Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Blog Redaktorské správy

Tommy Docherty – muž, který neuposlechl Busbyho

Nyní si trochu odpočineme od aktualit a po čase opět nahlédneme do bohaté historie Manchesteru United.

 

 

Řeč bude o muži, který usedl na trenérskou lavičku United v roce 1972 a ujal se kormidla, které před ním téměř 25 let držel v rukou Sir Matt Busby. Tím skončila, jedna velká kapitola, jenže neúprosný čas začal okamžitě psát další, což s sebou přineslo i určité komplikace a starosti. Wilf McGuinness ani Frank O‘Farrel  totiž nedokázali příliš přesvědčivě navázat na legendárního Bosse a tak byl na pozici manažera nakonec dosazen Tommy Docherty.

 

 

Sir Matt Busby byl manažerem United od 1. srpna roku 1945, do 4. června roku 1969. A poté krátce ještě od 28. prosince 1970, do 8. června 1971.

 

Končící Busby a první komplikace

 

„Kdo dokáže nahradit muže, jako jste vy, ve funkci manažera United?“ zeptal se končícího Busbyho novinář, který se horlivě snažil získat odpověď, která by se vyjímala na titulcích novin po celé Anglii. A dočkal se jí: „Nevím o nikom takovém,“ odpověděl stroze Sir Matt s temným skotským přízvukem a hrdým úsměvem na tváři.

 

 

Je celkem pochopitelné, že tato událost byla povětšinou pozapomenuta i těmi nejspolehlivějšími fanoušky United a tak si pojďme připomenout, jak probíhala výměna manažera Rudých ďáblů a jaké potíže ji provázely.

 

Člověk dobyl Měsíc, skupina The Beatles pomalu končila svou aktivní hudební kariéru a odehrála svůj poslední veřejný koncert a do oblak vůbec poprvé vlétly letouny Boeing 747 a nadzvukový Concorde. A pesimistům v řadách příznivců Rudých ďáblů se muselo v ten čas dát zase jednou za pravdu a s nevraživým pohledem pak fanoušci United jen bezmocně přihlíželi tomu, jak hráči Manchesteru City zvedají nad hlavu FA Cup, zatímco tým Leeds United se radoval z prvenství ligového.

 

To se psal rok 1969 a Sir Matt byl rozhodnutý v roli manažera Manchesteru United nadobro skončit.

 

Byl to zkrátka rok, který přinesl mnoho zajímavých událostí, ale pro United to nevěštilo nic pozitivního, ba naopak. Naši největší rivalové nás nutili pomalu upíjet z kalichu hořkosti a po fotbalové stránce se zdálo, že pro United je po dobytí vrcholu najednou všechno špatně. Bylo totiž jasně patrné, že odchod Busbyho bude ztrátou více než citelnou. Aby také ne…

 

Pozici manažera nabídlo tehdy vedení United Jocku Steinovi, ten ji však odmítl, a tak se rozhodlo oslovit mladého Wilfa McGuiennesse. Jak se ale nakonec ukázalo, pro Wilfa to bylo v jeho 31 letech až příliš velké sousto. Neměl zkušenosti ani dostatečnou autoritu na to, aby na příklad dokázal zkrotit „neposlušného“ Besta a ukočírovat kolos, jakým Manchester United bez pochyb byl.

 

Vedení rychle pochopilo, že tato volba byla velkou chybou a Wilf, který časem sám vycítil, že je pro něho ještě brzy vést klub takového formátu, se funkce manažera vzdal a po roce a půl u týmu skončil. Stal se přímým nástupcem legendárního manažera, který se však, jak už jsem výše předznamenal, do své funkce po neuspění McGuinnesse, ještě na půl roku vrátil a sám vedl mužstvo do konce ročníku 1970/1971.

 

Jenže sezóna rychle ubíhala a adekvátní náhrada byla stále v nedohlednu. Po zdlouhavém rozhodování nakonec padla volba na nadějného Franka O’Farrela, jenž byl proslulý svými specifickými metodami trénování. Ten Busbyho nahradil po jeho definitivním konci na pozici manažera 8. června 1971.

 

 

Jenomže ani on se neosvědčil, nepodařilo mu na jeho činnost navázat a tým se naopak ocital ve stále složitější situaci. A ačkoliv v konečném účtování nevypadala 8. pozice v tabulce nijak hrozivě, vnitřní dění v týmu výhledově nepředznamenávalo vůbec nic dobrého.

 

A tak nezbývalo nic jiného, že hledat dalšího kandidáta, který by měl mít předpoklady zkušenějšího manažera, který už má určitou praxi za sebou. Nešlo totiž o to, aby měl okamžitý úspěch, ale aby měl pozitivní vliv na tým. Taková byla stručná a jasná představa nejen Sira Matta Busbyho, který s konečnou platností zaujal post prezidenta klubu, ale i vedení a hráčů samotných.

 

Nakonec byl klub přeci jen zachráněn, i když jen dočasně, a to Thomasem, Hendersonem Dochertym, který do té doby trénoval skotskou reprezentaci. No…nebyl úplně zachráněn, ale Tommy byl přeci jen o poznání úspěšnější, než pánové McGuinness a O‘Farrel dohromady.

 

Přichází Docherty

 

Jedním z jeho slavných výroků, po převzetí funkce manažera, byl tento: „Je velice těžké být hráčem a opustit Manchester United.“

 

Že je toto prohlášení pravdivé, platí pravděpodobně dodnes. Nicméně Docherty pokračoval: „ Nikdo nechce odejít z Manchesteru United, protože když tak učiníte, ať už jste trenér, manažer nebo hráč, cesta zpět už směřuje pouze dolů a vede níž a níž.“

 

Problémy Dochertyho začaly, ne nijak překvapivě, u Holy Trinity (Nejsvětější (legendární) Trojice). Opravdu se nebylo moc čemu divit, jelikož to byl muž poněkud tvrdohlavý a měl své vyhraněné zásady, ze kterých neslevil.

 

Byl to muž, který měl, jak se říká, „koule“.

 

 

Docherty se s nikým nemazal a jedním z prvních kroků, za to však razantních, bylo právě rozdělení Holy Trinity. Sám navrhl Bobby Charltonovi, aby z klubu odešel, ostrými slovy se ohrazoval vůči problémovému chování George Besta a hráče, který jej sám navrhl na pozici manažera, z týmu také vyhodil. Ano hádáte správně, tím třetím ze slavné trojice byl Denis Law. Mimo to byli George Best a Charlton (v té době jim bylo 35 a 32 let) zřejmě ve svých nejlepších letech, ovšem Docherty si nemohl pomoct a věřil tomu, že tito hráči by United na začátku krušných 70. let spíše uškodili, než prospěli.

 

V této souvislosti trochu odbočím. Lze totiž nalézt jednu zvláštní paralelu, kterou učinil Sir Alex Ferguson, a tou je povolání zpět Paula Scholese.

 

„Lepší něco než nic“ – tento termín je sice v tomto případě na adresu Scholese až příliš krutý, ale právě ono „nic“ bylo pro Dochertyho účelnějším řešením než alespoň důstojné „něco“. A tak byla Holy Trinity nenávratně rozpuštěna, jelikož podle nového manažera United, už nebyla týmu prospěšná. Byl to sice odvážný krok, ovšem způsob, jakým zacházel s touto trojicí legendárních hráčů, už byla věc druhá. Ať tak či onak z toho měli fanoušci velmi rozporuplné pocity a ještě dlouho kyselou chuť v ústech.

 

Docherty o několik let později prohlásil, že Denis Law hodlal tým po skončení jeho smlouvy stejně opustit a odejít zadarmo. Denis Law se však nechal slyšet, že takovouto verzi jeho údajně chystaného odchodu se dozvěděl ve chvíli, kdy vzal do rukou ranní vydání denního tisku.

 

Přežití, úpadek a zrození, Dochertyho Rudá armáda

 

Dochertymu se po jeho usednutí na manažerskou lavičku zároveň podařilo přivést hned několik posil, a tak začal budovat zcela nový tým.  United se sice dokázali v jeho první sezóně udržet v Division One s hrdostí Busbyho, nicméně s o to větším klišé, že nesestoupili, které už ale jaksi postrádalo význam.

 

 

 

Red Devils potřebovali stoupat vzhůru, jenže situace jim to neumožňovala. Zlaté období bylo zkrátka nenávratně pryč. Manažeři ligových týmů pomalu začínali nalézat způsoby, jak oživit nudný střed hřiště – náhodné vysouvání záložníků, kteří podporovali útočníky, neslo své ovoce a hra se díky tomu měnila. United začínali být pod tlakem a nedařilo se jim ani proti lehčím soupeřům. Chaos předvedené hry na hřišti byl očividný a výrazně postrádal onen nefalšovaný charakter nikdy se nevzdávajících United.

 

Už od začátku ročníku 1973/1974 pak bylo jasné, že takhle to dál nejde. Docherty nedokázal tým správně nasměrovat a ten se po skončení ročníku s nejvyšší anglickou soutěží musel přeci jen rozloučit. Hráči Manchesteru United si zkrátka nezasloužili hrát s těmi nejlepšími a sestoupili.

 

Definitivní tečku za účinkováním v Division One udělal svou gólovou patičkou právě vyhozený Denis Law, který v tu dobu byl již hráčem konkurenčního Manchesteru City.  United díky jeho gólu na Old Trafford podlehli městskému rivalovi 0:1. Známá událost je však pouze mylným všeobecným přesvědčením.  I kdyby totiž tento gól nepadl, United by se v nejvyšší soutěži stejně neudrželi, jelikož Birmingham i Southampton své zápasy vyhrály a sestup tak byl tudíž neodvratný.

 

Ale Tommy Docherty se svým týmem ve skličující situaci ještě neskončil a zavelel k velkému návratu. Seskupil všechny síly, posilnil kádr o další hráče, kteří byli svolní hrát druhou ligu a brzy se začalo blýskat na lepší časy. V ročníku 1974/1975 vyhrál Manchester United ve druhé nejvyšší anglické soutěži více zápasů, než v předchozích dvou sezónách v Division One. Každý totiž potřebuje čas a především důvěru…Výsledkem tedy bylo, že se United po roce, který přinesl mnohá pozitiva, opět vrátili mezi anglickou smetánku.

 

Jakoby se Docherty snažil o úplně novou éru, mazal stopy po Siru Mattu Busbym dál, když na příklad prodal do Arsenalu Bryana Kidda a místo toho si dál budoval svůj vlastní tým. Nejeden fanoušek náhle začal věřit, nejednomu se začalo počínání Devils líbit. Docherty si získával stále více sympatií a pomalu vystupoval ze stínu velkého Matta Busbyho. Základy byly položeny, ovšem před sebou měl ještě dlouhou cestu.

 

Jeho odhodlání a odvaha budily obdiv a výsledky v Division Two celkově dodávaly přesvědčení, že po divokém roce ve druhé anglické lize, se na Old Trafford zrodila Dochertyho Rudá armáda. Návštěvy diváků na Old Trafford začaly trhat rekordy. United byli zpět!

 

 

Co se Tommy Dochertyho týká, sezóna 1975/1976 byla z jeho pohledu asi tou nejúspěšnější. Koneckonců ujměte se degradovaného a upadajícího týmu, doplňte jej novými hráči a dostaňte se během roku na stupně vítězů v Division One. Na tu dobu to byl vskutku mistrovský kousek a nad míru vydařený comeback. Více bodů měly na konci sezóny jen Liverpool, který tehdy zároveň slavil svůj 8. titul a druhé QPR.

 

Tento úspěch se Dochertymu podařil, aniž by měl v mužstvu některého z klíčových hráčů Matta Busbyho. Za to však plnohodnotně využíval politiku, která spočívala v absolutní důvěře v mladé hráče. Tím Tommy započal svou vlastní revoluci. Přestože se jeho mužstvo nikdy před tím neprojevovalo jako jeden celek a mnohdy působilo až rosolovitě, nyní znovu nalezlo týmového ducha a soudržnost. Jedním z důvodů mimo jiné bylo, že nechal hrát v osmnácti po sobě jdoucích utkáních úplně stejnou sestavu. To byl sice velmi důležitý krok, nicméně pro tuto sezónu se zároveň ukázal být i jaksi neopatrný až lehkovážný.

 

United směřovali jak k senzačnímu získání titulu, tak i k vítězství v FA Cupu. Oboje jim ale nakonec, poněkud smolně, proteklo mezi prsty. V lize skončili třetí a v FA Cupu podlehli ve finále Southamptonu.

 

Devils hráli po celý ročníku rychlý, útočný a velmi atraktivní fotbal, ale snaha Dochertyho stmelit mužstvo co nejvíce, se nakonec podepsala na jeho celkové únavě ke konci ročníku. Síly docházely a náročná sezóna tak trofejemi odměněna nebyla. Red Devils se před 100 000 diváky ve vyprodaném Wembley prezentovali nudným a ospalým fotbalem a utkání rozhodl jediný gól, který vstřelil Bobby Stokes z průkazného, avšak neodpískaného ofsajdu.

 

Známky únavy byly evidentní a zklamání obrovské. Sebedůvěru před finále FA Cupu navíc Manchester United nedodaly ani předchozí dvě ligové porážky, ale hlavní příčina předvedeného výkonu byla jednoznačná. Jednoduše řečeno – nic se nemá přehánět. Docherty z hráčů vymačkal maximum, jenže ani to nestačilo a následky se v nevhodnou chvíli projevily naplno.

 

Poranění Liverpoolu a Agnes

 

Stejný, ale přes to jiný. Tommy a jeho mužstvo vstupovalo do nového ročníku spojováno s velkými očekáváními fanoušků, kteří pevně věřili, že tento rok už to vyjde. Sám Docherty se jim po prohraném finále zapřísahal, že vrátí blyštivou trofej na Old Trafford. Jenže situace byla víceméně obdobná a v lize se opět radoval Liverpool. Ten si na začátku ročníku rychle vybudoval náskok a poté, už jej nikdo nedostihl. Jedním z klíčových momentů bylo zranění Martina Buchana, které šance na ligový primát definitivně zhatilo. United zažili skvělý vstup sezóny, ovšem v její druhé polovině se znovu začalo projevovat velké vytížení klíčových hráčů a z toho plynoucí únava.

 

Vykoupení ale přece jen přišlo, a to v FA Cupu. O to krásnější úspěch to byl, že United ve finále porazili samotného mistra ligy, vítěze PMEZ a svého největšího rivala v jednom – Liverpool, čímž jej připravili o historický The Treble, který tak, co se britských celků týká, zůstává až do dnešních dnů privilegiem pouze Rudých ďáblů.

 

FA Cup v té době znamenal pro příznivce klubu, hráče i manažery opravdu hodně, snad ještě více než ligový titul. Pro Manchester United to byl tudíž mimořádný úspěch. Liverpool porazili ve vyprodaném Wembley díky gólům Jimmyho Greenhoffa a Stuarta Pearsona 2:1.

 

„V minulém roce jsme Vám slíbili, že přivezeme tento pohár zpět. Svůj slib jsme dodrželi a tak ho tu máte zpátky, je pro Vás – pro ty nejlepší fanoušky na světě.“ – Tommy Docherty, Wembley, 21. května 1977.

 

 

Docherty byl však nenasytný a chtěl ještě víc. Jenže jak se ukázalo, nebyly to pouze trofeje. Krátce po triumfu v nejstarší pohárové soutěži světa, prosákla na veřejnost aféra o podvádění jeho manželky. Tommy toužil po Laurie Brownové a také ji získal. Laurie Brownová byla manželka fyzioterapeuta Manchesteru United.  Ovšem jeho poměr s ní se mu nedařilo dlouho tajit.  Docherty se po zveřejnění těchto zpráv zároveň okamžitě rozešel se svou ženou Agnes a nyní již pod palbou novinářů nebylo cesty zpět. Tímto chováním si podepsal ortel na Old Trafford a rozčilený Sir Matt Busby, který působil ve funkci ředitele klubu, se dlouho nerozmýšlel a do týdne jej z pozice manažera vyhodil. Toto se v United prostě netrpí…

 

Osobní život tak udělal s Dochertyho účinkováním v United krátký proces. Tento skandál neměl z jeho strany žádnou vážnější dohru a tak ze dne na den manažerování Tommyho Dochertyho, který si byl svého prohřešku plně vědom, u United skončilo a s ním i slibně se rozvíjející progres jeho zrekonstruovaného, vzkvétajícího mužstva.

 

V červnu roku 1977 jej na lavičce vystřídal Dave Sexton, který přišel z Chelsea.

 

Docherty byl dobrým a nadějným manažerem. Samozřejmě, že lhal a zapíral, jak jen to šlo, aby utajil své soukromí před zaměstnanci i samotnými hráči, ale na druhou stranu dokázal do týmu vnést svou filozofii a přimět mužstvo hrát dobrý fotbal. Zároveň si také osvojil praktiky Sira Matta Busbyho a přijal zásady o využívání mladých hráčů. Jenže silný zájem na jeho vyhození už nešel vzít zpět.

 

Nebýt těchto jeho hloupých počinů v osobním životě, mohl na lavičce Manchesteru United pravděpodobně setrvat ještě několik dlouhých let, ačkoliv je tato myšlenka docela děsivá. Pro Sira Matta Busbyho, který byl přesvědčen, že nejdůležitější věcí, je dobrá pověst Manchesteru United, tak rázem přestal být hoden našeho klubu, a ten se zároveň vyhnul i možným problémům v budoucnu. Ale kdo ví, jak by to bylo?

 

Sir Matt odevzdal klubu mnoho svého času a úsilí a udělal klubu dobré jméno. Byl příkladem čestného člověka a vybudoval zde něco speciálního. Nechtěl tedy, aby byla jeho práce tímto způsobem pošpiněna.

 

Byl to asi ten pocit, že Sir Busby vyžadoval po každém zvoleném manažerovi, aby pochopil, že má za sebe obrovskou zodpovědnost, a aby pro něj byla čest tento klub trénovat. Manchester United se tak stal díky těmto prioritám na prvním místě synonymem pro serióznost a až na druhém pak ležel úspěch. To bylo přesně to, čemu Docherty neporozuměl a stálo jej to post manažera.

 

Myslím si, že od té doby United nečelili podobně razantní změně, jako tomu bylo v roce 1969, kdy po odchodu Busbyho následoval silný otřes a nějaký čas trvalo, než se situace víceméně uklidnila a věci přešly do normálu.

 

Podobná situace se však blíží také v současné době a otázka: „Kdo bude nástupcem Sira Alexe Fergusona?“  je stále aktuálnější. Nynější Boss United vždycky tvrdil, že až se jednou rozhodne opustit klub, skončí kompletně s celým fotbalem. Ale já si nemohu pomoct a myslím si, že mu bude stále zbývat určitá síla na to, aby také on zůstal s klubem spjatý a měl v jeho chodu stále své slovo a pravomoc a dohlížel tak na jeho fungování.  Jedno podle mě zůstává jistým faktem, a sice že Sir Alex bude od svého následníka vyžadovat podobné schopnosti a atributy, které očekával svého času i Sir Matt Busby od svých nástupců. Jedině zachovávaní image a dobrého renomé klubu, nám bude navždy přinášet úspěchy.

 

 

Autor článku: Vishwanath Kaushik

Twitter: @VishMUFC

Zdroj: manutd24.co.uk

 

Mohlo by vás zaujať

Review&Hodnotenie: Manchester United – FC Astana 1:0

Vlastiiic

Preview & LIVE: Manchester United – Astana

Moro

Oficiálne: Victor Lindelöf s novou zmluvou do roku 2024

Vik


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!