nového favorita, a to Oleho Gunnara Solskjaera (odtud nick).


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!