01/08/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Redaktorské správy

Je diamantové rozestavení to nejlepší pro United? (část 1.)

Smyslem tohoto dvoudílného článku je přiblížit vám specifikace „diamantu“, jeho přednosti a nevýhody a aplikaci na hru Red Devils.

 

Vysvětlíme si také, jak lze vhodně uplatnit tento systém na náš tým, a kteří hráči, by měli být v takovém případě nasazeni do hry.

 

Je obtížné přesně definovat rozestavení, která Sir Alex Ferguson využívá v jednotlivých zápasech, ovšem jedno víme. Fergieho současný plán spočívá mimo jiné v tom, aby co nejefektivněji využil schopností Shinjiho Kagawy a vytěžil tím ze vzájemné spolupráce svých tří ofenzivních es Wayna Rooneyho, Robina van Persieho a právě Shinjiho Kagawy to nejlepší. Dopomoci mu k tomu má tzv. „diamant“ a právě ten bude hlavním předmětem následujících řádků.

 

V úvodním dílu této úvahy se podíváme na téma diamantové formace ze širších spektra a zaměříme se na její všeobecně známé aspekty.

 

 Jakým způsobem Sir Alex diamant používá a kdy je nejúčinnější?

 

Od té doby jsme viděli Sira Alexe Fergusona experimentovat s různými rozestaveními, ale v nich jsme mohli spatřit pouze střídání Wayna Rooneyho a Shinjiho Kagawy.

 

Poprvé jsme viděli všechny tři klíčové hráče na trávníku ve druhém poločase proti Tottenhamu, ve kterém United po první půli prohrávali 0:2. Během dalších pětačtyřiceti minut jsme viděli Kagawu a Rooneyho rotovat mezi středem a levou pozicí vedle Van Persieho, jakožto středního útočníka. Přestože United zápas prohráli 2:3, byl to právě Kagawa, který gól vstřelil a Rooney, jenž na jeden gól přihrál, což jasně ukázalo, že tato formace se všemi třemi hráči by mohla být velmi produktivní. Do té doby hráli United rozestavení 4-3-3, ale Sir Alex se rozhodl udělat drastickou změnu a přestavět rozestavení na diamantové, které sám později nazval jako „revoluční“.

 

Diamantové rozestavení

 

Pro začátek by bylo dobré si diamantové rozestavení přiblížit, jak vůbec funguje, jeho silné stránky a slabiny a příklady velkoklubů, které se tímto rozestavením prezentovali a vyhrávali velké zápasy.

 

Rozestavení AC Milán (2003/2004)

 

 

Přestože to tak úplně nevypadá, jelikož je střední záložník v jedné rovině s dalšími dvěma záložníky, tak zde vidíme klasické diamantové rozestavení. Z toho důvodu si tedy představme Pirla mírně postaveného za Seedorfem a Gattusem. AC Milán byl s touto formací velmi úspěšný, v roce 2003 vyhráli Champions League, o dva roky později dosáhli v této soutěži na finále a v roce 2004 vyhráli Serii A. Za těmito úspěchy stálo právě diamantové rozestavení.

 

Silné stránky:

 

Na první pohled můžeme vidět, že nejsilnější stránkou tohoto rozestavení je získání převahy ve středu hřiště. V rozestavení podobném diamantu, známém jako „vánoční stromeček“, ve kterém je jeden z útočníků nahrazen středním ofenzivním záložníkem, hrával AC Milán také řadu důležitých zápasů. S těmito rozestaveními získá tým o mnoho větší převahu ve středu hřiště než při jiných populárních rozestaveních jako 4-4-2 nebo 3-5-2.

 

Dominance ve středu hřiště nevychází pouze z nadvlády v kolonce držení míře, ale vychází také z obranných schopností. AC Milán hrával v podstatě s jedním čistokrevným defenzivním záložníkem, kterého měl v Gennaru Gattusovi, ale jak on tak Andrea Pirlo, který nebyl známý kvůli svým defenzivním schopnostem, si dokázali vyhovět s dalším ofenzivním, nicméně energickým Clarencem Seedorfem. Rozdíl mezi dobrým a skvělým týmem udělal však Andrea Pirlo, především díky řízení celého týmu z pozice známé jako „deep playmaker“.

 

Už jsme v historii fotbalu mohli vidět několik podobných „deep playmakerů“. Jedná se o pozici, která pomohla získat respekt několika klubům hlavně v devadesátých letech v čele s Realem Madrid a jeho Fernandem Redondem, milánským AC s Albertinim a Barcelonou s Pepem Guardiolou. Nicméně s přechodem na rozestavení 4-4-2, která zajišťuje přesilu především po stranách, se stávala role „deep playmakera“ čím dál více bezvýznamnou. Až nadvláda Barcelony v posledních letech exponenciálně zajistila tomuto postu důležitost. Konkrétně to byl právě Xavi, který dodal tomuto postu život a celému týmu nadvládu ve středu hřiště, což se ukázalo jako lepší možnost, než disponovat nadvládou po stranách.

 

Jestliže chce ale tým vyhrávat zápasy na všech frontách, potřebuje víc než jen domimanci ve středu hřiště. Byl to právě Andrea Pirlo, který rozdíl mezi pouhou dominancí ve středu hřiště a velkými vítězstvími zajistil. Diamantové rozestavení přineslo AC Milan převahu v Itálii a především výhodu před městským rivalem, Interem. Není nic těžkého zjistit (např.: v tomto článku), proč je diamantové rozestavení to pravé ořechové pro „deep playmakera“. Hlavní úlohou tohoto hráče je přihrávat s co největší přesností a zároveň si spolehlivě plnit defenzivní povinnosti.

 

Problémem některých „deep playmakerů“ je právě jejich defenzivní činnost, což můžeme jasně vidět na Xabim Alonsovi nebo Bastianu Schweinsteigerovi. Oběma těmto hráčům musí pomáhat další defenzivní hráč jako například Sami Khedira. Stejně tak Andrea Pirlo získal ne jednu, ale hned dvě pomocné ruce v Gennaru Gattusovi a energickém Clarenci Seedorfovi, kteří vydatně přispívali obranné činnosti tak, aby se mohl Pirlo soustředit na zásobování útočníků přesnými přihrávkami.

 

Slabiny:

 

Existuje jeden prostý důvod, proč diamantové rozestavení zažilo v uplynulých letech ústup ze slávy. Co do činění má s tím především populární rozestavení 4-2-3-1, které kromě získání převahy ve středu hřiště, zajišťuje rozhodující aspekt a to rozšíření celé formace prostřednictvím dvou křídel. A přesně tohle je hlavní slabina diamantového rozestavení, ať už z pohledu obrany nebo útočné fáze.

 

Pro nejlepší vyjádření tohoto problému můžeme využít dva velké zápasy, AC Milán vs. Tottenham Hotspur v sezoně 2010/2011 v Champions League a zápas mezi Itálií a Německem na Euru 2012.

 

AC Milán hrál klasické diamantové rozestavení, zatímco Tottenham systémem 4-2-3-1 s Aaronem Lennonem na pravém křídle. Aaron Lennon byl neustálou hrozbou a byl to v podstatě on, kdo zajistil Spurs vítězství. Ve druhém zápase mezi Itálií a Německem byl mladý německý výběr správnou kombinací útočného fotbalu po křídlech s dominancí ve středu hřiště, ale byl to právě tento tým, který značně změnil své taktické výhledy s cílem zničit italský diamant. Joachim Low vystřídal Thomase Mullera za Toniho Kroose a Ozila převedl na pravé křídlo. Tento krok absolutně zničil možnost útočit po celé šířce hřiště, jelikož se Ozil začal stahovat hlouběji do středu hřiště, tak aby v těchto místech zabránil Italům převaze.

 

Itálie se rychle ujala komfortního vedení 2:0. Low odpověděl střídáním Marca Reuse za Lukase Podolskiho a posunutím Ozila na levé křídlo, zatímco Reus se postavil na křídlo pravé. Reus by mohl získat ohromou převahu na pravé straně hřiště což se také na prvních deset minut ve druhém poločase stalo, ale Prandelli stáhnul svého nejdůležitějšího hráče Antonia Cassana a na hřiště poslal Diamantiho, který se přesunul na pozici levého křídla. Prandelli přešel na rozestavení 4-3-3 za účelem eliminovat Reuse. Počáteční tlak Němců vyhasnul a už nebyli schopni se pokusit o comeback.

 

Charakteristika diamantového rozestavení (Itálie – EURO 2012)

 

 

Jak už většině asi došlo, diamantové rozestavení se silně soustředí na dominanci ve středu hřiště. Dokonalým příkladem je toho výše položený obrázek se zařazením čtyř italských záložníků (8: Claudio Marchisio, 21: Andrea Pirlo, 18: Ricardo Montolivo, 16: Danielle De Rossi). Itálie tuto formaci přivedla během turnaje k dokonalosti, takže je ideálním příkladem k ilustraci, jak by tým v tomto rozestavení měl hrát.

 

1) Itálie se dostala na 3. nejvyšší procento v držení hry uprostřed hřiště (před Itálií bylo pouze Španělsko a Irsko) s jejími 33% držení hry v této oblasti.

 

2) Itálie měla třetí nejmenší průměr centrů na zápas (17 – 3% ze všech přihrávek). V zápase s Německem zkompletovali tento typ přihrávek pouze čtyřikrát.

 

3) Italské pravé křídlo Inzagio Abate si zajistil nejvyšší průměr centrů s pouhými čtyřmi na zápas.

 

Toť vše z prvního dílu,ve kterém jsme si představili diamantové rozestavení v praxi po všeobecné stránce.V pokračování se budeme věnovat aplikaci této formace na Manchester United.

 

Druhou část úvahy uvěřejníme již brzy…

 

Zdroj: http://redandwhitedoublepivot.blogspot.sk


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!