Young: „Vždycky jsem šel za snem“

    19

    Ashley Young to neměl ve Watfordu jednoduché. Zamakal, přesvědčil kritiky o omylu a dnes patří mezi nejlepší anglické hráče.

    Neměl fotbalový život nikdy příliš lehký. Všem neustále musel dokazovat, že na to má. Že svou kariéru může dotáhnout až na samý vrchol. Ashley Young velkou výzvu zvládl. Dnes je členem Manchesteru United a anglické reprezentace.


    Když byl Ashley Young mladý, zeptali se ho, čím chce být. Řekl, že fotbalistou. Tuhle otázku mu položila pracovní poradkyně, když studoval na škole ve Stevenage. Nebyla zrovna z jeho reakce nadšená, přece jen profesionálním hráčem se stane jen menšina fotbalových nadšenců. A tak se po chvilce opět poptala. Mladý Young neustoupil – měl sen, jehož se držel jako klíště a bojoval pro něj.


    Co když ale neuspěje? Young na tuhle otázku odpověděl, že by pracoval ve sportovní vědě. Poradkyně konečně byla trochu spokojenější, přece jen šlo o realističtější cíl. Co si ale pod tímto pojmem představit, co by opravdu dělal?


    „Řekl jsem, že nevím, protože jsem o tom nepřemýšlel. Nepřemýšlel jsem o tom, protože jsem se chtěl stát fotbalistou,“ vysvětluje Young, už o 10 let starší.


    „Tak ona začala znova, počtvrté řekla, že to nemusí dělat dobrotu. Nebyla spokojená. Natož když jsem vstal a odešel.“ Opravdu odešel?


    „Ano. Vstal jsem, odešel a vrátil se do třídy. Seděla tam chvíli. Neakceptovala, co jsem říkal. Já jsem ale nepřijal nic jiného, než pozitivní myšlenky na mou kariéru, takže to byl konec našeho setkání. Věděl jsem, co chci dělat. Měl jsem se za čím hnát. A to je vše, o čem jsem přemýšlel. K čemu by bylo, kdybych se díval jinou cestou?


    Cesta za snem byla ale místy trnitá. Když hrával jako mladíček za Watford, trénovali ho Dave Hockaday, David Dodds, John McDermott a Chris Cummins. Rozhodli se s ním rozloučit, neboť se nedomnívali, že má u Hornets budoucnost, byť Cummins tušil, že v něm něco je.


    „Ashley přišel do Watfordu jako mladíček. Jeho postoj k tréninku byl ale světový. Nikdy na tréninku nechyběl, byl navíc hodně kvalitní a i když byl ještě mladý, šlo jasně vidět, jaký je to fotbalista,“ řekl Cummins. „Když se ale dostal do věku, kdy mu bylo 15 nebo 16 let, mysleli si, že není dostatečně velký, silný a rychlý, aby uspěl. Já jsem ale cítil, že v něm něco je. Viděl jsem v něm jednoduše fantastického fotbalistu a naštěstí mě lidé ve Watfordu poslechli a udrželi si ho. Poslouchal, oklepal se z ran a ukázal, že se lidé mýlí. Prokázal svůj charakter a kvality, za což jsem hrozně rád.“


    Jenže jakmile Young uslyšel, že již s ním nepočítají, měl pocit, že se mu před očima bortí svět.


    Neměl jsem nejlepší sezonu, ale Watford byl můj klub od desíti let, co jsem za něj hrál. Znal jsem tady každý centimetr. Tyhle zprávy mě bolely jak nic předtím. Šel jsem domů a celý den jsem seděl nehybně na židli a zíral. Tehdy to byl největší boj,“ vzpomíná.

    „Sice jsem mohl jít do jiných klubů, ale Watford řekl, že nejsem tak dobrý, abych se dostal do prvního týmu. Musel jsem je přesvědčit o opaku. Největším problémem byla moje výška. Nebyl jsem moc vysoký a v té době se dával velký důraz na vysoké, silné, fyzické hráče. O tom všichni mluvili. Časy se ale změnily.“


    Přemýšlel co dál. A nakonec usoudil, že vzdávat boj nehodlá.


    „Mohl jsem z fotbalu odejít, nebo se podívat po jiných klubech, ale požádal jsem, jestli nemůžu zůstat na zkrácený úvazek. Třikrát týdně jsem chodil na sportovní technické kurzy, hrál zadarmo za dorost. Zjistil jsem, jak těžce musím dřít, abych uspěl. Děti se mě teď ptají, co mají dělat, aby uspěli a já jim říkám: ´Jen sklopte hlavy a makejte, makejte a makejte.´“


    „Nakonec mě dali do U18. Řekli mi, abych ukázal proti těmto hráčům své kvality. Najednou všichni byli kolem mě obrovští a bylo jen na mně, abych se ukázal. Byl to další test. Možná že jsem to potřeboval, nějakou výzvu, protože jsem díky tomu pracoval s míčem chytřeji. Přemýšlel jsem, jen jsem postrádal výšku. Takže jsem začal používat mozek, abych překonal své slabé stránky. Zjistil jsem, že fotbal není jen o síle a výšce, ale o tom dělat to, co umíte.“


    „Makal jsem na tréninku každý den, dělal jsem vše, co jsem mohl, abych se zlepšoval. Nikdy jsem se neohlížel za minulostí. Začal jsem pod U18, během měsíce jsem byl v rezervě a rok na to mi nabídli profesionální kontrakt.“



    Dnes mu je již 26 let, kope na Old Trafford a má tetování s citátem: ‘V životě, pokud nemá cenu pro něco bojovat, tak to za to nestojí.’ Neví, od koho to je. Martin Samuel, jenž s Youngem dělal toto interview, nakonec zjistil, že od Cheryl Cole. Mnozí se možná pousmějí, ale není podstatné, od koho je. „Vždycky jsem musel bojovat. Během svého života jsem bojoval, abych se dostal tam, kde jsem.“

    Hodně mu pomáhal rovněž otec, počítačový technik, jenž předčasně ukončil kariéru kvůli těžkému zranění, byť měl nakročeno do QPR. Občas si ale do míče kopne, když veteráni uspořádají turnaj. „Stojí ve středu hřiště a snaží se dát někomu housle, jenže po deseti minutách odejde. Slyším různé historky o tom, jak dobrý byl, ale nikdy jsem neviděl důkaz,“ lituje junior.


    Otec bral jeho a další své dva syny do parku, kde s nimi trénoval. Všichni jsou to zdatní fotbalisté. 22letý Lewis hraje za Northampton Town, zatímco 15letý Kyle je v akademii Arsenalu. „Může být nejlepší z nás. Ale jemu bych to neříkal,“ říká Ashley.


    Až budoucnost ukáže, zda Kyle půjde ve šlápějích svého nejstaršího bratra. Ten byl hvězdou Watfordu, Aston Villy a o to samé se pokusí na Old Trafford, kde je prozatím, jako nováček, ve stínu slavnějších hráčů.


    Ashley jej ale už zkušený, ničeho se nebojí. Není ani divu. Vždyť svými výkony v anglické reprezentaci se řadí mezi nejdůležitější muže Fabia Capella. Pokud získá svou starou formu, jíž měl před zraněním, měl by být tahounem nejen Anglie, ale i United.


    „Jak jsem starší, nervozita upadá. Teď cítím v každém zápase jen vzrušení. Nikdy nemyslím na částku, kterou na mě United dali, nebo za jak velký klub hraji a jakou jsem dostal příležitost. Dokonce ani ve Ville, kde se na peníze daleko více koukalo, protože jsem byl rekordní posilou. Pro mě šlo o nepodstatné věci, protože jsem věřil mým schopnostem,“ potvrzuje, že mu sebevědomí nechybí.


    „To samé v United. Jakmile jsem podepsal, chtěl jsem přijít a ukázat, co dovedu. Nebál jsem se. Co je na tomto klubu zvláštní, je, že od každého se očekává, že přemýšlí jako vůdce. Jsou tu hráči jako Ryan Giggs, které, když mluví, posloucháme. Ale v této kabině poslouchají také starší hráči.

    „Cítíte, že i vy máte slovo a myslím, že i díky tomu se můžeme dostat z každé těžké doby. Kabina byla tichá po zápase s Man City, kdy jsme prohráli 6:1. Lidé byli naštvaní a naše kabina nebyla stejná jako obvykle. V dalším zápase jsme hráli s Evertonem venku, kde je to vždy náročné, ale připravili jsme se správným způsobem, pracovali celý týden a uhráli výsledek, jaký jsme potřebovali. Teď se zpětně podíváme a říkáme: ´Man City? Prohráli jsme. Velké zklamání. Ale zvedneme se a jdeme dál. Konec příběhu.´


    Zvednou se United i po vyřazení ze Champions League? Kdo ví. Můžou ho alespoň momentálně těšit výsledky Anglie, která zdolala dokonce i Španělsko.


    „Nemyslím si, že jsme od Španělska tak daleko. Uvidíme v létě na Euru. Mají neskutečný tým plný skvělých hráčů, ale jsou zranitelní. Když máme den, můžeme porazit kohokoliv, což jsme ukázali. Změnili jsme nedávno formaci. Potřebujeme ve své práci pokračovat a být na turnaj připravení. V přípravě na sezonu porazili United Barcelonu. Není to jako finále Champions League, víme to, ale ten den nám fungovalo vše, co jsme chtěli. Je třeba na tom stavět a snažit se je dohnat. Kdo ví, kde budeme za šest nebo osm měsíců.“


    Článok bol prevzatý zo stránky www.premierleague.cz so súhlasom redakcie.


    Autor článku: Petr Kotrlík

    ZDIEĽAŤ
    Predchádzajúci článokRooney uspel s odvolaním!
    Ďalší článokSprievodca Európskou ligou
    Marky
    United registrujem od roku 1998 a medzi mojich najobľúbenejších hráčov patrí zlatá generácia z Class of 92 na čele s legendárnym Sirom Alexom Fergusonom, na ktorej som od detstva ešte ako mladý futbalista vyrastal. Ďalej to bol Wayne Rooney, Rio Ferdinand, Nemanja Vidič, či Patrice Evra. United obdivujem kvôli histórii, legendám a tradíciám. Fanúšikovskej činnosti spojenej s vedením fanstránky, organizáciou zrazov a výjazdov na futbal do Anglicka sa venujem približne od roku 2007. Od roku 2010 prevádzkujem projekt Devilpage.cz & Devilpage.sk, ktorého najväčšou výzvou je spájať komunitu českých a slovenských fanúšikov MUFC.


    Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!