Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Nezaradené

Co týden dal a vzal II

Je tu závěr týdne a opět se můžeme podívat, co se v něm událo. Tedy přesněji, podíváme se na to, co nás v nejbližší době čeká. A také se mrkneme na hru United z pohledu, z jakého by to žádného fanouška snad ani nenapadlo. No a taky se letmo zmíním o dnešním Carling Cupu.


Wigan zdolán, Chelsea na řadě


V Carringtonu se dost možná ještě slaví sobotní nejvyšší venkovní výhra v sezoně, už za několik dní ovšem Red devils čeká v anglické Premier league zápas, který se dá klišoidně označit jakožto „ten nejtěžší“, „zápas sezony“ nebo taky „zápas o titul“. V tom posledním případě prosím nezaměňovat pojmy s dojmy, o titul už hraje pouze Manchester United, z pohledu Chelsea je to spíše zápas o Ligu mistrů. Titulu mohla říct adios už před několika týdny.


V poslední době začal Alex Ferguson hodně obměňovat sestavu. To by se na první pohled mohlo zdát jakožto poctivá příprava na úterý. Určitě pro něj musí být velmi pozitivní zjištění, že má v týmu tři útočníky, kteří umí dávat branky. Kdo ale proti scumům nastoupí? Bude to nejlepší střelec ligy Berba, Rooney (bez přídomku, aby mě tu někteří nechtěli na dalším srazu zabít 🙂 ) nebo Hrach? Osobně si myslím, že by to mohl být právě Hernandez ve spolupráci s Berbou. Už při přečtení si sestavy před zápasem s Wiganem jsem si říkal, že se Javier musí proti pomalé, chaotické a hlavně chybující obraně Latics prosadit. A to on dokázal hned dvakrát.


Vyhovovat by mu mohla i obranná řada Chelsea. Ta sice nebude hrát ofsajd systém na útočné polovině jako Caldwell s Alcarazem, ale ani John Terry není tím obráncem, jakým byl třeba teprve loni. A rychlý Chicharito by mohl na Stamford Bridge vnést trochu čerstvého větru do vlasů anglickému (teď už bývalému) kapitánovi. Rooney si v současné době zaslouží tak maximálně vyšší tréninkové dávky v Carringtonu no a Berba je logická volba. Slovo logická je ale potřeba brát s rezervou, co když Alex přijede bránit 0:0 a my se dočkáme dalšího antifotbalu? Co je ale hlavní, Rooney by měl vychladnout. Co předvedl na DW Stadium bylo doslova odporné.


Útok máme z krku, můžeme přejít k záloze a zastavit se hned u Michaela Carricka. Protože by to ale byla z mé strany zaujatá a trvdá kritika jeho hry obsahující sprostá slova jako „scouser“, „Balotelli“, „City of Manchester Stadium“ nebo nedejbože „Řepka“, tak rychle pokračujme dále ke triu Fletcher, Scholes a Nani. Záložní řada v tomto složení je v momentální situaci to nejlepší, čím Fergie disponuje. Lektvar na Chelsea namíchán z těchto záložníků a okořeněn Giggsem může být tím pravým ořechovým. Ale zase. Průser a trhlina v teorii. Scholes odehrál proti Wiganu 77 minut, a proto je nepravděpodobné, že by v krátkém časovém intervalu mohl naskočit do dvou utkání od začátku. Místo něj se tedy pravděpodobně budeme dívat na Gibsona a sledovat, jak si to s Mikelem rozdá o nelichotivý titul „Žebrák zápasu“, kde do konečného prvenství může výrazněji promluvit ještě Samolon Kalou.


O obraně se nemá smysl zmiňovat, tam je to vše jasně dané jak koleje pro šalinu. Kvarteto Evra-Vidič-Smalling-Rafael je víceméně tutovka. Chris Smalling v úterý s Olympiquem jasně ukázal, kdo že je to nástupce Ria Ferdinanda. Doufejme tedy, že úterky jsou jeho šťastné dny a po zápase na Stade Vélodrome se mu bude dařit minimálně stejně dobře na Stamford Bridge. No a konečně brankář. Tam nastoupí Conor Devlin, o tom tiež niet pochýb.


Jak americký fotbal inspiroval Fergieho


Tato část blogu je kompletně přeložena, tak mě za to nekamenujte, pokud nebudete souhlasit. Myslím si ale, že je to dost zajímavé čtení, proto by byla škoda to sem nedát. Ten, kdo se o americký fotbal zajímá hlouběji, snad promine nepřesnosti v následujících odstavcích.


V americkém fotbalu existují pouze dvě formace- útok a obrana. Útok chrání quaterbacka a otvírá prostor pro běžce. Ti obvykle přeberou míč a po stranách jej nesou vpřed. Z toho inspiraci si bere i Alex Ferguson a jeho 4-5-1 americký fotbal docela připomíná.


Ve Fergieho systému na dva centrální záložníky, obvykle Anderson s Fletcherem, tvoří tito dva jakousi zeď, která vyřazuje ze hry soupeřovy záložníky. Michael Carrick, případně Paul Scholes zase hrají stažení za touto dvojicí a posílají přihrávky na křídelní hráče, jenž se rychlostně snaží prosadit po stranách. ´Quaterback´ v tomto případě přenáší veškerou zodpovědnost na křídelního hráče, na kterém celý systém stojí a padá. Má totiž dvě možnosti. Buď s míčem mazat po straně a přihrát do vápna, nebo se sám pokusit o zakončení. Nicméně tyto křídla jsou dostatečně podporovány tzv. „falešnou devítkou“, v případě United obvykle Rooneym. Falešná devítka je útočník, který se stahuje hluboko do pole a jeho pohyb může být smrtící. Zvlášť když na sebe natáhne jednoho, případně oba střední obránce a vytvoří tak manévrovací prostor pro další hráče. Tato varianta velmi dobře fungovala v utkáních s Arsenalem či Manchesterem City a je pravděpodobné, že jej bude praktikovat i proti Marseille v odvetě Ligy mistrů. Nebylo by to poprvé, kdy by Fergie experimentoval. Tento systém zkusil i v zápasech s Birminghamem nebo Blackpoolem a ačkoliv systém jako takový selhal, United nakonec z těchto utkání získali 4 body. Neúspěch mohl být připisován právě metodě pokus omyl, to je ale přirozené.


Tento nový systém má ale v sobě i několik do očí bijících slabin. Tou první je předvídatelnost. Modelová situace: Fletch s Andersonem vyběhnou vpřed a vytvoří tak prostor pro Carricka/Scholese. Ten dlouhou přihrávkou najde křídelního hráče Naniho/Parka/Valenciu/Giggse. Rooney se stáhne hluboko do pole a vytvoří tak prostor a křídelníci se snaží o skórování. Přestože se Rooneymu v loňské sezoně střelecky dařilo, a to navzdory systému 4-5-1, nynější situace je taková, že na bránící hráče už tolik nefunguje a obránci dobře drží pozice.


Další slabinou je hlouboce stažený playmaker. S Carrickem z formy a Scholesem, jenž už nezvládá rychlé tempo hry obzvlášť pod presinkem, může být samotná akce zmařena už ve svém zárodku. V posledním manchesterském derby se Fergie pokusil Scholese chránit Johnem O´Shea namísto Rafaela. Krajní beci se tak pod tlakem musí postarat kromě bránění i o ochranu playmakera (quaterbacka) spolu s Andersonem a Fletcherem razícími cestu. Teoreticky tito obránci pomáhají playmakerovi zvládnout situaci, pokud je napadán a dostat jej tak z těžké situace. S vysunutými krajními obránci je ale celý systém ještě čitelnější než předtím.


Ať už převažují pro nebo proti, Alex Ferguson se zdá být touto novou taktikou velmi zaujatý. Například v nedávném utkání s Crawley, kde toto rozestavení zkoušel, zřejmě proto, aby ji ještě více vypiloval k dokonalosti. Rozestavení se změnilo až s příchodem Rooneyho, kdy 69letý Skot přešel na rozestavení 4-2-3-1. Katastrofální a upřímně řečeno bolestivé to sledovat při zvážení, jaký zápas mohl být. A přitom jediná zajímavá věc byla změna systému. Při tomto rozestavení totiž k playmakerovi přibyl další záložník-ochránce, který umožňoval krajním obráncům častěji podporovat útok.


Je zcela jasné, že manažer počítá s mohutnou podporou útoků krajních beků. O něco jasnější je ale i jeho přesvědčení o novém systému 4-5-1.



Carling Cup putuje na St. Andrews


Jak už jsem předeslal v úvodu, krátce je potřeba se zmínit i o dnešním finále Carling cupu ve Wembley, kde si po vítězství 2:1 došel pro trofej Birminghamu City. Protahovat to nijak nebudu, ostatně na partnerském webu premierleague.cz si toho zajisté přečtete dost a dost. Jen se podělím o několik mých poznatků.


V první řadě gratuluji Benu Fosterovi, který má Carling Cup snad předplacený a kdyby v létě přestoupil do Millwallu, tak jej vyhraje taky. Gratulace samozřejmě i Alexi McLeishovi, který se toho od Fergieho při působení v Aberdeenu evidentně dost naučil.


Arsenal si tak čekání na trofej musí o rok prodloužit. Věřím ale, že sedmička pro ně bude šťastné číslo. Přesně tolik let totiž čekají/budou čekat na jakoukoliv trofej.


No a to nejlepší jsem si musel nechat až na úplný konec. S Manchesterem United to nemá vůbec žádnou spojitost, ale pro mě osobně to hodně znamená. Kevin Phillips, nejlepší kanonýr ligy v sezoně 1999/2000, kdy dokázal nasázet soupeřům 30 branek a vyhrát tak prestižní ocenění Zlatá kopačka pro nejlepšího evropského střelce, se ve svých 37 letech dočkal první klubové trofeje. Do zápasu sice nenastoupil, ale finále by se bez jeho gólového příspěvku ani nemuselo hrát. Ve 4. kole proti Brentfordu totiž v nastaveném čase vyrovnával na 1:1 a na následné penalty Birmingham postoupil. Takže i jemu velká gratulace!



Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!