Rozhovor: Ryan Giggs a tajemství jeho tréninku

24

V exkluzivním rozhovoru pro MUTV, který se odehrával přímo uvnitř tréninkového centra Carrington, vypráví Ryan Giggs Marku Sullivanovi o svých tréninkových metodách a také například o tom, jak se dokáže tak dlouho udržet fit …

 

 

Jak moc se změnil styl tréninků za posledních deset let?
„Změnilo se toho hodně. Asi největší změnou pro nás je prostředí, ve kterém nyní trénujeme – Carrington je zcela odlišný od The Cliff [původní tréninkové centrum]. Máme tu kromě jiného také bazén, posilovnu, velkou sportovní halu, kompletně kryté fotbalové hřiště v jedné z budov, … máme jednoduše vše, co bychom chtěli. Cliff byl ohledně těchto záležitostí velmi jednoduchý, byly tam jen šatny, ne zrovna nejlepší tělocvična a opravdu velmi zachovalé váhy. Když jste přišli na trénink, stačilo pouze vylézt ven na hřiště, absolvovat povinný trénink, dát si sprchu a jít domů. Zatímco tady máte mnohem více možností, co po tréninku ještě dělat a tím pádem se pobyt zde protáhne.“

 

A kromě toho je tu hlavně poslední dobou velký nárůst zaměstnanců podílejících se na nejrůznějších typech tréninku…
„Ano, to je ta další věc, která se změnila. Když jsem ještě začínal, byl tu pouze manažer, jeho asistent. Ještě musím přičíst fyzioterapeuty, ale tím seznam končí. Nyní máme asistenta manažera, různé trenéry nebo třeba odborníky přes běhání a tělesnou váhu, takže věci se opravdu hodně změnily.“
Popiš nám běžný den v Carringtonu…
Já se do centra obvykle dostanu asi v 8:45, trochu se nasnídám a poté jdu na čtyřicet pět minut na masáž. Kolem desáté všichni vlezeme na rotopedy přibližně na patnáct minut, aby se nám rozhýbaly svaly na nohou. Nakonec si ještě dáme desetiminutové protažení a poté jdeme trénovat. Pokud je zrovna začátek týdne a máme další utkání až o víkendu, trvá trénink necelé dvě hodiny. Pokud se však týden chýlí ke konci a nás čeká zápas, strávíme na tréninku jen asi půl hodiny a celou dobu hrajeme intenzivní a rychlý fotbal. Osobně si ke všemu ještě přidávám nějaké cviky na posílení nohou a dělám jógu.
Jak moc ti jóga pomáhá?
„Hodně – je to jeden z hlavních důvodů, proč ve 38 letech ještě hraju fotbal. Začal jsem s tím ve 30 letech, protože jsem měl zmírnit problémy s podkolenní šlachou, které se u mě v té době začaly objevovat. Díky tomu se nyní cítím ještě flexibilnější než ve svých 18 a hodně mi to na hřišti pomáhá – hlavně když chci někomu odebrat míč.“
Jaká je tvoje nejoblíbenější hra v rámci tréninku?
„Nejvíce mě baví, když se vytvoří kruh, dva hráči se postaví doprostřed a ostatních sedm nebo osm lidí si přihrává a snaží se nepůjčit míč těm dvěma uprostřed. Vždycky se u toho dost pobavíme, protože často si naschvál dáváme těžké přihrávky na zpracování, což může být občas pro příjemce přihrávky pěkný oříšek. Nutno také dodat, že tato hra byla vždy jasnou součástí rozehřátí se před jakýmkoliv zápasem.“
Zaměstnanci ti nepochybně dávají při tréninku plno rad, jak se správně připravovat, ale jsi schopný najít si ideální styl trénování také úplně sám?
„Ano, osobně si myslím, že čím víc zkušeností získáte, tím lépe budete vědět, co je pro vás to nejlepší. Asi tak ve věku kolem 20 let byste měli znát své tělo a vědět, co potřebujete a co ne. Můžete se samozřejmě vždy zeptat na radu trenérů, protože ti mají všechny možné údaje o tom, jak tvrdě jste na sobě pracovali poslední týden nebo jak jste si vedli v posledním zápase. Mohou vám říct, co jste udělali dobře, nebo mohou říct, co byste mohli ještě zlepšit. Spolupráce s trenéry je tedy velmi důležitá, ale nejvíc záleží, jak se cítí sám hráč.“
Jak se dokážeš motivovat, abys na tréninku i po těch letech stále tvrdě pracoval?
„Musím na sobě pracovat, protože jinak by mě ostatní smetli. Při tréninku hraju postupně proti všem našim záložníkům – Scholesy, Carras, Anderson, Cleverley nebo Fletch – a jednoduše se jim musím vyrovnat, a to nejen v soutěžních utkáních, ale hlavně na trénincích. O tom je prostě tento klub – tréninky jsou těžké a na hřišti je veliká konkurence, takže na sobě každý musí pracovat, jak to jen jde, aby se udržel na té nejvyšší úrovni.“
Jak dlouho si myslíš, že ještě budeš hrát?
„Popravdě nevím. Prostě tak dlouho, dokud si to budu užívat a hlavně, dokud budu svému týmu prospěšný jak v zápasech, tak na tréninku. Pokud se mi stane, že už nebudu hrát dobře a zároveň přestanu stíhat i na tréninkovém hřišti, bude to pro mě ten pravý čas pověsit kopačky na hřebík.“
Čemu vděčíš za svou skvělou kondici?
„Hlavní je být stále disciplinovaný. Musím jíst to správné jídlo, starat se o sebe a mít dost kvalitního odpočinku, což jsem poznal hlavně v posledních letech. Jak už jsem řekl předtím, dost mi pomohla jóga, ale celkově je to kombinace všech možných aspektů. Nakonec, vaše tělo vám vždy dá vědět, jak na tom jste.“

 

 


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!