Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Legendy Redaktorské správy

Příběh Patrice Evry

Následující řádky detailně popisují a ilustrují životní příběh a dosavadní fotbalovou kariéru francouzského fotbalisty Patrice Evry, dnes již těžko odmyslitelné součásti týmu Manchesteru United.


Předem bych chtěl upozornit, že se jedná o Evrův obsáhlý životopis, který jsem dal dohromady s použitím několika desítek zdrojů a také vlastních myšlenek, protože mě málo kdo fascinuje tak, jako Patrice Evra – živoucí legenda Rudých ďáblů.


Tento příspěvek bych chtěl věnovat nejen Vám, fanouškům Manchesteru United, ale především Patrice Evrovi a všem, kdo se chtějí o francouzském reprezentantovi něco bližšího dozvědět nebo si pouze připomenout jeho životní osudy.


Začnu citátem, který Evra nedávno vyslovil v jednom ze svých rozhovorů:


„Od chvíle, co jsem přišel do tohoto klubu, cítím, že to je vlastně můj osud. V United jsem našel svou pravou identitu. Toto místo změnilo moji osobnost.”



Začátky, Les Ulis, CSF Brétingy, Paris Saint-Germain, S.C. Marsala, AC Monza, OGC Nice


Někteří z Vás možná ani netušíte, jak obtížný a komplikovaný je život Patrice Evry už od raného dětství. Patrice Evra neprožil své první roky života právě příjemně a je malým zázrakem, že se na své dlouhé pouti postupně dostal nakonec až do klubu, jakým je Manchester United.


Patrice se narodil v senegalském hlavním městě Dakar 15. května roku 1981. Jeho otec pracoval jako diplomat pro senegalské velvyslanectví a byl celkem třikrát ženatý. Evra měl díky tomu dohromady 25 sourozenců. Bohužel dva z nich již zemřeli a v současné době má tedy Patrice 23 sourozenců, z toho 8 z nich má stejnou matku jako on. Když byl Evrovi jeden rok, jeho otec jej i s jeho vlastní matkou a jeho dalšími sourozenci poslal do belgického Bruselu, zřejmě kvůli většímu bezpečí (přesný důvod však není známý). V hlavním městě Belgie strávila Evrova rodina 3 roky, nicméně po tříletém pobytu zde, se přestěhovala do francouzského městečka Les Ulis.


Les Ulis je předměstská část Paříže a leží zhruba 23 kilometrů jihozápadně od centra francouzské metropole. Zajímavostí je, že v tomto městě se narodila hvězda francouzského fotbalu Thierry Henry (nyní New York Red Bulls) a místní fotbalovou akademií prošel například také Florent Malouda (hraje za Chelsea).


Už od mládí se Evra zajímal o fotbal. Hrál ho za každého počasí a choval k němu velikou vášeň. V té době jej však využíval jen jako zpestření volného času, a ani on sám jistě ani netušil, kam ho jeho fotbalové kroky zavedou. Od roku 1984 do roku 1998 žil Evra se svou rodinou v Les Ulis a zde začal také působit v místním týmu juniorů. Jakožto levonohý fotbalista byla jeho pozice levé křídlo. První zaznamenané zápasy jsou z ročníku 1992/1993, který odkopal ve svých 11 letech za mládežnický tým Les Ulis. Následující tři sezóny pak odehrál v sousedním týmu CSF Brétingy, které leží jen několik kilometrů od Les Ulis.


Jeho pouhá fotbalová záliba se tak záhy začala pozvolna měnit v aktivní hráčskou kariéru. Jeho počínání a touha zlepšovat se rostla a tudíž neušla pozornosti ostatních. V jeho šestnácti letech byl již na očích skautům z pařížského celku Paris Saint-Germain a ti si jej také vytáhli do svého mládežnického fotbalového centra. Ovšem v tomto klubu nedostal Evra profesionální smlouvu a tak byl pro ročník 1997/1998 zařazen pouze do tamního mládežnického systému. A ačkoli nezískal smlouvu a za první tým PSG neodehrál jediný zápas, všimli si jej zde skauti italského týmu SC Marsala. A ti mu první profesionální smlouvu nabídli. Tu Evra po těžkém rozhodování přijal a podepsal, i když věděl, že jeho rodina zůstane ve Francii a on se o sebe bude muset postarat sám. A tak se po roce stráveném v akademii Paris Saint-Germain stěhoval na italský ostrov Sicílie, na jejímž východním cípu město Marsala leží.


V Marsale měl Evra obtížné začátky, což je znát i z jeho slov:


„Odešel jsem od rodiny, abych hrál fotbal v Itálii, když mi bylo 17 let. Nikdy předtím jsem nehrál v žádné akademii. Na Sicílii jsem nastupoval za Marsalu, hrající Serii C1. Bydlel jsem na kraji města, kde byla pouze jedna hospoda. Často jsem brečel a zažíval těžké chvíle v probdělých nocích. Bylo to velké strádání a snažil jsem se tomu ubránit. Dostával jsem plat asi 100 liber za měsíc. I má matka se divila, co se to ze mě stává. Hned první den v Itálii jsem se ztratil na vlakovém nádraží. Bloudil jsem a nevěděl kam jít.  Skončil jsem u lidí jedné senegalské rodiny, které jsem ani neznal a ti mě příští den posadili do správného vlaku,“ vypráví o svých prvních pocitech v Itálii Evra.



V sezóně 1998/1999 odehrál mladý Evra za Marsalu, celkem 27 utkání na pozici levého útočného záložníka a dokázal vstřelit 6 gólů, z toho tři v lize a tři v italském poháru. Rok rychle uběhl a Evra opět měnil působiště. Tentokrát si jej vyhlédla italská Monza hrající Serii B a Evra  s domněnkou, že si polepší, nabídku Monzy přijal. Jenže jak vyšlo najevo, Evrovi se v této době příliš nedařilo a Monza mu dávala pramálo možností hrát. V ročníku 1999/2000 byl Evra k vidění v pouhých třech zápasech. Nicméně jak se ukázalo, nebyl všem dnům konec a po skončení této sezóny se s ním sešli funkcionáři z vedení francouzského klubu OGC Nice a tak se stalo, že se Partice po podpisu nové smlouvy znovu přesouval, tentokrát zpět do Francie. Nice mělo o talentovaného hráče velký zájem a tak za něho neváhalo dobře zaplatit. Suma za tento transfer činila něco okolo 500 000 liber.


V Nice bylo vše velmi odlišné, zejména pak přístup k hráčům. Díky tomuto celku, který mu postupně dával více příležitostí hrát a dobře se o něho staral, se z Evry začal stávat stále kvalitnější a uznávanější fotbalista. Navíc mohl být opět více se svou rodinou, což mu také psychicky velmi pomohlo. Strávil zde dva roky, odehrál 40 utkání a vstřelil 1 gól. Ovšem v prvním roce, ve kterém zde Evra pobýval, se tolik do hry nedostával. Nice tehdy hrálo francouzskou Ligue 2. Ze začátku jej italský kouč Sandro Salvioni, který shodou okolností přišel a odešel od klubu ve stejné době jako Evra, nasazoval na pozici středního útočníka z důvodu početné absence hned několika hráčů. Často hrál také na pozici levého záložníka. Ani na jednom postu se mu ovšem příliš nedařilo a v prvním roce jsme jej mohli spatřit pouze v 5 duelech.


Nice tehdy zakončilo ročník na 15. pozici. V následujícím roce už byla situace daleko příznivější. V průběhu druhé sezóny ho totiž Salvioni začal často využívat v obraně. A to se v důsledku ukázalo jako ta nejideálnější pozice. Evra začal v roli levého obránce podávat velmi dobré výkony, herně zářil a brzy se stal stabilním článkem týmu. Hrál opravdu skvěle a ve svém mladém věku byl mnohými považován za nejlepšího levého beka Ligue 2. Celkově se dařilo i celému týmu, který zažil výborný rok a i díky Evrově vynikající práci skončilo Nice na 3. postupovém místě a společně s celky Ajaccio, Strasbourg a Le Harve povýšilo do francouzské Ligue 1.


Po vydařeném dvouletém působení v Nice náhle začaly o Evru projevovat zájem všechny velké francouzské a rovněž i některé italské kluby. Mezi vážné zájemce o jeho služby patřilo také AS Monaco, které jako jiné celky, zaujalo Evrovo úsilí v obraně během poslední sezóny. Evra se novému angažmá nijak nebránil, a protože viděl svou budoucnost v Monacu jako tu nejlepší možnost, tým mu nabídl slušné podmínky a on chtěl se neustále zlepšovat a být ve Francii, aby mohl trávit volný čas s rodinou, rozhodl se do Monaca přestoupit. I Didier Deschamps, Evrův nový manažer, byl velmi potěšen, že si vybral právě monacký klub. Částka, za kterou Evra do Monaca přestoupil, nebyla zveřejněna. Nicméně neoficiální nepotvrzené informace hovoří o sumě okolo 4, 000, 000 eur.

 

 

AS Monaco

Jednadvacetiletý Partice Evra prošel již hezkou řadou klubů, a i když pro zatím žádného výraznějšího úspěchu nedosáhl, stihl na svůj věk nasbírat slušnou porci zkušeností, které mohl nyní dobře uplatnit. Stal se silnějším jak na těle, tak na mysli a život jej naučil mnoha věcem, které z něho dělali vyrovnanějšího a klidnějšího člověka.


Oproti loňské sezóně nebylo Monaco na přestupovém trhu tolik aktivní. Loňské posily plně nenaplnily očekávání a Monaco se muselo prát o setrvání v první lize, což se nakonec podařilo a tým skončil na poslední nesestupové 15. příčce. Mužstvo si však muselo vystačit se současným složením kádru a vypořádat se s loňskými mezerami ve své hře. V létě 2002 totiž k výraznějším posilám krom Evry přibyl pouze hráči jako Sébastien Squillaci (nyní hraje za Arsenal) nebo Jerome Rothen (působí v SC Bastia). Zřejmě nikdo tedy neočekával, jakých úspěchů může dosáhnout „červeno-bílý“ klub z Monaka, který nedávno bojoval o udržení v nejvyšší francouzské soutěži.



Sezóna 2002/2003


Ročník nezačal pro tým nikterak zajímavě. Naopak Patrice Evra se podle očekávání snadno probojoval do nepříliš konkurenceschopné defenzivy Monaca a podával zde dobré výkony. Společně s obránci jako Sébastainem Squillacim, Gaëlem Givetem (nyní Blackburn Rovers), Rafaelem Marqézem (hraje za New York Red Bulls) nebo Julienem Rodrigézem (působí v Olympique Marseille) se Evra ukázal jako důležitá součást velmi chytře složené obrany, která nakonec vyšla najevo jako klíčová pro následující zápasy. A i Didier Deschamps s nimi byl velmi spokojený.


Evra dostal dres se svým oblíbeným číslem 3, o které požádal. Téměř okamžitě se stal oporou zadní řady a vnášel na kraj levé strany rychlost, dynamiku a zároveň skvělý obranný um, čímž se výrazně podílel na chodu celého týmu. Monaco navíc disponovalo velkou útočnou silou, jako byl především Ludovic Giuly (nyní AS Monaco) a také Dado Pršo (již ukončil kariéru). A i když se monackému týmu v uplynulém ročníku příliš nedařilo, hráči už na sebe byli nyní díky nezměněnému kádru zvyklí a jejich spolupráce byla značně zlepšená. Mužstvo sice zaznamenalo v průběhu sezóny 10 remíz a 9 porážek, a však v důsledku neobvykle vyrovnané špičky tabulky první ligy, to týmu nakonec vyneslo skvělé 2. místo, které navíc zaručovalo vytouženou účast v Lize mistrů v příštím ročníku. Rozjetý tým mohl dokonce reálně pomýšlet na titul, ale ten mu nakonec zůstal o jediný bod zapovězený.


Monako se stalo největším překvapením francouzského fotbalu v tomto roce. Senzační, avšak po právu zasloužený úspěch, podtrhl sveřepý tým i vítězstvím ve francouzském ligovém poháru, kde v utkání hraném 17. května 2003 na stadionu Stade de France před zraky 75 379 diváků porazil tým Sochaux 4:1. Celý zápas odehrál tehdy i Patrice Evra a mohl se tak poprvé v životě radovat ze své první blyštivé trofeje na klubové úrovni.


Evra v skutku skvěle zapadl do týmu. Stihl odehrát celkem 42 zápasů a vstřelil v nich své jediné dva ligové góly v dresu Monaca. Poprvé se Evra trefil do sítě týmu Stade Rennes, kdy v 77´ rozhodl o vítězství svého týmu v domácím zápase 2:1 a druhý gól zaznamenal ve venkovním utkání proti mužstvu AC Le Harve, když se ve 29´ podílel třetím gólem během sedmi minut na konečném výsledku 0:3.



Sezóna 2003/2004


Přišel další ročník a s ním výrazné pozdvižení, které přinesly nedávné úspěchy. Každý byl naplněn očekáváním, co v něm předvedou monačtí hráči jak v lize, tak hlavně v ostře sledované Lize mistrů. Partice Evra zůstával nohama na zemi. Věděl, že v nadcházejících utkáních další sezóny bude hodně na očích, ale i přes to si udržoval koncentraci a soustředil se pouze na své výkony. Z obrany Evrovi ubyl konkurent v podobě Rafaela Marquéze. Tým navíc posílil o hráče jako Fernando Morientes (již ukončil kariéru) anebo tehdy ještě neznámého Emmanuela Adebayora (nyní Manchester City – hostuje v Tottenhamu Hotspur), který přišel z FC Metz. Divoká sezóna mohla začít. A byla jako z říše snů…


Svěřenci Deschampse do ní měli výborný vstup a v lize od porážky od Lyonu ve druhém kole 14 zápasů v řadě neprohráli. A přes to, že se hráčům Monaca dařilo ještě více než loni a nasbírali dokonce o 8 bodů více, nezbylo jim zřejmě po náročném a nesmírně vyrovnaném ročníku dost sil a nakonec to stačilo „pouze“ na 3. příčku v lize. Za to Liga mistrů přinesla tomuto týmu nebývalý elán a ten pravý požitek, který se tomuto klubu zřejmě již opakovat nebude.


Monaco senzačně vyhrálo skupinu C a postoupilo do osmifinále. Ve čtvrtém zápase ve skupině, se navíc na domácím stadionu Louise II, utkalo s Deportivem La Coruňa v památném zápase, odkud si španělský klub odvezl drtivou a zároveň nejvýraznější porážku v historii Ligy mistrů 8:3. Tohoto na góly mimořádně bohatého zápasu se osobně zúčastnil i Patrice Evra, který v něm v 75´ dostal žlutou kartu a v 83´ byl střídán Hugem Ibarrou (působí v Boce Juniors). Tímto primátem jakoby si Monaco získalo respekt od ostatních soupeřů a otevřelo si jím cestu až do finále.


Ačkoliv cesta to nebyla vůbec snadná. Jenže Monaco dokázalo vyřadit Lokomotiv Moskva (venku 2:1, doma 0:1), poté senzačně také Real Madrid (venku 4:2, doma 1:3) a jako třetí tým v pořadí i Chelsea (doma 3:1, venku 2:2). Ve finále na sebe tedy narazily týmy, které by do něj tehdy před startem této soutěže netipoval asi nikdo – FC Porto a AS Monaco. Nicméně obrovské překvapení sezóny bylo na světě a takřka nemožné se opravdu stalo skutečností. Oba celky se utkaly o prestižní „ušatou“ trofej. Jak asi víte, Porto vedené v té době ještě málo známým charismatickým José Mourinhem, se stalo nečekaným vítězem Champions League pro rok 2004, když zdolalo v AufSchalke Areně (dnes Veltins Arena) v Glesenkirchenu Monako 3:0.


U všech zápasů v „milionářské soutěže“ byl i Patrice Evra, který nastupoval pokaždé v základní sestavě. Podával famózní vyrovnané výkony a to nejen v obraně, ale své schopnosti ukazoval v plné kráse i při podpoře útoku. Jeho centry a výpady vpřed z něho dělaly po celou sezónu jasnou jedničku na postu levého beka, jenž se postupně měnil v moderní typ krajního obránce. Evra odvedl kus výtečné práce a posunoval své možnosti vzhůru. Neuvěřitelně pokročil a zapracoval také na své fyzické kondici, díky které zasáhl do celkem 47 utkání.


Užil si rovněž svá první individuální ocenění Za tento ročník byl nominován do nejlepší jedenáctky francouzské Ligue 1 a byl také vyhlášen nejlepším mladým hráčem roku.



Sezóna 2004/2005


Ta měla být dalším pokrokem jak pro tým AS Monaco, tak i pro samotného Evru. Vedení udělalo další smělé nákupy. Do sestavy byli doplněni třeba Javier Saviola (nyní hraje za SL Benfica), Ernesto Javier Chevantón (nyní Colón de Santa Fe) nebo tehdy málokým známý Sisenado Maicon (působí v Interu Milán). Samotné mužstvo mělo mladý, velmi kvalitní, sehraný, avšak zároveň nedostatečně zkušený kádr. I přes to bylo opět horkým kandidátem na výrazný úspěch. Tým v této sezóně zopakoval ve francouzské lize třetí příčku a pro zajímavost se zařadil na druhé místo v počtu remízových zápasů. V milionářské Lize mistrů zvládl obě nutná předkola, vyhrál skupinu A, když porazil v rozhodujícím zápase Liverpool a postoupil do osmifinále, kde jej čekal nizozemský PSV Eindhoven. Oba zápasy ale Monako pro mnohé nečekaně prohrálo (venku 1:0, doma 0:2) a se soutěží se rázem rozloučilo.


Patrice Evra patřil po celou sezónu k důležitým postavám týmu. Zdokonaloval své dovednosti a sbíral cenné zkušenosti. Nutno podotknout, že nasbíral také slušný počet žlutých karet, a sice 9 a v předkole Champions League také svou první červenou na Evropské scéně. Ani v patřičné agresivitě a důrazu tedy Evra nijak nezaostával. Pro tým dělal maximum, ale mužstvo zkrátka nemělo dostatek vůle, odhodlání i potřebných zkušeností k tomu, aby šlo vzhůru po stejné cestě jako loni. Na konci ročníku se s týmem navíc rozloučil trenér Deschamps, kterého nahradil Ital Francesco Guidolin.


Patrice přitahoval svými výkony na hřišti čím dál více zraky skautů z velké škály evropský klubů, kterých navíc neustále přibývalo. Již v zimě o něho měl zájem třeba AS Řím, Arsenal nebo Fiorentina a samozřejmě také skauti Manchesteru United, kteří již delší čas bedlivě sledovali jeho působení ve Francii. Byly za něho podány i nabídky a bulvární deníky psaly o jasném přestupu do AS Řím. Jenže tyto informace se později ukázaly jako nepravdivé, a i když byl Evra velmi potěšen zájmem těchto klubů, rozhodl ve Francii ještě zůstat, protože žádná z nabídek nebyla úplně podle jeho představ.


V tomto ročníku patřil k nejvytíženějším hráčům týmu. Nastoupil k 52 zápasů a připsal si jeden gól, který vstřelil ve francouzském poháru.



Sezóna 2005/2006


Evra sice načal tento ročník ve Francii, ovšem dokončil jej Britských ostrovech. Do týmu tentokrát nepřibyly žádné výrazné posily. Monaco se začalo výsledkově i herně trápit a ani již zmíněná výměna kouče mužstvu vůbec neprospěla. Týmu začala scházet morálka i týmový duch a postupně se propadal níž a níž. Monaco se potácelo v dolní části tabulky a na konci sezóny z toho bylo neuspokojivé desáté místo. Z Ligy mistrů vypadlo už ve 3. předkole, když si nevědělo rady se španělským Realem Betis (venku 1:0, doma 2:2). Tento výsledek mu alespoň zaručil účast v Poháru UEFA (nyní Evropská liga). Monaku se sice podařilo vyhrát skupinu A, kde mimo jiné narazilo i na český tým Slavii Praha, ale vyřazení hned v další fázi od FC Basilej, zhatilo všechny naděje na další úspěchy. Nicméně u toho už Patrice nebyl.


Patrice Evra dělal v několika zápasech dokonce kapitána týmu. Ani on však nedokázal odvracet nepříznivé výsledky a sám dobře věděl, kam celý tým spěje. A nebyl jediný. V duelu se Sochaux 28. října si poranil oko, ale nakonec musel vynechat pouze jeden zápas. Poslední utkání v dresu AS Monaco odehrál Evra 18. prosince 2005 proti FC Toulouse před domácími fanoušky (1:0). Na to začala ve Francii zimní přestávka a Evra se po sílících neshodách a rodící se krizi v týmu, rozhodl dohrát sezónu jinde. Ke konci roku se nedostavil na jeden z tréninků, byl z týmu na čas vyloučen a dále trénoval individuálně. V Monacu byl sice vázán smlouvou do až roku 2008, ale vedení klubu se vyjednávání o přestupu Evry nijak nebránilo a on tak na vlastní žádost dostal povolení hledat si nového zaměstnavatele.


Sportovní ředitel klubu k tomuto rozhodnutí prohlásil:


„Bude trénovat sám tak dlouho, dokud se situace nevyřeší. Nicméně zkušenosti mi říkají, abychom nedrželi hráče proti jeho vůli, takže mu nebudeme bránit v jeho kariéře v jiném týmu,“ oznámil tehdy Jean-Luc Ettori.


Evra odehrál za Monaco během 3 a půl sezóny dohromady 163 utkání ve kterých vstřelil 3 góly.


O Evru byl stále celkem velký zájem po celé Evropě. Nikdo si však nechtěl sahat hluboko do kapsy a dávat balík peněz za hráče, který je sice kvalitní, nicméně není zcela prověřeným zbožím. Čtyřiadvacetiletý Evra si i tak mohl vybírat z těch nejlepších. Mezi uchazeči se objevovala jména jako Manchester United, Arsenal, Liverpool, Chelsea, nebo Inter Milán. Hráčův agent Federico Pastorello nakonec po spekulacích a dlouhých jednáních zúžil výběr týmů na Manchester United a Inter Milán.


Po otevření zimního přestupového okna se strhla menší přestupová tahanice, a i když to z počátku vypadalo spíše na milánský velkoklub, který byl již údajně dohodnutý s Monacem na přestupních podmínkách, nakonec bylo vše jinak a tuto mini bitvu o francouzského zadáka vyhrál Manchester United. I sám Evra se nijak netajil preferováním spíše přechodu do United, a jedním z důvodů bylo také to, že si chtěl vyzkoušet atmosféru anglické Premier League. Tudíž bylo prakticky po problému a Inter Milán musel složit zbraně a svou snahu vzdát. Zbývalo tedy už jen dotáhnout přestup a vyladit všechny detaily. Evra se tak na přelomu roku stěhoval z Francie na Britské ostrovy.



Manchester United

Ve čtvrtek 6. ledna 2006 potvrdil sám Sir Alex Ferguson, že transferu schází už pouze lékařská prohlídka a francouzský hráč Patrice Evra se v pondělí stane hráčem Manchesteru United.


Evra podepsal s United smlouvu na 4,5 roku, která jej tedy měla udržet na Old Trafford do léta 2010.


Jak řekl skotský lodivod Rudých ďáblů tak se i stalo. Oficiálně byl francouzský hráč se senegalskými kořeny představen novinářům v pondělí 10. ledna roku 2006.


Spolu s Nemanjou Vidičem se stal druhou velkou zimní posilou United. Částka, za kterou Patrice Evra na Old Trafford přestoupil, činila přibližně 7 700 000 eur (asi 5 500 000 liber).


Patrice Evra dostal na své přání dres číslem 3, které si v Monaku oblíbil. Sir Alex Ferguson byl velmi rád a pochvaloval si, že se mu podařilo získat hráče, kterého již delší dobu obdivoval, sledoval a zároveň do týmu potřeboval. Tedy klasického levého beka, rychlého, s kvalitními defenzivními i ofenzivními schopnostmi a dynamikou, což Evra splňoval a tak měl k naplnění očekávání pro začátek ty nejlepší předpoklady prosadit se i v soutěži jakou je anglická Premier League.


K jeho prvním chvílím prožitých v Manchesteru se váže tato krátká historka:


Jednou z prvních věcí, kterou Patrice po svém příjezdu do Manchesteru vyhledával, byl kostel. Ve svůj první den se jako nový hráč United Evra zeptal Garyho Nevilla, kudy se dostane k nejbližšímu kostelu. Náš kapitán zapřemýšlel a pokoušel se vzpomenout si, zda není jeden kostel blízko tréninkového centra Carringtonu. Patrice se jen pousmál a řekl, že prostě potřebuje jít někam, kde by mohl poděkovat Bohu za to, že mu umožnil stát se součástí největšího klubu na světě.


Evra od té doby děkuje Bohu každý den za to, že se mu dostalo této možnosti hrát za Manchester United a vůbec nepochybuje o tom, že byla vůle boží to, že se dostal z Dakaru až na zapadlé předměstí Francie a nakonec přes Sicílii, Nice a Monako až na Old Trafford do Manchesteru.


V tisku se spekulovalo o tom, že by se mohl představit v novém dresu již v úterý 11. ledna v utkání semi-finále Carling Cupu proti Blackburnu Rovers, ale to by bylo skutečně velmi unáhlené. Evra za Manchester United debutoval až v sobotu 14. ledna 2005. A byl to zápas velmi prestižní a zároveň vypjatý. United totiž tehdy zajížděly na Eastlands Stadium (neboli City of Manchester Stadium – nyní však již Etihad Stadium), aby zde sehrály 134. městské derby s nesmiřitelným rivalem Manchesterem City.


Pro Evru ani United však střetnutí nedopadlo podle představ. Patrice nastoupil do zápasu v základní sestavě, ale vydržel v ní pouze 45 minut, jelikož se lehce zranil. Po poločase jej na hřišti nahradil Alan Smith (hraje za Newcastle United). Utkání k tomu skončilo prohrou United 1:3 a Patrice tak nemůže na svůj první match za United vzpomínat v nejlepším. Při vzpomínání na svou premiéru v červeném dresu řekl toto:


„Po 45 minutách mě Ferguson stáhl ze hřiště a musím říct, že byl opravdu naštvaný. Podíval se na mě smrtelně vážně a důrazným hlasem mi řekl: ‚Pane Evra, teď se dívejte, co je to anglický fotbal. A učte se.‘“




„V mých začátcích jsem na tom byl dost špatně, ale zase ne tolik, abych nevěřil, že zde mohu uspět. Stále jsem měl důvěru v mé schopnosti. Jenže příchod v lednu mi v mém rozletu vůbec nepomohl. A nebylo to snadné ani pro moji rodinu. Mému synovi byly teprve tři měsíce, bydleli jsme v hotelu v centru Manchesteru skoro půl roku a počasí zde samozřejmě bylo o hodně horší, než v Monaku! Bylo to pro mě jako velká facka přes obličej,“ dodal Evra, ke svým prvním zážitkům v Manchesteru.


Evra si na nové prostředí velmi těžce zvykal. Dále nastupoval spíše ob zápas nebo jako střídající hráč. Prakticky po celý zbytek ročníku se herně trápil a nedokázal předvést žádný povedený výkon. Jak pak by tak ne, když neměl možnost se pořádně s týmem sehrát a v drsné Anglii se na nikoho nečeká. To samozřejmě přimělo zlé jazyky začít spekulovat o Fergusonově špatné volbě a nerozumném nákupu.


Ve zbytku sezóny v Manchesteru United odehrál 14 zápasů z toho 6x nastoupil jako střídající hráč a nezanechal příliš dobrý dojem. Ovšem to byl teprve začátek a každý rozumný člověk dobře věděl, že Evra potřebuje čas.



Sezóna 2006/2007


Troufnu si tvrdit, že tahle sezóna byla pro Patriceho Evru klíčová. Protože nebyl nakonec nominován na Mistrovství světa 2006 v Německu, zejména díky tomu, že toho za poslední půl rok moc nenahrál, měl přes léto a v předsezónní přípravě dostatek času na to, aby se pořádně rozkoukal a seznámil se s novým prostředím a spoluhráči. A zřejmě to bylo hlavní příčinou jeho pozdějšího progresu.


Evra měl krýt v nové sezóně při častých zraněních Michaëla Silvestreho (hraje za Werder Brémy) záda Gabrielu Heinzemu (nyní AS Řím). Patrice na sobě začal velmi intenzivně pracovat a úsilí věnované tréninku se po zahájení nového ročníku brzy projevilo i na hřišti. Sice nehrál pravidelně, protože jeho hlavním konkurentem byl o mnoho zkušenější Argentinec Heinze, přes kterého se Evra dostával do základní sestavy jen zřídka, ale protože i on často doplácel na zdravotní potíže, dostával šanci hrát i Evra. A tím jak byl na očích, věděl, že přichází jeho chvíle, snažil se ze sebe vymáčknout to nejlepší a postupně na sebe upoutával stále větší pozornost a získával si obdiv. Nebylo to snadné, ovšem Evra byl trpělivá a odhodlaný využít každé nabídnuté šance.


V závěru sezóny 17. dubna 2007 proti Sheffieldu United zažil tvrdost anglické ligy na vlastní kůži. Evra musel ve 21‘ minutě opustit hřiště kvůli zranění a byl nahrazen Kieranem Richardsonem (nyní Sunderland AFC). Evru ostrým zákrokem atakoval Colin Kazim Richards (hraje v Galatasaray SK) a obránce United už poté nastoupil v závěru ročníku pouze do dvou zápasů.


Ač se to možná zdá možná překvapivé, vzhledem k Evrově útočnému pojetí hry z pozice obránce, se mu do této chvíle (30. 10. 2011) podařilo v dresu United vstřelit pouze tři góly. Dva z nich vsítil právě v ročníku 2006/2007. První zásah si Patrice na své konto připsal proti Evertonu.



Trefa je datována na 29. listopadu 2006 v domácím utkání na Old Trafford. Běží 63. minuta zápasu. Rychlý přechod do útoku šel přes Johna O´shea (nyní Sunderland AFC), jenž přihrál ze středu pole volnému Rooneymu, který tím jak svým pohybem nabídl pro přihrávku, stáhl s sebou i obránce a uvolnil prostor za sebou, kam si chytře zběhl právě Evra. Tomu Rooney následně adresoval chytrou přihrávku do běhu. Evra pak postupoval z levé strany na gólmana sám a ani Joseph Yobo (hostuje z Evertonu ve Fenerbahce) již neodkázal tuto pohlednou bleskovou akci překazit, i když se snažil, seč mohl. Evra svůj průnik v plné rychlosti zakončil střelou z úhlu, kterou trefil přesně místo mezi nohama brankáře Wrighta (nyní bez angažmá), a poté už mohl běžet oslavovat svůj premiérový gól, kterým navýšil vedení United na 2:0. Zápas nakonec skončil výhrou Red Devils 3:0.



Druhý gól pak přidal Evra v utkání Ligy mistrů. 10. dubna 2007 hrál Manchester United odvetný čtvrtfinálový zápas s AS Řím na Old Trafford a potřeboval zvítězit, pokud chtěl pomýšlet na postup do semifinále. Gólman hostů Doni (chytá za Liverpool) si asi ani v tom nejhorším snu nepředstavoval, že se pro něho toto utkání změní v noční můru. Velkolepý památný večer totiž skončil drtivou výhrou United 7:1. Evra toto galapředstavení sedmou trefou uzavřel. Patrice naskočil do zápasu v 52. minutě za Johna O’shea za stavu 5:0 pro United. Po zbytek zápasu operoval pro něho netradičně na pravé straně obrany. Stav zápasu byl už 6:1 a do útočení se ani jednomu z týmů moc nechtělo, nebyl nakonec ani důvod. Přesto se vysoký výsledek ještě navýšil.


Začala 81. minuta utkání. Evra dostal napravo přihrávku od Ferdinanda, přihrál dopředu Rooneymu a ten přiťukl Ole Solskjaerovi. Ole chvíli nevěděl co s míčem, ale nakonec místo centru do vápna nahrál Evrovi, který se mu pohybem do středu hřiště nabídl. Evra si přihrávku pustil ještě více ke středu a když zjistil, že ho nikdo neatakuje, rozhodl se vypálit. Střela mu možná nesedla tak, jak si představoval, nicméně z toho byla přesná přízemní rána. Míč se ještě otřel o tyč a skončil posedmé v síti brankáře Doniho. Tento gól zpečetil vysokou výhru Manchesteru United 7:1.



Evra v tomto ročníku nezazářil jen svými góly. Zejména ke konci ročníku dostával stále více možností hrát. Dokonale využil času, který dostal přes léto a ohromně na sobě zapracoval. I za pomoci časté absence Heinzeho a Silvestreho ukazoval každým zápasem, ve kterém nastoupil, všem fanouškům i Siru Alexi Fergusonovi, že tento nákup nebyl vůbec špatným rozhodnutím. Patrice dobře věděl, co se od něho čeká a šel hrdě za svým cílem. Stal se objevem sezóny a postupem času i miláčkem fanoušků.



Na konci ročníku sklízel za odvedenou práci sladké ovoce. Připsal si 36 startů ozdobenými zmíněnými 2 přesnými zásahy. S týmem vyhrál svůj vůbec první ligový titul a dokonce se objevil v nejlepší jedenáctce sezóny Premier League, což je pro každého hráče velká pocta. Vyvedená sezóna byla pomyslným odrazovým můstkem do světa absolutní fotbalové špičky.



Sezóna 2007/2008


Patrice se po odchodu Heinzeho a díky ustavičným zdravotním potížím Silvestreho, stal volbou číslo1 na levý kraj obrany. Tuto pozici si začal upevňovat již během předsezónního turné, kde otevřeně přiznal svou velkou spokojenost v klubu a poukázal také na svou minulost a těžké začátky.


Během letního turné Manchesteru United po Asii Evra řekl:


„Každý den v mém životě je jako sen. Manchester United není jen velký klub. Je to jedna velká rodina. Jsem moc šťastný cestovat světem s tímto klubem. Minulý rok v Jižní Africe byl stejný. Nyní jsme v Asii a vše je to zkrátka jako ten nejkrásnější sen.“


Patrice se svými spoluhráči navštívil i několik domů pro děti bez rodičů. Při jedné z návštěv byl Evra obklopený dětmi v sirotčinci v Seoulu. Každý z hráčů United se věnoval podobným věcem. Málokdo z nich si to ale užívalo tak moc jako Evra, kterého ho dokonce Park Ji-Sung naučil pár přátelských frází v korejštině. Zatímco se Patrice bavil a smál se s pěti malými korejskými dětmi, tak Michael Carrick spolu s Darronem Gibsonem zdvořile porozdávali několik svých podpisů.


Evra k tomu řekl:


„Děti jsou nejdůležitější věcí v životě. Nejdůležitější věcí, kterou můžete udělat, je přivést na svět dítě. Byl jsem jedním z 26ti bratrů a sester, když jsem vyrůstal. Bohužel, dva z nich již zemřeli a nyní nás je 24 sourozenců. Když hrajete za Manchester United, máte možnost setkat se s dětmi z dalších zemí. Loni to bylo v Jižní Africe, nyní je to v Asii. Je to další důvod, proč jsem v Manchesteru tak šťastný.“


„Věci nebyly vůbec jednoduché, když jsem vyrůstal. Není lehké pro matku uživit 24 dětí. Myslím na to, když mě v životě potkají nějaké potíže. Když mám problémy nebo si neužívám života, říkám si: ‚Pate, vzpomeň si, jaké věci si prožil, když si vyrůstal. Můj problém to pak udělá snazším.‘“


„Prvních 6 měsíců u United bylo obtížných, protože jsem potřeboval čas k adaptaci. Byla to pro mě velká výzva, ale každý mi pomohl. Boss, spoluhráči, všichni kolem mě. To je to, proč mám tolik důvěry k působení v tomto klubu,“ řekl tehdy Evra.


Evra se v novém ročníku vezl s týmem na vítězném tažení ligou i Ligou mistrů i nadále a k tomu přidával další velké úspěchy. S Manchesterem United před zahájením Premier League porazil v utkání o Community Shield Chelsea 2:1 po penaltách a hned v úvodu si tedy mohl připsat další cennou trofej.



Během této sezóny začal naplno oplácet důvěru, kterou v něho vložil Sir Alex Ferguson. Na své pozici předváděl výborné vyrovnané výkony a zápas od zápasu vykazoval neustálý posun vpřed. Sžil se s herním stylem Premier League a přizpůsobil mu i svou odvážnou a živou hru. Byl velice aktivní a po levé lajně neúnavně běhal nahoru dolu, posílal do vápna soupeře nebezpečně centry a podnikal nebezpečné útočné výpady. Hýřil energií a nasazením. Stal se velkým oblíbence publika a základním kamenem defenzivy, na kterého se již nyní mohli všichni spolehnout, a on skvěle zapadal do koncepce mužstva. Evrova hra plná dynamiky a lehkosti se stávala standardem.


Začátkem jara měl Evra potíže s podkolenní šlachou, ale nakonec se vše obešlo jen s jedním vynechaným zápasem. V dubnu roku 2008 se v médiích objevili zájemci o Evrovi služby. Konkrétně třeba Inter Milán, který se nehodlal francouzského obránce vzdát a i přes neúspěch angažovat francouszký talent před rokem a půl, jej zkoušel do svého týmu permanentně lákat i po přestupu k Rudým ďáblům. Podobné informace čas od času přinášely novinové i webové stránky v čele s listem Gazzetta dello Sport. A protože Evra pro tuto chvíli v United neměl prodlouženou smlouvu a ta mu měla vypršet za dva roky, Inter si na jeho zisk dělal velké naděje. Evra ale tyto informace utnul svým prohlášením, že hodlá s United kontrakt brzy prodloužit:


„Můj agent měl s vedením jednu schůzku, ale od té doby se nic nestalo. Míč je nyní na straně United, já se však v tuto chvíli soustředím na zápasy Ligy mistrů,“ řekl francouzský obránce před vyvrcholením celé sezóny.


O týden později pak uvedl:


„Další jednání je máme čtvrtek. Doufám, že se co nejdříve dohodneme,“ prohlásil obránce. Podle Evrova agenta se už ohlásilo několik klubů se svými nabídkami.


Do hry o Evru se později zapojilo i milánské AC, jenže za nedlouho bylo v celé věci jasno. Evra svou smlouvu prodloužil. V médiích se objevila tato zpráva:


Patrice Evra s definitivní platností zůstává hráčem Manchesteru United. Anglický mistr dnes potvrdil informace tamních médií, podle nichž francouzský obránce podepsal novou čtyřletou smlouvu týdenním platem 55 tisíc liber, která jej na Old Trafford udrží do roku 2012.


Evra s novým kontraktem pokračoval ve svých skvělých výkonech a po skončení sezóny se se svými spoluhráči mohl radovat ze zisku druhého ligového triumfu v řadě. S týmem se mu podařilo také vyhrát nejprestižnější klubovou trofej na světě – Ligu mistrů.


Finále se hrálo v Moskvě na stadionu v Lužnikách a po velké a dramatické bitvě, ale v koncovce se sladkým vítězství nad Chelsea po penaltovém rozstřelu 2:1, mohl Evra zdvihnout nad hlavu poprvé, stejně jako většina jeho spoluhráčů, stříbrný „ušatý“ pohár pro vítěze Champions League. Patrice se tak konečně dočkal poté, co mu tento úspěch v Monaku těsně unikl.


„Nemůžu uvěřit, že jsem šampion. Nikdy jsem nepřestal věřit, že bychom tuhle soutěž mohli vyhrát. Ale dostal jsem trochu strach, když Ronny neproměnil penaltu. Zkušenosti s Monacem mi hodně pomohly. Říkal jsem si sám pro sebe, že druhé finále už přece nemůžu prohrát. Kdybychom tenhle zápas prohráli, požádal bych Bosse, aby mě v příštím roce ze zápasů Ligy mistrů vynechával,“ laškoval šťastný Evra po vyhraném finále v Moskvě.


„Ztratit dvě finále, by pro mě bylo hodně těžké přijmout. Jsme velice šťastný, atmosféra v kabině byla skvělá a byla to velký dárek pro Sira Alexe Fergusona, protože on si tuto výhru za svou tvrdou práci, kterou pro United odvádí, zaslouží. Je to celé neuvěřitelné, ale myslím si, že jsme si to zasloužili více. Máme úžasné mužstvo, nadání a týmového ducha,“ uvedl krátce po zisku triumfu v Lize mistrů Patrice Evra.


V této sezóně nasbíral Evra 48 startů, ve které se střelecky neprosadil. V nejlepší jedenáctce Premier League jej tentokrát předčil jeho krajan Gaël Clichy (působí v Manchesteru City). S Manchesterem United tedy získal double a i s přispěním neuvěřitelné střelecké produktivitě Cristiana Ronalda, se tým Sira Alexe Fergusona vyhoupl v žebříčcích na první příčky jako nejlépe hodnocených  klubů na světě. Evra zažíval velmi plodné období a jeho výkonnostní laťka byla velmi vysoko. Avšak sbírání úspěchů zdaleka nekončilo.




Sezóna 2008/2009


V tomto ročníku potvrdil Evra svou nepostradatelnost a roli klíčového hráče zadních řad Red Devils. Zařadil se k nejvytíženějším hráčům týmu a nikdo již nemohl ani na chvíli zapochybovat o tom, že přivést Patriceho na Old Trafford byl mistrovský tah.


Jako první počin v nové sezóně, získal s Manchesterem United další pohár. Byl to opět Community Shield, který Rudí ďáblové vyhráli, když porazili ve Wembley Portsmouth 1:0, po penaltách 3:1.


Začátek ročníku poznamenalo obvinění Evry za incident po jarním utkání s Chelsea, kdy byl zapleten do potyčky s jedním ze zaměstnanců londýnského klubu, který se staral o trávník na Stamford Bridge. Jednalo se o incident, kdy se hráči United při pozápasovém výklusu na hřišti Blues dostali do rvačky se personálem Chelsea starajícím se o hrací plochu a Evra měl jednoho z nich údajně nakopnout. Vše mělo mít dohru u disciplinární komise. Z nevhodného chování se měl zpovídat především obránce United Patrice Evra a také zaměstnanec Sam Bethell, jenž navíc čelil obvinění ze slovního napadení s rasovým podtextem.


 

Až začátkem prosince byl znám rozsudek anglické fotbalové federace. Patrice Evra dostal od disciplinární komise stop na čtyři zápasy za to, že po utkání na hřišti Chelsea napadl jednoho z pracovníků domácího klubu. Francouzský obránce navíc musel zaplatit pokutu 15 tisíc liber. Tak zněl rozsudek FA.



Tento trest šokoval i samotného Fergusona, kterému se zdál rozsudek až příliš tvrdý:


 

„Je to pro mě šok. Je to jeden z nejtvrdších trestů, které FA v posledních letech vynesla. Nikdy nedokážu odhadnout, jak se ti lidé na svazu zachovají,“ řekl rozzlobený Sir Alex Ferguson.



I přes to, že United neskrývali své rozčilení nad tvrdým verdiktem, rozhodli se neodvolávat a trest pro Particeho Evru přijali.



Evra k tomuto incidentu dodává:


„Zdá se, že pokaždé, když hraju proti Chelsea, je něco špatně. Ale opravdu je to asi jen náhoda. Miluju zápasy proti Chelsea a rád proti nim vítězím, protože jsou pro nás velikým konkurentem v boji o trofeje. Chelsea však respektuji. Pamatuji si, jak Eric Cantona jednou řekl, že kdyby v sobě neměl trochu zdravého vzteku, nebyl by tak dobrým hráčem. Přesně to platí pro mě.“


Tato záležitost však vůbec nepomohla celé situaci, která na Old Trafford nastala na přelomu roku. United měli po celou sezónu velké potíže s obranou a právě na přelomu let 2008 a 2009 vypadala situace hodně bledě. Rio Ferdinand měl problémy se zády, starty Jonnyho Evanse ani Johna O‘shea nebyly vůbec jisté a Patrice Evra musel odpykávat zmíněný trest a k tomu všemu i on rovněž trpěl na zranění zejména svého kotníku, který si poranil11. ledna 2009 v památném zápase na Old Trafford proti Chelsea (3:0) a mimo hru byl díky tomu do poloviny února.



Ani Rafael da Silva nebyl úplně v pořádku. Sir Alex Ferguson byl proto nucen využívat v zápasech hráče rezervy a na post stopera stavěl často Garyho Nevilla. I přes tyto velké potíže United trhali rekordy. Obrana United se silou vůle držela na nohou, za to však předváděla nevídané věci.


V ligovém utkán inkasovala naposledy v utkání s Arsenalem 8. listopadu 2008, kdy Manchester na Emirates Stadium prohrál 2:1 a oba góly Arsenalu vstřelil Samir Nasri (nyní hraje za Manchester City). Od této doby se dařilo hráčům United v čele s brankářem Edwinem van der Sarem a Nemanjou Vidičem, který jediný vydržel zdravý, neuvěřitelných 14 ligových zápasů v řadě držet čisté konto. Celá defenziva tak postupně překonala klubový, anglický, britský i evropský rekord v ligové neprůstřelnosti. Tento výrazný úspěch překazil po dlouhých 1334 minutách až Roque Santa Cruz (nyní Manchester City – hostuje v Realu Betis) tehdejší hráč Blackburn Rovers, jenž pokořil Tomasze Kuszczaka v bráně United.


Manchester United hrál v tomto ročníku o několik utkání navíc než jeho soupeři, protože se díky vítězství v Lize mistrů dostal na Mistrovství světa klubů, které se hrálo v Japonsku. O to tedy vyšší byla zápasová zátěž mužstva a také únava z cestování. Turnaji v zemi vycházejícího slunce mezi kluby z celého světa – mistry na jednotlivých kontinentech, United nakonec vyhráli a získali tak další cennou trofej. Evra tehdy pomohl mužstvu stabilními výkony v cestě do finále, kde je čekal ekvádorský celek LDU Quito. Manchester gólem Rooneyho zvítězil 1:0, i přesto že od 49‘ dohrával v deseti bez vyloučeného Nemanji Vidiče.


Krušnou zimu a náročný začátek jara však Red Devils zvládli na výbornou. Ke konci ročníku se už věci vyvíjely mnohem příznivěji. United v poslední třetině překonali vlnu zranění, znovu se naplno rozjeli a nakonec mohli opět slavit mistrovský titul. Po velmi obtížné a vyčerpávající sezóně si tak Evra i jeho spoluhráči mohli i potřetí za sebou sáhnout na trofej pro vítěze Premier League, a kromě toho v ní získali také Ligový pohár (Carling Cup) a již zmíněný pohár pro vítěze Mistrovství světa klubů. Manchesteru se také podařilo znovu dojít až do finále Ligy mistrů, kde ovšem tentokrát nestačili na Barcelonu.


Náročná nicméně velmi úspěšná sezóna znamenala pro Evru opět řadu týmových, ale i individuálních trofejí a ocenění. Evra si připsal, stejně jako v předešlém ročníku, 48 startů ve kterých nezaznamenal žádný gól. Zúčastnil se pouze 28 zápasů Premier League. Za to se však dostal znovu do nominace nejlepší jedenáctky Premier League a k tomu se objevil i v nejlepší jedenáctce světa. Jeho nezdolné výkony, vytrvalost a agilita se tak znovu dočkali patřičného uznání a ocenění.



Sezóna 2009/2010


Další pro Evru velice náročná sezóna, ve které zaznamenal doposud největší počet startů za Rudé ďábly, zakončená nevyvedeným Mistrovství světa v JAR, tentokrát tolik úspěchů nepřinesla. Patrice Evra tradičně pokračoval ve skvělých výkonech. Patřil k pilířům obrany a v případě potřeby mu byla při absenci Nevilla či Ferdinanda svěřována kapitánská páska. Evra dospěl a byl považován za nejlepšího levého obránce na světě. Podle mnohých se ovšem toto hodnocení s jeho vystoupením v tomto ročníku s takovým nadšením nesetkalo a často mu bylo vyčítáno, že na hřišti nenechává maximum.


Diváci byli zvyklí na jiného daleko aktivnějšího Evru, který je bavil svými kousky, rychlostí a přímočarostí, ale on jakoby se nemohl dostat do toho správného herního rozpoložení. Letos se Patrice zkrátka dostával do svého stínu, a i když byl nekompromisní jedničkou na své pozici v United, nebyl to ten starý Evra na jakého jsme byli v posledních třech letech zvyklí a nepodával tak oslnivé výkony. Jeho forma měla proměnlivou tendenci. Bylo to ale pouze mylné zdání. Jeho zkušenosti stále více nahrazovaly veškeré nedostatky a osobnost francouzského obránce měla rovněž své opodstatnění. Názory se většinou velmi lišily. Jedni si Evru nemohli vynachválit, druzí na něm stále hledali chyby a viděli něco špatného. Jedině sám Sir Alex Ferguson však věděl, jak velký má Evra přínos pro hru Rudých ďáblů a ten měl veškerou jeho důvěru, která ostatně trvá dodnes. I přes jakákoliv vyřčená negativa a kritiku veřejnosti Patrice neměl konkurenci a to ani ve francouzské reprezentaci, kde to dotáhl na pozici kapitána. Pozitivní vliv Evry  na celkovou hru United byl očividný.


Jeho vůdcovské schopnosti se stále častěji promítaly i v zápasech na klubové úrovni. Patrice byl zkrátka již zaběhnutým standardem a my jsme si mohli asi jen ztěží představit, že se na jeho postu objevila nějaká nová tvář.


Po skončení sezóny měl Evra na svém kontě z trofejí „pouze“ Carling Cup, který ve Wembley United vyhráli v zápase proti Aston Ville (2:1), který Evra celý odehrál v roli kapitána Red Devils. Patrice se také znovu dostal do nejlepší jedenáctky Premier League. Nicméně z ligového titulu se tento rok radovala Chelsea, která měla v tabulce po 38 kolech o jeden bod více než United.


Patrice Evra celkově zasáhl do úctyhodných 51 utkání z toho pouze 3x jako střídající hráč. Francouzský obránce si navíc jako jediný z Rudých ďáblů zahrál ve všech utkáních Premier League.



Francie a Mistrovství světa v JAR 2010


V tomto bodě bych si dovolil na chvíli odbočit od jeho působení v červeném dresu United.  Pokusím se nastínit a připomenout, jak to bylo s Patricem Evrou a Francií na Mistrovství světa v roce 2010 a jakou mělo vše dohru. Evra byl totiž do celé kauzy zapleten, co by kapitán reprezentace a nesl tak částečnou zodpovědnost za celé dění. Události, které se tehdy staly a zasáhly celou, nejen fotbalovou, Francii, se totiž přímo týkají i Evry.


Po ne úplně ideální sezóně v Manchesteru, kdy Rudí ďáblové z trofejí, o které se hrálo, získali „jenom Ligový pohár, si chtěl Evra spravit chuť alespoň na svém prvním světovém šampionátu, kterého se už osobně zúčastnil, navíc jako kapitán národního mužstva, které přijelo do JAR, co by obhájce světového stříbra.


Tento turnaj se ovšem stal pro Francii totálním fiaskem. Sice už před samotným šampionátem nebyla Francie považována za výrazného favorita a měla především překvapit než excelovat. Vše ovšem dopadlo mnohem hůř, než by si kdokoliv dovedl představit a sled těžko uvěřitelných událostí, vedl k naprostému zmaru a celosvětové ostudě.


Před samotným zahájením se Francouzi nenacházeli v dobrém rozpoložení. Na šampionát proklouzli jen velmi šťastným způsobem, když díky evidentní ruce Henryho vstřelili v odvetném utkání postupový gól, kterým vyřadili Irsko. Thierry Henry své hraní rukou po zápase sám přiznal, čímž potvrdil, že Francie postoupila nečestně. To celému týmu na sebevědomí vůbec nepřidalo.


 

Pro Francii dopadlo katastrofálně už Euro v roce 2008 a nyní se nacházeli pod obrovským tlakem. V týmu navíc postrádali klasického vůdce a tahouna jakými byli svého času Vieira, Makélele nebo Zidane (všichni tři už ukončili kariéru) a navíc proti nim hrál i fakt, že se na turnaj vlastně vůbec dostat neměli. A aby toho nebylo málo, čelili hráči Ribéry (hraje za Bayern Mnichov), Karim Benzema (nyní Real Madrid) a Sidney Govou (působí v týmu Evian TG) obvinění za styk s nezletilou prostitutkou. Francie zkrátka cestovala na jih „černého kontinentu“ ve značné nepohodě, poznamenaná několika aférami a s nedůvěrou drtivé většiny francouzských fanoušků.


Hned první utkání s Uruguají naznačilo, že Francie to daleko nedotáhne. Neměla téměř žádné šance, tým působil nesehraně a hra její byla doslova příšerná. Jen díky šťastným chvilkám vytěžili Galští kohouti ze zápasu bezgólovou remízu. Ani trenér Domenech nebyl s výkonem svých svěřenců spokojen. Největší díl neúspěchu tak samozřejmě padal na záda kapitána Patrice Evry, který měl být vůdcem, motivátorem a hlavní osobností svého týmu. Možnost nápravy měli Francouzi proti Mexiku, a však dopadli ještě hůř než s Uruguají a mexickému celku podlehli 0:2. Poslední zbytky nadějí pak definitivně pohasly po zápase proti domácí Jihoafrické republice, když naprosto nefungující tým v katastrofálním rozpoložení podlehl pořadatelské zemi 1:2


Během turnaje, ale především po jeho skončení pak postupně vyplouvaly na povrch zákulisní informace, které ilustrovali veškeré dění během tréninků a přípravy dveřmi, které měly nejspíš zůstat navždy zavřené. To co se dělo mimo hrací plochu se dozvěděl celý fotbalový svět a Francouzi si z ostudy mohli ušít pěkně velký kabát.


Po tomto světovém šampionátu Evra přiznal, že Francie, ztratila své dobré postavení mezi fotbalovými velmocemi. Tisk ostře zkritizoval celý tým a vyhlásil, že už reprezentaci nevěří a ne jinak tomu bylo i u francouzské veřejnosti. Experti si zase vzali na mušku trenéra Raymonda Domenecha. Celý národ byl zklamán, stavěl se k francouzskému fotbalu zády a od celé věci se distancovala dokonce samotná francouzská fotbalová federace, která nechtěla mít s celou záležitostí jakékoliv spojitosti.


Kalich hořkosti si musela fotbalová Francie vypít až do dna. Domenech po turnaji prohlásil, že pochybil při výběru hráčů. Z celé situace poté vyplynulo na povrch hned několik okolností. Po poločase v zápase proti Mexiku se do sebe pustili Anelka (nyní Chelsea) s Domenechem, při čemž útočník Francie údajně neváhal použít několika vulgarismů. Hráči poté bojkotovali trénink stávkou, do které je vedl kapitán Evra a nebylo jisté, zda někteří z nich k dalšímu utkání vůbec nastoupí. Domenech následně nazval své svěřence nezodpovědnými pitomci a hloupými spratky a přitom on sám, jak vyšlo najevo, nedokázal hráčům vysvětlit, co po nich během tréninku vlastně chce. Nic o taktice nebo rozestavení. Sám však celý neúspěch sváděl na volbu špatných hráčů pro tento turnaj.


Napětí se stupňovalo a tlak rostl. Tým čelil také nařčení z toho, že se na tréninku poprali Gourcuff (nyní hraje za Olympique Lyon) a Ribérym. V posledním zápase proti JAR už nenastoupili Anelka, Abidal (nyní Barcelona), Toulalan (působí v Malága CF) ani kapitán týmu Evra. Tito hráči byli posléze vyhozeni francouzské reprezentace a byly jim uděleny tresty v podobě pozastavení reprezentační činnosti. Za striktního policejního dozoru pak musela být reprezentace po svém příletu do Francie vyprovázena z letiště, aby se vyhnula střetu s naštvanými fanoušky.


Celkem pět francouzských reprezentantů muselo před disciplinární komisí vysvětlovat své jednání na Mistrovství světa v Jihoafrické republice. Kvůli stávce během šampionátu zahájila francouzská národní federace disciplinární řízení s již zmíněnými Nicolasem Anelkou, Franckem Ribérym, Erikem Abidalem, Jeremym Toulalanem a také s kapitánem Patricem Evrou.


Bývalý kapitán Francie Patrice Evra v prohlášeních následně uvedl:


„Myslím, že teď není čas skládat naše účty nebo se za něco schovávat, ale je čas omluvit se. Tahle omluva je pro miliony Francouzů. Bolí to o to víc, že omluva měla přijít už v pondělí. Chtěl jsem se jako kapitán omluvit za celý tým, ale trenér mi k tomu nedal prostor. Ještě v tomto týdnu uspořádám tiskovou konferenci, kde řeknu více. Detaily všeho, co se událo, pravdu minutu po minutě. Všichni Francouzi musejí znát pravdu, neboť tým patří jim a nikomu jinému. Brzy se vše dozvíte,“ řekl Evra, který dodal, že se hráči vzdali všech bonusů za účast na mistrovství a nechtějí vidět ani cent.



Bývalý kapitán Francie Lilian Thüram (již ukončil kariéru) o několik dní později vyhlásil, že by se Evra už neměl ve francouzském dresu nikdy objevit:


„Požádal jsem vedení francouzského svazu, aby všechny hráče tvrdě potrestalo. Například kapitán Patrice Evra se již nikdy nesmí objevit v národních barvách,“ prohlásil Thüram, který je aktivním členem francouzského svazu.


Evra se podle Thürama provinil tím, že jako kapitán nedokázal tým správně vést během jeho problémů na šampionátu a ve své roli selhal. Naopak byl vůdčí postavou při vzpouře hráčů, kteří před závěrečným utkáním ve skupině odmítli nastoupit k tréninku. Fotbalisté tak reagovali na to, že byl z kádru vyřazen útočník Anelka, jenž se odmítl omluvit za svou prvotní roztržku s koučem Raymondem Domenechem, která byla zásadní bodem příštích událostí.


Celá situace měla ještě dlouhou dohru. Raymond Domenech poté dostal začátkem září výpověď a byl na lavičce nahrazen Laurentem Blancem, jenž po svém zvolení udělal v kádru Francie řadu nucených změn. Blanc u národního týmu působí dodnes.


 

Patrice Evra se měl podle svazu zodpovídat za své chování a byl podle očekávání z reprezentace vyloučen. Sám hráč postoj svazu příliš nechápal a na jeho rozhodnutí reagoval slovy:


„Jsem překvapen. Je třeba myslet na budoucnost. Proč by měli být někteří hráči potrestáni více než jiní? Navíc když jsme protestovali proti tomu, že potrestání Anelky nebylo férové,“ uvedl Evra, který si byl jistý, že se v národním dresu ještě objeví. „Neumím si představit svou budoucnost bez národního týmu,“ dodal tehdy devětadvacetiletý obránce.


Končený verdikt zněl, že Evra dostal stop na 5 reprezentačních utkání.


 

Po krušném létě v roce 2010 se můžeme dějově vrátit zpět na Old Trafford.


Po této zkušenosti a náročném létě dostal Evra od Sira Alexe Fergusona prodlouženou dovolenou a dostatek času na regeneraci. Z tohoto důvodu Patrice vynechal předsezónní turné United po USA v roce 2010. Manažer United k celé situaci uvedl:


„Mluvil jsem o tom s Patricem. Během Mistrovství světa to byla velmi napjatá situace pro celou francouzskou reprezentaci a fanoušci na hráče vyvíjeli obrovský tlak. Patrice se zachoval tak, jak se sám rozhodl. Bylo to jeho rozhodnutí, ale myslím si, že se nezachoval správně. Nebyla to však pouze jeho chyba – byla to chyba celého kolektivu, který Evra jako kapitán zastupoval. Hodně lidí se na celou věc dívá různými pohledy, ale toto posuzovat už není mojí úlohou. Já francouzský národní tým netrénuju. V mém případě je Evra nejlepší hráč na své pozici a patří mezi nejlepší hráče na světě. Nyní mu dáváme nějaký čas, aby si odpočinul a byl dobře připravený na nový ročník,“ uvedl Ferguson, který tak vyzdvihl Evrovu důležitost pro jeho tým.


Po těchto slovech zřejmě málokdo očekával, že Partice nastoupí 16. srpna 2010 hned k prvnímu ligovému zápasu s Newcastlem United (3:0). Od Mistrovství světa to byl jeho vůbec první zápas. On však, jakoby minulá sezóna ani neskončila a v létě se nic nestalo, zahrál skvěle. Hýřil pohybem, aktivitou a bojovností a jak vzadu tak vpředu si počínal velmi dobře nad očekávání všech. Posílal do pokutového území mnoho pěkných přihrávek a centrů, jak jsme u něho byli zvyklí. Podílel se na druhém gólu United. Střídal v 87‘ jelikož se lehce zranil při jednom ze soubojů.


Začátkem sezóny se Evra ukazoval v dobrém světle. Jenže, jak se později ukázalo, United měli nečekané problémy vyhrávat na hřištích soupeře, což se následně promítlo i do celého ročníku. Tyto výsledky byly silně na pováženou, ovšem tento nešvar se Rudým ďáblům nedařilo odstranit. O celé věci se hodně diskutovalo a své o tom věděl i Evra, který po utkání s Liverpoolem, které Red Devils na Old Trafford 19. září 2010 vyhráli díky hattricku Berbatova 3:2, vyhlásil:


,,Nesmíme dělat věci s takovou nervozitou – zase jsme díky tomu dohrávali zápas v infarktovém stavu! Myslím, že všichni fanoušci si zápas užili, ale pro nás to nebylo moc radostné, protože jsme měli obavy, jestli se dokážeme zvednout ze dvou rychlých inkasovaných gólů a já osobně z toho nejsem vůbec nadšený. Nevím, proč si věci tolik komplikujeme – ten zápas pro nás mohl být mnohem snadnější. Podobná věc se nám stala s Evertonem. Jak jsem řekl, jsem šťastný, že jsme vyhráli, ale musíme zajistit, aby se podobné výpadky už neopakovaly,“ uvedl po derby, ve kterém se United během chvíle připravili o dvougólový náskok.


,,Hrajete na Old Trafford a vedete 2:0 proti Liverpoolu a za pár minut je to najednou 2:2. Pokud by utkání skončilo remízou, mohli bychom si potom říct: ‚Jak chceme vyhrát ligu, když nedokážeme vyhrát zápasy, jako byl tento?‘ Bylo tu jedno zaváhání proti Fulhamu, druhé proti Evertonu, ale pokud by se to samé stalo znovu, klidně bychom mohli mluvit o tom, že vyhrát ligu už bude těžké,“ uvedl mírně frustrovaný Evra, který si uvědomoval, že je třeba obrannou činnost zdokonalit.


Po ne příliš slavném vstupu do sezóny však Evra ustavičně připomínal sílu a vůli týmu vyhrávat. Ačkoliv je objevovalo stále více kritiků, kteří odsuzovali United kvůli jejich hernímu projevu a také kvůli tomu, že Ferguson přes léto tým nijak výrazně neposílil, Patrice si byl jistý, že čas Rudých ďáblů teprve přijde. Na celou situaci odpověděl výstižným citátem, který se zapsal historie:


„Hudebníka musíte zaplatit až po skončení představení.“


Koncem října se v médiích začali množit informace o Evrově případném přestupu do Realu Madrid. O Evru se pernamentně zajímaly přední velkokluby jako Inter Milán, Barcelona nebo Real Madrid a zejména po letním nezdaru a frustraci se tyto celky snažily nastalé situace využít a francouzského obránce do svého mužstva přetáhnout. Patricemu zbývali ještě dva roky do vypršení smlouvy. On sám přiznával zájem jiných klubů, ovšem vždy připomínal svou touhu pokračovat v United.


Levý krajní obránce však na podzim přiznal, že v létě opravdu málem změnil své působiště:


„Před rokem se o mě hodně zajímal Inter, stejně jako Real Madrid. S Interem dokonce proběhl seriózní kontakt a jejich nabídka mi ležela na stole, ale United mě za žádnou cenu nechtěli pustit.“ prohlásil francouzský obránce.


Kromě toho měl Evra a jeho tým i jiné starosti. Mužstvo trápila střelecká produktivita a také velmi nezvyklá nepříznivá bilance na hřištích soupeře, odkud si Rudí ďáblové odvezli pouze 5 výher a celkem 10 jejich zápasů venku skončilo nerozhodně, což bylo nejvíce ze všech týmů Premier League. V podzimních měsících navíc United zasáhla i nepříjemná sága ohledně Wayna Rooney, který se v tu dobu na hřišti hledal a tým se musel více méně obejít bez něho. Se všemi těmito problémy se musel Manchester United vypořádat po svém. Ruku k dílu přidal i Evra, jenž přispíval ke zlepšení atmosféry v kabině a zároveň pomohl i při střílení gólů a to dokonce také vlastní produkcí, čímž si zvýšil svůj gólový účet u Red Devils.


Stalo se tak 20. listopadu 2010 v utkání proti Wiganu Athletic na Old Trafford. Na pravé straně hodil Rafael míč do hry z autového vhazování neobsazenému Parkovi, který se podíval na postavení svých spoluhráčů ve vápně soupeře a na zadní tyči spatřil Patrice Evru, který si svým pohybem směrem k bráně říkal o centr. Park následně poslal přetažený míč přesně do míst, kam si nabíhal Evra, který se probil do zakončení a hlavičkou překonal Al Habsiho, který situaci podcenil a zůstal v bráně. Evra tak po třech letech v United znovu skóroval a vstřelil první a vlastně i rozhodující gól střetnutí, protože Devils porazili Latics 2:0. Od té doby zůstává Patriceho gólový účet otevřený.


Evra s sebou na hřišti nosil stále větší břímě zodpovědnosti, zejména pak proto, že mu byla svěřována kapitánská páska. Po zápasech byl také stále častěji vyzýván k poskytování rozhovorů. Za gól, který vstřelil proti Wiganu poděkoval Parkovi slovy:


„Je pravda, že góly nestřílím moc často a možná je to trochu škoda, ale mojí prioritou je hlavně gólům zabraňovat. Když se mi ale naskytne možnost, kdy mohu týmu touto cestou pomoci, potom jsem jedině rád. Byl to skutečně chytrý a povedený centr a myslím si, že bych za něj měl Parkovi nějak poděkovat. Že bych mu koupil na Vánoce auto? (Smích) Čekal jsem na tento gól velmi dlouho a jsem velice rád, že to by právě Ji, kdo mi k němu dopomohl,“ pochválil svého velkého kamaráda Evra.



Evra navíc čerpal ze svých cenných zkušeností a byl jedním z hlavních tahounů týmu. Patřil do skupiny nejstarších hráčů mužstva a plně si uvědomoval svou pozici, při pomoci mladším. Plný energie a odhodlání se snažil pomáhat týmu, jak jen to šlo. Před utkáním s Birminghamem 28. prosince 2010 Patrice zavzpomínal:


„Je to jeden z nejnebezpečnějších a velmi důležitých utkání sezóny. Moc dobře si pamatuju tento zápas v minulé sezóně – nikdy ve svém životě mi nebyla taková zima! Hrál jsem sice i v Moskvě, ale tento duel byl mnohem horší. Upřímně řečeno, při krátkém tréninku před výkopem jsem skoro nemohl dýchat. Bylo to velmi složité. Minulou sezónu jsme zde remizovali, ale zápas pro nás byl velmi náročný a hřiště nebylo zrovna v dobrých podmínkách.“


Patrice už byl zkrátka plný zkušeností a nenechal se jen tak něčím rozhodit, čí překvapit. Dobře věděl, co všechno obnáší hrát fotbal v Anglii. On si to však naplno užíval, a i když občas přemýšlel nad tím, jaké by to bylo hrát v jiném týmu, nad odchodem nikdy reálně neuvažoval. Proto také, když v lednu začalo přestupové okno, kdy znovu dostával konkrétní nabídky z různých koutů Evropy, bylo vše smeteno ze stolu a do pohybu se dala důležitá jednání jeho agenta s vedením United. Evrův zástupce se k celé věci vyjádřil takto:


„Ohledně mého klienta se nemusíme zdlouhavě bavit o jeho možném přestupu, protože on chce zůstat na Old Trafford. Četl jsem něco o zájmu Realu Madrid, ale oficiální zájem měl pouze Inter Milán minulé léto. Měli jsme se Sirem Alexem Fergusonem dlouhý rozhovor a společně jsme se dohodli,“ řekl hráčův agent  Federico Pastorello, který uvedl, že o nové smlouvě by měli jednat následující léto.


U v polovině února však přišla další zpráva a to velice radostná. Vše bylo uvedeno na pravou míru a na vědomost všech bylo dáno, že náš obránce prodloužil smlouvu, jejíž platnost trvá do dnes. Její platnost bude trvat do 30. 6. 2014 s odhadovaným týdenním příjmem 100 000 liber.


To Patrice vše komentoval slovy:


„Od doby, co jsem přišel do United, si plním svůj sen. Fanoušci, hráči, manažer a pracovní personál tvrdě pracují a dělají tento klub nejlepším na světě. Za pět let strávených tady jsem toho hodně vyhrál, ale já chci vyhrávat i nadále. Taková je mentalita klubu.“


A Sir Alex Ferguson pouze kvitoval:


„Patrice se postupem času vypracoval v klíčového hráče jak na hřišti, tak v kabině. Je skvělé, že svojí další budoucnost spojil s Manchesterem United a bude pokračovat v našem týmu. Jeho talent a zkušenosti jsou pro nás nesmírně důležité.”


Další z řady rozhovorů pouze dokazuje, jakou má Evra mentalitu. Už dávno poznal, že týmová hra je nejdůležitější a jedině tak může se svými spoluhráči vyhrávat trofeje. Navíc plně věří v manažera a jeho filozofii. Evra figuroval i nadále v jeho plánech a bylo pouze na něm, jak se svou pozicí naloží. Respektoval všechna rozhodnutí Fergusona, která skotský lodivod učinil. Nesměl totiž zapomínat usilovně pracovat, protože hrát po jeho neotřesitelné pozici na kraji levé obrany už po očku pokukoval talentovaný Fábio da Silva. Patrice si dobře uvědomoval, že už nepatří k nejmladším v týmu. Ovšem co by vyznavač týmové hry, má pro vše pochopení:


„Plně důvěřuji týmu i svému manažerovi. Když vyběhnu na hřiště, vidím tam hráče, kteří bojují bok po boku a navzájem si pomáhají. Z Manchesteru United už odešlo několik velkých hráčů, ale tým pokračuje i bez nich. Je to velký klub a pro mě osobně největší na světě. Naši odpověď najdete na hřišti, protože fanoušci chtějí, abychom vyhrávali a tak to i bude,“ adresoval svým mladším spoluhráčům vzkaz, kterým poukazoval, aby na sobě ustavičně tvrdě pracovali.


Po úvodním pomalejším rozjezdu začali Rudí ďáblové začátkem jara nabírat otáčky nejvyšší a drtit jednoho soupeře za druhým. Že se vše v dobré obrací, dokazoval i fakt, že smírem skončili i věci ohledně Evrovy reprezentační činnosti. 25. března 2011 tak zažil svůj velký návrat do reprezentace Francie. Laurent Blanc jej nominoval do zápasu s Lucemburskem, ve kterém Evra odehrál celých 90 minut.


Patrice Evra byl i v této sezóně základním stavebním kamenem týmu. Jeho výkony ovšem nezůstávaly vždy 100% a my jsme mohli sledovat pouze průměrné představení zkušeného Francouze. Občas se u něho vyskytly viditelné výkyvy a zápas mu zkrátka nevyšel podle představ. I přes to se na něho mohl celý tým spolehnout a on výrazným způsobem přispíval ke hře na levé straně hřiště. Několikrát byl Sirem Alexem Fergusonem požádán, aby byl v několika utkáních kapitánem United, což jistě nebyla náhoda. Tuto skutečnost on sám považuje za obrovskou poctu.


S týmem dokázal v tomto ročníku opět vrátit trofej pro vítěze Premier League tam, kam patří, čímž se Manchester United stal s 19. ligovými primáty rovněž nejúspěšnějším klubem v historii nejvyšší anglické fotbalové soutěže a na 2. místo tak odsunul dlouholetého krále z Liverpoolu. Potřetí za 4 roky se Red Devils probojovali také do finále Ligy mistrů. I v roce 2011 jim ale radost zkazila Barcelona. Úspěchem bylo také semifinále FA Cupu, jenže zde pro změnu nestačili na městského rivala Manchester City. Po tomto velmi úspěšném ročníku se Evrovi nepodařilo dostat se i potřetí za sebou do nominace nejlepší jedenáctky Premier League na úkor Ashleyho Colea z Chelsea.


Evru potrápily během ročníku občasné zdravotní potíže, ale nikdy se nejednalo o tak závažný problém, aby byl Evra na více než měsíc mimo hru. V poslední dosud odehrané sezóně si Evra připsal 48 startů, ve kterých vstřelil svůj již zmíněný třetí a zároveň zatím poslední gól v dresu Rudých ďáblů.


Začátek sezóny 2011/2012


Patrice se svými spoluhráči absolvoval úspěšné turné po USA a následně se s chutí vrhnul do nového ročníku. Prvním úspěchem byl zisk další Community Shieldu po výhře 3:2 nad Manchesterem City. Raketový start, který na Old Trafford už dlouho nepamatují, pokračoval. Poraněné koleno nedovolilo Evrovi zasáhnout do prvního utkání s West Bromwichem Albion. V dalších zápasech už však byl osobně přítomen na hřišti a stal se součástí vítězného týmu, jehož nejvýraznějším úspěchem úvodu sezóny byla výhra nad Arsenalem 8:2. Do dnešního dne nevynechal ani minutu jak v Premier League tak ani Lize mistrů, a protože Nemanja Vidič je od utkání s WBA mimo hru, převzal dočasnou roli kapitána mužstva.


Nabuzený Evra byl znovu jistotou obrany a podával standardně solidní výkony. Znovu však potvrzuje, že svá nejlepší léta už má nejspíš za sebou. Píše se mi to těžce, ovšem musím přiznat, že Patrice už je očividně za svým zenitem, a ačkoliv má stále stabilní místo jak v United tak francouzské reprezentaci, budeme si muset zvykat na to, že Evra pomalu, ale jistě stárne. Má za sebou už dost dlouhý pobyt v Manchesteru a na svém kontě již 13 trofejí, a však chuť a odhodlání vyhrávat má stále stejnou, nicméně oslnivé výkony z produkce zkušeného Evry již zřejmě nebudou na takové úrovni jako dříve.


Aktuálně Manchester United trápí nesehranost obrany a při absenci Vidiče, Rafaela, Evanse či Smallinga a letních prodejích Browna a O’shea začíná vycházet najevo, že nedostatek beků by mohl být závažný problém. United si drželi dlouhou šňůru vítězství na domácím hřišti, ovšem po skvělém rozjezdu nastal menší útlum, který vyvrcholil propadákem v podobě debaklu od městského rivala Citizens. Nyní je však na čase se opět herně zvednout a naplno rozjet Rudou mašinu s tím, že Zejda defenzivní činnost potřebuje klid a jistotu, kterou by měl zajisti především uzdravený kapitán Vidič, ovšem Patrice Evra bude hrát v celé věci rovněž velmi důležitou úlohu.


Jeden z posledních zásadních momentů, který se týká Partice Evry, se stal v derby s Liverpoolem. Toto ostře sledované střetnutí odvěkých rivalů skončilo remízou 1:1, nicméně poznamenal jej, později velmi diskutovaný incident. Útočník Scousers Luis Suaréz totiž během hry několikrát počastoval Evru slovy s rasistickým podtextem a urážel obránce United. Celou záležitostí se začala zabývat FA. Evra Suaréze obvinil se slovního napadení, Uruguayský útočník samozřejmě toto nařčení popírá.



„Jsou tam kamery, můžete vidět, jak mi minimálně desetkrát říká jedno slovo, na takové výrazy není v roce 2011 místo. Rozhodčí si je všeho vědom,“ řekl Patrice Evra.


Luis Suaréz odmítl, že by v utkání proti Manchesteru United rasisticky urážel Patrice Evru. „Mohu říct jen to, že jsem vždycky respektoval a respektuji všechny. Na hřiště si chodím užívat fotbal, ne vyvolávat konflikty,“ uvedl útočník Liverpoolu, za kterého se postavili i jeho spoluhráči.


Jak celou věc posoudí fotbalová federace, se teprve dozvíme.


S podobným chováním protihráče se Evra setkává jen zřídka a je to vůbec poprvé, co se v takové záležitosti angažuje i FA. Obvykle jsou narážky s rasistickým podtextem výplodem fanoušků soupeře Manchesteru United. Od protihráčů se mu v drtivé většině dostává uznání a respektu.


 

Reprezentace


Ohledně Evrova působení v národním týmu už bylo výše v článku uvedeno dost a proto nyní už jen stručně. Ve svých začátcích se do sestavy národního týmu tolik neprosazoval přes obrovskou konkurenci v osobách Jean-Alaina Boumsonga (hraje za Panathinaikos FC), Erica Abidala, Mikaëla Silvestereho nebo Gaëla Clichyho. Svůj debut si Evra odbyl 18. srpna 2004 v utkání proti Bosně a Hercegovině (1:1), když v 75‘ střídal Roberta Pirése (nyní bez angažmá). V kvalifikačních bojích o MS 2006 v Německu zasáhl pouze do tří zápasů a na samotný turnaj nebyl nominován. Poté, co začal následujících sezónách zářit v dresu United, se mu brána do francouzské reprezentace začal znovu rychle otevírat. Před MS 2010 v JAR už plnil roli kapitána a patřil k hlavním oporám týmu. Po skončení světového šampionátu si kvůli již zmíněným incidentům za Francii více než půl roku nezahrál. Jeho návrat do národního mužstva přišel v březnu roku 2011 proti Lucembursku. V letech 2002 a 2003 reprezentoval francouzskou U-21 v jedenácti zápasech. Za seniorský národní tým doposud nastoupil k celkem 37 zápasům, ve kterých se gólově neprosadil.



1981-dnešek (30.10. 2011)


Za těch třicet let se z Patrice Evry stal jeden z nejlepších a nejuznávanějších levých obránců fotbalové historie a patří k nejlépe hodnoceným hráčům na světě. Jeho fotbalový růst procházel řadou změn a Evra to na své dobrodružné cestě neměl ze začátku vůbec jednoduché. Touha hrát fotbal však byla silnější než cokoliv jiného. Chtěl v životě v tomto sportu něco dokázat a byl odhodlaný jít si za svým snem. I přes všechny strasti, které jej v životě potkaly, si dokázal pokaždé poradit a najít si cestu. Přes francouzský venkov v drsném prostředí se dostal do neznámé Itálie a poté zpět do Francie. Nikde se ale dlouho neohřál, až si jej po dva a půl roku trvajícím pobytu v Monacu vyhlédl slavný Manchester United. Zde se na své pouti konečně usadil na delší dobu a jeho progres zde dosáhl vrcholu a dospěl do své nejplodnější fáze. Chytrý a technicky velmi dobře vybavený  Evra se po pěti a půl letech strávených na Old Trafford stal obráncem jakým je dnes a vypracoval se ve špičkového fotbalistu. Stal se velkým oblíbencem fanoušků a důležitou postavou v šatně United.


Patrice Evra dal již dávno zapomenout na svůj nevydařený debut a první měsíce strávené na Old Trafford, kdy sem jako 24letý vyjukaný hráč přišel a na fotbal v Anglii nebyl ani trochu připraven a musel se aklimatizovat a mnoha věcem naučit. Zvykl si však, brilantně skloubil svůj herní styl v anglickou kopanou a dokonale se přizpůsobil hře na Britských ostrovech. Vypracoval se v jednoho z nejlepších levých beků, jakého Red Devils kdy ve svém týmu měli. Je ztělesněním moderního levého obránce, který bravurně ovládá jak bránění, tak i dnes již nevyhnutelnou činnost při podpoře útoku. Oba závazky splňuje na jedničku a byl to on, kdo dal hře na této pozici nový rozměr a rozvinul její stránky.



Profil Patrice Evry a analýza jeho schopností, předností a hry


Evra je velmi inteligentním fotbalistou a má výborné myšlení a představivost. Nepatří k nejvyšším hráčům. Měří pouhých 175 centimetrů a váží 76 kg, což skutečně není mnoho. I tak to stačí k tomu, aby mistrně využíval všech svých předností a dokázal se prosadit v nejtvrdší fotbalové lize.


Začneme u charakteristiky, která je v moderním fotbale těžko odmyslitelná – rychlost. Patrice Evra oplývá rychlostí, a však pokud mu nohy nestačí, jako v případě např. Theo Walcotta (hraje za Arsenal) nebo třeba Aarona Lennona (působí v Tottehnamu Hotspur), využívá svého skvělého odhadu a poziční hry.


 

Ve 30 letech už má nasbíráno spoustu zkušenosti, které v takových situacích využívá. Podobně je tomu i při hlavičkování. Vzhledem k jeho nízké postavě, využívá odhadu vysokých míčů a dokáže si ve svízelné situaci většinou i s dávkou logiky a důvtipu poradit. Rychlonohý Evra však dokáže obstojně přesprintovat své protihráče a v této disciplíně tak mnoho starostí nemá. V důsledku toho je mu také svěřována důležitá role a to ta, že v drtivé většině případů zůstává posledním mužem v poli při zahrávání standardních situací, aby v případě nevydařené rozehrávky a následného rychlého protiútoku soupeře mohl zamezit jeho zakončení nebo rychlou protiakci již v zárodku zastavit. V tomto se Patrice už mnohokrát osvědčil a je na něho spoleh.



K jeho velkým přednostem patří i skvělé čtení hry a to jak při bránění, tak při podpoře ofenzivy. Evra se s chutí zapojuje do útočení a ve velké rychlostí proniká svými pověstnými výpady do pokutového území soupeře nebo do něj posílá skvělé centry a přihrávky, což v obou případech téměř vždy znamená nebezpečí. To vše spojuje s dokonalými kombinačními schopnostmi a sehraností se spoluhráči. Rychlou akcí po levé straně dokáže uvolnit sebe nebo svého parťáka na křídle či útočníka, který poté ve výhodné pozici centruje nebo zakončuje. Evra má v takových situacích výborný výběr místa a odhad dané chvíle a to z něho s podporou jeho výborné techniky, dělá mistra ve svém oboru.


Centrování. To souvisí s výše zmíněnými vlastnostmi. Díky svým odvážným průnikům pošle během zápasu z levé strany do pokutového území soupeře a spousty přesných a v důsledku toho nebezpečných centrů nebo založí rychlou akci, díky které se rázem ocitne volný ve vápně soupeře a má několik možností jak situaci dále řešit. Rychlonohý Evra je v takových chvílích velkým postrachem pro tým, proti kterému hraje. Vše dokáže ozdobit nějakou parádičkou nebo efektní patičkou, což kolikrát splní dokonale svůj účel a protivníka zaskočí.


 

Osobní souboje rovněž patří k jeho silným stránkám. Evra se nebojí chodit do ostrých střetů, ze kterých nikdy neuhýbá.  Svou chytrostí dokáže mnohdy soupeře obrat o balón, aniž by při tom musel faulovat. Sám má dobré krytí míče a jeho jediným menším nedostatkem v tomto ohledu je ne úplně dobrá stabilita, která je důsledkem jeho menší postavy, delším nohám a z toho důvodu výše položeného těžiště. Nicméně zde mu opět napomáhá jeho dobrý odhad, načasování a inteligence. Každý jeho pohyb je dopředu promyšlený.



S rozehrávkou nemá Evra problém. Do většiny akcí po levé straně se osobně zapojuje a jeho přihrávky jsou prakticky vždy přesné. V kombinaci na krátkou vzdálenost je doslova mistrem a výborně spolupracuje se svými spoluhráči, se kterými se na hřiště skvěle rozumí. Tato spolupráce je pro hru na levém křídle klíčová. A pokud je potřeba zklidnit hru, tým United dopředu ví, že Patrice s míčem u nohy chybu neudělá a i pod tlakem si dokáže poradit. To dokazuje jeho vynikající orientaci na hřišti, díky které rychle vyhodnotí celou situaci. Pokud je třeba spíše bránit a hrát na jistotu, pak je tu spolehlivý Evra připraven splnit tento taktický požadavek manažera do puntíku.


K jeho neodmyslitelným vlastnostem patří také jeho specialita a to jsou akrobatické odkopy míčů či zakončení. V této disciplíně se Evra doslova vyžívá a je tím proslulý. V defenzivě patří k jistotám týmu, což je výsledkem i jeho komunikace s ostatními hráči na hřišti. Zejména pokud po jeho boku hraje na stoperovi Vidič, dokážou se tito dva skvěle doplňovat. Tím vzniká silná obranná čtyřka. Protože situace na druhé straně je v případě Ferdinanda s jedním z pravých krajních beků podobná. Evra dokáže v případě nutnosti zastoupit během hry Vidiče nebo jiného stopera hrajícího ve středu na levé straně na jeho pozici, což také činí a to tím nejlepším způsobem.


Levonohý Evra dokáže obstojně odehrát zápas i na levém kraji zálohy, kde však tolik možností zatím nedostával. Evru to vždy táhlo dopředu, ale jeho pozice obránce mu svědčí asi nejlépe a právě zde se nejlépe uplatňuje.


Asi jeho největší předností, je jeho neuvěřitelná fyzická kondice. Evra patří k hráčům, kteří toho obvykle na hřišti odběhají nejvíce. Jezdí po lajně neúnavně nahoru dolu a někdy člověk až nevěřícně kroutí hlavou, protože se zdá, jako by měl snad dvoje plíce. Sotva se totiž zapojí do rychlého protiútoku, který se soupeři podařilo odvrátit, už sprintem běží zase zpátky, aby stihl bránit nebezpečnou protiakci do otevřené obrany a následně se vydat znovu vpřed. A takto celý zápas stále dokola, až se nechce věřit, kde bere Evra tolik síly a energie. Jeho nasazení a tempo je vskutku ohromující.


Všechny jeho schopnosti a fyzický fond jsou výsledkem pilné a usilovné práce a intenzivního tréninku. V přípravě si dává Evra záležet, aby byl dokonale přichystaný na každé utkání. Patrice si umí užít spousty legrace a dokáže pobavit sebe i své spoluhráče, a však zároveň dokáže i tvrdě makat, což je příčinou jeho herního projevu na hřišti, kdy pro něho platí: „Těžce na cvičišti – lehce na bojišti.“


Jak již bylo zmíněno Evra má na Old Trafford smlouvu podepsanou do roku 2014 a nevypadá to, že by se chtěl i po jejím vypršení stěhovat jinam. Za téměř 6 let se stal Evra oporou týmu a nepostradatelným členem zadních řad. Lze jej již považovat za legendu, protože nejen já věřím, že zde ještě pár let vydrží.


Vše podtrženo neocenitelnými zkušenostmi – máme před očima ideálního levého obránce moderního fotbalu.


Za Manchester United odehrál Evra (ke dni 30. října) celkem 257 utkání ve kterých vstřelil 3 góly. V počtu odehraných zápasů se nyní dělí s Walterem Cartwrightem o 74. příčku.




Sumář osobního života



Fanoušci si Evru zamilovali. Jeho vítězná mentalita a neúnavný pohyb po hřišti mu umožňují nechat na hrací ploše 100%. Svým odhodláním a energií vždy nutil i své spoluhráče k lepším výkonům a motivoval je v cestě za vítězstvím. Evra se na Old Trafford za ta léta naučil spousta užitečných věcí, pochopil mentalitu týmu a vzal za své heslo: „Rudí ďáblové se nikdy nevzdávají.“ V jeho srdci zní hlas: „Bojovat až do konce!“ United znají pouze vítězství. Nic jiného je nezajímá. Po svém příchodu do týmu Red Devils se stal věrným členem týmu a i přes všechny zájmy ze stran evropských velkoklubů přestup jinam odmítá. Ví, o co by přišel a moc dobře si uvědomuje, co znamená hrát za United.



Začal nosit Rudého ďábla ve svém srdci a užívá si každou minutu na hřišti. Chová obrovský respekt a úctu k Siru Alexe Fergusonovi, všem legendám a celé historii Manchesteru United. Je nesmírně vděčný a hrdý na to, že může být součástí týmu Red Devils a pokračovat v psaní jeho bohaté historie.


Zde si můžeme uvést další z jeho nezapomenutelných citátů, ve kterém vzpomíná, jaké to je hrát na Old Trafford:


„Věřím, že Old Trafford je Divadlo snů, ale pouze pro United, ne pro naše soupeře.“



V jednom z rozhovorů Evra uvedl:


„Když jsem do tohoto klubu přišel, lidé se mě ptali, z čeho jsem nejvíce nadšený. Řekl jsem, že to není trénink s Ronaldem nebo Waynem Rooneym, ale s hráči, jako Giggs a Scholes. Oni jsou opravdovou historií klubu. Giggs navíc stále trénuje jako hráč, který ve své kariéře ještě nic nevyhrál. Má neuvěřitelnou touhu a hlad po vítězství, a to dokonce i na tréninkovém hřišti.“


Evra je velmi kamarádský a oblíbený je i mezi svými spoluhráči, se kterými vymýšlí neustále nějaké legrácky. Postupem času převzal úlohu jednoho z hlavních bavičů a vtipálků mužstva, kterou se prezentuje jak na hřišti, tak i mimo něj a tento charakterový rys je mu už vlastní. Díky němu je i mezi fanoušky tolik populární.



Ctí vítězného ducha a patří k hráčům, kteří dávají nejvíce najevo svou obrovskou radost a nadšení ze vstřelených gólů a také vyhraných trofejí.


Evra nikdy nepatřil k pilným studentům ve škole a jeho známky za moc nestály. Je to ovšem typ velice inteligentního člověka. Evra plynně hovoří pěti jazyky a snaží se naučit korejsky, aby mohl lépe komunikovat se svým velkým kamarádem Park Ji-Sungem.



Toho považuje za svého vůbec nejlepšího přítele, a když oni dva jsou pohromadě, mnohý by myslel, že jsou bratři. Vzájemně podporují jeden druhého nejen na hrací ploše.

 

 

Mimo něj se však Evra nejvíce přátelí i s Andersonem, Rooneym, Giggsem, ale takto bych vlastně mohl pokračovat.



Za svého blízkého přítele prohlašuje i Carlose Tevéze (hraje za Manchester City)


A než odešel do Realu Madrid, mnoho legrace si užil i s Cristianem Ronaldem, k čemuž se váže tato Evrova úsměvná průpovídka:


„Před každým tréninkem jsem Cristianovi zdůrazňoval: ‚Jestli na mě zkusíš ty svoje přešlapovačky – zabiju tě, zlámu ti nohy a roztrhám ti dres, nejsem tu pro to, aby ze mě někdo dělal blázna,‘“ vzpomíná Patrice s úsměvem tváři na svého velkého kamaráda, který si odešel splnit svůj velký sen na Pyrenejský poloostrov.


Díky jeho tmavé pleti a původu se občas potýká s narážkami rasového podtextu. Na to už si ale zvykl. Oblíbil si město Manchester a nikdy si podmínky, které zde má, nestěžoval. Má tady mnoho přátel a s každým, s kým se pozná, se rychle skamarádí a udržuje s ním dobrý vztah.


Evra vyznává křesťanskou víru. Je mimo jiné aktivním členem organizace pro zlepšování životních podmínek dětí UNICEF. Mezi jeho fotbalové vzory patří hráči Romário a Eric Cantona. Rád si poslechne R&B, Hip-Hop nebo Rock. Ve sbírce jeho automobilů figurují Mercedes Benz SLS AMG či Audi Q7.



V roce 2011 vstoupil Evra do svazku manželského se svou dlouholetou přítelkyní Sandrou. Společně vychovávají syna Lennyho, který se narodil v září roku 2005.





A tak jsme se dostali až k závěru našeho vyprávění. Jenže samotný příběh Patrice Evry tímto samozřejmě  nekončí, ale pokračuje stále dál. Evra si dál bude plnit svůj velký sen, sbírat cenné trofeje, milovat Manchester United a pokračovat v tom, v čem je na světě nejlepší.


 

 

Zde je ještě vzkaz pro fanoušky, kteří bojují v kampani LUHG proti majitelům Manchesteru United a nechtějí, aby jejich klub se všemi tradicemi a historií během několika chvil přestal existovat. Evra podpořil tyto lidi a celé hnutí těmito slovy:

 

„Jsou to originální barvy Manchesteru United a oni je nosí, protože milují tento klub. Mají svůj důvod, proč to dělají a my si nemyslíme, že jsou blázni. Oni by rádi některé věci změnili.“

 

 



Za sebe tedy už jen dodám: „Thank You For Now & Good Luck Pat!“


Mohlo by vás zaujať

Oficiálne: Juan Mata podpísal nový kontrakt

66pepo66

Oficiálne: Manchester United predstavil Daniela Jamesa

Marky

Oficiálne: Manchester United potvrdil prestup Jamesa

Marky


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!