Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Nezaradené

První tři kola za námi, reprezentační přestávka před námi…

První část - negativa

…aneb co se povedlo a co naopak ne očima redaktora Devilpage.cz (část první: „negativa“)


Jsem velmi rád, že právě dnes, teprve druhý den, kdy školáci usedají do lavic a v Anglii utichají přestupové spekulace, mohu psát článek o tom, co se Manchesteru United během srpna podařilo na fotbalovém trávníku a ne u jednacích stolů. Zatímco kluby jako Chelsea či Arsenal horečně sháněly kvalitní i nekvalitní záplaty svých polorozpadlých sestav (nyní mluvím především o Arsenalu) a trochu zapomínaly, že by spíše měly sbírat body na hřištích a rozdávat svým fanouškům radost, Manchester United kosil jednoho soupeře za druhým, a to za vydatného přispění posil, které přišly v naprostém klidu a pohodě na začátku předsezónní přípravy a nyní již, plně aklimatizovaní, rozdávají radost fanouškům největšího fotbalového klubu světa, Manchesteru United!


Netřeba propadat zbytečné euforii, nicméně zdá se, že právě včasný nákup posil, jejich sehranost s týmem a výsledné skvělé týmové výkony podpořené individuálními kvalitami hráčů jako jsou Wayne Rooney, Ashley Young ad. pomohly Manchesteru United, trochu překvapivě oproti předchozím letům, odstartovat do nové sezóny, no, prostě famózně!



Abychom však jen nechválili, pojďme se nejprve podívat na to, co se nepovedlo, lépe řečeno, co se nemuselo povést…



1. „Utrápená“ výhra na WBA aneb noční můra venkovních zápasů je zpět?


Začneme asi největším trápením Manchesteru United z minulé sezóny. Hrůza zvaná venkovní zápasy, která poznamenala Rudé ďábly především zkraje minulé sezóny. Stačí vzpomenou remízu na Fulhamu, totální výpadek soustředění v závěru zápasu v Godison Parku a mnohé další.


Když začátkem srpna United především herně ovládli zápas Community Shield ve Wembley proti nenáviděným rivalům z Eastland a připsali si zisk první letošní trofeje, byl si snad každý fanoušek United jistý úspěšným vstupem do sezóny 2011/2012 na hřišti slabého West Bromu. Nicméně opak se ukázal být pravdou a United se nakonec na vítězství nadřeli až do té míry, že výhru zachraňoval pro United až ke konci zápasu jeden z obránců WBA.


Důvody? Jsou nasnadě. Předsezónní příprava byla jako každý rok ve znamení turné, tentokrát v USA, což s sebou mimo jiné neslo „nutnost“ poměřit se s poněkud jinými soupeři než na jaké jsou United zvyklí z nejkvalitnější a nejtvrdší fotbalové soutěži světa – Premier League.


Dalším důvodem může samozřejmě být i nejistý start do sezóny v případě mladého nástupce legendárního Edwina van der Sara, Davida de Gey, kterého v jeho prvním soutěžním zápase za United kanonýr Shane Long prostřelil, slušně řečeno, lacině.


Co je však nejdůležitější, utkání na WBA přineslo i jedno pozitivum, které provází United již léta a stává se jakýmsi atributem. Je jím houževnatost a obrovská touha po vítězství. Ptáte se, proč si soupeři United dávají tolik vlastních gólů oproti jiným týmům hrajícím s nejsilnějšími? Už si Vás také Vaši přátelé dobírali, že jsou United „haluzáci“ a jejich soupeři se porážejí sami? Jestli ano, zde je možné hledat řešení této záhady. Rudí ďáblové chtějí dát gól tak moc, že míč do sítě dotlačí jakoukoli cestou. S trochou nadsázky lze říct, že když fotbalový bůh vidí, jak se hráči United snaží, natočí nohu obránce „správným“ směrem a ten skóruje ve prospěch United. Jistě, nadsazené, ale něco na tom možná bude…


Každopádně, negativum – pozitivum, všechno jedno, zápas se vyhrál a je třeba si z něj odnést pouze poučení. Naše ne zrovna dobrá forma z úvodního utkání neměla následky a i proto pokračujeme na začátku září v Premier League bez ztráty kytičky.



2. Nedotažený příchod středního záložníka – problém nebo výhra?


To bylo hlučné léto. Které jméno jsme slýchali nejčastěji, které jméno se v diskuzích pod články objevovalo nejčastěji, na které jméno jsem byl koncem srpna alergický? Wesley Sneider. Bombarďák z Interu Milán, Holanďan se skvělou kopací technikou, vůdce, jeden z nejlepších na MS v JAR atd. atd. Nepřišel. A já se ptám, vadí to někomu?


Kdyby totiž přišel, jeden z dvojice Anderson – Cleverley by byl zřejmě Sneiderovi obětován. Nestalo se tak a naše středová dvojice zatím šlape jako dobře promazaný stroj. Na místo holandského žoldáka, jemuž by byla obětována celá naše hra v čele s neskutečným Rooneym tu máme miláčka publika Andersona, nadějného anglického hráče Toma Cleverleyho, který oslňuje svojí zapáleností pro hru, hráče, který se neválí po zemi, když mu Rosický rozrazí hlavu, hráče, který se nebojí jít do ostrého souboje a pro úspěch svého týmu udělat naprosté maximum.


Řekněte sami a vyjádřete své názory v diskuzi, není takto složená záložní řada Manchesteru United + 40 ušetřených milionů v klubové kase mnohem více než jeden hráč, který putuje Evropou jako ve středověku morová nákaza? Nemám proti němu nic zásadního, ale ať zůstane v teplých krajích jako v posledních letech vlaštovky…


Vypadá to, že zdánlivé negativum č. 2 máme úspěšně vyvráceno a vyškrtnuto ze seznamu…well done!



3. David de Gea – náhrada van der Sara aneb není to převlečený Caroll?


Lloris, Akinfejev a mnozí další. Jmen padala celá řada. Ruka Sira Alexe Fergusona však dopadla na jiné jméno. Nástupcem krále Edwina byl jmenován korunní princ španělského fotbalu, mladičký, teprve dvacetiletý klenot Atletica Madrid David de Gea. Mnozí, včetně českého gólmana Chelsea Petra Čecha prorokovali mladému brankáři hodně krušné chvíle v počátcích jeho kariéry na Old Trafford a Čech se nebál jít až tak daleko, že se vyjádřil ve smyslu „může shořet jako papír“.


Těmto pochybovačům mohou dát do jisté míry za pravdu de Geovy výkony zkraje sezóny. Laciné góly od Manchesteru City, konkrétně z dálky nazdařbůh pálícího Džeka, a WBA zastoupenému ostrostřelcem Longem vysílajícím křižnou střelu ne právě světelné rychlosti.


Ok, na to se nedá nic říct. Jasné de Geovy chyby. Na druhou stranu, který brankář neudělá v zápase čas od času nějakou chybu? Pozitivem, které spatřuji na Španělových výkonech v těchto pro něj ne právě povedených zápasech, je to, že po inkasování těchto laciných branek se psychicky neposkládal a jeho rozehrávka nepřestala postrádat přesnost a sebevědomí, jeho ostatní zákroky byly na velmi slušné úrovni a ani na jeho obličeji nebyla znát jakákoli stopa odevzdanosti.


Již v zápasech s Tottenhamem a Arsenalem jsme byli svědky jiného de Gey, který nás v mnoha momentech neskutečně podržel a zejména jeho zákroky proti van Persieho střelám, z nichž jedna byla z penaltového bodu, patřily do kategorie famózních. Gól od Walcotta bych ani tak nepovažoval za de Geovu chybu, způsobenou ztrátou koncentrace či podobně. Míč mu prostře propadl mezi nohami, což se děje dnes a denně všem gólmanům ve všech ligových soutěžích.


Osobně se nemohu dočkat de Geových příštích zápasů, protože, uznejte, hráč, který si dovolí teprve ve svém druhém zápase před vyprodaným stadionem Old Trafford takovou kulišárnu a drzost jakou bezesporu je klička na dotírajícího útočníka soupeře, má sebevědomí, které jej, společně s jeho nesporným potenciálem, může vynést až do síně slávy světového fotbalu.


Důvod je nasnadě. De Geovy kvality + působení v klubu, jemuž by se mohlo přezdívat „mašina na trofeje“ = schody do nebe resp. síně slávy jsou vydlážděny, stačí po nich rok co rok stoupat. Času na to má David dost a dost…



4. Zranění klíčových mužů defenzivy – problém nebo výhra?


Všichni si pamatujeme zápasy nedávné minulosti, kdy v naší defenzivě nastupoval jediný zdravý obránce základní jedenáctky – Patrice Evra – a vedle něj na defenzivních postech „řádili“ (neberte to, prosím špatně, ale tito hráči prostě nejsou obránci) Michael Carrick, Darren Fletcher či Park.


Ještě, že od té doby se toho v United dost změnilo. Při zranění klíčových stoperů Vidice s Ferdinandem a dlouhodobé rekonvalescenci mladého Rafaela vznikla v obraně United obrovská mezera, kterou se však podařilo zaplnit vskutku výborně, skoro bych řekl fergusonovsky. Důvodem jsou skvělé nákupy našeho lodivoda z posledních dvou sezón. Na mysli mám samozřejmě především Chrise Smallinga, který svými skvělými výkony na kraji obrany potvrzuje svoji univerzálnost, a teprve devatenáctiletého Phila Jonese, který si od svého prvního utkání za United počíná jako ostřílený borec.


Když se zranili oba klíčoví stopeři, mnoho krátkozrakých fanoušků se domnívalo, že obranná hra United se sesype jako domeček z karet, a to před nesmírně důležitými utkáními s útočnými vozbami  londýnských plenitelů z Tottenhamu a Arsenalu.


Opak se nakonec stal pravdou. Osobně jsem také cítil jisté obavy, nicméně výkon našich mladých hráčů v druhém poločase Community Shield proti Manchesteru City mi dával naděje, že moje obavy jsou neopodstatněné. A také že ano!


Obrana drží skoro jako Wolverinovo tělo vyztužené adamantiem. Dobrá, tak ideální to není, ale drží alespoň stejně pevně jako když je naše obranná čtyřka v nejsilnějším složení.


Jednu další výhodu to ale má. Aj, už zase nemluvíme o negativech, co se dá dělat. Takže zpět, jaká že výhoda? Přeci ta, že naši mladí hráči získávají obrovské zkušenosti z top zápasů proti potenciálním soupeřům v boji o titul. A co víc, oni v těchto soubojích obstáli na jedničku, čehož důkazem může být i povolávací rozkaz pro Chrise Smallinga a Phila Jonese od šikovatele Albionu Fabia Capella.


Až se Rio s Vidou vrátí do sestavy, vrátí se také zkušenost. Kvalita zůstane stejná. V případě jejich zranění tu však bude jedna jistota – budou chybět jako osobnosti, ale nebudeme je postrádat jako klíčové a pro defenzivní hru týmu nezbytné hráče.


Nová generace se dere na světlo světa a s sebou přináší vůli po vítězství, obrovskou nezdolnost a mladiství zápal pro hru. Zvláště tento poslední atribut nám v posledních sezónách trochu chyběl.


Vzpomeňme si na zápasy, v nichž jsme vedli o gól, maximálně o dva a poslední půlhodinu jsme dohrávali již jen na půl plynu. Minulou sezónu úkaz častý, tuto sezónu zřejmě zapomenutý.


Nechci si hrát na proroka, ale stylem naší hry z minulé sezóny bychom gunnerům nikdy jejich vlastními koulemi nerozstříleli obranu v čele se Sczesnym takovým způsobem, jakým se to stalo v neděli. To bylo Wengerovo Waterloo jak má být! V dětské válce (oba týmy nastoupili s věkovým průměrem hodně pod 25 lety) vyhráli Fergusonovi hoši, fyzicky, zkušenostmi a zápalem pro hru o dvě třídy výše než Wengerova mláďata hrající fotbal snad jen „pro zábavu“…



V prvním odstavci tohoto blogu jsem možná mnohé čtenáře odradil tím, že budu psát o negativech prvních kol sezóny. A já to také měl v úmyslu. Jak však vidíte, z negativ se stala spíše pozitiva. O některých z nich si ještě povíme v druhé části tohoto blogu příští týden.


Do té doby fandíme Česku, Slovensku i Anglii a potom už hrrrr na Reebok Stadium!


Blog je subjektivním názorem autora a Vaše názory se s ním nemusí shodovat. Prosím, vyjádřete je v diskuzi pod článkem…


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!