Exkluzivní rozhovor s Liamem O’Brienem

3

Trenér prvního mužstva Hibernian poskytl manutd.com exkluzivní rozhovor o jeho dnech v Manchesteru United a následném přestupu k nedělnímu soupeři Newcastlu United.

 

Budete nedělní utkání sledovat se zájmem?

Ano, vždy máte zájem o kluby, za které jste hráli a chcete vidět, jak se jim vede. Byl jsem moc šťastný, že jsem mohl hrát za oba tyto velké kluby, takže už vyhlížím nedělní zápas. Měl by to být skvělý zápas. Manchester United bude pravděpodobně favoritem, ale Alan Pardrew dělá v Newcastle fantastickou práci. Jeho šéf skautů (Graham Carr) mu pomohl přivést několik skvělých hráčů. Já jako bývalý záložník mám zejména rád Cheicka Tioteho a kreativního hráče Hatema Ben Arfu.

 

Pravděpodobně jste byl v dětství více obeznámený s Manchesterem United, než s Newcastlem?

Ano, když jsem vyrůstal v Irsku na začátku 70. let, byli zde opravdoví fanoušci jen 3 klubů – Manchesteru, Liverpoolu a rovněž Leedsu, které byly v té době hodně úspěšné.

 

Rodina a přátelé museli být velmi nadšení, když jste v roce 1986 překročil Irské moře a podepsal s Manchesterem United?

Byla to pro mě skvělá příležitost. V té době jsem hrál za Shamrock Rovers a hráli jsme pár přáteláků s Manchesterem, než jsem přešel k nim. Vedl jsem si v těch zápasech docela dobře a náš tým byl taktéž docela úspěšný v Irsku na začátku 80. let. Vyhráli jsme ligu 4x v řadě, takže se nám dostalo hodně pozornosti. Bylo mi 21, možná 22, když jsem dostal svoji šanci. Vždy si myslíte, že vaše šance je pryč. Hrál jsem proti Celticu Glasgow v Evropském poháru, počínal si velmi dobře a byl zvolen Mužem zápasu. To pomohlo zpečetit můj přestup do Manchesteru United. Rovněž se mě snažil získat Arsenal, ale když jsem se dozvěděl o zájmu Manchesteru, skočil jsem po své šanci. Byl jsem poslední posila Rona Atkinsona.

 

Byl problém, že Atkinson byl krátce po vašem příchodu vyhozen?

Abych byl upřímný, ne, protože jsem přišel  z Irska do Anglie a nikdo na mě neměl tak či tak velká očekávání. Přešel jsem z částečného úvazku k fotbalu na plný úvazek, takže jsem si myslel, že by mi mohlo rok trvat si zvyknout na tenhle přechod. To bylo něco, na co jsem se zaměřil – hrál jsem skvěle v Irsku a myslel jsem si, že když budu trénovat s lepšími hráči v United, měl bych dostat šanci. Poté byl samozřejmě o měsíc později vyhozen manažer, přišel nový a já si pomyslel: “Doufám, že bude mít rád“. Poté jsem se dozvěděl, že se mě pokoušel podepsat, když byl ještě manažer Aberdeenu. Takže to dopadlo docela dobře. A když mi dal Sir Alex první šanci měsíc poté, co přišel, byl jsem absolutně nadšený. Dostal jsem se do prvního týmu rychleji, než jsem ve skutečnosti čekal, protože jsem si myslel, že to zabere 7 nebo 8 měsíců předtím, než dostanu prostor v zápasech a ve velkém fotbalu. Dostat šanci po 8 nebo 9 týdnech v prvním týmu byla pro mě skvělá věc.

 

Jak na svůj debut dnes vzpomínáte?

Bylo to před Vánoci, v roce 1986. Podepsal jsem v říjnu, takže to bylo fantastické být v týmu už v prosinci. Byl jsem samozřejmě nervózní vstoupit do zápasu – manažer mi řekl pár dní předem, že budu hrát, pravděpodobně měl počkat až do víkendu. Myslím, že Remi Moses byl zraněný.  Byli jsme pryč v Bahrajnu a podařilo se mi dostat do týmu. Když jsme se vrátili, Sir Alex mi řekl: “Podívej, v sobotu budeš hrát“. Pamatuju, že v ten den byl v týmu Kevin Moran a dodal mi pocit pohodlí. Řekl: “Dobrá věc je ta, že tu budeš hrát se skvělými hráči, tak jdi a užij si to“. Byli zde skvělí hráči jako Bryan Robson, Norman Whiteside a Gordon Strachan. Vše, co jsem chtěl, bylo dostat rychle míč, ujistit se, že je to dobré a dostat se do zápasu nejrychleji, jak jsem mohl.

 

Přestoupil jsi do Newcastlu dříve jak 2 roky po tvém debutu za Manchester. Proč?

Nechtěl jsem odejít, ale byl jsem v prvním týmu Irska a mířili jsme směrem Evropskému šampionátu. K tomu, abych zůstal v týmu, jsem potřeboval pravidelně hrát. Bylo skvělé být hráčem Manchesteru, nechápejte mě špatně, ale jednou jsem byl a podruhé nebyl v týmu. Nebyl jsem členem základní sestavy, protože zde bylo tolik skvělých hráčů a vždy byli v Manchesteru United. Hrál jsem svůj poslední zápas proti Aston Ville a vedl jsem si dobře. Poté, o několik dní později, se ozval Newcastle. V té době jsem byl pouze na kontraktu z týdne na týden. Sir Alex mi nabídl kontrakt na 2 roky a já nechtěl odejít, ale Newcastle mi dal lepší podmínky a záruku 3letého kontraktu. Nebyl jsem pro velké peníze, neměl jsem agenta, ale ochrana a záruka byla pro mě to nejdůležitější od doby, co se narodilo mé první dítě.

 

Nechvalně známá je vaše červená karta, kterou jste dostal v 1. minutě zápasu proti Southamptonu. Co se stalo?

Ptá se mě na to hodně lidí! Myslím, že to bylo proto, že to bylo vysílané v televizi – věřil jsem, že se lidem v Irsku předvedu v mém prvním zápase v Anglii, kdy mě mohli vidět. Bylo hrozně mokro a větrný den. Nebyl jsem proslulý, že bych v té době byl nečistý hráč a hrál za hranicemi tvrdosti jako ten den. Dostal jsem první míč, ale poté jsem měl srážku s obráncem Markem Dennisem. Měl špatné zpracování, kopl si míč tak daleko, že jsem si myslel, že souboj vyhraju. Udělal jsem skluz na balon, ale on šel k zemi první, než jsem se dostal k míči. Dostal jsem ho, ale nebylo to úmyslné, šel jsem pro míč. V tom čase, 1986/87, zákroky jako tenhle byly povoleny, takže jsem si myslel, že dostanu žlutou kartu. Nemohl jsem uvěřit, když mi rozhodčí ukázal červenou. Lidé mi v té době říkali: “Musel jsi něco říct rozhodčímu, když tě vyloučil“. Ale já neřekl a byl jsem velmi zklamaný, zvláště když byl zápas vysílán v Irsku. Potkal jsem se stejným rozhodčím, když jsme hráli ´Testemonial match´ na Spurs pár měsíců později. Byl neoblomný v tom, že mě správně vyloučil. Shodli jsme, že na tomhle se neshodmene!

 

Bylo ironické, že Mark Dennis byl na straně oběti..

To je pravda. On měl reputaci hráče, který je často vylučován. Já jsem se více či méně chtěl chránit, když jsem viděl, že přichází.

 

Zabrzdila ta červená karta tomu, aby ses na Old Trafford usadil?

Ne, nemyslím si. Bylo to jen jednou, co se tohle stalo. Byla to chyba a manažer mě poté, až jsem mohl zase hrát, dal zpět do týmu.

 

Hrál jsi s nějakými skvělými hráči – kdo byl nejlepší?

Vždy říkám, že nejlepší hráč, se kterým jsem hrál, byl Bryan Robson. Ze všech skvělých hráčů, které jsme měli, on byl jediný, který stál při mně. Ale nebyl to jen skvělý hráč, ale také skvělý chlap. Byl zadobře s mladými hráči. Poté to byl kapitán Anglie, ale v době, kdy neměli dobré časy. Byl to příjemný a skvělý kamarád. Bylo skvělé ho vidět trénovat, do zápasu dával vždy stoprocent. Pro mě to byl hráč, který byl všude na hřišti a je mi velkou ctí, že jsem s ním mohl hrát.

 

Byl jste v United, když Sir Alex Ferguson v roce 1986 přišel. Dokážete si představit, že je zde i stále v roce 2012?

Nemůžu tomu uvěřit – a nemyslím si, že se to ještě někdy může stát, aby byl manažer v klubu 26 let nebo víc. Je fantastické. On je Pan Manchester United a jeho rekord nebude nikdy překonán.

 

Musí být zajímavé být svědkem toho, jak Sir Alex svůj tím přebudoval od kořenů od své první sezony až doposud…

To je to, co dělal. V té době jsme měli v týmu skvělé hráče, ale nemyslel si, že celková struktura klubu byla správná a chtěl ji změnit. Chtěl mít běžící pás od mládeže, takže měl hráče, kteří každý rok přicházeli a odcházeli. Dosáhl toho.

 

Bylo hraní pod Sirem Alexem zdrojem inspirace pro tebe jako trenéra?

Ano, protože znáte výše a níže fotbalu. A o tom je hra obecně. Jednu minutu hrajete skvěle a létáte, další jste dole na dně, dokud znovu nevyhrajete. To je cesta fotbalu. Musíte si užít své výhry, protože jsou zde období, kdy ne vše jde jak má a vy se necítíte v nejlepší formě.

 

Byla pro vás propagační kampaň v 1992/93 sestřihem vaší kariéry?

Ano, byla. Miloval jsem poté svůj fotbal. Měl jsem pár zranění, když jsem poprvé přišel do Newcastlu. Zlomil jsem si nohu, měl problémy s kolenními vazy a jednou nebo dvakrát další nepříjemnosti. Dokázal jsem se dostat do týmu pod Ossie Ardillesem, ale byl to mladý tým a chtěli jsme se jen vyhnout pádu ze staré Second Division. Poté, jak přišel Kevin Keegan, změnil věci, přivedl pár dobrých hráčů a my dokázali vyhrát Second Division a dostali se do Premier League. Vyhráli jsme prvních 11 zápasů v nové sezoně a to nám enormně pomohlo.

 

Andy Cole se k vám připojil na konci této sezony – jako záložník, užíval jste si zásobovat útočníka, jako byl on?

Byl skvělý, protože byl tak rychlý a mrštný v pokutovém území. Jeho gólový rekord to dokazuje. Byl to fantastický hráč a samozřejmě, šel do Manchesteru za lepším, což si plně zasloužil.

 

Zdroj: ManUtd.com

Autor článku: Luis Antonio Jose


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!