26/07/2021
Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Nezaradené

Karel Poborský o svém působení v United a Siru Alexi Fergusonovi

Tréninky většinou sledoval z prosklené kanceláře. Pak přišel, rozhodl o sestavě a nikdo ani nemukl. Takto vzpomíná na Sira Alexe bývalý český reprezentant Karel Poborský v tomto rozhovoru.


Skotský boss United a lamač rekordů v jedné osobě, dovedl letos svůj tým již ke svému dvanáctému titulu na lavičce Manchesteru United a celkově devatenáctému triumfu v nejvyšší anglické soutěži. Ferguson, který 20. prosince 2010 s počtem 24 let 1 měsíce a 15 dní (celkem 8 811 dní) překonal v době působení v pozici kouče United i legendárního Sira Matta Busbyho byl hlavním předmětem rozhovoru.


Karel Poborský, pro zatím jediný český hráč v historii, který měl to štěstí, zahrát si za Manchester United pod vedením charismatického skotského lodivoda, vzpomíná na své působení v rudém dresu, přičemž mu byly kladeny otázky především na téma Sir Alex Ferguson.


Poborský ohromil celou Evropu především svým památným padáčkem do sítě Portugalska ve čtvrtfinále na Euru 1996, které se konalo v Anglii. Na tomto turnaji šikovný pravý křídelní záložník zazářil natolik, že zaujal i Sira Alexe Fergusona. Po skončení šampionátu, na němž Česká republika ve finále podlehla Německu, mu tak byla nabídnuta smlouva s Manchesterem United. Tu hráč přijal a na začátku července roku 1996 se Poborský stěhoval z pražské Slávie na Old Trafford vstříc velké zkušenosti.


V United strávil rok a půl. Během sezóny 1996/1997 a na podzim v ročníku 1997/1998 nastoupil s číslem 15 na zádech k celkem 48 zápasům (z toho 5x v Lize mistrů), ve kterých zaznamenal 6 gólů. Svůj debut zažil 21. 8. 1996 na Old Trafford proti Evertonu (2:2). Zahrál si vedle ikon jako Schmeichel, Cantona, Keane, Beckham, Giggs, Pallister, Irwin nebo G. Neville. Týmu pomohl v sezóně 1996/1997 k zisku titulu v Premier League a také k semifinále Ligy mistrů.


Na pravém kraji zálohy předváděl velmi uspokojivé výkony. Ani ty však nestačily na rostoucí fotbalový um vycházející talentované hvězdy Davida Beckhama, který byl pro Poborského díky svému ohromného progresu stále větší konkurencí. Na začátku ledna roku 1998 se tak český hráč rozhodl opět změnit působiště a zamířil do portugalské Benfiky Lisabon.



Na své působení v Manchesteru United a zejména pak Sira Alexe Fergusona však Karel Poborský vzpomíná rád a jedině v dobrém. Více už v následujících řádcích.



Co se vám vybaví pod jménem Ferguson?


Člověk s ohromným respektem. Proti němu si nic nedovolili ani největší hvězdy jako Cantona nebo Schmeichel. Moc toho nenamluvil, na trénincích často ani nebyl, ale jeho slovo bylo jako zákon.


Měl mezi hráči nějakou přezdívku?


Kdepak, žádné zkomoleniny, byl to jednoduše „Boss“.


Říkáte, že tréninky hodně vynechával. Jak je to možné?


Měl prosklenou kancelář pět metrů od postranní čáry hřiště a z ní sledoval, jak trénink probíhá. Vedli ho asistenti a Ferguson jim předem řekl, co mají dělat. Pak všechno kontroloval. Na trénink mezi nás přišel asi jen třikrát týdně. Před zápasem pak určil sestavu a šlo se na věc.


Prý chodí na stadion každé ráno v půl osmé a tenhle zvyk nemění…


Ano, býval tam mezi prvními a odcházel mezi posledními. Tohle, ale není nic zvláštního. Dělá to tak většina trenérů.


Málokdo má však takové slovo jako Ferguson. Co všechno rozhodoval?


Které hráče klub koupí, zřejmě i za kolik, jaká bude sestava, kdo bude pracovat ve sportovním úseku… Jeho pozice a rozhodovací pravomoc je obrovská.


Dojem mocného trenéra má nyní i Mourinho, současný kouč Realu Madrid. I on vás nějaký čas vedl (pozn. v Benfice Lisabon). Liší se od Fergusona?


Docela hodně. Mourinho má zvláštní styl. K hráčům se chová kamarádsky, klidně udělá nějakou scénu, aby je chránil. Umřel by za ně. Ferguson si drží od svého mužstva daleko větší odstup.


Ale stejně jako Mourinho se Ferguson dokáže rozparádit na lavičce nebo v kabině seřvat jakéhokoliv hráče. Pamatujete se na takové chvíle?


Konkrétní historky už mi vypadly z paměti, ale je to naprostá pravda. Novináři nelžou. Že vzteky nakopl botu a roztrhl tím Beckhamovi obočí a podobně. Seřve každého, ať je to Petr nebo Pavel.



Co vás?


Mě naštěstí nikdy. Naopak. Při odchodu z Manchesteru mi řekl, že jsem byl jedním z největších profesionálů, jaké poznal. Nevím, jestli to nebylo jen zdvořilostní (přemýšlí). Snad ne.


Za co vás chválil?


Za přístup k tréninkům. Že jsem chodil mezi prvními, pečlivě se rozcvičil a pak si přidával v posilovně, Já musel. Hrály se i tři zápasy týdně, já často sedával na lavičce, takže jsem kondici i herní praxi musel dohánět. A Fergusonovi se můj přístup líbil.


Dovolil si mu někdo oponovat, když vybuchl?


Nikdo


Nejsou jeho výlevy zlosti i trochu záměrným divadlem?


Každý trenér je kolikrát schválně „našláplej“, aby mužstvo probudil a vnesl do něj bojovnost a agresivitu do dalších minut na hřišti.


Ferguson má díky svému skotskému původu zvláštní přízvuk. Je pravda, že mu hráči i asistenti někdy nerozumějí?


Když se rozčílí, tak opravdu těžko stíháte slova. Já s ním ale neměl problém. Ze začátku jsem jazyk moc neuměl, ale on na mě většinou mluvil pomalu, pomáhal mi.


Co u hráčů nejvíc nesnáší?


Vyznává absolutní loajalitu. Proto jakmile se do něj v novinách opřeli Stam nebo Beckham, okamžitě si u Fergusona udělali zle. Na jiné věci byl benevolentní. Nedělal vědu z toho, když šlo celé mužstvo na pivo. Ale druhý den musel zase každý makat na 110%.


A pokud ne?


To si nikdo nedovolil. Tréninkovou morálku hlídá v Manchesteru vysoká konkurence. Na každé místo jsou dva stejně dobří hráči a za nimi čeká ještě hladový dorostenec. V tomhle má Ferguson lehkou situaci, úplně jinou, než by měl třeba u nás.


V lednu 1998, po půldruhém roce, jste Manchester opouštěl. Jak se k vám tehdy Ferguson zachoval?


Dobře. Půl roku předem jsme si sedli a dohodli se, že mě pustí, pokud nebudu víc hrát. Bojovat o místo proti Beckhamovi bylo složité. Ferguson mi pak dokonce přinesl čtyři nabídky z anglických klubů. Já se však rozhodl jít do Benfiky.


Jste s ním v kontaktu?


Ne. Naposledy jsme se potkali před pár lety, když jsem za Spartu hrál Ligu mistrů proti Manchesteru. Krásná vzpomínka. Najednou ztichla celá sparťanská kabina, ve dveřích totiž stal Ferguson a hledal mě. Přišel se zeptat jak se mám, co rodina.


V Manchesteru je téměř čtvrt století. Jak mohl ve své pozici vydržet tak dlouho?


Angličané mají jiný styl vedení týmu. Ferguson je v podstatě manažer se širokými pravomocemi, kolem něhož rotují lidé. V Manchesteru se co dva roky mění první trenér i kondiční trenér. Perfektně tam funguje skauting hráčů, to je velká zásluha Fergusona. Má cit pro výběr hráčů. Dnešní mužstvo není vyjma Rooneyho příliš hvězdné, přesto hraje anglickou špičku. Ferguson má pořád úspěchy a to ho drží.


A kdyby se tým na dva roky potopil do průměru, skončí jeho éra?


To si nemyslím. Fanoušci nikdy nebudou žádat jeho hlavu. Ve světě platí, že když člověk něco umí, tak si ho lidé váží. A v Anglii to platí obzvlášť.




Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!