04/08/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Nezaradené

„Být fanouškem United není o tom, odkud jste, ale kdo jste“

V tomto článku najdete vyprávění fanouška Manchesteru United Matta Jamese, který i přes to, že se narodil ve městě, kde tento tým nebyl vůbec populární, začal právě tomuto týmu fandit.


Když člověk potká jiného člověka, tak se po nudných seznamovacích větách jako „kde pracujete?“ a „odkud jste?“ dostaví klasická a zároveň nevyhnutelná otázka „komu fandíte?“.


A právě z této poslední otázky jsem měl ve svých dvaceti letech strach. Moje odpověď by totiž byla takováto: „student, Cardiff, Man Utd“.


Pro miliony pracujících lidí, kteří nebyli fandové United, jsem byl tím nejhorším, jak to jen šlo! Stále mi říkali, že se vyhýbám daním a jsem gloryhunter!


Nicméně ani jedno není pravda. Je to čistá lež. Sice jsem se opravdu vyhýbal daním (ne však vlastní vinou – ve Velké Británii je totiž nastaven systém, který takto funguje), ale rozhodně jsem nebyl žádný gloryhunter. Prostě jsem si jen jednoho dne uvědomil, že právě United budou týmem pro mě a budu jim fandit.


Všichni mí přátelé byli fanoušci Liverpoolu a zbytek většinou fandil místnímu klubu – Cardiff City. Nicméně, na začátku 90. let spadli do divize, kterou nevysílali v televizi. My jsme v té době byli moc chudí na to, abychom pravidelně navštěvovali stadion Ninian Park. A navíc jsme se tam báli jít sami! Právě z tohoto důvodu jsme společně s většinou chlapců z oblasti jižního Walesu začali hromadně sledovat televizní fotbalové přenosy. Liverpool byl v té době týmem, který byl slavný hlavně díky 80. létům a všichni mí přátelé si vybrali právě tento tým.


Ale já jsem se od nich lišil. Chtěl jsem být jiný. Už dříve jsem se doslechl, že velký rival Liverpoolu je Manchester United. Rozhodl jsem se tedy, že začnu fandit jim. A najednou ze mě byl ,Manc, red, Red Devil.‘


To, že nejsem z Manchesteru, přece neznamená, že bych nebyl pravým fanouškem. Opravdu mi vadí, když mě lidé takto obviňují. Jak řekl jednou můj kamarád (sice to byl fanoušek Liverpoolu a řeč byla o Carragherovi, ale to je vedlejší): „Když mě řízneš, poteče ze mě červená krev.“ Vzpomínám si na finále FA Cupu v roce 1990, na sezónu Premier League 1992/93 a samozřejmě na následující rok, ve kterém přišel druhý titul v řadě. V té době jsem dospíval, takže moje podpora byla poměrně naivní a nevinná – nanejvýš jsem si občas neodpustil několik škodolibých vtipků na mé kamarády.


Když jsem však byl starší, začal jsem spíše bránit to, že kluk z Cardiffu fandí Manchesteru United. Znal jsem celý tým rezervy, mládežnická družstva, věděl jsem o United téměř vše. A dělal jsem to hlavně proto, že jsem byl naštvaný, když mě lidé nazývali gloryhunterem. Cítil jsem, že svůj postoj velšského fandy United musím bránit, takže jsem se o nich snažil dozvědět úplně vše, abych prokázal svoji věrnost.


Když mi bylo téměř 20 let, United se stali tím, kdo jsem opravdu byl. Stále jsem na sobě nosil jejich dres a v den zápasu poslouchal rádio 5Live, kde jsem měl přehled o průběžném skóre. Po nějaké době jsem dokonce přemluvil rodiče, aby mi koupili televizor SHARP, takže jsem mohl zápasy sledovat.


Dokonce i treble v roce 1999 byl poznamenán pocitem určitého studu. Vzpomínám si, že ačkoliv to byl největší sportovní úspěch, tak jsem si říkal, že nikdy nebudu moct slyšet nebo si pamatovat slova „and Solskjaer has won it,“ bez toho, aniž by mi šel mráz po zádech. Ale poté, co jsem přišel na univerzitu, uvědomil jsem si, že se zbytečně za svoje fandění United stydím a rozhodl jsem se proti všem obviněním bojovat. A od té doby jsem se už rozhodně necítil trapně proto, že podporuji svůj klub. Začal jsem chodit na Old Trafford, abych své hrdiny viděl naživo. Moje debutové utkání bylo 3.12.1994 proti Norwich City. Předchozí noc jsem hrál fotbal a zlomil jsem si nárt (těsně před tím, než Beckham řekl světu, co to nárt vlastně je!). Další den jsem se tak nějak dokulhal na Old Trafford a společně s obrovskou masou ostatních fanoušků United jsem s úžasem sledoval, jak se na světelné tabuli rozsvítilo, že skóroval „Five Cantonaaaaaaaas“ a vítězství 1:0 bylo na světě.


Teprve, když mi bylo kolem 25 let, jsem si uvědomil, že vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíte. Můžete totiž fandit United se stejnou zuřivostí, jako místní manchesterský fanoušek. Nyní se mohu v klidu radovat z jejich vítězství a smutnit z porážek. První věc, kterou nyní ráno dělám je ta, že si čtu přestupové spekulace od BBC, abych byl stále v obrazu, jestli byl Sneijder spatřen na Old Trafford, anebo si zahraju Football Manager – samozřejmě jako manažer United – a žiju svůj sen, kdy řídím ten největší tým na světě. Uvědomil jsem si, že být fanouškem United není o tom, odkud jste, ale kdo jste.



Zdroj: www.redflagflyinghigh.com


Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!