Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Nezaradené

Prepis rozhovoru zo Sport Magazínu Deníka Sport + Foto


Po predchádzajúcej dohode s redaktorom Deníka Sport p.Hronom, Vám prinášame prepis dvojrozhovoru, ktorý vyšiel dnes v prílohe Deníka Sport.


Kluci moji, do toho!


Oba se narodili a žijí daleko od míst, kde jsou doma FC Barcelona nebo Manchester United. Přesto je pro Valdemara Adamiše a Richarda Lohyňu v životě jen máloco tak důležité jako právě jejich oblíbený tým. Šéfové česko-slovenských fan-clubů Barcelony a United budou při zítřejším finále Ligy mistrů trnout. Pro jednoho z nich to nakonec bude slastný večer, pro druhého strašlivý. I o tom mluvili v dvojrozhovoru pro Sport Magazín.


Při focení se vzájemně škrtili, křičeli na sebe, mračili se. Ale bylo to jen naoko. Šéfové česko-slovenských fan-clubů FC Barcelona a Manchester United toho mají ve skutečnosti dost společného. Třeba fakt, že z porážky v zítřejším finále Ligy mistrů by se dostávali minimálně týden. Nebo to, že když se v sobotu trefí někdo z jejich oblíbenců, uslyší to celá čtvrť.

„Góóóóóóóóóóĺ!“

V tu chvíli bude Valdemaru Adamišovi z Prahy i Richardu Lohyňovi z Nitry jedno, kolik času, nervů a energie je stálo, aby byly jimi vedené fan-cluby uznány jako oficiální. Že doma musí tuhle svou kratochvíli dokola obhajovat. Dělají to přece pro klub, který milují. Kvůli kterému během víkendového finále ochotně zestárnou o několik let.


Pánové, jak finále dopadne?

FCB: „Barcelona vyhraje 2:0. Proč? Letos dáváme v průměru hodně gólů. A jelikož to Manchester úplně neuzavře, nějaké skuliny v jeho obraně budou.“

MAN: „Kdepak. Skončí to 1:0. Pro nás!“


Barcelonská mašina vám nedá ani gól?

MAN: „Na Barcelonu vymyslel pěkný recept Wenger s Arsenalem. Jen na to neměl obránce. Kdyby měl Ferdinanda s Vidičem, tak by Barcelona nebyla ve finále.“


Takže Wenger teď bude Fergusonovým učitelem?

MAN: „To zase ne! Ona se správná taktika na Barcelonu dá ušít, zničehonic ale stejně přijde nějaký záblesk Messiho nebo Xaviho geniality a může z toho být gól. Takže to bude otázka jedné branky. Na jedné, nebo na druhé straně.“


Za jak dlouho by vás přebolela prohra?

BAR: „Naštěstí je pak neděle a v pondělí už člověk zase musí do práce. (úsměv) Ale tak týden, dva by mi to trvalo.“

MAN: „Já bych to rozdýchával týden určitě. I proto, že končí Van der Sar, Neville, bůh ví, jak to bude se Scholesem.“


Na co jste ve finále kromě výsledku zvědaví?

FCB: „Jak dokáže Manchester ustát naše přihrávky ve středu pole. Jestli budou obránci Ferdinand s Vidičem skutečně tak kvalitní, jak říká kolega. Tak kvalitní, aby zastavili Xaviho přihrávky za obranu. Nebo Iniestovy kolmice. Zvědavý jsem i na Rooneyho, protože my teď v obraně nemáme zrovna ideální složení.“


A Messi? Jak si s ním můžou United poradit? Pokopat ho?

MAN: „To si nemyslím. My od časů Roye Keanea nemáme hráče, který by šel vysloveně po soupeři. Spíš si myslím, že ve středu nastoupí Fletcher s Carrickem a budou si ho přebírat.“

BAR: „Bude podstatné, koho nasadí proti Alvesovi na kraji vaší obrany. Alves dokáže pozlobit každého, když má svůj den. Kdyby byl na té straně i Pedro, měl by Manchester problémy.“

MAN: „Alves hraje napravo, že?“

BAR: „Přesně tak.“

MAN: „Tak tam bude Evra s Parkem. Myslím, že to tam budeme mít dobře zabezpečené. Park je bojovník, to bylo vidět v zápase s Chelsea. I proto říkám, že jednotlivé hráčské bloky jsou celkem vyrovnané, rozhodne jeden hvězdný moment, až to třeba někdo trefí do vinglu. Nečekám moc otevřený fotbal. Naši to budou vytlačovat na polovinu, Barcelona bude spoléhat na ten svůj házenkářský styl krátkých přihrávek.“

BAR: „A toho já se právě bojím, že nás budete chtít vytlačit na hranici poloviny hřiště. To je to, co jsem viděl ve čtyřech zápasech proti Realu Madrid. A vůbec se mi to nelíbilo. Přestože to budete hrát jinak, než jak to praktikoval pan Mou.“


Pan Mou?


BAR: „No jo, Mourinho.“

MAN: „Podle mého to Ferguson určitě udělá jinak než Mourinho. To přece nejde, postavit proti vám devět defenzivních hráčů plus Ronalda. Když nás Barcelona zavře, vždycky nějaký ten gól vstřelí.“


Zmínili jste Mourinha. Hlavně vy z Barcelony ho asi moc nemusíte, že?

BAR: „Ale jo, my jsme rádi, že je v Realu. (smích) Alespoň se mohou vymýšlet názvy jako Meton – od Mourinhův beton. Nebo se trefovat do jeho ufňukaných rozhovorů pro španělské deníky a sledovat jeho ublíženou tvář. Skvělý pohled. Navíc svým stylem přinutil Real hrát jako každý druhý ničím výjimečný tým, proti slabším útočit a proti Barceloně bránit jako nějaký celek z třetí ligy. Výjimečná je tak jen jeho arogance, která posílá Madrid do role stále ublíženého. Nakazí tím hráče a za rok nebo dva odejde jinam. Trosky, které po něm zbudou, vůbec neřeší.

MAN: „Já jsem se hlavně bál, když se říkalo, že by mohl jednou skončit v United. Zrušil by celou koncepci budovanou pod Fergusonem – zapracovat mladíky a odchovance. Budovat klub dlouhodobě, nejen na krátkodobé cíle, jako to udělal v Interu. Mluví se o tom, že má ve smlouvě klauzuli umožňující mu odejít do jednoho týmu v Anglii. Pevně věřím, že se nejedná o Manchester.


Když hrála Barcelona s Realem, bylo to pořádně vyhecované. Může to teď být podobné?

MAN: „Jakmile proti sobě jdou dva nejlepší týmy na světě, už to není třeba dál hecovat. Oba mají nějakou motivaci. Takový Piqué hrával v Manchesteru. Moc bude chtít dokázat, že měl dostat víc šancí.“

BAR: „United nám budou chtít oplatit dva roky starou porážku z finále Ligy mistrů.“

MAN: „Nebo si vezměte Van der Sara. Pro něj to bude poslední zápas za Manchester.“

BAR: „A faktor Wembley! Právě na něm Barcelona vyhrála nultý ročník Ligy mistrů.“


Bude pro vás finále Barcelona-Manchester největším zápasem posledních let?

BAR: „To se těžko hodnotí. Když jsme nedávno dali Realu pět gólů, bylo to taky úžasné.“

MAN: „Já bych zase mohl zmínit finále Ligy mistrů 1999. Po třiceti letech jsme hráli finále, dali jsme Bayernu dva góly v závěru, obrátili skóre. Fantazie.“

BAR: „Souhlasím, to byl moc hezký zápas!“

MAN: „Mám ho stáhnutý, sleduju ho často. Třeba když je smutno.“ (smích)


Máte taky zápas, který si pouštíte na spravení nálady?

BAR: „Historický dojem ve mně nechalo utkání, ve kterém Luis Enrique vyrovnával na 1:1 proti Realu. Nebo finále Ligy mistrů v Paříži 2006 proti Arsenalu. Tam tehdy hráli ještě Eto´o s Ronaldinhem.“


Třeba si jednou budete pouštět i tenhle zápas. Co byste si pro něj vzali od svého soupeře?

MAN: „Rozum Xaviho. To Manchesteru hodně chybí. Momentálně se tam zleva musel stáhnout Giggs. Od doby, kdy odešel Cantona, nebo Keane, je manchesterský střed všelijaký. Pokusy ve stylu Veron se neujaly. Žádné vypracované akce, ťukes do branky, to u nás nevidíme.“

BAR: „Já bych si přál Giggse. Nebo bouřlivější atmosféru na stadionu. To může Nou Camp anglickému publiku závidět.“


Zkoušeli jste se dostat k lístkům na letošní finále Ligy mistrů?

MAN: „Já se na to radši podívám v klidu u televize.“

BAR: „Uvažoval jsem o tom. Členové FC Barcelona mohou zažádat o lístek a pak se dělá losování mezi dvěma čísly podle toho, jak se kdo zaregistroval. Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Už jsem letos na Lize mistrů byl, na Arsenalu. Takže jsem spokojený. Teď už jen získat ten ušatý pohár a bude to dokonalé.“ (úsměv)

MAN: „Víte co? Já třeba v Manchesteru ještě na United nikdy nebyl.“


Vážně? A nepředhazuje vám někdo, že jste šéfem fan-clubu, který ještě nebyl na Old Trafford?

MAN: „Každý z nás je jiný. Taky přece neřeknete někomu, kdo při zápase málo křičel, že je slabý fanoušek.“

BAR: „Ono někdy i fandění doma před televizí je tak divoké, že si sousedi musí myslet, co to tam řve za blázna. Když mě přítelkyně poprvé viděla fandit, myslela si, že každou chvílí chytnu infarkt.“

MAN: „Moje manželka si při zápasech United pouští počítač, na uši nasadí sluchátka. Ale když dáme gól, slyší to s celým poschodím stejně i ona.“


Zkoušíte ze svých milých udělat taky fanynky?

MAN: „Sport nesleduje, ale toleruje ho.“

BAR: „Moje přítelkyně vždycky pozorovala, jak jsem hodinu před zápasem začal být nervózní. Časem jsem ji začal přesvědčovat, teď už má taky svůj dres, chodí se mnou na srazy fan-clubu. Zapojil jsem ji. Trvalo mi to ale rok a čtvrt.“

MAN: „Moje žena mě jen tak popichuje: Á, zase hraje City, viď?“

BAR: „No jo, tohle znám z práce. Tam mě popichují úplně stejně. Prý: Kolik jste těm rozhodčím zase dali? Moje odpověď zní: „Stačí si vzít dres s nápisem Unicef a jde to samo!“


Šli byste vůbec na pivo s fanouškem Realu, respektive City?

MAN: „Pokud je ten člověk trochu rozumný… Jsou takoví, kteří si nenechají nic vysvětlit. Jejichž tým hraje nejhůř na světě, ale stejně to bude pořád tím, že mu škodí rozhodčí. Mimo to – u nás je hodně fanoušků Chelsea, zato fanouška Manchesteru City snad ani neznám.“

BAR: „Asi myslíš skutečného fanouška. Protože pak jsou ještě fanoušci rychlokvašky.“

MAN: „Glory hunters. Ti, co přijdou a zase odejdou.“

BAR: „Ano. Ti, kteří začnou fandit City, protože zrovna teď jsou tam peníze a klub pořizuje slavné hráče.“

MAN: „A protože se právě teď klubu daří. I proto je vlastně dobře, když se dva roky daří a pak jeden třeba ne. Klub se od těch rychlokvašek aspoň očistí.

BAR: „Souhlasím. Přitom jak jsme se bavili o pořizování slavných hráčů – zrovna City tím teď třeba naprosto pokřivuje trh. Dává fotbalistům nemožné smlouvy. Vezměte si Tourého, kterého nám přetáhli. Dostal u nich smlouvu, která je pomalu lepší než Messiho. To je přece absurdní.“


Mluvíte o rychlokvaškách. Proč jste ale vy začali fandit klubům, které jsou od středu Evropy tak daleko?

BAR: „U mě to začalo náhle. Někdy kolem roku 2003 se mi začala Barcelona zničehonic líbit, myslím její styl hry. Už předtím jsem ji občas sledoval, ale tehdy to bylo něco jako vnuknutí. Až pak přišli hráči jako Ronaldinho, Eto´o, bavilo mě to. Vybavuju si i olympiádu v Barceloně 1992, kdy se hrál zápas na Nou Campu a tenhle stadion mi taky utkvěl v paměti.“

MAN: „Já to mám spjaté s rokem 1993, kdy do United přestoupil Roy Keane. Četl jsem o něm velký článek v novinách, líbil se mi. Velký zlom nastal v letech 1996, 1997, jakmile prodali Hughese, Kančelskise, nastoupila nová generace. Jako například Scholes. To je hráč přesně podle mého gusta.“


Jak dlouhá je cesta od běžného fanouškovství k místu šéfa zdejšího fan-clubu?

MAN: „Dlouhá. Já jsem se nijak zvlášť neangažoval. Ale vznikly problémy s původní česko-slovenskou webovkou United, na srazu ve Zlíně se řešilo, co s tím. A já jsem programátor, takže to nějak vyplynulo. Později jsme si řekli: Když už něco děláme, dělejme to pořádně. Nejen webovka, ale i oficiální fan-club. Byla to děsná práce! Komunikace s Manchesterem byla hrozná. Telefony, maily – neodpovídali, sluchátko nezvedali. Teď už jsme ale pokročili, fan-club existuje, k oficiálnímu uznání potřebujeme jen razítko.“

BAR: „Stát se tady oficiálním fan-clubem takového kolosu? To je šílená byrokracie. Babylón. Než se od klubu dostanete k hodnotné informaci, trvá to. Řekli nám: Udělejte tohle a bude to v pořádku. My to udělali, změnili jsme stanovy, přeložili je, ale najednou se v Barceloně změnilo vedení a my museli všechno řešit znova a jinak. Tohle se nám přihodilo třikrát. Užili jsme si. Taky čekáme oficiální schválení. Máme založené občanské sdružení, čekáme, až to klapne. Zájem rozhodně je.“


Kolik času, energie a peněz vás stojí funkce fan-clubáckého šéfa?

MAN: „O peníze nejde. Když klub milujete, dáte do něj i poslední korunu. Taky jsem se o tom už hádal s manželkou, ale zvládla to. Spíš jde o čas. Jen na webovce strávím denně dvanáct hodin. Nemusím na ní přímo dělat, ale třeba po očku hlídám diskuzi, aby se tam lidi neuráželi a podobně. Po nocích ještě dodělávám různé věci.“

BAR: „Já v práci nemám možnost se na stránky dívat. Takže přijdu domů a minimálně tři hodiny čistého času jsem u toho.“

Takže to od přítelkyně slyšíte.

BAR: „Rozhodně. To je furt: Neseď pořád u toho, co tam děláš? Vysvětlujte jí, že si čtete články ve španělštině a překládáte je. Je to těžké.“


Co největšího jste kvůli svému klubu obětovali?

MAN: „Někdy nervy. Když si čtete komentáře pod svými články.“

BAR: „Čas. Ale to není oběť. To je dar klubu, který máte rád.“

Lukáš Hron



Valdemar Adamiš

Šéf CZ fan-clubu FC Barcelona

Věk: 30 let

Povolání: certifikátor výdajů Strukturálních fondů EU
Internet: www.fcbarcelona.cz


Richard Lohyňa

Jeden ze tří šéfů CZ a SK fan-clubu Manchester United

Věk: 29 let

Povolání: programátor

Internet: www.devilpage.cz



Tři oblíbenci z „mého“ klubu

Valdemar Adamiš, Barcelona

Rivaldo

„Hodně mě ovlivnil, i herně. Taky toho při fotbale moc nenaběhám, takže jsem se v tom jeho přístupu trochu našel. (smích) Ale bez legrace – jeho hra se mi vážně vždycky hodně líbila, dělal na mě dojem.“


Xavi

„Ze současného kádru Barcelony ho mám jasně nejradši. Myslí hlavou, týmu dává myšlenku i styl. Vím, že všichni opěvují hlavně Messiho, jenže já mám zkrátka větší slabost pro hráče, který Španělům pomohl ke dvěma velkým trofejím.“


Johan Cruijff

„Pro Barcelonu udělal strašně moc, nejen jako hráč, ale i jako trenér. Těžko ho v tomhle může kterýkoliv člověk v historii klubu překonat. Pořád dění nějak ovlivňuje, je tím mocným pánem v pozadí. Má můj obdiv.“


Richard Lohyňa, Manchester

Peter Schmeichel

„Tenhle chlapík je pro mě jasná jednička, přestože si to na konci pokazil, když po odchodu z United zamířil ještě do City. On byl osobnost. Málokdo dokázal seřvat Keanea. A jeho zákroky? Něco famózního. Pan Brankář.“


George Best

„Jeho mám ze starých záznamů hodně nakoukaného. Jak on se hýbal na hřišti, to někdy vypadalo, že ho snad vzal vítr. (smích) Dokázal v klidu přejít přes tři, čtyři hráče, byl úžasný. Geniální. Snad nejlepší hráč v historii. Škoda ho, jak dopadl.“


Paul Scholes

„Je jedním z mých nejoblíbenějších fotbalistů. Vždycky ví, co má hrát. Je rozumný. Svým způsobem se trochu podobá Xavimu. Kdyby byl trochu jiný svou fyzickou konstitucí, ještě teď by mohl odehrát celé zápasy v parádním tempu.“


Rozhovor bo zverejneny v prílohe Deníka Sport – Sport magazín


PS1: zatiaľ som nedostal k dispozicii fotky, akonahle ich budem mat, tak ich sem pridam



Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!