Krize v United? Ale jděte…

73

Útlum, sušší období, výpadek, tak lze nazvat podzimní účinkování Manchesteru United, ale hovořit o krizi? V tomto příspěvku se pokusím nastínit, proč se nám hra United na podzim nelíbila. Zároveň vzdávám hold pánovi, který 31. prosince oslavil 70. narozeniny a 6. listopadu 25 let na lavičce Manchesteru United. Řeč není o nikom jiném než o Siru Alexi Fergusonovi – nejlepším manažerovi všech dob.

 

 

[audio:https://www.devilpage.cz/wp-content/uploads/2012/01/Red-Is-The-Man-Sir-Alex-Ferguson-by-The-World-Red-Army-Ft-Fabrian-Goroncy.mp3|titles=Red Is The Man (Sir Alex Ferguson) by The World Red Army Ft Fabrian Goroncy]

 

 

Lidé, kteří mluví o krizi United, zřejmě ještě krizi nezažili. O tomto tématu by mohli široce poreferovat třeba takoví příznivci Leedsu United. I když podobných případů bychom jistě našli spousty. Za sebe zmiňuji třeba tyto: v ČR – Slávia Praha nebo Bohemians 1905, v Německu – Mnichov 1860, ve Španělsku – Deportivo La Coruňa, Celta Vigo, další příklady už nechám na vás.

 

A pokud hovoříme konkrétně o herní krizi? Co by na to asi řekli Scouseři, kteří se již více než 21 let smutně dívají, na to jak trofej pro ligového vítěze zvedají všechny jiné týmy, jen ne ten jejich milovaný („I´d rather walk alone“), či v určité době takřka nepřemožitelní „Invicibles“ neboli Gunners, jímž se více než šestileté čekání na nějakou trofej, také každou sekundou prodlužuje.

 

Lidé, kteří volali po prohře 1:6 s Manchesterem City po odvolání Sira Alexe Fergusona, zřejmě nevědí, komu fandí, a kdo jejich oblíbený tým trénuje.

 

Co si myslet o herním projevu Manchesteru United, který na podzim působil jako potápějící se Titanic a zdálo se, že mu pro tento rok již není pomoci? Konec v Carling Cupu, konec v Lize mistrů, ale konec světa? Nebuďme naivní…

 

Mnoho názorů a mnoho nápadů, jak situaci řešit, to byla povětšinou jen reakce plná neoprávněné kritiky, která nebyla opodstatněná a navíc byla postavená na zkresleném vnímání Manchesteru United. S odstupem času už se na toto období nedíváme tak přísně, jelikož se nám postupně vrylo do podvědomí a není už tolik aktuální.

 

Já Vám však nyní přináším několik svých myšlenek, které z větší části vysvětlují, co se to s United vlastně stalo a jaké jsou toho příčiny.

 

Mohlo by se zdát, že jsem otevřel poměrně úzkém či snad nezáživné téma, jenže mým cílem je podívat se na něj trochu širším pohledem a najít v něm většinou přehlížené, nicméně o to podstatnější detaily. Kdo však očekává slova plná negativních ohlasů a zatracování United, hluboce se mýlí. Na druhou stranu se nechci týmu ani nijak zastávat, ale zkrátka jen popsat, jak to vidím já.

 

Nehodlám na tomto místě nyní citovat žádný bulvární tisk ani bezmyšlenkovitě kritizovat hru Rudých ďáblů nebo Sira Alexe Fergusona, ba naopak. Jisté věci totiž stojí za zmínku, a proto jsem se rozhodl tímto příspěvkem zareagovat na nedávné, ale částečně i současné dění v United a v jistém smyslu, mimo jiné, i na diskuze v komentářích pod články na našem webu, které mi byly v mnohém potřebnou a neocenitelnou inspirací. A i za pomocí vlastních dojmů a pocitů bych Vám rád přiblížit svůj názor a pokusil se zamyslet také nad některými okolnostmi, které ovlivnily vnímání Manchesteru United v posledních letech.


 

Je dobré vědět

 

Manchester United prošel ve své velmi bohaté historii už opravdu ledasčím. Klub zažíval jak vrcholy nejvyšší, tak i potemnělé útlumy a pády nejtěžší. Poté, co na lavičku Red Devils dosedl 6. listopadu 1986 Sir Alex Ferguson, se začal psát vskutku pohádkový příběh toho skotského manažera a nová éra United započala.

 

Po těžkých začátcích a velmi složitě se vyvíjející situaci, se Fergusonovi podařilo po téměř čtyřech letech svého působení a po sílících negativních ohlasech na jeho osobu prorazit a získat v roce 1990 svou první trofej. Byl to vítězství v FA Cupu.

 

Dnes již legendární Sir Alex tehdy dokázal přesvědčit svou tvrdou prací a i s přispěním jisté dávky štěstí vedení klubu k tomu, aby mu dalo důvěru i do dalších let a jeho činnost tak byla posléze přeměněna v nevídané úspěchy.  Stačilo však velmi málo, a vše by zřejmě dopadlo úplně jinak. Od zisku první trofeje začal být stále uznávanějším manažerem a získaných trofejí ve vitríně Devils téměř přímou úměrou každým rokem pravidelně přibývalo.  Dokázal vštípit mužstvu svou filozofii a stoupat s ním vzhůru k nebeským výškám, kterých se mnohdy téměř dotýkal.

 

Není úplně jisté, zda byl v prvních chvílích na lavičce Red Devils nějak zvláště fixovaný na United, po svých zkušenostech z Aberdeenu chtěl však využít velké příležitosti trénovat slavný Manchester United a tuto výzvu s nadšením přijal.

 

Jeden z hlavních cílů, které si tehdy dal, bylo sesadit Liverpool z anglického trůnu ligových mistrů. Z velmi smělé, troufalé a pro mnohé až směšně ambice, se později stala jakási posedlost. Tento úkol začal naplňovat v roce 1993, kdy se United po 26 letech dočkali a stali se opět mistry Anglie. Považte, až po 7 letech se Fergusonovi v roli šéfa Rudých ďáblů konečně povedlo tuto trofej vyhrát a majestátně vrátit titul na Old Trafford.

 

A hle, v už roce 2011 byla tato tehdy prakticky nereálná meta úspěšně dosažena a jedna z mnoha misí splněna. Oficiálně potvrzeno 14. května roku 2011. Pro Fergusona 12. pro United celkově 19. ligový titul („Are you watching Merseyside?“).

 

Z fotbalového hlediska a v soutěži jakou je Premier League navíc vskutku mimořádný počin, dosažený za extrémně krátkou dobu.

 

Zdálo by se, že nyní, po zisku celkem 37 trofejí, překonání Liverpoolu v počtu titulů a po vítězstvích a triumfech prakticky ve všech možných soutěžích, které klubový fotbal na této úrovni nabízí, se začne vytrácet motivace znovu vyhrávat. Jenže vážení. Tohle je Manchester United. Touha a chuť vyhrávat je nekonečná a motivace získávat další a další trofeje tu bude na věky.

 

Ano, toto se mi píše velmi pěkně po dvacetiletém období zaplněném slávou a mnoha trofejemi, ale věřte mi, že tomu nebylo jinak ani v temných 70. a 80. letech, kdy v Anglii kraloval náš rival sídlící na Anfield Road. A věřit se dokonce nepřestávalo ani po černém únorovém dni v roce 1958. Kdyby totiž ano, tento klub by nadobro skončil. Jenže to se nestalo. A nebude tomu jinak ani v budoucnu („We’ll Never Die„).

 

Historie nastavila laťku opravdu hodně vysoko a sláva, kterou s sebou Manchesteru United přinesla, je nyní již jakousi značkou našeho klubu, kterou se, byť s obtížemi, daří obstojně zachovávat.

 

 

Z historie do současnosti


Dnešní doba je velmi krutá a k fotbalu jako takovému řekněme nespravedlivá, jelikož v mnoha směrech mění význam tohoto slova. Záměrně zde do jisté míry nepřeskočíme soudržnou skupinu témat  fotbal – úspěch – peníze a zavedeme řeč trochu jinam.

 

Spletitá a náročná je cesta k vrcholu, za to pád z vysoké výšky bývá velmi rychlý a dopad tvrdý a bolestný. Takto to v dnešním světě chodí a sport není výjimkou.

 

Fotbal se navíc rychle vyvíjí a v posledních letech expanduje. Veřejnost má v současné době o celém dění velmi široký přehled a pestré informace. Zájem o fotbal je v globálním měřítku obrovský a větší než kdykoliv před tím, nicméně v jistém smyslu zaměřený na odlišné priority, a tím pádem a z tohoto důvodu na tento fakt reagují i média a zpravodajství po celém světě. Nehovořím zde však pouze o vítězství, očekávání trofejí, či zisku peněz ale i o mnohých dalších věcech, které jsou s fotbalovým děním přímo spojené.

 

Následky této fotbalové exploze se jak díky tisku, tak hlavně díky internetu, šíří světelnou rychlostí a zaplavují fanoušky fotbalu nekonečnými informacemi. Díky ohromné sledovanosti tohoto sportu a tím pádem narůstající medializaci, se automaticky zvyšují nároky na kluby i samotné hráče.

 

Možná už někteří tušíte, co se vám snažím nastínit. Úspěch se stává stále větší samozřejmostí v mnoha ohledech a naopak o neúspěchu toho víme mnohdy daleko více, protože o ten lidé pochopitelně, avšak v tomto případě zároveň paradoxně, ani nestojí. Jenže dnešní svět je tak rychlý, že se na neúspěch stejně rychle reaguje v úmyslu dosáhnout výsledků kladných.

 

Z celé věci logicky vyplývá, že se neúspěchem zabýváme o poznání více a hledáme řešení, jak se stát úspěšnými. Unáhlená nebo nepromyšlená rozhodování nás ovšem poté srážejí stále níže, a jak jsme toho svědky, děje se tak stále častěji i ve fotbale.  Naše očekávání jsou narušena a vše náhle už nevypadá tak samozřejmě. Sílící kritika, pak vytváří tlak a z toho plynou i nešťastná rozhodnutí, tohle všechno ve fotbale, ač to mnozí, ani nevnímáme spojeno s neskutečnými toky peněz, na které je současný fotbal neodmyslitelně fixován.

 

Toto celé se pak přímo týká i Rudých ďáblů. Problematikou, která se týká střetnutí fotbalu s komerčností, se tu však zabývat nechci a tak pojďme zpět k našim prioritám.

 

Možná trochu krkolomně pojato, stále tu ale narážím na téma popularity fotbalu v dnešní době a s tím vznikající nárůst negativních dopadů. Možná, že se někteří zároveň podivujete, proč tak složitě a rozpačitě píšu o věcech, které člověk považuje za obecně známé? Jednoduše řečeno bych nerad vynechal nějakou část, která by, vytržena z textu, mohla zkreslit význam následujících řádku mého článku. Omlouvám se zároveň i za trochu psychologie. Nuže vydechněme, a pojďme dále k tomu podstatnějšímu.

 

Sir Alex má za sebou již 25 let na lavičce United. Opravdu úctyhodné číslo, které vypovídá o mnohém. Zároveň nás však nutí k zamyšlení. Otázka náhrady pana Fergusona se začala objevovat již na přelomu tisíciletí a od té doby se s ní čas od času setkáváme znovu a znovu a zároveň stále častěji. Není se čemu divit. Vždyť Fergiemu bylo na konci tohoto roku už 70 let!

 

Jak ale máme možnost stále častěji vidět, pro někoho není nic svaté, a jakmile se začne zdát, že klub začíná strádat, vynoří se okamžitě vlna rozhořčených kritiků, která žádá mnohdy bezmyšlenkovité rozsáhlé změny. Samozřejmě, každý máme svůj názor a prostor se projevit, ale čeho je moc, toho je příliš.  Debaty o něčem vypovídající a k věci, proto beru v potaz především.

 

Říká se, že v nejlepším se má skončit, jenže toto pravidlo ve fotbale tak docela neplatí, o čemž nás přesvědčila třeba nesmrtelná legenda Gary Neville, který už se ve svých pozdních fotbalových létech spíše trápil. I tak byl stále neodmyslitelnou a důležitou součástí kádru, kde měl vždy své místo. Ti, kdo pamatují jeho nejlepší roky, mi dají za pravdu, že vidět jej na hřišti v upadlé formě nebyl pěkný pohled, zároveň jsme si však naplno užívali každou z jeho posledních vteřinek na zeleném pažitu. Totéž ostatně nyní platí i pro Ryana Giggse, který však na hřišti stále čaruje, ale zpět k Fergusonovi a významu slovního spojení „Manchester United“…

 

Opět se tu totiž silně dotýkáme našich nastolených trendů, zvyklostí a použijme trochu odvážný výraz – zevšednělých výsad, totiž že, Manchester United = co sezóna, to alespoň 1 vyhraná trofej – takto to z mého pohledu vidí dnešní řadový fanoušek – nic víc, nic míň.

 

K United trofeje zkrátka neodmyslitelně patří, což se stalo jakýmsi pravidlem. Pokud je tato regule porušena, rozsvítí se nad Old Traffordem pomyslný červený nápis – Něco je špatně! a tento na sebe pak poutá obrovskou pozornost a vyvstává z něho řada otázek. Takto je to zavedeno a takto je to bráno.

 

Důkazem toho je např. vlna kritiky po nevýrazných výsledcích ve zmíněném podzimním období, tedy v době, kdy se medaile ještě zdaleka nerozdávaly.

 

Ale pojďme postupně.

 

Rudí ďáblové se ve velmi úspěšném uplynulém ročníku probojovali do semifinále FA Cupu, potřetí ve čtyřech letech došli až do finále Ligy mistrů, ale co hlavně, vyhráli už svůj 19. ligový titul, čímž usedli na trůn, který už delší dobu zahříval Liverpool.

 

Po následném letě, kdy United absolvovali velmi vydařené turné v USA a v posledním přípravném utkání si poradili se samotnou Barcelonou, což navíc nebyl zápas jen tak ledajaký, přišel na řadu Community Shield. V něm jsme byli svědky úžasného utkání. United prohrávali s Citizens po poločase už 0:2, jenže po fantastické druhé části dokázali otočit stav zápasu a vyhráli 3:2.

 

Oslavné ódy byly pěny na celý Manchester United, zvláště pak na mladé dravce, kteří se o fantastický obrat zapříčinili. A to byl teprve začátek.

 

Zde však musíme nutně odbočit a začít zkoumat první příčiny pozdějších neúspěchů.


 

(Ne)funguje to!

 

Na tomto místě bych chtěl upozornit na jeden z hlavních ukazatelů současných United a to je vyzrálý hráč ve středu naší zálohy. Apel na nákup světové hvězdy, vzývaného tahouna týmu, totiž nebyl uskutečněn ani během posledního léta. Navzdory veleúspěšné sezóně 2010/2011 bylo zřejmé, že United budou po odchodu Paula Scholese potřebovat podobného dirigenta hry a mistra přihrávky jako byl legendární „Ginger Prince“.

 

Jenže očekávaná posila nepřišla. Na místo toho, poté co v týmu skončili také van der Sar, Brown a O‘shea, posilnil Ferguson post brankáře – de Gea, defenzivního univerzála – Jones a křídelního ofenzivního hráče – Young.

 

Sir Alex Ferguson umí draze nakupovat. Letos v létě jsme utratili něco přes 50 milionů liber a dalším živým důkazem jsou hráči jako Valencia, Berbatov, Tevéz, Nani, Anderson nebo Hargreaves, což jsou naše nejdražší posily z poslední 4 roky, které stály mnoho milionů liber. Jenže loni, stejně jako další rok zpět se v United rozhodli spíše „šetřit“ peníze a naopak dát šanci mladým puškám a záhajili tím rozsáhlou generační obměnu.

 

Pozice ve středu zálohy tak byla ponechána, stejně jako předloni, kdy byla žádost o dodání kvality do středu pole ještě v začátcích, osudu.

 

Osudu? Naše hra není postavena na jediném hráči a i přes to, že prakticky celých 15 let byl Scholesy jistotou středu zálohy a o tento post jsme se vlastně nemuseli starat, byl jeho odchod hodně znát. Jenže změna je život a i pro ztrátu hráče jeho formátu lze najít alternativu. Nemluvím zde o ničem jiném, než na jistý čas pozměnit hru, nahradit jej za pomocí celého týmu a přizpůsobit tomu hru. Není to věc jednoduchá, nicméně ne neuskutečnitelná. Ostatně nahradit se podařilo už mnoho hráčů (legend) jeho formátu.

 

Navíc ve 3. kole FA Cupu přišel šok, se kterým nikdo nepočítal. V zápase s Citizens se Scholes objevil na lavičce a dokonce odehrál 30 minut tohoto zápasu, čímž týmu pomohl k udržení vedení 2:3 a následnému postupu přes městského rivala.

 

V očích mnoha fanoušků jako spasitel a úleva pro zálohu Devils, kterou kosí zranění hráčů. Uvidíme, jaké plány má se Scholesem, Sira Alex Ferguson. Jisté však je, že hráč, se kterým jsme se v létě již na dobro rozloučili, bude United k dispozici až do konce sezóny. Fikce? Kdepak, realita.

 

Dalším důležitou věcí, kterou je zde zapotřebí zmínit, je také to, že Scholes zcela jistě nebude stabilním členem sestavy, ale pouze důležitou pomocnou rukou v nejtěžších chvílích. Navíc je jeho návrat pouze chvilkovou záležitostí (půl sezóny) a vše ostatní tedy bude  brzy s konečnou platností především na mladících viz. dále.

 

Přichází čas pro mladé talenty


Vlivem generační obměny kádru, která s sebou přináší nejen určité změny ale i své daně a nevyhnutelné oběti, absolvují nyní křest ohněm de Gea, Jones, Smalling, dvojčata da Silvovi, Welbeck, Cleverley, Chicharito, ale také Anderson, Macheda, Diouf, Gibson a další hráči z rezervy, kteří postupně sekundují svým o něco málo starším kolegům.

 

Tito talentovaní mladíci v sobě mají neskutečný potenciál, který neušel pozornosti Sira Alex Fergusona, který by si rád vybudoval silný tým za pomoci hráčů, kteří budou nosit v srdci Rudého ďábla a respektovat veškeré hodnoty Manchesteru United.

 

Je pouze na nich jak ve „Fergusonově testu“ uspějí. Nyní má každý z nich cca 2 roky na to, ukázat, co v něm doopravdy je. Pokud by se totiž stalo, že by své předpoklady nepotvrdili a selhali, pak by musel klub začít hledat novou cestu. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že tato mladá generace stále podporována mnohými zkušenými hráči, brzy začne přinášet sladké plody nám všem, ač to v této chvíli tak nemusí vypadat.

 

Veškeré naděje vložené v mladé hráče jsou navíc podpořeny a zakládány na naší akademii, která produkuje každým rokem nové hvězdy, které čekají na zažehnutí. V práci s mládeží patří United ke světové špičce už dlouhá léta. Chce to jen a pouze čas, kterého je dnes na vše hrozně málo. A proto musíme být trpěliví, jelikož jak se říká: „Trpělivost růže přináší.“ A v United tohle pravidlo platí dvojnásob.

 

Uspěchaná doba a nelítostná Anglie si ovšem žádá vysoké daně. Zaručeno tak samozřejmě není nic, a proto, kdo má obavy o budoucnost United, která se odvíjí od neúspěchu a týká se majitelů, Sira Alexe Fergusona nebo samotných hráčů, může nakonec prohlásit: „Měl jsem pravdu.“ Zbytečně skeptický pohled na celou věc ovšem není v současné chvíli absolutně na místě. Zaběhnutý systém klubu nelze během krátké chvíle narušit a se základními kameny nepohne nikdo ani lstí ani násilím.


 

Současný vyzyvatel/narušitel jménem Barcelona a Manchester City

 

Pochopitelně, fotbal se nějakým způsobem vyvíjí a zejména v posledních letech se i díky obrovskému zájmu a komerci velmi rychle mění. Aktuálním fotbalovým vzorem zdá se být mistrovská Barcelona se svým stylem, v němž hlavní pilíře představují důsledný pressing, krátké přihrávky po zemi, rychlý pohyb a bleskové zakončení, což jsou u španělského velkoklub věci dovedené téměř k dokonalosti.  Její fotbalové umění a kvality musí uznat a obdivovat snad každý fanoušek fotbalu. Každý celek staví svou hru na vlastním systému, stále častěji se ovšem setkáváme s tím, že se snaží převzít i trochu z umění Katalánského celku.

 

Ano, Barca nyní kraluje fotbalu na klubové úrovni a každý, kdo je toho schopen, se ji snaží předčít a toto, pro zatím trvající tvrzení, vyvrátit. I ona je totiž, jako každý tým, porazitelná a zranitelná. A každý to ví.

 

Fergusonovi je mnohdy vyčítáno, že v posledních letech přestává držet krok s fotbalovým vývojem ostatních klubů a trendem herních systémů a taktik a United tak díky tomu postupně ztrácejí pevnou půdu pod nohama a nedokážou se kvalitou hry vyrovnat ostatním.

 

Není ani divu, že si tohle obyčejní lidé myslí, když vidí, že je nad síly Rudých ďáblů třeba taková Basilej, či Benfica. I kvalita evropských celků totiž stoupá a jejich nevyzpytatelnost roste. Letmý posudek laika zní: „United na to zkrátka nemají, už nejsou, co bývali.“ Má ale toto tvrzení logiku, když vezmeme v úvahu úspěchy Unitedv Lize mistrů v posledních letech anebo kontrétně úspěchy z poslední sezóny? Ano, tým opustili přes léto hned 4 velké osobnosti, jenže tím se tým přece rázem nestal o třídu horším, než byl před rokem.

 

V tomto smyslu je Sir Alex tudíž (ne)pochopitelně často zatracován a jeho kvality a zkušenosti mu násilím odepírány, nepřiznávány a snižovány. Jenže Red Devils se snaží jít, a vždy tomu tak bylo, svou vlastní cestou a zejména proto se již 20 let drží mezi evropskou elitou, čímž se nemůže pochlubit žádný jiný tým současnosti.

 

Jaká je tedy pravda? Není žádným tajemstvím, že ani Sir Alex nehodlá zůstat stát na místě a reagovat na současnou situaci, ikdyž to tak nemusí na první pohled vypadat. I on musí neustále aplikovat nové věci do hry United a do detailu promyšlenou koncepční činností tento kolos posouvat vpřed.

 

Jednou z jeho prioritních ambicí budiž nyní sesazení Barcelony a vnucení jí jeho vlastní hry. I k tomu je však třeba napodobit částečně styl svěřenců Pepa Guardioly, jelikož pouze vlastní zbraně mnohdy nestačí.  United to nevyšlo v roce 2009 ani v roce 2011, protože od ročníku 2007/2008, kdy Barca na bitevním poli s United padla, se mnohé změnilo a pohnulo vpřed. Ani to ale neznamená, že by Red Devils na změnu nereagovali, jenže Barca byla rychlejší a dostala se do výhody, avšak to už je jiný příběh.

 

Manchester United proto chystá změnu. Chystá revoluci. Ferguson má podle mě věci s genialitou sobě vlastní dopředu připraveny a naplánovány a budeme to opět my, kdo se bude smát naposledy, a ostatní budou muset naopak uznat naše kvality.

 

A Manchester City? To je kapitola sama pro sebe. Možná ještě zrůdnější a nenasytnější, zdá se býti celek z Etihad Stadium, než Abramovičova Chelsea či slavný Real Madrid. Citizens utratili za nákupy hráčů v posledních třech letech podle hrubého odhadu zdroje http://www.transfermarkt.co.uk/ (ne všechny přestupy jsou oficiálně potvrzovány) přibližně 370 000 000 liber, což je přibližně 11 miliard českých korun. Cože?! Ano, je tomu skutečně tak.

 

A i kdyby to ale bylo třeba „jen“ 300 000 000, stále jsme na nechutné sumě okolo 9 miliard korun, což hovoří za vše, a proto od těchto složitě představivých částek raději dál, jelikož člověk při podobně astronomických sumách už začíná ztrácet pojem o hodnotě peněz.

 

Faktem ovšem zůstává, že i v City probíhá, navzdory porušování přírodních i fotbalových zákonů, dramatická revoluce a trenér Mancini dostal prostor k vybudování mužstva, schopného konkurovat světovým týmům. Zdá se však, že jakkoliv negativně vnímané praktiky vnášené do fotbalu, mají své opodstatnění a v modré části Manchesteru se za těžko představitelných a podivuhodných podmínek rodí velmi silný tým, jenž má naplnit stanovené ambice.

 

První vlaštovkou obav z ústraní se vynořujícího City byl zisk FA Cupu v minulé sezóně, kdy na jejich cestě k této trofeji vyřadili v semifinále právě Rudé ďábly.

 

Pohled na aktuální ligovou tabulku nám pak prozrazuje ještě více. Bledě modrá mašinerie se drží v čele dvacetimístného uskupení nejlepších anglických týmů zvaného Premier League.

 

Raketový rozjezd a neotřesitelná první příčka City začala postupem času budit stále větší rozruch a obavy. Neporazitelnost Citizens vydržela až do 15. kola, kdy jim křídla přistřihla Chelsea.  Jenže příběh tím nekončí, ba naopak. Nyní je každý v pozoru a netrpělivě očekává další působení svěřenců Roberta Manciniho, kterým se, trochu překvapivě, co by nováčkovi, nepodařilo postoupit ze skupinové fáze Ligy mistrů.

 

Ať už City působí v těchto chvílích jakkoliv hrůzostrašně, zdání klame a může být silně zavádějící. I jejich hráči jsou stále jen lidé, kteří navzdory svým jakkoliv vysokým výplatám, nebudou podávat výkony jim přímo úměrné. Silný celek se může kdykoliv zadrhnout a uvést jej znovu do pohybu se již nemusí povést. Velmi křehká je hranice mezi jejich úspěchy a stavem, do něhož se mohou během okamžiku dostat, jenž by byl doprovázen nekontrolovatelným pádem. S touto variantou nemusíte souhlasit a pochopitelně se nad ní dá silně polemizovat, ovšem od pravdy nejsme příliš vzdáleni.

 

Připadá vám předešlý odstavec jako alibistická obhajoba United, plané řeči a distancování se od hrozby, kterou City přinášejí? V případě kladném i záporném ji však berte jako holý fakt. Citizens totiž nestojí na pevném základu. Jejich filozofií jsou neomezené finance, čili faktor, který nemá pro fotbal jako takový základy v reálném světě, a na němž je náš městský rival v současné době závislý více, než jakýkoliv jiný tým. I nepatrné narušení jejich systému tedy může znamenat pohromu s nedozírnými následky, které už ani peníze zapáchající černým zlatem nezastaví.

 

United zbrojí a připravují se na hlavní bitvu nejen s Barcelonou, ale ve svých plánech musejí počítat i s novou tváři Citizens. Přebudovávání kádru je v jejich případě nevyhnutelné a po odchodu těch nejzkušenějších i očekávané. Jeho následky se musely projevit a nyní se také projevily. Jenže jak je vidět, dnešní fotbalový svět na tuto dramatickou změnu, totiž že United se přestane na nějakou dobu dařit, připraven není.  Důvody jsem nastínil v první  polovině příspěvku. Díky tomu se tak můžeme po další části, která byla nevyhnutelným dílem k fungujícímu celku, s klidným srdcem vrátit dějově na začátek ročníku a pokračovat v rozboru obrazu naší hry.

 

Nepanikařit!


Manchester United se nyní nachází na absolutní klubové špici. Ještě na začátku této sezóny všechno vypadalo tak ideálně. Porážka Barcelony v přípravném utkání před zahájením sezóny, senzační otočení zápasu s Citizens v Community Shieldu, snadná výhra nad Tottenhamem, osmigólová potupa Arsenalu, bůro do sítě Boltonu. Zkrátka oslnivé výkony a ofenzivní koncerty United, kteří působili jako dobře namazaný stroj. V těchto chvílích si nikdo neuměl ani představit, že by mohl přijít nějaký výpadek. Jenže chyba lávky – stalo se.

 

A stalo se toho tolik, že se začalo, poněkud brzy a navíc zbytečně, panikařit, jelikož s něčím podobným nikdo nepočítal. A co víc, začal přicházet jeden šok za druhým. A než jsme se stačili vzpamatovat, celý obraz hry United se záhy změnil a tým přestával fungovat. Široká veřejnost (mezi nimi i mnoho fans United) začali náhle o United pochybovat a nikoho z nich podle jejich reakcí zřejmě ani nenapadlo uvědomit si následující…

 

Jedna z hlavních příčin – Zranění


Mnozí se domnívají, že za mizerným obdobím, které s sebou přinesl podzim, stojí především nešťastné zranění Cleverleyho ve zmíněném utkání s Boltonem. Ano, samozřejmě i jeho absence byla na týmu hodně znát. Podle mě však mužstvu chyběl ještě více jeho vůdce a kapitán. Nemanju Vidiče vyřadilo hned z prvního ligového utkání s West Bromwichem zraněné lýtko a kvůli němu byl srbský stoper měsíc a půl mimo hru.

 

Manchesteru přestala rázem fungovat nejen obrana, ale v postatě i celá hra. Tým náhle nikdo neřídil ani nikdo nemotivoval tak, jak to umí právě Vida. Mnozí namítnete, že i bez něho United přece na začátku ročníku vyhrávali, jenže bez Srbské skály to fungovalo jen chvíli a už v zápase s Chelsea začaly být určité nedostatky v prvcích naší hry silně na pováženou.

 

Můj názor je, že náš tým je v současné době postaven na třech základních kamenech. A těmi jsou Vidič, Carrick a Rooney. Pokud kdokoliv z těchto borců chybí, začínají United pokulhávat.  Pochopitelně, že fotbal je týmová hra a každý je nahraditelný. Nečekaná ztráta největších opor se však zákonitě musí určitým způsobem projevit.

 

 

Proto, když jsem si přečetl zprávy o Vidičově pravděpodobné absenci až do konce tohoto ročníku, zhrozil jsem se, jelikož dobře vím, jak moc nám bude Vida chybět. Vypořádat se s jeho absencí bude skutečně velkým, nicméně ne nemožným, problémem, tím jsem si jistý.

 

Od utkání s Benficou v Lize mistrů, kdy byl navíc mimo hru také Cleverley, byl pokles formy na světě a United se ponořili do upracované nelíbivé hry, která jim však procházela jen krátkou chvíli, než přišel výpadek s Basilejí, upocená remíza na Anfield Road a strádání vyústěno tvrdou lekcí od Citizens.

 

Existují však nějaká potencionální řešení, pro vyřešení vzniklých potíží? Možná ano, možná ne. A tak pojďme nejčastěji diskutované problematiky probrat postupně.

 

Mnohokrát to již bylo zmíněno. Manchester United potřebuje nutnou a razantní změnu. Je tomu ale skutečně tak?

 


 

Názor:

Objevují se názory, že Sir Alex již dovršil věku, kdy by měl skutečně odejít, jelikož nedokáže se svým mužstvem držet krok s moderním fotbalem a nedává mu už tolik energie jako dříve.

 

Odpověď:

Naprostý nesmysl.

 

Obhajoba:

Řekněte nakonec sami, jak si vysvětlujete zisk titulu v loňské sezóně, kdy vše fungovalo a mimo výsledky na hřištích soupeře jsme si rozhodně nemohli ztěžovat. Že by po létě Ferguson na tolik zestárnul?  K smíchu! Nebo co si myslíte o tom, že United ještě na začátku tohoto ročníku válcovali své soupeře? Opravdu je na vině jen a pouze Fergie?

 

Navíc už jsem výše zmínil, že Ferguson si jde svou vlastní cestou a navíc je holým faktem, že až bude on sám chtít skončit, tak skončí. Do doby, než k tomu dojde, si dal za úkol připravit tým svému nástupci a předat mu jej ve stavu, který nebude vyžadovat výraznějších změn. Nejpovolanější z nejpovolanější má plnou důvěru vedení a jeho činnost v žádném případě nesouvisí s krátkodobou herní nepohodou.

 

Závěr:

Kdepak, problém náhlého strádání musíme hledat jinde.

 

 

Názor:

Kupme posilu světových kvalit, kupme „hotového“ hráče do středu zálohy.

 

Reakce:

Ten názor vídáme nejen na našem webu s notorickou pravidelností. Je ovšem třeba se na celou věc podívat dvěma různými pohledy. Tím imaginárním, že budeme vzývat zvučná jména světového fotbalu, a pak tím reálným, a sice že Sir Alex si udělá věci vždy po svém, a pokud sám tvrdí, že nakupovat nehodlá, je zbytečné se tímto problémem dále zaobírat, jelikož je uzavřený, pokud ovšem náš starý lišák nemlží, což se však moc často nestává. Jak nakonec sám Boss United říkává, pokud by se našel hráč, který by byl hoden toho, aby za přijatelných podmínek přestoupil na Old Trafford, bude se touto variantou zabývat. Do té doby tedy musíme kalkulovat pouze s těmi, ktěří jsou na aktuální soupisce hráčů.

 

Odpověď:

Zde se znovu dostáváme k Tomu Cleverleymu, jenž by měl být tím, kdo by měl zaujmout pozici tvůrce hry. Tento hráč však podle mě je a bude náchylný na častá zranění a osobně se bojím o jeho zdravotní stav v příštích letech, což bude jeho kariéru a rozlet značně brzdit. Fotbal je nevyzpytatelný a zranění se tudíž ovlivnit nedají a potkat mohou kdykoliv kohokoliv, nicméně na fotbal v Anglii jsou připraveni pouze ti nejodolnější. I proto se nebudu divit a nepřekvapí mě, kdyby na má slova došlo, a stejně tak mě nepřekvapí, když se mnou v tomto bodě někteří souhlasit vůbec nebudete.

 

Nehodlám zde však platit za zlý jazyk a přivolávat nepříjemnosti, a proto jedním dechem dodám, že Cleva považuji za obrovský talent a pevně věřím, že on je ten pravý, kdo nám vytrhne trn z paty. O jeho kvalitách nepochybuji a nesmírně se těším na to, co všechno nám předvede. Nakonec sám Tom je jasným důkazem, že to, že do týmu United nepřišla drahá „kvalitní“posila, není faktorem, který by měl zásadní vliv na naše současné herní rozpoložení. S Clevem v sestavě se hraje daleko jednodušeji a uvolněněji, o čemž se brzy přesvědčí i ti, kdo mladému středopolaři zatím nepřišli na chuť a zoufale upínají zraky se Sneijderovi a jemu podobným.

 

Obhajoba:

Téma středního záložníka je velmi rozsáhlé a tak opravdu jen stručně. Hráči jako Cleverley a Anderson by měli být těmi, kdo převezmou roli tzv. špílmachra (pána hřiště). V záloze tu pak máme ještě ve skvělé formě hrajícího Carricka. Dále tu jsou hráči, kteří začínají do prvního týmu nakukovat z rezervy. Darron Gibson je zřejmě ztracený případ a tak je v pořadí hlavním adeptem na tento post megatalent Paul Pogba. Pokud by se nikomu z těchto hráčů nepodařilo uspokojivě zaujmout pozici a plnit úkoly v srdci zálohy, pak se možná skutečně dočkáme nějaké posily. Z mého pohledu však vzhledem k obrovskému potenciálů mladíků velmi nepravděpodobné a řekl bych až nelogické řešení pro nejbližší roky.

 


 

Názor:

Proč praktikujeme rok co rok stále stejný herní systém?


 

Odpověď:

Ne, nepraktikujeme!

 

Obhajoba:

Zejména pro ty, z Vás, kdo United nesledují déle než 4 roky. Znovu jen okrajově se pokusím demonstrovat změny naší hry především v ofenzivní fázi. Manchester United vyznává od doby legendární čtveřice Beckham-Scholes-Keane-Giggs, vyhraněný a osvědčený styl útočení po křídelních prostorech. Nápaditá a propracovaná strategie fungovala vždy, všude a za každého počasí dokonale a postupem času se z ní podařilo odstranit určité nedostatky a zdokonalit a vypilovat ji do stavu, v jakém ji známe a využíváme dnes.

 

Geniálně poskládaná záloha se ovšem začala v roce 2003 rozpadat. Nahradit Beckhama a posléze Keana se však do dnešních dní nepodařilo a při vší úctě, konkrétními hráči ani nepodaří.

 

Po neuspokojivých výsledcích z pokusů zacelit vzniklé praskliny, se řešení nabídlo samo. Revoluci nám v roce 2006 začal v tomto systému definitivně vyvolávat Cristiano Ronaldo, který se začal vlivem svých bleskově se lepšících schopností drát vpřed. Jak známo i ikona jako je Rooney musela zaujmout jiné stanovisko a přesunout se na levé křídlo. A zde se začala naše hra po delší době znovu výrazněji obměňovat.

 

Po odchodu CR7 v roce 2009 přišla famózní sezóna Rooneyho ozdobená 34 góly z pozice klasického středního útočníka, kde je Wayne velmi platným hráčem.

 

Další ročník však přinesla další změnu mexická akvizice v podobě šikovného Chicharita a Rooney opět musel pozměnit svou pozici, když začal zaujímat post podhrota tak, jak to má ve zvyku i nyní a svou roli se opět snaží zlepšovat a přisvojovat jí nové věci. A tudíž tu začínáme hraničit s dnes světově velmi často využívaným rozestavením 4-2-3-1, které se zdánlivě velmi podobá nudné defenzivní formaci se zhuštěným středem pole 4-5-1. V tomto případě je ovšem vše otázkou taktiky.

 

Toto složení (4-5-1) navíc není ve fotbal ničím novým, jenže pokud jste si všimli, oproti loňské sezóně z Fergusonovy palety prakticky vymizelo a nahradilo jej modernější 4-2-3-1 se dvěma defenzivními štíty, dvěma klasickými křídly, a jediným hrotovým útočníkem, z čehož vyplývá, že se v podstatě jedná upravenou verzi stylu 4-4-1-1, kdy je Rooney stále v roli typického hráče č. 10, který má na svých bedrech naloženu velkou dávku zodpovědnosti a jeho pole působnosti na hřišti je opravdu velké.

 

Celý systém však i v takto pozměněné formaci stále využívá přesně danou a léty prověřenou a osvědčenou strategii hry po křídelních prostorech, kde mají současně za úkol výrazně vypomáhat i oba krajní beci.

 

Vlivem rozvoje fotbalu je samozřejmě vyžadováno i více pohybu a rozestavení se během hry velmi často mění s tím, jak si hráči mění posty. Systém hry je založen a provázán s taktickými úkoly, které vymezují hráčům jejich území na hřišti, jejich pozice jsou ale povětšinu utkání neměnné.

 

Závěr:

Ne, ani ve změně stylu hry, který se, pro mě nepochopitelně, mnohým jeví jako stejnorodý, okoukaný a nepraktický, nelze hledat příčiny našeho podzimního útlumu doprovázeného neatraktivní hrou.

 

Navíc berme v potaz, že se Ferguson snaží eliminovat ztrátu Paula Scholese a najít to nejoptimálnější řešení, což vyžaduje experimenty.

 


 

Názor:

K čemu je točení sestavy, když to týmu spíše škodí a naše hra pak postrádá sehranost?


 

Odpověď:

Bez točení sestavy by si Sir Alex Ferguson nemohl dovolit hrát každým rokem o tolik trofejí.

 

Obhajoba:

Obměna hráčů je v našem případě nutná a nevyhnutelná a to hned z několika prostých důvodů. Hráči hrající v top formě mají sice velký fyzický fond a vydrželi by odehrát přes 50 zápasů za sezónu, nicméně velká zápasová zátěž s sebou nese i větší riziko zranění a svalové únavy.

 

Dalším důvodem je fakt, že i ostatní hráči, zejména pak ti mladí, potřebují sbírat cenné zkušenosti a Ferguson zase  potřebuje vidět, co v nich je. Na souhru týmu mají takové případy lehce negativní vliv, to je sice pravda, nicméně častější opakování točení sestavy vede ke zlepšování hry. Risk je zisk a experimenty se většinou vyplácejí.

 

Další výhodou širokého kádru je také to, že při absenci klíčových hráčů za ně máme dostatečně kvalitní náhradu. To je jednou z výsad United. Na každý post je tu ještě jeden stejně dobrý hráč, který je schopen svého kolegu zastoupit. To se ale děje pouze v případě, že je dotyčný „rozehraný“ a může se tudíž bez problémů zapojit do týmu. Nahrazení zraněných je zvláště u United evergreenem každé sezóny.

 

A tak se vlastně opět dostáváme k jádru našeho problému, nebo jak někteří píšete „krize“.

 

Jak již bylo zmíněno, velká obměna kádru započala a přináší s sebou i své „oběti“.  Vypadnutí z Ligového poháru i Ligy mistrů budiž toho důkazem. Že by chyběly zkušenosti stálic United nebo osobnost, to se rozhodně říci nedá, jenže tým prochází tolika změnami naráz, že se tyto zkrátka někde projevit musely, ač se mohou jevit zbytečné a neopodstatněné.

 

Souhra, komunikace a soužití s týmem a především nedostatečné zkušenosti, to jsou faktory, které některé mladé hráče pro zatím drží v jakémsi povzdálí, a které jim díky zvykání si, postupem času pomohou srůst s týmem a vytvořil dokonale fungující, kompaktní mužstvo. Pokles výkonnosti totiž nebyl problémem, který se týká pouze dvou nebo tří zápasů a z toho lze odečíst dlouhodobější nedostatky a mezery, na kterých se nyní usilovně a ustavičně pracuje.

 

Talentovaní mladíci potřebují zkrátka a dobře herní praxi, což úzce souvisí se zasvěcením do všech tajů a zvyklostí United. Ačkoliv se to totiž nemusí zdát, tak i navzdory tomu, že se hráči navzájem dobře znají, v týmu je všeobecná pohoda a plno legrace a celý tým společně stráví na tréninkovém hřišti i mimo něj týdně několik desítek hodin, během zápasů nemusí v této fázi rodící se nové éry United vždycky všechno fungovat.

 

Jak už jsem naznačil výše, rostoucí marodka navíc celému nezdaru v žádném případě nepomohla. Chyběl a chybět bude tmel týmu a především defenzivy v podobě nepostradatelného kapitána Vidiče, energie, dynamika a nápady v nohách Cleverleyho, Andersona potažmo Fletchera a menší zranění Carrick, Younga, Ferdinanda nebo také Rooneyho přinesly rovněž své následky. Každý z těchto chybějících hráčů očividně ubíral týmu na efektivitě a vůli vítězit, ačkoliv se o to hráči snažili sebevíc. Zde už nepomohl ani motivátor Ferguson s přispěním svého pověstného fénu.

 

Sezóna nezakončená trofejí? Ve hře jsou stále tři!


Ano, může se stát, že United zůstanou letos bez trofeje a pro chápavého a trpělivého fanouška by nemělo být žádným překvapením, že se tak nestane dokonce ani v sezóně následující, kdy United budou nabírat sílu a zdokonalovat se, aby se vzápětí nadechli k mohutnému návratu mezi vrcholovou elitu.

 

Právě z tohoto důvodu je nutné udržet si dobrou morálku a pohodu i v samotném týmu, nepanikařit a dělat věci i nadále po svém bez ohledu na ohlasy z okolního, protože pokud přihlédneme ke všem nabízejícím se okolnostem, měla by mít v budoucnu správnost veškerých kroků v konečném účtování s velkou pravděpodobností zaručený úspěch. Rozhodně není na místě nic uspěchat. Toto pravidlo na Old Trafford velmi dobře znají a také podle něho jednají.

 

Přidejme si však sebevědomí a zrekapitulujme současnou situaci, jelikož ani pro tento ročník zdaleka není všem dnům konec.

 

United mají stále možnost vyhrát ligový titul a ani FA Cup určitě nelze zanedbávat. Porážka City, posunula United do 4. kola, kde narazí na Liverpool. V roce 2004 zvedli Devils nad hlavu tuto trofej naposledy. Podaří se jim vytoužený primát opět vybojovat už letos? A pro někoho možná podřadnou, nicméně pro United stále patřičně atraktivní soutěží navíc zůstává i Evropská liga.

 

Obecně se tu totiž snažím popisovat krátkodobý výpadek Red Devils a ne odepisovat je z bojů o trofeje, a to vše i navzdory rozjetému Manchesteru City, jenž celkovou děsivě vyhlížející situaci ještě více dokresluje.

 

Vysoký příděl na Old Trafford a jejich neotřesitelná vedoucí pozice v tabulce působí odstrašujícím dojmem, jenže i takový je dnes fotbal a tým se štědrou finanční podporou svého bohatého majitele se postupně škrábe vzhůru i způsobem, který je fotbalu velmi dalece vzdálený.

 

Nezapomínejme také na to, že United se stále drží na skvělém druhém místě v ligové tabulce a Premier League je hraje celkem na 38 kol. Vypadá to tedy, že se máme ještě ve všech třech bojích o trofeje na co těšit a máme pro letošní ročník znovu zaděláno na pěkně divokou jarní část, jelikož nic není ztraceno.

 

Kritika


Blížíme se ke konci našeho rozboru a tak mi dovolte ještě v krátkosti zareagovat na další kontroverzní názory některých z vás – fanoušků Manchesteru United, které už na sebe plynule nenavazují.

 

Shazovat a snižovat kvality Fergusona může opravdu jen – odpusťte mi ten výraz – blbec a nebo někdo, kdo zná United jen díky trofejím od roku 2008. Jinak si to vysvětlit nedokážu.

 

Nechci tu teď nikoho kritizovat nebo se někomu posmívat, že začal fandit Manchesteru United kvůli Ronaldovi, výhře v Lize mistrů 2008 a pod. Na tom zde totiž vůbec nezáleží. Mě jde spíš o to, jestli o United něco ví, zná alespoň částečně historii a dokáže si v hlavě srovnat určité věci. A také že chápe, že vybudovat silný a kvalitní tým s použitím geniality a ekonomicky výhodných poměrů, je nejen běh na dlouhou trať, ale zároveň i jednou z priorit a výsad tohoto klubu. A tento standard si chceme s hrdostí sobě vlastní zachovat.

 

Každý má svůj názor, nicméně druhá věc je, zda je ten názor vytvořen na nějakých reálných hodnotách, než jen na špatně pochopených a zkreslených věcech. V žádném případě zde však neobhajuji a nezastávám se objektivního názoru. I tento můj příspěvek budiž jen pouhým subjektivním pohledem, který může být mnohými z vás zavržen.

 

Dále…

 

Funkce manažera by měla být, a v našem případě také je, tvrdá a dlouhodobá činnost, která pochopitelně nezaručuje okamžitý úspěch. Cesta vzhůru není vůbec snadná, jenže my v současné době žijeme ve vrcholící éře Sira Alexe Fergusona, která těží z veleúspěšných let minulých a tak (někteří) nevnímáme celou věc zcela tak, jak by asi zasluhovala.

 

United si trofeje nechtějí koupit za každou cenu, ale zasloužit si je. Proto se nesnažíme jit ve stopách některých předních evropských velkoklubů, ale naopak, děláme si věci po svém. Vsázíme na mladé hráče a z neznámých tváří se v našem týmu stávají zářivé hvězdy.  To jsou jen některé z důvodů, kvůli kterým tolik milujeme a obdivujeme filozofii, postupy a tradice United. Právě proto jsme uchváceni praktikami, které vycházejí z historie u metod Sira Matta Busbyho počínaje a na genialitě a zkušenostech Sira Alexe Fergusona v současné době konče. Stále fungující, i když pro dnešní poměry upravená filozofie, má své pevné místo i v současných atributech United. Respekt, uznání a nekonečné sympatie patří těmto dvěma těžko napodobitelným pánům. Všechna čest!

 


 

Závěr


Snažil jsem se ve větší kostce obsáhnout a shrnout vše podstatné, a co jsem měl na srdci, napsal jsem. Je tedy pouze na Vás, co si z článku odnesete.


 

Krize v United?


Můžete namítnout, že po bitvě je každý generál, ale za sebe bych chtěl přiznat, že kostru článku jsem si z větší části připravil po prohře s Basilejí a nyní jej pouze doplnil o aktuální informace ohledně zranění, návrat Paula Scholese atd.

 

Současná situace jasně potvrzuje, že United nic nezastaví. I přes jisté změny plánů se bojuje dál. Co na tom, že tým vypadl z Ligy mistrů i Carling Cupu? Výsledky z posledních zápasů dokazují sílu Red Devils, kteří se oklepali z mírného otřesu a pokračují dál na cestě k úspěchům a my se tak můžeme jen a pouze těšit na to, co nám přinesou další dny, měsíce, roky…

 

ZDIEĽAŤ
Predchádzajúci článokVideoreview: MANCHESTER CITY – MANCHESTER UNITED
Ďalší článokNicky Butt vítá návrat Paula Scholese
Kuba (Marenka MU)
Pracuji jako dělník ve výrobě a bydlím v Žamberku. K United mě přivedla FIFA 2001, a také David Beckham. Po jeho odchodu, jsem zažil rozčarování a o to více se možná paradoxně začal zajímat o United. Začalo to výchovou Class 92‘, Cantona, Treble 1999, Solskjaer, Giggs, Scholes, Neville, již zmíněný Becks, Keane, poté příchody Rooneyho a Ronalda a nová generace v čele s Vidičem, Ferdinandem, Evrou, Ji-Sungem, van der Sarem, Berbatovem, De Geou, Carrickem, ti všichni se stali společně s dalšími legendami symboly Manchesteru United. To vše patří ke zlaté historii posledního čtvrtstoletí. Když půjdeme ještě dál rok 1968, Law Best, Charlton, Mnichov 1958. Potemnělá, přesto však pestrá a v celku především mnoha úspěchy ověnčená je historie United. A pak je tu ona magická energie, jenž kterou ještě umocnil Sira Alex Ferguson. Muž, ke kterému s úctou vzhlížím nejen jako k manažerovi našeho klubu, ale i jako ke člověku. Geniální manažer zapálený pro fotbal, kterému odevzdával vše. Charakter, autorita a persona, jenž dostala Manchester United na absolutní vrchol všech klubů světa. Lídři, týmový duch, Fergie time, rivalita s Liverpoolem, Man City, zápasy s Arsenalem, Chelsea, u které můžu rovnou navázat i na památné finále v Moskvě 2008. Tenhle klub jsem si postupně zamiloval natolik, že jsem se začal věnovat i redaktořině, což bylo někdy v roce 2007. Pohlcen vášní k tomu slavnému velkoklubu jsem si uvědomil, že nic jiného už hledat nechci. A Old Trafford? Magické místo. Divadlo snů prostě musíte zažít na vlastní kůži. Kdo jste ještě nebyli, neváhejte a jeďte se určitě podívat!


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!