09/05/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Redaktorské správy

Je diamantové rozestavení to nejlepší pro United? (část 2.)

Tento příspěvek je pokračováním rozboru na téma diamantové formace. Ve druhé části se podíváme na její aplikaci přímo na tým United.

 

První díl článku najdete na tomto odkazu: Diamantové rozestavení – 1. část

 

Ve druhé a zároveň závěrečné části úvahy o využití této v poslední době velmi diskutované formace, si vysvětlíme, jak nejvhodněji uplatnit systém diamantu na tým Manchesteru United.

 

Manchester United a diamantová formace

 

Postřehy

 

Doposud bylo diamantové rozestavení použito ve třech zápasech, dvakrát v Champions League a jednou v zápase proti Newcastlu na St. James Parku. Přibližme si některá fakta, která jsme mohli během těchto tří zápasů zjistit.

 

Kagawova pozice proti Newcastlu a Braze

 

Je důležité se v této formaci zaměřit na Kagawovu roli. Od jeho příchodu se Sir Alex snaží nalézt alternativní řešení k formaci 4-3-3 tak, aby zároveň padly na míru jemu, Waynu Rooneymu a Robinu van Persiemu.

 

Nalevo: Kagawa (Newcastle – venku), napravo: Ambrosini (Atalanta – doma)
Na první pohled si můžeme všimnout, že Kagawa není typ klasického středního záložníka, nýbrž hráče, který se s oblibou pohybuje na pravém křídle. Tuto skutečnost můžeme porovnat na příkladu s milánským Ambrosinim, který rovněž hrál na podobné pozici – pravé straně diamantu (tento zápas AC prohrálo s Atalantou 0:1). Jako další příklad může posloužit Claudio Marchisio v semifinále proti Německu na Euru 2012. U obou Italů, na rozdíl od Kagawy, můžeme vidět, že se na úkor pravé strany raději pohybují ve středu hřiště. Toto je pro účely diamantové formace, která je určena pro potřeby Kagawy hrát za středním útočníkem, kontraproduktivní.

 

Marchisio vs Anglie

 

Zatímco hrál Kagawa proti Newcastlu na pravé straně diamantu, proti Braze v Lize Mistrů operoval na levé straně (na pravé straně hrál Cleverley). Tato změna byla očividná.

 

Left: Average position vs Newcastle, Right: Average position vs Braga

 

Jak můžeme vidět, proti Braze to Kagawu táhlo více do středu, přestože byl původně postaven na levou stranu, než proti Newcastlu. Jediným znepokojujícím faktem obou zápasů je, že Kagawa v ani jednom neodehrál více než 55 minut a Sir Alex tak byl přinucen udělat takové změny, které přesměrovaly hru United na klasické 4-4-2 (proti Newcastlu byl japonský reprezentant vystřídán Antoniem Valenciou, proti Braze Nanim).

 

Robin van Persie, Wayne Rooney a centry United

 

Během praktikování diamantové formace snížili United procento svých centrů na 3,4 (na 22 centrů na zápas z původních 28, které tvořily 4,6% ze všech přihrávek), znepokojujícím faktem nicméně je, odkud tyto centry přišly. Na začátku článku jsme vás informovali o skutečnosti, že centry v diamantové formaci přichází především od krajních obránců (jak jsme mohli vidět u Itálie na Euru 2012). V Manchesteru United je však v tomto směru nejpilnější Robin van Persie (18%) s Waynem Rooneym (19%), zatímco krajní obránci ve třech zmíněných zápasech nashromáždili dohromady pouze 14% ze všech centrů. Tento fakt je u Robina van Persieho ještě více znepokující než u Wayna Rooneyho, jelikož to je právě holandský reprezentant, který by měl akce spíše zakončovat než připravovat.

 

Nalevo: Van Persie vs Arsenal (doma), napravo: Van Persie vs Newcastle (venku)

 

Je očividné, že při diamantové formaci je van Persie schopen operovat po celém hřišti („mapa“ s Newcastlem je pořízena do Kagawova vystřídání), než při klasickém 4-4-2, které United praktikoval proti Arsenalu. Nicméně v tomto zápase van Persie odcentroval pouze třikrát za celý zápas (v tomto utkání se procento centrů United vyšplhalo na 5), z čehož vyplývá, že se Robin van Persie nemusí ve formaci 4-4-2 stahovat na křídla. Tuto úlohu plnili Antonio Valencia na pravém, respektive Ashley Young na levém křídle, nicméně toto není případ diamantového rozestavení.

 

Boj s nedostatkem šířky

 

Jak už bylo řečeno, Shinji Kagawa byl krátce po začátku druhé půle v zápase jak s Bragou, tak s Newcastlem vystřídán. Zatímco byli United na St. James Parku v poměrně komfortní situaci, průběh zápasu s Bragou rozhodně nenapovídal, že by United mohli prohrávat 1:2. Nicméně v obou případech byli United nuceni upustit od diamantového rozestavení a přejít na klasické 4-4-2, respektive 4-2-3-1, ve kterých se hráčům United hraje o poznání snadněji. Zatímco výkon na St. James Parku nebyl po změně formace výrazněji lepší, v zápase s Bragou dokázali United díky této změnit obrátit vývoj ve svůj prospěch a zvítězit 3:2. Obě tato vítězství v podstatě zajistil svými centry Tom Cleverley.

 

Výhledy

 

Vítězové a poražení změny formace

 

Mnoho lidí si myslí, že přechod na diamantové rozestavení má jediný důvod – co nejlepší spolupráci trojice Rooney – van Persie – Kagawa. Je zde ale řada dalších hráčů, kteří mohou změnou rozestavení jenom získat.

 

Tom Cleverley je určitě někdo, kdo se bude rozhodně prostřednictvím této formace rozvíjet. Přestože si Cleverley ještě nezajistil místo v základní sestavě United, není třeba pochybovat o jeho kvalitách v rámci držení míče, kombinace a pohybu bez míče. Co postrádá, jsou defenzivní schopnosti. Když jako mladík dělal své první kroky v A-týmu na začátku sezony 2011/2012, spolu s Andersonem oslňoval celý Old Trafford útočnou hrou především v zápasech proti Arsenalu a Spurs. A zatímco se hráčům United podařilo v úvodních třech zápasech vstřelit 13 gólů, 3 také inkasovali. A co je horší, nechali soupeře sedmapadesátkrát vystřelit. Více střel nedovolil soupeřům žádný jiný tým. Nedostatek obranných schopností jak u Cleverleyho, tak u Andersona způsobilo u United až nevídanou propustnost středem hřiště.

 

Cleverleyho síla zkrátka spočívá spíše v jeho ofenzivních než defenzivních schopnostech, což platí také u Andersona. A je to právě diamantová formace, která umožní Cleverleymu využívat svou kreativitu, aniž by pak musela trpět defenziva jako u systému 4-4-2. Jedna zajímavá statistika ukazuje, jak slabí jsou záložníci United v bránění. Právě oni připustili alarmujících 75% ze všech gólů soupeřovým záložníkům, přičemž u Chelsea se toto číslo vyšplhalo na pouhých 22%, u City 11% a Arsenalu na 18%. Existuje tedy obrovský rozdíl v obranných schopnostech záložníků United vůči těm soupeřovým.

 

Způsob, jakým diamantová formace může Cleverleymu a celému Manchesteru United pomoct v bránění soupeřových záložníků, je pochopitelně přečíslení v této oblasti. Jestliže by měl Cleverley podporu od hráčů jako Fletcher nebo Carrick operujících za ním a zároveň by se spolehlivě dokázal vracet Kagawa/Rooney, mohl by se daleko více koncentrovat na přímočaré přihrávky, což by byla pro United obrovská výhoda. Stejně tak kombinace obranného úsilí všech čtyř záložníků, by byla pro celkovou defenzivní hru United velmi prospěšná.

 

Další hráči, kteří budou ze změny formace těžit, jsou Michael Carrick a Paul Scholes. Když jsme mluvili o diamantové formaci AC Milán, bylo často skloňováno jméno Andrey Pirla a pozice na níž hrál „deep playmakera“. Jasně lze vidět, že stejné aspekty hry by mohly být aplikovány na Carricka, respektive Scholese, kteří hrají v týmu stejnou roli jako Pirlo. V některých oblastech hry prokázal Carrick svou slabost – jedná se především o hru pod tlakem. Existuje však oblast hry, za kterou kritizován nikdy nebyl, a to jsou přihrávky. V tomto ohledu je Carrick perfektní volbou pro roli „deep playmakera“ v diamantové formaci. V tomto článku je vysvětleno, jak může přítomnost jednoho italského záložníka navíc, zvláště pak podporovaného Pirlem, který měl dostatek prostoru pro dirigování italského orchestru, přečíslit a překonat anglické záložníky. Stejně jako by mohl z této skutečnosti těžit Michael Carrick, tak i Paul Scholes se dokáže v osmatřiceti letech vytáhnout s velmi dobrými výkony ve středu hřiště, byť je jeho fyzička v poslední době na Old Trafford často rozebírána.

 

Nyní se zaměřme na poražené v důsledku změny formace. Je očividné, že jimi budou křídelníci, především pak Antonio Valencia. Držitel ceny pro nejlepšího hráče United za sezonu 2011/2012 je zároveň jediným čistokrevným křídlem v kádru United od jeho příchodu v roce 2009. O jeho kvalitách, které ukazuje na pravé straně hřiště, není třeba diskutovat. Manchester United v minulé sezoně odehrál v průměru 39% své pozice právě na této straně (třetí největší číslo v lize), ve středu hřiště pak 30% a nalevo 31%. Samozřejmě spolu s Valenciou ztratí změnou formace také Ashley Young a Nani, nicméně vzhledem k jejich nekonzistentním výkonům v minulé sezoně nebude tento pád tak markantní, jako u Ekvádorce.

 

Hra po celé šířce hřiště bylo něčím, čím se Sir Alex Ferguson v posledních letech prezentoval. Minulou sezonu dosáhl Manchester United na devětadvacet centrů na zápas, což je nejvyšší číslo ze všech týmů Premier League. Ruku v ruce s touto statistikou jde také fakt, že hráči United skórovali ze všech týmů PL nejvícekrát hlavou,k a to 24x, přičemž procento gólů vstřelených hlavou (28%) se vyšplhalo na třetí místo, očekávaně za týmy Stoke City a Blackburn Rovers. Z těchto důvodů bude vynechání křídlení hry největší ztrátou United při přechodu na diamantové rozestavení.

 

Konečná formace a závěry

 

 

Nejdůležitějším aspektem diamantové formace by měla být spolupráce obou hrotů, tzn. Kagawy a Carricka/Scholese. Kaká a Pirlo tyto pozice v AC Milán ovládli, což mělo na hru značný dopad. Je nesmírně důležité, aby stejně jako AC, United využili, pokud možno bezezbytku, potenciální spolupráci Kagawy a Carricka/Scholese. Zdá se docela jednoduché, jak vyřešit problém s „deep playmakerem“, ale obtížnější bude vyřešit spolupráci dvou podobných hráčů v popředí, Kagawy a Rooneyho, kteří by oba rádi hráli v pozici za středním útočníkem, kterým je Robin van Persie.

 

Nalevo: Kagawa vs Fulham (doma), napravo: Rooney vs Stoke (doma)

 
Jak na jedné, tak na druhé straně mapa ukazuje velmi podobné rozložení pohybu obou hráčů. Přestože je Rooney na soupisce uveden jako útočník, Sir Alex mu často dává ve hře volnost. Zde se ale nachází kámen úrazu, jelikož úplně stejnou roli by rád zastával také Shinji Kagawa. Jedinou možností je chtít po Kagawovi praktikovat takovou hru, při které bude pracovat bez míče a uvolňovat se bez míče do prostoru. V Dortmundu byl tento styl považován za hlavní rys jeho hry a jeho statistiky (21 gólů v devětačtyřiceti zápasech) jasně ukazují, že také on dokáže skórovat jak na běžícím páse.

 

Jediným možným problémem pro Manchester United by mohl být nedostatek tvořivých schopností Wayna Rooneyho. Ačkoliv má Rooney širokou škálu různých typů přihrávek, postrádá typ „finální“ přihrávky, která by vytvořila gólovou šanci. Statistiky ukazují, že Rooneyho procento klíčových přihrávek (2,66) je výrazně nižší, než procento hráčů jako Juan Mata (3,66), David Silva (3,58) nebo Nasri (3,10). Byť je Rooneyho statistika v tomto ohledu příliš nelichotivá, situaci za United zachraňují Antonio Valencia (3,47) a Nani (3,16), kteří jsou oba v rámci této statistiky v TOP 20 (Rooney je na dvaatřicáté pozici). Opět se tedy vynořuje otázka, proč Sir Alex Ferguson vůbec nad diamantovou formací přemýšlí.

 

Tímto článkem jsem nechtěl napadat myšlenku diamantové formace praktikovanou Manchesterem United. Důvody pro hru v tomto rozestavení můžeme krásně vidět na průběhu dvou posledních sezon, kdy United bojovali se středními záložníky největších týmů v Anglii a Evropě. Vzhledem k faktu, že dominance ve středu pole je v dnešním fotbale velice důležitá, snaží se United tuto oblast hřiště obohatit. Podporování hráčů jako Cleverley, Carrick a Scholes, kteří doteď byli omezováni, bude mít za následek získání toho nejlepšího z jejich potenciálu. Sir Alex vidí v tomto způsobu hry slibnější budoucnost, než v praktikování jeho tradiční křídelní hry, byť s křídelníky světové kvality.

 

 Zdroj: http://redandwhitedoublepivot.blogspot.sk


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!