Rozhovor: Rio Ferdinand – Umění bránit

15

Zkušený stoper Rio Ferdinand se v rozhovoru pro časopis FourFourTwo do detailů rozpovídal o postu moderního středního obránce.

 

 

33letý pilíř obrany Rudých ďáblů je stále klíčovým hráčem svého týmu, kam přišel před 10 lety z Leedsu United. Svou drzost, rychlost a hbitost však za ta léta vyměnil za rozvahu, skvělé čtení hry a předvídavost. Jeho zkušenosti a osobnost jsou pro Manchester United nepostradatelné. V obsáhlém interview, ve kterém jej vyzpovídal redaktor Nick Coppack, hovoří Rio, jenž rád poskytuje podobné rozhovory, mimo jiné o tom, co musí splňovat obránce světových kvalit nebo třeba jaký je rozdíl mezi bráněním Crouche a hlídáním Messiho.

 

 

Co dělá z dobrého obránce skvělého?

Vyrovnanost je klíčem pro každého hráče. Jsou tu kluci, kteří toho dosáhli v osmi nebo v deseti z celkového počtu zápasů. Jsou to dobří hráči, ale předvést výkon na nejvyšší úrovni každý týden, dokážou opravdu jen ti nejlepší. Takoví hráči pak pomáhají svým týmům vyhrávat poháry a velká finále. Tito hráči také zazáří, když to je to zapotřebí – vždycky se můžete spolehnout, že Vás dostanou z nejhoršího, když to nejvíc potřebujete. Mluvíme tu ale konkrétně o obráncích, a já si myslím, že je zde na místě připomenout, že skvělí obránci, zdá se, se dostávají na tuto úroveň jen tehdy, pokud mají kolem sebe další hráče. Všichni hvězdní obránci pak jsou schopni přenést svůj výkon na ostatní spoluhráče v obraně, ovlivnit tím celou obrannou čtyřku a dostat z ní lepší výkon. Na to musíte mít obrovskou kvalitu.

 

Jaké jsou další vlastnosti, které jsou nezbytné pro dosažení vrcholu?

Řekl bych, že třemi nejdůležitějšími atributy jsou schopnost dobře číst hru, sebevědomí a soustředěnost. A tohle všechno jsou věci, které přicházejí se zkušenostmi.  Je těžké se je naučit na tréninkovém hřišti.

 

 

Komunikace musí být jistě také klíčem k dosažení nejvyššího levelu?

Jednoznačně. To je taktika, které sám využívám. Stále mluvit po celou dobu zápasu. A i když říkám nesmysly – a to já dělám často! – pokračuju v tom dál. Pomáhá mi to, být ve střehu a také mým kolegům z defenzivy. Vy vykřikujete pokyny – „levá“, „pravá“, „vyraz dopředu“ –  které jsou určeny k tomu, aby pomohly mým spoluhráčům k lepší orientaci, ale zároveň je pomáhají udržet v pozoru.  Pokles koncentrace je nejčastější chybou mladých obránců. A to následně vede k základním chybám. Díky tomu míč špatně odhadnou a nedostihnout jej, špatně zareagují svým pohybem nebo zapomenou, kde stojí jejich protihráč. Anebo si je protihráč obhodí, či obehraje jesličkami a než se vzpamatují a otočí, unikne jim. Ze všech vlastností, které obránci potřebují, je koncentrace tou nejdůležitější.

 

Docela zvláštní, že nemusíte být dobrým odebíračem míčů a přesto můžete být dobrým obráncem?

Ne, to si také nemyslím. Skluzy na poslední chvíli mohou vypadat dobře a být užitečné, ale podle mě, jestliže vám nic jiného nezbývá a vy musíte takový zákrok udělat, děláte to jedině proto, že je něco špatně a vy nejste správně postavení, nebo jste v rozhodující chvíli špatně četli hru a situaci v daný moment podcenili.  Zákroky z nouze a na poslední chvíli jsou často důsledkem toho, že jste udělali chybu.

 

Prevence je v tom případě lepší, než samotný lék?

Přesně tak. Jako malý kluk jsem měl trenéra, který mi kdysi říkával, že jestli nebudou moje šortky po skončení zápasu špinavé, nehrál jsem dobře. Ale já si myslím, že by mělo být přesně naopak. Ideální by tedy bylo, abych měl při odchodu ze hřiště své šortky neposkvrněné. Myslím si, že někdy můžete obránce doopravdy posoudit podle toho, jakou barvu mají jeho šortky na konci utkání. Zachycení míče poziční hrou je daleko efektivnější než odebrání skluzem. Není to však tak efektní, takže si toho často ani nevšimnete. Mnoho lidí se na příklad právě z tohoto důvodů tolik mýlí v Michaelu Carrickovi. Zřídkakdy totiž předvede nějaký skluz nebo se zapojí do ostrého souboje ve středu pole. V této oblasti tedy sice možná zaostává, ale naproti tomu jsou jeho statistiky v odebírání míče vševypovídající.

 

Dokážete se to naučit nebo je to celé o instinktu?

Je to především instinkt a zkušenosti. U některých hráčů se zdá, že se to skutečně naučili a vědí, kam se postavit a míč je poslouchá tak, jako by měli na kopačkách magnet. V jistém smyslu se můžete poziční hru naučit, ale velká většina vašich schopností je v tomto případě pouze dílem instinktu a vašeho čtení hry. A to je něco, co je těžké se naučit. Přichází to totiž se zkušenostmi. Nejlepší obránci umějí vycítit nebezpečí ještě před tím, než přijde. Ti pak, díky své pozici a pohybu na hřišti, znesnadňují záložníkům posílat míče do volných prostorů a dokážou stát krok před útočníkem před tím, než mu někdo přihraje, takže mu pak míč vlastně seberou ještě dřív, než se jej vůbec dotkne.

 

 

Takže už asi nestačí být pouze zapálený do hry a patřičně urostlý?

Já si myslím, že ne. Není to způsob, jakým bráním a není to ani způsob, který bych u obránců v posledních letech obdivoval. Mnohem raději sleduji inteligentní obránce, zkrátka kluky, kteří hrají fotbalově a vyhýbají se potížím. Mými oblíbenými obránci jsou Alessandro Nesta, Franco Baresi, Frank Rijkaard, Ronald Koeman…ti byli skvělí při práci s míčem a dokázali vycítit nebezpečí před tím, než přišlo, takže byli vždy o krok před svým protivníkem. Ale nevykládejte si to špatně: někdy je skvělé vidět někoho, kdo se vrhá hlavou napřed do soubojů a střel, čistí velké vápno a působí dojmem neprostupné cihlové zdi, ale myslím si, že ve stoperské dvojici je potřebná určitá rovnováha a partnerství.  A to právě my v Manchesteru United máme už několik let mezi mnou a Nemanjou Vidičem, ačkoliv Vida samozřejmě také umí hrát daleko klidněji a s rozvahou. Tohoto musíte být v klubu jako je ten náš schopni dosáhnout.

 

Co se stalo se starou taktikou „dát o sobě útočníkovi vědět“ (využít ostrého agresivního zákroku) v prvních minutách?

Tohle už víckrát nedělejte. V moderním fotbale si musíte dávat pozor – je téměř bezkontaktní! Samozřejmě pokud to vezmeme kolem a kolem, tak byste každému měli dát malý kopanec v prvních minutách utkání, aby si byl útočník vědom toho, kdo proti němu stojí, a jeho situace by se pak pro něho stala daleko složitější. Věděl by, že pokus dostane míč na kopačky, pak mu budete v patách. Ale tohle už se nikdy víc nestane.

 

Obránci stále potřebují být dostatečně důrazní, nebo snad ne?

Samozřejmě, že to pomáhá. Také potřebujete být dostatečně odvážný a nebojácný. Musíte být připraven jít do souboje, když je to potřeba nebo řešit nebezpečnou situaci i za cenu, že se zraníte. Už jsem zažil situace, kdy jsem věděl, že mě to bude hodně bolet, pokud do toho půjdu. Vím, že to pro mě může znamenat konec zápasu, ale co naděláte? Vy ten souboj zkrátka musíte podstoupit. Osobně nevím, jak někteří obránci můžou souboj vypustit. Hlava mi to prostě nebere, protože já bych něco takového sám udělat nemohl. To by byl trapas. Jestliže jde o souboj o míč, který musím vyhrát, tak do toho jednoduše řečeno musíte jít. Pokaždé. Když totiž fanoušci vidí, že ze soubojů uhýbáte, nejsou spokojeni, nepovažují to za správné a začínají se vás na ty momenty ptát.

 

Zdá se, že nejlepší útočníci si dokážou udržovat svou střeleckou formu, což by se dalo označit přímo za umění. Můžeme bránění označit za stejné umění?

Naprostý souhlas. Přesně takhle to vidím já. Vidět někoho jak hladce a s přehledem řeší situaci, jak se jednoduchým pohybem ve správný čas ocitne na správném místě, má povědomí o dění na hřišti a má schopnost být o dva kroky na před a včas uhasí nebezpečí …když tohle u někoho vidím, hrozně si to užívám. Je to obrovský kus z jeho dovedností. Miluju sledování obránce, ze kterých vyzařuje klid a autorita.

 

Dovedeš zůstat úplně klidný?

Jasně. Tohle byl můj problém, když jsem byl mladý. Když se zpětně vrátím k mým začátkům, chtěl jsem za každou cenu hrát míč a být u všeho na hřišti. Chtěl jsem se vysouvat dopředu a založit každý útok.  Když tak vzpomínám na tyhle časy, tak moje ideální hra spočívala v tom, že bych vyhrál několik soubojů, založil pár protiútoků a možná bych se pokusil o nějakou kličku na středního útočníka, čímž bych ho znemožnil. Ale brzy jsem z tohohle uvažování vyrostl, když jsem odešel z West Hamu. Musel jsem v první řadě změnit svou hru, abych se stal lepším a vyrovnanějším hráčem.

 

Jaký je rozdíl při bránění řekněme Petera Crouche a Lionela Messiho?

Pochopitelně, že Crouchy chce míč do vzduchu, takže první věcí, kterou vyžadujete od vašich krajních záložníků a krajních obránců, je důsledné pokrytí křídelních hráčů soupeře. Chcete zabránit tomu, aby vám do vápna neposlali žádnou přihrávku. Jako střední obránce se také musíte snažit ovládnout vzdušný prostor. Pokud se vám to podaří a někdo jako Crouchy zůstane v pokutovém území mimo hru, pak máte vyhráno a nebezpečí je minimalizováno.  Ale bohužel, pokud je centr na milimetr přesný, pak vám nezbývá moc věcí, které můžete dělat. On má tu výhodu, že je vysoký, takže devět z deseti hlavičkových soubojů vyhraje.

 

 

Pokud jde o Messiho, tak toho nikdy nesmíte pustit z očí. On vás vždy zkouší odvést z vaší pozice, čímž se vytvoří prostor pro někoho dalšího, kdo si do volného místa naběhne. Messi láká střední obránce pryč a táhne vás směrem od brány, čímž se za vámi otevírá volný prostor. Pokud za ním ale nepůjdete a necháte mu prostor, pak dostane přihrávku on a má čas se s míčem otočit, a poté vás přesprintovat. A všichni víme, jak nebezpečný v takových situacích je. On se vás vždy ptá na různé otázky a dokáže vám život opravdu hodně znepříjemnit.

 

 

Jaký ubráněný výsledek považujete za největší úspěch?

Pravděpodobně skóre 0-0 na Nou Campu v Lize mistrů v prvním zápase semifinále v roce 2008. Zažili jsme tehdy neuvěřitelnou noc. Nejenom naše obranná čtyřka, ale celý tým. A to je důležitá věc: všichni podali nejlepší defenzivní výkon a tak jsme se nemuseli spoléhat pouze na obránce a brankáře. Začne to u vašich útočníků, a pokračuje to ke všem na hřišti. Přesně o tom byl zápas v Barceloně. Byl to fantastický týmový výkon.

 

.

zdroj: manutd.com

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokMartin Oneill verí United, Gary Pallister kritizuje Téveza
Ďalší článokGlazerovci chcú premiestniť Manchester United do New Yorku!
Kuba (Marenka MU)

Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United. To vše patří ke zlaté historii posledního čtvrtstoletí. Když půjdeme ještě dál rok 1968, Law Best, Charlton, Mnichov 1958. Potemnělá, přesto však pestrá a v celku především mnoha úspěchy ověnčená je historie United. A pak je tu ona magická energie, jenž kterou ještě umocnil Sira Alex Ferguson. Muž, ke kterému s úctou vzhlížím nejen jako k manažerovi našeho klubu, ale i jako ke člověku. Geniální manažer zapálený pro fotbal, kterému odevzdával vše. Charakter, autorita a persona, jenž dostala Manchester United na absolutní vrchol všech klubů světa. Lídři, týmový duch, Fergie time, rivalita s Liverpoolem, Man City, zápasy s Arsenalem, Chelsea, u které můžu rovnou navázat i na památné finále v Moskvě 2008. Tenhle klub jsem si postupně zamiloval natolik, že jsem se začal věnovat i redaktořině, což bylo někdy v roce 2007. Pohlcen vášní k tomu slavnému velkoklubu jsem si uvědomil, že nic jiného už hledat nechci. A Old Trafford? Magické místo. Divadlo snů prostě musíte zažít na vlastní kůži. Kdo jste ještě nebyli, neváhejte a jeďte se určitě podívat!


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!