Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Legendy Redaktorské správy

Král Eric

Kontroverzní útočník Eric Cantona spojil na pět sezón svou kariéru s Manchesterem United, kde se stal nesmrtelnou legendou.

V tomto zestručnělém životopise si připomeneme nejpamátnější body jeho života a nahlédneme na slavné i ty temnější stránky jeho fotbalové kariéry.

 

George Best, Sir Bobby Charlton, Bryan Robson, Roy Keane a mnoho dalších skvělých hráčů, kteří podstatnou část své fotbalové kariéry strávili na Old Trafford, mohlo, a podle některých i mělo, být zvoleno nejlepším hráčem United 20. století. Ale nebylo. Fanoušci totiž vybrali Erica Cantonu. Legendárního hráče, jehož kariéra je lemovaná množstvím skandálů, ale i skvělých úspěchů. Zamračený pohled, zdvižený límeček a bezbřehá fotbalová genialita, toť stručný popis urostlého francouzského útočníka, jehož vyhraněnému charakteru a temperamentu se nikdo jiný nevyrovná. Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět. Jeho fotbalové kvality ovšem popřít nemůžete.

Narodil se 26. května 1966 v Paříži, ale krátce po jeho narození se celá jeho rodina stěhovala na jih Francie, konkrétně do Marseille. Mladý Eric vyrůstal nepříliš vábném prostředí a v rodině, která nebyla dobře finančně zabezpečena.

 

Již v útlém věku našel zálibu v kulatém nesmyslu a tak bylo víceméně jasné, kterou cestou se bude jeho život ubírat. První profesionální smlouvu podepsal s klubem AJ Auxerre. Na tento klub nezapomněl ani po skončení kariéry. Často tvrdil a zastává názor, že Francouzi si tohoto klubu neváží a tudíž si ho nezaslouží. Za 5 let v Auxerre odehrál dohromady 94 zápasů a vstřelil 31 branek.

 

V roce 1988 přestoupil za rekordních 22 milionů franků do Marseille. Byla to tehdy velmi vysoká částka, kterou dozajista zvýšil fakt, že byl Cantona čerstvým mistrem Evropy do 21 let. Obecně se předpokládalo, že ve městě, kde Eric vyrůstal, jeho talent vykvete naplno. Jenže Cantona si zde s nikým moc dobře nerozuměl. Hádal se se spoluhráči, s trenéry i s vedením klubu, kde ho neměl nikdo rád a všichni se na něho dívali skrz prsty. Kromě fanoušků. Ti jej naopak milovali nade vše a svou přízeň a náklonnost mu dávali najevo při každém zápase. A to nejen v Marseille, ale vlastně i v každém klubu, ve kterém za svou kariéru hrál.

 

Neshody a odlišné pohledy na určité věci záhy vedly k další změně zaměstnavatele a poté, co neunesl předčasné střídání v jednom ze zápasů, musel jít štěstí hledat jinam. Než se však rozloučil s tímto klubem, pošlapal ještě dres Marseille a velmi sprostě seřval tehdejšího trenéra Gerárda Gilliho.

 

Cantona odehrál za Olympique Marseille 43 zápasů a vstřelil 14 gólů. Také byl poslán dvakrát na hostování. V roce 1989 do Bordeaux (12 utkání – 6 gólů) a v sezóně 1989/90 do Montpellier (39 zápasů -14 gólů).

 

Po tomto extempore Cantona přestoupil do Nimes. Jeho divoký temperament ovšem nezvládl ukočírovat ani tamní trenér René Girald a sám sobě nedokázal poručit ani Eric. Potom, co nastřelil během zápasu balón do rozhodčího, dostal stop na měsíc. Když měl možnost vysvětlit disciplinární komisi, proč to udělal a co se vlastně stalo, reagoval nevybíravými slovy: ”Všichni jste idioti a táhněte do p*dele…!”, za což dostal další měsíc zákazu hrát fotbal navíc. Když o něm trenér reprezentace Michel Platini následně prohlásil, že je to výborný fotbalista, ale v hlavě to nemá v pořádku, reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Cantona o Michelovi v tisku nemluvil zrovna zdvořile. Výsledek? Roční zákaz nosit reprezentační dres Francie.

 

V tom roce rozohněný Eric Cantona poprvé ukončil svou kariéru profesionálního fotbalisty. Bylo mu pouhých 25 let. Mnoho lidí se ho snažilo přemluvit, aby to nedělal a snažili se jej podpořit. Jediný, od koho si ale nechal Cantona poradit, byl velmi překvapivě právě Michel Platini, který mu navrhnul, aby zkusil štěstí v Anglii. Touto radou změnil Platini Cantonovi zásadním způsobem život.

 

Cantona se nejprve vydal na zkoušku do Sheffieldu Wednesday. V Anglii ovšem debutoval v dresu jiného celku – ambiciózního Leedsu United, který o něho projevil velký zájem. Hned v první sezóně získal s klubem nečekaný titul. A ačkoliv odkopal za Whites pouhých 15 utkání, ovlivnil chod v týmu natolik, že se stal okamžitě miláčkem fanoušků. Traduje se, že v té době nosili dres s jeho jmenovkou na zádech dva ze tří příznivců Leedsu. Ani v tomto celku však dlouho nepobyl a v sezóně 1992/93 odehrál pouze 12 zápasů, aby následně opět měnil působiště.

 

Bouřlivák Cantona se totiž 26. listopadu/november 1992 stěhoval do klubu svého srdce – Manchesteru United. Prodej ikony, jakou byl Cantona pro fanoušky Leedsu, do klubu odvěkého rivala, přineslo jejich velmi mohutné protesty a vlnu nevole a vedení klubu, které jej za 1,2 milionu liber nechalo odejít, si na nějaký čas pro jistotu najalo početnou ochranku. Za Leeds odehrál Cantona pouze 35 zápasů, v nichž vstřelil 15 gólů.

 

Alex Ferguson přivedl kontroverzního Francouze jako velkou posilu do nově budovaného týmu.  Dodnes je tento přestup považován za nejlepší nákup Fergieho za dobu jeho působení v United. Cantona dostal dres se slavným číslem 7 a mohlo se jít na věc!

 

V nově vytvořené Premier League se United nevedlo dvakrát dobře. Mužstvo, které bylo plné výborných individualit, totiž do té doby nehrálo jako pravý tým, a až Cantona jej svým charismatem dokázal stmelit. Jeho přístup k tréninkům a zápasům byl pro celý tým velmi motivující a pro mladší hráče byl Eric velkým vzorem a inspirací. A fanoušci United, čekající na titul dlouhých 26 let, se i díky jeho zapříčinění konečně dočkali. Cantona měl na mužstvo pozitivní vliv a svým osobitým kouzlem a genialitou na něj přenesl svou vítěznou mentalitu.

 


Následující sezóna byla pro klub ještě úspěšnější a United získali prestižní double, jelikož po obhajobě ligového triumfu se klub radoval také ze zisku FA Cupu. Cantona byl přirozeným vůdcem týmu. Nejen, že dával důležité góly, ale spoustu jich také přpravoval pro své spoluhráče a táhl tým od vítězství k vítězství. Vše fungovalo dokonale a fanoušci United se při zápasech zvedali ze sedadel a v úžasu sledovali jeho fotbalové umění a zapálení pro hru.

 

Spousta chorálů, ve kterých najdeme jeho jméno, můžeme v Divadle snů slyšet dodnes. Fanoušci na svého hrdinu nikdy nezapomenou. United ve svém týmu pravděpodobně nikdy neměli hráče s větším charismatem a osobností.

 

„Šťastný člověk, ten, kdo viděl Cantonu hrát naživo. A kdo to štěstí neměl, jen těžko pochopí, proč jej tolik milujeme!“ tak zní vzkaz fanoušků pro všechny nezasvěcené.

 

Naproti jeho ojedinělým schopnostem se však Cantona ani v Manchesteru nevyvaroval svým prohřeškům. Zřejmě tím nejznámějším je ten, který se odehrál v roce 1995 na hřišti Crystal Palace. Divák, který seběhl ke hřišti z dvanácté řady, aby mohl Cantonovi do očí říct,co si o něm myslí, se jmenoval Matthew Simmons. Cantona neudržel nervy na uzdě a kung-fu kopem poslal tohoto fanouška k zemi. Následoval trest zákazu startu po dobu 9 měsíců a 120 hodin veřejně prospěšných prací, přičemž mohl být nezkrotný Francouz rád, že nešel do vězení.

 

 

Bez Cantony se United přestalo herně dařit a jeho nepřítomnost v utkáních byla znát. Střídaly se výborné výkony s těmi, za které by se styděli i fotbalisté z nižších anglických soutěží a tak nebylo moc velkým překvapením, že se tentokrát titul nakonec obhájit nepodařilo, ač byl tehdy Blackburn Rovers lepší pouze o jediný bod.

 

Do nové sezóny se rozhodl Ferguson přebudovat tým a začlenit do něj neznámé talentované mladíky jako Garyho a Phila Nevillovi, Paula Scholese, Nickyho Butta nebo Davida Beckhama, známé také pod přezdívkou Class 92‘. Velmi mladé mužstvo ovšem zprvu podávalo velice rozpačité výkony, nedokázalo se vyrovnat s tlakem, který na něj byl vytvářen a nebyl v něm nikdo, kdo se by postaral jeho stabilitu a dodal mu sebevědomí.

 

To všechno se opět změnilo až s návratem velkého Erica. Hned první zápas, do kterého mohl Cantona po vypršení trestu nastoupil, bylo slavné North-West derby mezi United a Scousers hrané 1. října/október 1995 na Old Trafford. Anglická sice média spekulovala o tom, že se Cantona nevejde ani na lavičku náhradníků,  ale to všechno byl jeden velký omyl. Sám Cantona z penalty rozhodl o remíze 2:2 a zavelel k velkému útoku Rudých ďáblů na další titul.

 

Po této remíze United na první místo ztráceli už propastných 13 bodů. Jak sladký byl ovšem konec této sezóny pro všechny fanoušky, když Cantona zvedl pohár určený nejlepšímu mužstvu v Anglii, se nemusíme vůbec bavit. Dodnes je výkon tehdejšího Manchesteru United označován jako jeden z největších návratů do boje o titul v historii anglického fotbalu.

 

Sezóna byla navíc ještě vyšperkována vítězstvím v FA Cupu, když ve United finále porazili největšího rivala – Liverpool. A kdo že v roce 1996 rozhodl toto památné finále? Zkuste hádat…

 

Na konci sezóny se hrálo fotbalové Euro, jehož pořadatelem byla v roce 1996 Anglie. Cantona se těšil na to, jak dovede na tomto turnaji Francii k vítězství a bude vládnout Evropě jak na klubové, tak i mezinárodní úrovni. Cantona však zažil šok, jelikož se stalo něco, co málo kdo předpokládal. Trenér Aimé Jacquet se totiž rozhodl dát šanci mladým nadějím francouzského fotbalu a na Cantonu tím pádem nezbylo místo. Eric si za svou rodnou zem už víckrát nezahrál a počet jeho reprezentačních startů se tedy zastavil na čísle 45. Za národní tým nastřílel 20 gólů.

 

Zklamaný a otrávený Cantona byl pro následující sezónu jmenován kapitánem United a stal se tak zároveň první kapitánem Rudých ďáblů, který nepocházel z Britských ostrovů. Těžko hledal motivaci, ale tentokrát se zachoval jako velký profesionál a pokračoval v úchvatných představeních v červeném dresu. Na hřišti nechával vše a v dalším ročníku dovedl tým United s kapitánskou páskou na ruce k další obhajobě ligového titulu. Ovšem po konci sezóny přišel další obrovský šok, tentokrát ale pro všechny fanoušky Manchesteru United. Ve věku necelých 31 let se Eric rozhodl nečekaně ukončit profesionální kariéru. A důvod?

 

 

“Končit se má na vrcholu a já chci, aby si mě každý pamatoval jako výborného fotbalistu,” řekl Eric ke svému rozhodnutí, které fanoušci ještě dlouho rozdýchávali, ačkoliv jej plně respektovali.

 

 

V dresu Manchesteru United Cantona nastoupil ke 185 utkáním, ve kterých zaznamenal 82 gólů. Za 5 sezón strávených na Old Trafford vyhrál 4 mistrovské tituly, 2x se radoval ze zisku FA Cupu a 3x zvedl nad hlavu Charity Shield (dnešní Community Shield). Nebýt onoho zkratu z Crystal Palace, nikdo nemůže pochybovat o tom, že by měl na kontě titulů 5.

 

Výraznějšího úspěchu se mu s klubem nepodařilo dosáhnout pouze na evropské scéně. Mezi jeho individuální úspěchy patří 3. místo v anketě Zlatý míč za rok 1993, ocenění PFA Players‘ Player of Year hráč roku za sezónu 1993/1994, ve kterém hlasují samotní hráči nebo cenu Sira Matta Busbyho za hráče roku Manchesteru United pro sezónu 1995/1996.

 

Král Erik byl mezi fanoušky oblíbený z mnoha důvodů, ale především proto, že se nikdy nad nikoho nepovyšoval. Nedělalo mu problém poskytnout autogram nebo se na ulici zastavit a prohodit pár slov s fanoušky. Bral každého člověka jako sobě rovného. I po skončení kariéry se hrdě hlásil k Manchesteru United.

Byl tvrdým kritikem toho, že se měl majitelem tohoto velkoklubu stát americký miliardář Malcolm Glazer. A poté, co se tak stalo, prohlásil, že klub ztratil svoji duši a už nikdy to nebude takový klub, jakým byl v minulosti. Netají se tím, že by se jednoho dne chtěl stát fotbalovým trenérem. Když se ho novináři ptali, jaký tým by chtěl vést, odpověděl velmi stroze: “Manchester United, nic jiného nepřipadá v úvahu.”

 

Dnes je Cantonovi 46 let. Z manželství s Isabellou Ferrerovou má syna Raphaela a dceru Josephinu. V Současné době je podruhé ženatý s Rachidou Brakini, s níž žije v New Yorku, kde pracuje jako sportovní ředitel klubu New York Cosmos.

 

 

„Cosmos je velmi silný klub s velkou minulostí. Je to taková směs fotbalu a umění,“ rozplýval se Cantona poté, co byl zvolen do funkce sportovního ředitele.

 

Cantona je také známý pro své herecké nadání a zálibu pro filmařské umění. Jako herec objevil se hned v několika snímcích jako na příklad Královna Alžběta (1998), Děti z mokřin (1999), Druhý dech (2007) nebo Hledá se Eric (2009). Mezi jeho první režisérské pokusy patří Aporte-moi tona mour (2002). V letech 2005-2011 působil jako trenér u francouzského týmu plážových fotbalistů a proslulý je třeba také svým účinkováním v kampani společnosti Nike – Joga Bonito.

 

Nezbývá mi, než na závěr dodat:

„Děkujeme za vše! Ať se daří Ericu Králi a třeba někdy v Manchesteru United

nashledanou!“

Obsahový materiál poskytl bývalý redaktor devilpage.cz – Tomáš Vrkoč

 

Rozsáhlou korekci textu provedl Marenka MU

.

Mohlo by vás zaujať

Review&Hodnotenie: Manchester United – FC Astana 1:0

Vlastiiic

Preview & LIVE: Manchester United – Astana

Moro

Oficiálne: Victor Lindelöf s novou zmluvou do roku 2024

Vik


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!