03/08/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Blog

Špeciál: Chameleón! Sir Alex vs. trendy moderního fotbalu

Po nejakom čase Vám prinášam zaujímavý príspevok od nášho bývalého, ale aj súčasného externého redaktora Diblu – Ondřeja Diblíka, ktorého osobne považujem za veľmi skúseného a verného fanúšika Manchesteru United, ktorý by mohol byť príkladom pre mnohých z nás.  

Sir Alex Ferguson, to je synonymum stálice na hvězdné obloze světového fotbalu. Jeho trenérská kariéra překlenula již pět dekád, během nichž dokázal skotský lodivod dovést své týmy k celkem 48 trofejím ze všech možných soutěží. Na základě toho je pak možná překvapující, že transfery, které zrealizuje, taktiku, kterou svým hráčům ordinuje, a vůbec výběr základní jedenáctky, vzbuzují na sociálních sítích a nejrůznějších online fórech neustálou diskuzi. Anebo to možná ani tak divné není…

 

Nemůže být nejmenších pochyb o tom, že Manchester United je synonymem nejpropíranějšího světového fotbalového klubu, a na desítkách a stovkách internetových fór nacházíme neustále analýzy a kritické rozbory všech rozhodnutí, která s jeho chodem souvisí. Internet je plný čtenářů hrajících si na rádoby odborníky a žurnalisty oplývající desítkami let zkušeností s vrcholovým fotbalem.

 

Tolik úvodem…

 

Pravdou však je, že i nejzarytější Fergusonovi zastánci někdy bossova rozhodnutí nechápou…Jeho neustálá rotace dvojice gólmanů, tedy Anderse Lindegaarda a mladičkého Španěla Davida de Gey podle jejich názoru poškozuje zdravý vývoj mladého brankáře a škodí vzájemné koheznosti zadních řad United. Nebo další Fergieho „úlet“, který řada fanoušků spatřuje v neustálém nasazování starších hráčů jako je například Ryan Giggs, který navíc nehraje na své levé straně, ale ve středu záložní řady. 

Vezměme si třeba jen loňský výbuch, kdy United na vlastním hřišti dovolili City vstřelit šest branek a ostudně prohráli 6:1. Tehdy byl Manchester skutečně modrý a fanoušci United aby chodili kanály…Ferguson se fanouškům okamžitě omluvil za výkon svých hráčů, kteří za stavu 3:1 vrhli všechny své síly do útoku, aby v závěru znovu a znovu inkasovali. Pak přišlo jaro a zápas na Etihad. United působili hodně nemastně neslaně, nevypracovali si snad ani jednu pořádnou akci a výsledná porážka 1:0 byla sice na první pohled přijatelnější, ale v důsledku předvedené hry pro oddaného fanouška o to bolestivější.

 

Alex Ferguson sice někdy působí tvrdohlavě, ale v tomto okamžiku se dokázal poučit z krizového vývoje a uvědomil si, že jeho cesta vedoucí k zabezpečení klubu pro budoucnost musí na chvíli ustoupit ožehavým problémům současného Manchesteru United. A výsledek? Na Old Trafford dorazil Robin van Persie, který v mnoha směrech působí jako nejvýraznější a nejsignifikantnější přestup k Rudým ďáblům od dob Wayna Rooneyho. Jeho příchod do Divadla snů signalizoval jediné – nemyslete si, že United skončí jako Arsenal, o němž kolují na internetu vtipy, že si hráče vyhlíží ještě v kolébce. 

Jarní zápas na Etihad také jasně ukázal, že Ji-Sung Park již po třicítce není ve velkých zápasech rozhodujícím faktorem. A řešení? Letní odchod jednoho z nejoblíbenějších hráčů United a nákup možná nejlepšího hráče Asie – Dortmundem ostříleného a na moderní fotbal přivyklého Shinjiho Kagawy. A aby toho nebylo málo, přivedl Alex Ferguson také dva mladé hráče. Mladý hráč rovná se přirozeně talent. Jenže takových už tu bylo. Ferguson ale tentokrát rozhodně nekupoval zajíce v pytli jako v případě experimentu jménem Bebe, ale přivedl jednoho z nejlepších mládežníků Anglie Nicka Powella a Chilana Angela Henriqueze, který již přes své mládí vstřelil gól i v seniorské chilské reprezentaci.

 

Aby tým vyhrával, je potřeba nalézt ty správné ingredience, jinými slovy vybrat správné hráče a uspořádat je do formace tak, aby si jednotlivé součástky stroje sedly a začaly plnit svůj úkol. Nabídnu ještě jedno přirovnání: k čemu je vám losos, když ho neumíte připravit? To už si rovnou můžete koupit toho pangase a čekat, až se na té pánvi sám zhmotní a připraví. Nikdy se to nestane a vy zůstanete o hladu (čti bez trofejí).

 

Sir Alex ale na nic nečekal a od začátku zkoušel. Nejprve zkusil praktikovat taktiku, kterou jsme v posledních letech měli možnost vidět u Chelsea, a tak jsme především v těžkých venkovních zápasech mohli sledovat v praxi někým milovaný, u fanoušků United ale (troufnu si tvrdit) neoblíbený diamant. Když to příliš nefungovalo, vrátil se Gaffer k více osvědčené formaci 4-4-1-1. Rooney jako spojka mezi zálohou a útokem, smrtelně nebezpečný van Persie na hraně ofsajdu a létající Valencia s Youngem na stranách. Na pravé straně obrany dostal konečně své pevné místo v sestavě Rafael, a na podpoře útoku to je hned znát! 

Ta tam je naštěstí i naše křídelní hra. Ono se řekne, křídelní hra – awesome! Ale pokud se z ní stane stereotyp, začne postrádat moment překvapení a stává se pro soupeře lehce předvídatelnou. To je již také minulostí. Carrick, Cleverley, Anderson – na hře těchto hráčů je jasně vidět, že dostali pokyn zkusit to někdy také středem. A opět to funguje! Pojďme do srdce naší obrany. Tam vytvořili pevnou dvojici nestárnoucí Rio Ferdinand a mladý Jonny Evans, který však letos zatím předvádí absolutní extratřídu! A obrana také začala hrát jinak. Držení míče nebylo vždy největší předností United, ale naše hra byla vždy založena na něčem jiném – na smrtelných protiútocích. Jak Ferdinand, tak Evans jsou typy kreativních stoperů a dokáží hru umě zrychlit tak, aby protiútok nezamrzl hned na svém počátku.

 

Rozhodující gól na Stamford Bridge možná padl trochu se štěstím, ale celý průběh zápasu byl jasně diktován dvěma brzkými góly United, ze kterých se otřesená Chelsea jen velmi těžko dostávala. A podobný průběh jsme ostatně zažili i o víkendu na Etihad. United přečkali úvodní drtivý, avšak díky pozorné obraně hráčů v červeném impotentní tlak, a poté sami dvakrát udeřili, využívajíc své největší přednosti, kterou lze shrnout do trojice příkazů – najít, zaměřit, udeřit! Tímto způsobem už se měnili režimy a vyhrávali války a naposledy se tak podařilo předat kontrolu nad Manchesterem do rukou hráčů s rudým praporem nad hlavou! 

Zůstaňme ještě u paralel mezi zápasem na Stamford Bridge a Etihad. Jednou centruje zprava Rafael a Rooney uklízí míč ke vzdálenější tyči. Několik týdnů předtím centruje z podobného místa Valencia a van Persie dělá tu samou věc. 57% útočných akcí United šlo v těchto zápasech z pravé strany, z levé „pouze“ 25%.

 

Myslíte si, že útočení zprava bylo v obou zápasech čistě náhodné a vyplynulo ze hry? Nejspíš nebylo, a to z jednoho prostého důvodu. Ferguson je jako vlk, který si ve stádu vybere nejslabší kus, po kterém potom jde. Na Etihad byl tímto slabým článkem, ovcí oddělenou od stáda, Gael Clichy! Rafael, Valencia a Rooney, to byla palebná síla, kterou Ferguson zacílil proti nejslabšímu místu obranného valu City. Co to? Ono to zafungovalo! Jen si pusťte druhý a třetí gól!

 

Abychom však jen nechválili. V obou zápasech United ztratili své dvougólové vedení, a je jedno, jestli to bylo kvůli ztrátě koncentrace, ztrátě dominance ve středu pole, vinou šťastných gólů soupeře. Góly jsme dostali, ale co je důležité, v obou zápasech nakonec slavil úspěch obrovský hlad Rudých ďáblů po vítězství. A výsledek? Šest bodů zvenku tam, kde byl loni bod jediný…Abychom nebyli na hráče United příliš tvrdí, kdyby rozhodčí uznali v neděli Youngovi regulérní gól na 3:0, zřejmě jsme si vítězného panáka mohli nalít o něco dřív… 

A ještě poslední doklad Fergusonovy správné filozofie! Hráčská rotace! Změny na brankářských postech, zařazování mladých hráčů a veteránů, stručně – Ferguson dokazuje rok co rok, že v tomto směru je učitelem, ke kterému může zbytek trenérského světa pouze vzhlížet jako k nedostižnému vzoru. Slyšeli jste v poslední době o některém hráči Manchesteru United, který by byl nespokojený z důvodu malé herní vytíženosti? Javier Hernandez rozhodně nehraje každou minutu, a přesto jej stále vidíte, jak hýří úsměvy a když dostane svoji šanci, vyběhne na hřiště a vstřelí branku! Chcete kontrast? Stačí zůstat v Manchesteru a vyměnit si v brýlích červená sklíčka za modrá. Edin Džeko! Hráč s obrovským potenciálem, který ale pod Mancinim uvadá a když je nejhůř, tahá za svého bosse horké kaštany z ohně. A odměna? V derby si posedíš na lavičce a necháme zahrát Maria, který to tam sice odchodí, ale aspoň nebude dělat v kabině vlny!

 

Sir Alex Ferguson může být sice ve svém požehnaném věku považován za trenérského dinosaura, ale rozhodně se nejedná o fosílii, která byla po pětadvaceti letech vyhrabána na ulici sira Matta Busbyho! Ne ne, milí fanoušci Manchesteru United. Sir Alex Ferguson, to je Godzilla a právě se žene na Tokio, pardon, na Wembley (místo, kde se uskuteční finále letošní Ligy Mistrů a finále FA Cupu!).

 

Autor článku: Ondřej Diblík – Dibla


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!