27/02/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Nezaradené

Nemyslitelný odchod Sira Alexe Fergusona

Tento příspěvek je zpovědí anglického fanouška Manchesteru United s nickem MART. Jeho stručný rozbor a zajímavý názor na Sira Alexe Fergusona mě přiměl se s Vámi o něj podělit.



Celý článek je odcitován tak, jak jej napsal autor. Ten se, ne nijak hlouběji, zamýšlí nad odchodem Fergusona do důchodu a jeho případnými nástupci. Přidává také poznatky o velikosti manažera Red Devils a jeho neocenitelných schopnostech trenéra.


Je to docela síla, když píšu tenhle článek a přitom se dívám na druhý poločas mezi Barcelonou a Realem Madrid v zápase o španělský Superpohár.


Je mi 28, takže si pochopitelně nepamatuji život v Manchesteru United před Fergusonem. Stejné je to však s pamětí fanoušků klubů jako Chelsea nebo Manchester City, kteří zase nejsou schopni spočítat, kolik manažerů už tyto kluby vystřídaly. Nejblíže je k době působení Sira Alexe Arséne Wenger, který je v Arsenalu od roku 1996. V rámci Premier League je pak na třetím místě David Moyes, který již brzy završí desetileté působení na lavičce Evertonu.


Občas přemýšlím nad tím, jaký asi bude život v Manchesteru United po odchodu Sira Alexe a naplňuje mě to hrůzou. Přitom jsem již podobný pocit vlastně zažil. Takovéhle strašidelné myšlenky jsem jistě neměl v hlavě jenom já, když 8. května roku 2000 Ferguson oznámil, že jeho smlouvu, která měla platit do roku 2002, nechce prodloužit a hodlá rezignovat. Vzpomínám si na ten titulek v *Ceefaxu (pamatujete se, ne?) a ten pocit, kdy pomalu ani nedýcháte, svírá se vám břicho a necítíte srdeční tep. Příšerné pomyšlení nad tím, že je Fergie náhle pryč, když navíc řekl, že bychom měli mít manažera jako je Sven (Göran Erickson). Dovedete si to představit?


*Ceefax – teletext zpravodajské stanice BBC


Naděje, že si to Sir Alex ještě rozmyslí, byla malá, ale nakonec zafungovala. Ferguson oznámil, že po jednáních s vedením United svou smlouvu do roku 2002 dodrží a rozhodl se pokračovat. A pak v únoru 2002 přišla další skvělá zpráva, když bylo k velké radosti fanoušků a hráčů United (i když si osobně myslím, že takový Dwight Yorke, který vypadl z plánu Fergieho z toho moc velkou radost asi neměl) dáno na vědomí, že Ferguson podepsal nový tříletý kontrakt. Veškeré obavy byly náhle ty tam a celý Manchester United byl opět plný nadšení.


A to už se vlastně dostáváme do současnosti. Sir Alex Ferguson je na trenérské lavičce United od roku 1986 a blíží se završení 25 let jeho působení na Old Trafford (stane se tak 6. listopadu 2011 – pozn. red.). Zároveň se blíží i jeho kulaté 70. narozeniny. Skotský kouč ale naproti tomu nevykazuje žádné známky nějakého pozastavení nebo poklesu chuti dále vítězit. Už na první pohled je stále hladový po úspěchu a jeho očividná touha vítězit je doslova neukojitelná. Nicméně nic netrvá věčně. Je to jen otázka času než se Ferguson rozhodne odejít. Myslím si, že se dočkáme toho, jak mu po jeho odchodu vybudují sochu.



Za sebou tu zanechal neuvěřitelné množství práce. Podpisy Phila Jonese, Chrise Smalliga nebo Chicharita za poslední rok, jsou stejným příslibem do budoucna, jako mladíci, které máme v rezervním týmu. Mám na mysli třeba Morrisona nebo Pogbu, kteří v posledních dvou sezónách zaznamenali obrovský pokrok. Jsou to oni, kdo tvoří základy nové generace a až přijde den, kdy Ferguson skončí a odejde do důchodu, jeho nástupce nebude mít na úvod téměř žádné starosti s týmem, protože většinu důležitých věcí už bude mít hotovou.


Někteří lidé se ptají, proč je právě Sir Alex tak neobyčejný a proč je tak úspěšný? Pro mě osobně je to tím, jakým způsobem se vyjadřuje k médiím a také tím, jak se chová k vlastním hráčům. Ferguson jen velmi zřídka kritizuje své svěřence na veřejnosti a vždy všechno pečlivě držel za zavřenými dveřmi. A tak by to nejspíš mělo fungovat, na rozdíl od manažerů jako je třeba Harry Redknapp, který se až příliš podbízí médiím a dává jim příležitost k činu, ať už je jedná o věci ohledně přestupů, kontraktů, či obyčejných rozhovorů nebo volání do talkSPORT v sobotu odpoledne, což jen vede k tomu, že vám pak média dokážou v tisku pěkně zatopit.


Kdykoliv uslyšíte nebo si přečtete rozhovor s ex-hráči United, vždy v něm najdete spousty pochvalných slov na adresu Sir Alexe. Jako příklad si můžeme uvést Davida Beckhama a jeho „neslavný“ incident s kopačkou, která mu roztrhla obočí. Beckham k Fergusonovi však stále chová velkou pokoru a chválí jeho práci, což jen dokazuje to, jakým způsobem Fergie se svými hráči zachází. Nebo takový Jaap Stam, který do jisté míry přiznal, že Ferguson jej jakoby „vyléčil“, když jej přivedl do United a on našel sám sebe. I přes to, co se poté stalo, má na svého bývalého kouče pouze slova chvály. Jsou to sice maličkosti, ovšem velmi podstatné. Jako třeba fakt, že Fergie je v kontaktu s Ronaldem a vyměňují si dodnes textové zprávy, nebo třeba to, když napsal Ruud van Nistelrooyovi, když holandský kanonýr utrpěl ošklivé zranění a přetrhal si křížové vazy v koleni v létě roku 2000. Následně musel podstoupit operaci, což zpozdilo jeho přestup na Old Trafford, který se uskutečnil v roce 2001.


Ferguson je manažer, který se navíc nebojí, vzdát se některého ze svých hráčů a prodat jej, pokud to uzná za nutné. Opět se tu můžeme vrátit ke jménu Beckham. Jako příklad uvedu tento. Beckham vynechal rozhodující zápas proti Leedsu v roce 2000 poté, co dostal povolení vynechat trénink. David uvedl jako důvod své neschopnosti na trénink dorazit to, že je jeho syn nemocný a on se o něho musí postarat, jelikož jeho žena Victoria musí být ten večer na módní přehlídce. Beckham však nakonec dostal pokutu ve výši dvoutýdenního platu, jelikož vyšlo najevo, že Victoria zůstala doma a o jejich sny se sama postarala. Beckham se tudíž mohl tréninku zúčastnit. To byl začátek rozpadu vztahu Beckhama s Fergusonem, který nakonec vyvrcholil jeho odchodem do Realu Madrid v roce 2003.


Dále tu máme třeba nedávný příklad Dimitara Berbatova, který byl v minulé sezóně nejlepším střelcem United, a však ve finále Ligy mistrů s Barcelonou se neobjevil ani na lavičce náhradníků, kde místo něho seděl Michael Owen. Dovedete si představit, že by Arséne Wenger vynechal v takovémto zápase Robina van Persieho nebo že by Kenny Dalglish nenechal hrát Suaréze? Ferguson se zkrátka nebojí dělat velká a zásadní rozhodnutí. Tím vytváří obrovský rozdíl mezi sebou a ostatními manažery.



Když jsme u toho porovnávání, tak srovnáme i život Fergusona s trenéry José Mourinhem a Pepem Guardiolou a pokusíme se najít přednosti těchto koučů.


Jako prvního si vezmeme Guardiolu. Jeho jediným úkolem je, aby na štítu Barcelony udržel punc evropských mistrů. Hned ve své první sezóně v Barce vyhrál Treble, který završil fenomenálním výkonem proti United. Fanoušci na tento zápas neradi vzpomínají a porážku nesou s těžkým srdcem, poté co ve finále Ligy mistrů podlehli v Římě Kataláncům 0:2. Guardiola však historii psát nepřestal a stal se prvním trenérem Barcelony, kterému se za jeden rok podařilo vyhrát maximální možný počet trofejí – celkem šest. Většina fotbalových fanoušků vás bude přesvědčovat, že Barcelona praktikuje naprosto fantastický styl fotbalu, a budou se rozplývat nad její nepřekonatelností. Pro ně je absolutním prioritou každý zápas sledovat, protože pro váš tým to znamená konec! Někteří ovšem budou tvrdit, že Guardiola v podstatě převzal řízení nad rozjetým vlakem a o většinu věcí se nemusí starat.



Velký věhlas však nebude mít Guardiola na přestupovém trhu. V tomto ohledu Barcelonu nepozvedl. V roce 2009 do ní přivedl z Interu Milán Ibrahimoviče za sumu 46 000 000 eur + jako bonus přidal ještě Samuela Eto’oa. Zlatan si však své působení v Barce příliš neužil. Ve 44 zápasech nastřílel dohromady 21 gólů a po roce se po neshodách s trenérem Barcelony opět vydal do Itálie. Byl na ročním hostování v AC Milán a o rok později tam za 24 000 000 eur natrvalo přestoupil.


Guardiola se příliš nezapsal ani do mysli médií, které daleko častěji vyhledávají člověka, který je přímo miluje. Ano, je to José Mourinho. Sir Ferguson sice má rád mediální hry, ale Mourinho se v rozhovorech s médii přímo vyžívá. Nebývá proto mnohdy daleko od tiskové konference k show megalomanského José Mourinha. Tisk hltá každé jeho slovo. On udělá všechno, aby upřel pozornost na sebe. Je tím známý a proslulý. Samozvaný  The Special One je dokonce někdy spojován s koučováním Manchesteru United a to z důvodu, že by zde dokázal udržet morálku. Klub by to však mohlo zastínit. V jeho týmu není nikdo větší než on sám.


Mourinho však nedává svým stylem a pojetím hry fotbalu tu pravou fotbalovost. Mourinho není tou nejlepší značkou fotbalu a mnohdy je jeho hra označovaná za antifotbal. Zejména při jeho působení v Chelsea nebylo lehké přenést přes srdce to, že se svým nudným a neatraktivním stylem hry dokázal v letech 2005 a 2006 vyhrát titul v Premier League. Jeho svěřenci předváděli na hřišti fotbal, který se oku diváka opravdu líbit nemohl. Postrádal jiskru a vzrušení. Rychlý pohled na výsledky Chelsea v letech 2004-2005 nám dává odpověď na to, jak hra Chelsea zhruba vypadala, když se v jejím podání zrodilo jedenáct vítězství se skóre 1:0 pro Chelsea. Jinými slovy během 29 zápasů skončila více než jedna výhra ze tří vítězství výsledkem 1:0.


Chelsea byla jediný klub, ve kterém Mourinho pro zatím setrval alespoň tři roky. Dvouleté působení si odbyl v Portu, Interu Milán a nyní je druhým rokem v Realu Madrid. Pokud by Ferguson v následujících letech opustil Manchester United, bude tým Red Devils potřebovat na nějaký čas stabilitu na této pozici, aby velký otřes ustál. A Mourinho rozhodně není ten typ manažera, který by u týmu zůstal na delší dobu, jako třeba již zmínění Wenger nebo Moyes; o Fergusonovi ani nemluvě.



|Zde si dovolím dodat, že Mourinho vyjádřil touhu vrátit se do Anglie, kterou si co by manažer oblíbil. Možná má v hlavě myšlenky na usazení se na Ostrovech a dlouhodobý pobyt v týmu, který hraje Premier League. Osobně však nejsem zastáncem tohoto názoru a považuji ho víceméně za téma sci-fi se vší úctou k panu Mourinhovi, jehož trenérské umění uznávám a obdivuji.|


Podíváme-li se blíže k domovu, pak se jako možná náhrada za Fergieho naskýtá volba Davida Moyese. On je příkladem stability. V Evertonu trénuje od roku 2002. V týmu zavedl řád a rovnováhu a odvádí zde dobrou práci. Umí vhodně utratit peníze, dostal Karamelky do kvalifikace o Ligu mistrů, úspěchy slaví v FA Cupu a od roku 2006 skončili v tabulce vždy mezi top 8 týmy. Zasloužil se také o to, že má v týmu nadějné mladíky jako Rodwell, Coleman nebo Baxter a kdo by mohl zapomenout na kmenového hráče Evertonu Wayna Rooneyho?! Moyes má navíc dobrý vztah s Fergusonem a je určitě černým koněm při hledání nového manažera Rudých ďáblů.


Jak to všechno dopadne, ukáže až čas. Doufejme však, že tu Sir Alex ještě nějaký ten rok vydrží a spolu s ním přibude do vitríny United ještě mnoho blyštivých trofejí.


Zdroj: 7cantonas.com


Webová stránka autora (twitter.com): @office_monkey


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!