Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – Manchesteru United
Nezaradené

20 let génia

Ryan Giggs zažil mnoho, ale co je pro anglický fotbal hlavní – stále má co dokazovat. Jeho cesta nekončí.


Říká se, že každý má své přátelé i nepřátelé. U fotbalistů to platí rozhodně – jeden tábor hráče miluje, druhý mnohdy nenávidí. Je tu však jedna osobnost, u kterého to prakticky neplatí. Tím velikánem je Ryan Giggs, jehož nelze nesnášet, ale pouze obdivovat.


Velšský křídelník včera slavil 20. výročí od svého prvního debutu. Zní to až neuvěřitelně. „V týmu jsou dokonce někteří hráči, kteří ještě nežili, když jsem debutoval. Mě to ale nevadí,“ říká hrající legenda Manchesteru United.


Giggs poprvé navlékl dres United 2. března roku 1991. Bylo mu teprve sedmnáct let, když střídal Denise Irwina. Že by se mu debut dvakrát povedl, se říct nedá. United prohráli s Evertonem 2:0. Možná i proto 37letý Velšan prozradil, že si tento skok do velkého fotbalu příliš nepamatuje.


Tehdy to byli zcela jiní Red Devils. Ti čekali už čtvrt století na ligovou trofej. Jakoby byl Giggs tím pomyslným čtyřlístkem pro štěstí, po němž nastaly na Old Trafford nejlepší doby v historii. Giggs a jeho parta byla doslova k neporažení.


Jak čas plynul, Giggs nasbíral nespočetně trofejí, uznání a pochval. Dokonce překonal Sira Bobbyho Charltona v počtu odehraných zápasů za Manchester United a to už před více než dvěma roky. Ryan Giggs je jednoduše ztělesněním manchestrovského klubu, za nějž hrála celá řada velkých osobností. Těžko ale věřit, že někdy někdo velšského rychlíka překoná.


„Když začínáte, o 20 letech nepřemýšlíte, ale jak se to blíží a blíží, tak už trochu ano. Ale 20 let v tomto klubu, na to jsem opravdu pyšný,“ říká.


Giggs za tu dobu zažil řadu pádů, ještě ale více úspěchů a poznal rovněž desítky hráčů, které se za celou dobu jeho působení na Old Trafford mihly.


„Pravděpodobně Roy Keane,“ odpověděl na nedávnou otázku, koho považuje za nejlepšího hráče, který za jeho éry v dresu United nastupoval, byť dříve označil Paula Scholese. „Když Bryan Robson hrál, myslel jste si vždy, že neprohrajete. Pak ale Robbo odešel a Roy ho nahradil. S ním jsme se cítili neporazitelně,“ zdůvodňuje své rozhodnutí.


Mezi největší přátelé řadí ale jiné, a to ty, s nimiž vyrůstal. „Paul Scholes byl vždycky ticho, dokonce už v dorostu. Nevillové svůj fotbal zase žrali. Gary neustále něco organizuje. Nicky Butt byl zase vtipálek. Tato směs osobností pomáhala. Byli to opravdoví kamarádi.“


Největším pomocníkem byl ovšem Sir Alex Ferguson, který vzal Giggse do své péče, jak to umí snad jen on.


„Pamatuji, jak jsem běžel domů od mého kamaráda, na rohu se otočil a viděl velký Mercedes. To byl poprvé a naposledy, kdy jsem mohl přijít pozdě,“ vzpomíná na jedno z prvních setkání s manažerem Reds Devils.


„Jednou z věcí, které mi poprvé řekl, bylo, že tu mám plno trenérů, kteří mi pomůžou po fotbalové stránce, ale pokud budu cokoliv potřebovat mimo fotbal, mám dveře stále otevřené. Pomohl mi, protože tehdy můj život nebyl jednoduchý. Moje rodiče se rozváděli a on to věděl. Znal jména vašich rodičů. Takové maličkosti vás přiměly k tomu, že jste chtěli hrát pod ním.“


Giggs také vypráví o tom, jak po svém debutu ho Bryan Robson se Steve Brucem nabudili, aby si šel říct Fergusonovi o klubové auto, které si jako hráč prvního týmu už zaslouží. „Naprosto se zbláznil,“ vzpomíná na svou chybu, když se nechal vyburcovat.


V té době byl fotbal úplně jiný. Giggs pobíral pár liber a byl šťastný. Kdo ví, jak by dnešní fotbalisté zareagovali, kdyby dostali smlouvu se 120 librami týdně.


„Když jsem byl mladý, lajnovali jsme hřiště a neprodávali jsme své zážitky ze svatby,“ vzpomíná. „Začínal jsem na 29 librách, což byla základní mzda, ale moje první řádná výplatní páska byla okolo 120 liber. Byl jsem rázem boháč. Moji kamarádi stále studovali a já si vydělal víc než stovku týdně.“


Ta skromnost zůstala s Giggsem dodnes. Například Mike Pattenden, který s tímto velšským reprezentantem dělal rozhovor před třemi roky pro Daily Mail, napsal, že po něm fotbalista žádné peníze nechtěl oproti jiným. Žádnou prvky rozmazlenosti, které jsou s mnohými hráči spojené, jednoduše nenajdete.


„Moji první prací bylo čištění šatny, sbíral jsem také kužele nebo míče. Musel jsem pro ně také jednou běhat. Peter Schmeichel za mnou přišel, že lítají všude kolem. To mladíci vždycky dělali. Čistili také kopačky nebo lajnovali hřiště, cokoliv. Tomu se říká disciplína, která vás naučí k respektu.“


„Fotbal se ale změnil. Jde samozřejmě o vtipy, ale Wazza řekne něco ve stylu ‚Chci být kapitánem‘. O ničem takovém jsme v jeho věku ani nesnili. Kluby musí ale investovat do mládí, což znamená, že 16letí hráči dostanou spoustu peněz, aby neodešli. Když jsem přišel já, o peníze nešlo – vše, co jsem chtěl, bylo hrát za United.“


Změny nastaly také ve stylu chování jednotlivých klubů. Příchodem Romana Abramoviche a dalších bohatých majitelů se tlak na úspěchy zvýšil. Vše je potřeba hned, na nic čas není.


„Někteří manažeři jsou donuceni platit hráčů víc, protože nemají čas na budování. Jsou tedy zoufalí a doslova kupují tým. Pak možná fanoušci vidí hráče, kteří si nezaslouží za jejich tým hrát.“


Giggs mezi takové fotbalisty nepatří. Naopak se dá očekávat, že brzy bude procházet vedle své sochy na Old Trafford. Tu si jistě zaslouží.


Oblíbený však není jen v rudé části Manchesteru, ale prakticky po celém světě. Slovo kontroverze tento hráč prakticky nezná. Byl a je plně oddán fotbalu.


„Příchodem do prvního týmu se začne o vás hodně mluvit, pohybují se kolem vás slavné dívky, fotografové,“ vzpomíná na první perné chvilky své slávy, kterou nikdy nemusel.


„Týdny novináři ryly do mé rodiny, mého otce a jeho spory s mámou. To bylo… Neměl jsem to rád.“


„Samozřejmě že jsem chodil s několika slavnými holkami, ale bylo mi 18 nebo 19 a už se mi nelíbilo, že nás fotografové pronásledovali. Teď je to ještě o něco těžší kvůli Twitteru a Facebooku. Jakmile se něco přihodí, informace letí po celém světě. Ale jde od toho odskočit. Pokud žijete relativně klidný život, můžete se na fotbal soustředit.“


Jestli by se našel přece jen odpůrce Giggse, pravděpodobně by byl z tábora Arsenalu. Ale to nejspíš jen kvůli slavné brance v roce 1999, kterou Arsenal vyřadil v dramatickém utkání FA Cupu.


„Byl to můj oblíbený gól z mnoha důvodů. Byla to skvělá trefa v jedné z největších fází soutěží – semifinále FA Cupu. A pomohl jsem nám získat nakonec treble,“ vzpomíná na slavný rok.


Právě s Gunners často Giggs a jeho spoluhráči soupeřili. Letos se tyto dramatické doby vrátily. „Mívali jsme Roye Keana a Nickyho Butta. Oni zase Patricka Vieiru a Emmanuela Petita. Byly to velké bitvy. Byl to hit, někdy až moc. Teď už je to trochu jiné kvůli hráčům. Už nemáme takové charaktery jako Keane, Viera, Keown,…,“ lituje.


Spíše se zaměřuje na zisk další trofeje, která by byla pro United už devatenáctá, čímž by se stali rekordmani. Pro fanoušky Red Devils by vše bylo pikantnější tím, že by se vyšplhali před Liverpool, čili před svého rivala.


„Jsem fanouškem United, ale musíte emoce oddělit. Pokouším se získat jen trofej. Vše ostatní je až poté, ale pro fanoušky by to bylo skvělé. V následujících týdnech nás čeká velký test, čekají nás důležité zápasy,“ říká.


Třebaže nejde slyšet jako Roy Keane nebo Gary Neville, kteří tým burcovali, svou přítomností tým táhne k úspěchům. A to také z důvodu, že nesnáší porážky. Byť získal řadu trofejí, být druhý Giggs jednoduše nesnáší.


„Například loni, když Chelsea získala double. Tohle rozhodně nechcete. Nechcete se tak cítit, jako my v létě. Naopak doufáte, že se budete cítit jako vítězové. O porážkách totiž přemýšlíte stejně tak jako o výhrách. Možná dokonce více. Zůstane to s vámi celou dobu. Jedete na dovolenou, ležíte na pláži, kde se snažíte užívat volné chvíle s dětmi. A taky to tak děláte, ale pak máte volnou chvíli a zase se ten pocit vrátí. Nemůžete tomu zabránit, jste naštvaní,“ popisuje a zároveň vzpomíná na nejhorší moment.


„Moje první ´full season´, kdy jsme prohráli boj o ligovou trofej s Leedsem. Byl ve mě hrozný pocit prázdnoty. Pak prohraná Champions League v roce 2009. Víte, že jste nehráli tak dobře, i jako tým jste nehráli tak dobře. Ale je to poslední zápas sezony, takže jste zničený. Hráli jsme špatně, to bylo na tom to nejhorší. U nás jste vždy pyšní, když dokážete zareagovat na nepříznivý stav, ale to se nám tehdy nepodařilo.“


Letos má Giggs šanci získat další tři trofeje – Premier League, FA Cupu a Champions League. „Od odchodu Cristiana Ronalda a Carlose Teveze a ztrát dalších velkých hráčů vím, proč lidé reagují, ale jsme stále ve silné pozici. Jsme na prvním místě, stále hrajeme v Champions League a FA Cupu.“


Občas se fotbalová veřejnost diví, kde stále vůbec hledá motivaci. Vždyť všechny trofeje slavil už nesčetněkrát. Druhou tajemnou otázkou je, jak je vůbec možné se tak dlouho udržet v top formě.


„Zpočátku je to o touze dostat se do týmu a zůstat v něm. Někteří hráči ztratí časem vůli, ale já ne. Dokonce i v tomto věku pořád toužím po hraní. Popravdě si fotbal užívám ještě víc. Hrál jsem za Wales a je rozdíl mezi hraním za Wales a United. Je daleko snadnější, když máte kolem sebe kvalitní hráče, to mi věřte,“ svěřuje se.


„Nestarám se o tom, co bylo, ale co je. Jsem zvědavý, co ještě dokáži. Především se s tím ale musíte narodit, je to genetika. Pak se jen musíte pokusit žít správným způsobem. Když mi bylo 30, změnil jsem trochu život. Začal jsem chodit třeba na jógu, nepil jsem alkohol a dával jsem si pozor na dodržování diety. Nejen před a po zápasech, ale každý den.“


Nyní se fanoušci United jen přejí, že koncem Ryana Giggse neskončí zároveň tato slavná éra. To už ale předbíháme. Momentálně se zdá, že je tento borec nesmrtelným. Rozhodně bude o něm napsáno ještě mnoho.


Citáty


Eric Cantona je ohromný hráč, ale ne tak dobrý jako Ryan Giggs. – Johann Cruyff.


Mladý Giggs byl jak baleťák. Mohl by tančit na ledu. Nikdy jsem neviděl mladého hráče jako jeho a to jsem zažil Busby Babes. Vyrazil mi dech. – Eric Harrisson, bývalý trenér mládeže.


Pro starší hráče bylo skvělé, že měli kolem Giggsyho. Když odcházel z tréninku, všechna děvčata běžela za nim a za Leem Sharpem. My jsme mohli odejít bez jakýkoliv problémů. – Bryan Robson.


Když je v top formě, neexistuje na světě tým, které dokáže zabránit jeho rychlosti a průnikům. – Sir Alex Ferguson


Beckham a Scholes ukázali svůj talent v anglické reprezentaci jako gólový střelci, ale Giggs je nejlepší. – Alessandro Del Piero


Giggs je opravdová extratřída. – Zinedine Zidane.


Díky Ryanovi věříte, že existuje fotbalový bůh. – Ron Atkinson


Téměř jsem brečel, když jsem ho viděl hrát. – Alan Smith, který ho vedl na škole


Giggs je rozbuška, muž, díky kterému může Manchester United explodovat. – Jean Tigana



Petr Kotrlík, premierleague.cz

 



Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!