Devilpage.cz / sk – Fanúšikovské stránky najväčšieho futbalového klubu na svete – MUFC
Nezaradené

Rozhovor s Rio Ferdinandem nejen o fotbale

Stoper Manchesteru United odpovídal na otázky týkající se nejrůznějších témat jako je bránění nejlepších hráčů světa, jaké byly jeho začátky u United či o jeho budoucí funkci manažera…


Za částku bezmála 30 milionů liber přestoupil Rio Ferdinand 22. července roku 2002 z rivalského Leedsu United do Manchesteru United a stal se tak nejdražším stoperem historie fotbalu. Na Old Trafford se stal ikonou mužstva a v současné chvíli patří k nezkušenějším hráčům týmu a nejlepším středním obráncům planety.


Kdo je podle něho nejlepším zakončovatelem nebo zda bude hrát někdy v zahraničí. O tom všem hovoří Rio Ferdinand v tomto interview.


Od té doby, co jsi začal být ve svých patnácti letech přirovnáván k legendárnímu obránci Bobby Mooreovi, jsi byl pod neustálým tlakem. Jak se s tím vyrovnáváš?


„Když jsem začínal, měl jsem kolem sebe vždycky ty nejbližší lidi. Moji matku a otce, ostatní členy rodiny a také přátele. Od nich se mi dostávalo obrovské podpory. Myslím si, že k tomu všemu přispělo i mé osobní odhodlání bojovat a překonávat překážky. Můžete se buď utopit anebo zkusit plavat a já vždy dávám přednostu té druhé možnosti. I když už jsem několikrát stál tváří v tvář nepřízni osudu, dostal jsem se třeba pod tlak díky velké reklamě nebo do stresu, který vznikl, když jsem přestoupil za obrovský poplatek do Manchesteru United, ale naštěstí pro mě, už je to za mnou a podařilo se mi tím nakonec projít. Daří se mi překonávat i ty nejsložitější situace.“


Mnoho špičkových profesionálních fotbalistů, kteří v minulosti čelili velkému tlaku, podlehlo alkoholu. Je to podle Tebe tím, že současní hráči mají jiné, řekněme lepší vzdělání?


„Nemůžu mluvit za jiné kluby, ale v United se dostává dětem už od mala mnoha školením, která je učí, jaké to je být profesionálním fotbalistou. Jejich procesu růstu a vývoje napomáhají vlivy médií a také podpora sítě lidí, na které se mohou obrátit a promluvit si s nimi o svých problémech. Dnes mají určitě mnohem více možností, jak se vyrovnat s potížemi, které přicházejí…“


„Ty jsi bez pochyb jedním z nevytíženějších hráčů novodobé éry Premier League mimo fotbalové trávníky. Pomáhá ti to s tlakem?


„Určitě. Někdy se můžete velmi hluboce zamýšlet a zabývat tím, že je toho všeho až příliš moc. Já jsem ten typ člověka, který nemá moc volného času, takže by mohlo to skončit přemýšlením o tom, kolik toho všeho je a pokračovat až do nekonečna a pak bych možná na něco přišel a stala by se z toho posedlost, která může mít negativní dopady. Proto se musím věnovat mé manželce a mým dětem anebo se vrhnout k psaní a vytvořit něco pro můj časopis, # 5. Líbí se mi být zaneprázdněný. Je to k ničemu, když nemáte radost ze života.“


Jak si se cítil, když jsi poprvé vešel do šatny United, byl tam tehdy někdo z hlavních postav…?


„No samozřejmě jsem cítil určitý tlak během tréninku, Roy Keane – obrovská osobnost a kapitán týmu, a pak další světové hvězdy jako Verón nebo Nistelrooy a vy víte, že se jim v hlavě objevují myšlenky typu:“  ‚No to je něco.  Ty si stál 30 000 000 liber? Tak uvidíme, co nám předvedeš?‘ „Takže ten tlak je nepopiratelný. Ale naštěstí pro mě se mi dostalo neskutečně vřelého přivítání a přijetí a to je jedna z nejlepších věcí, co se hraní za Manchester United týká. Je to tak velký klub, ovšem je i pokorný a skromný zároveň.“


Jaké odlišnosti Tě na první pohled nejvíce zaujali, ve srovnání s působením v ostatních klubech, ve kterých jsi hrál?


„Vzpomínám si, že jsem na Mistrovství svět v roce 2002 mluvil s Nicky Buttem a on mi povídá:“ ‚Poslyš, když přijdeš do Manchesteru United, zjistíš, že pozornost, které se ti dostává, je mnohdy větší jinde, než v samotné Anglii.‘ „Pak na své první cestě s týmem do zahraničí, konkrétně do Aarhusu v Dánsku, to bylo jako být členem kapely The Beatles. Fanoušci tam kempovali na silnici před naším hotelem a křičeli a řvali nadšením i v tom hotelu. To jen ilustruje, jak lidé tento klub zbožňují a vy si pak zároveň uvědomíte, že jste součástí té obrovské rodiny.“

 

 

Které kluby jsou podle Tebe ty nejlepší, proti kterým jsi dosud nastoupil?


„No je to těžké říct. Barcelona nám dala v Římě ve finále Ligy mistrů docela lekci, a když jsem hrál ještě za Leeds, v semifinále Ligy mistrů v roce 2002 nás porazila Valencia, která tehdy hrála opravdu velmi dobře. Neměli sice tolik hvězd a takový ohlas jako má Barcelona, ale bylo neuvěřitelně těžké s nimi hrát. Zažil jsem také madridský tým ‚Galacticos‘, takže jsem hrál proti Zidanovi, Raúlovi nebo Ronaldovi, který nám tehdy doma vstřelil hattrick a vysloužil si bouřlivé ovace od celého Old Traffordu. Oni byli také hodně speciálním soupeřem. Takže s Barcelonou jsou to pravděpodobně oni a Valencia, kdo patří mezi tři top týmy, proti kterým jsem kdy nastoupil.“


 


Jaké máš pocity, když vidíš Leeds v současné chvíli?


„Je to zklamání. Nikdo nevidí rád, když má starý tradiční klub takové problémy. Ale myslím si, že kdybyste se teď zeptali na stejnou otázku fanoušků Leedsu, oni by Vám objasnili, jak se věci mají, protože oni celé té situaci rozumějí. Kdyby totiž Leeds tehdy neprodal své nejlepší hráče, ale naopak kupoval nové, je docela možné, že by ten klub v této chvíli už neexistoval.“


Už jsi pár klubů prošel a setkal ses se spoustou talentovaných hráčů a v Anglii zažil několik generací útočníků. Kdo byl tedy podle Tebe nejlepší zakončovatel, kterého jsi viděl?


Robbie Fowler, Ole, Ruud a Ian Wright jsou ti nejlepší. Řekl bych, že Robbie měl prostě dar od přírody, on dovedl dát gól odkudkoliv. Ve vápně, z dálky nebo hlavičkou. Je obrovská škoda, že byl tak často zraněný, protože to byl nejen výborný útočník, ale také skvělý kluk. Jen co přišel do Leedsu (z Liverpoolu, pozn. red.) hned se usadil a kolem něho bylo vždycky hodně veselo. Přezdívku ‚Bůh‘ si nevysloužil pro nic za nic.


Nejlepší nahrávač?


Paul Scholes. On dokáže cokoliv. Krátké, dlouhé, přes celé hřiště, zpětné přihrávky, které klidní hru. Je to zkrátka nahrávač, kterému podle mě v tomto ohledu, jen hodně málo hráčů sahá výše než po kotníky.“


Nejinspirativnější hráč?


„Roy Keane, Wayne Rooney a Cristiano Ronaldo. Každý z jiného důvodu. Keane asi proto, že hraje přesně tak, jak si před zápasem řekne. Waynovi kombinační schopnosti a nadšení a zápal pro hry jsou také inspirativní. A Ronaldo pro jeho činy, které na hřišti předvede.“


Kdo dělá nejhorší zákroky a skluzy?


„(Směje se) Scholesy.“


 


Největší reptal?


„Já.“


Nejtěžší soupeř?


„Raúl a Zidane. Bylo těžké hlídat jejich pozice a zajistit aby přes Vás neprošli. Bylo pouze na Vás, jestli si je budete hlídat anebo jim pak míč vezmete skluzem, až se na Vás budou řítit. Co se fyzické vybavenosti, týká tak to jsou Mark Hughes a Kevin Davies. Hughes byl hráč, který doslova létal po hřišti po celý zápas a byl často u míče a já vím, že kdybych s ním měl po tu dobu držet krok, určitě bych mu nestačil. Ve vytrvalostním souboji by mě porazil. A v tlačenici ve vápně, bych s ním měl také problém, při bránění v hlavičkových soubojích.“


Nejlepším s kým si kdy hrál, byl…?


„Ronaldo je můj oblíbený hráč současného fotbalu. Jestliže se mu budou vyhýbat vážná zranění, myslím si, že se může stát nejlepším fotbalistou všech dob.“


Zdá se, že je to dost nevděčná činnost, přispívat na charitu jako fotbalista. Lidé neustále poukazují na Vaše mzdy. Jak důležité je pro Tebe dávat něco na charitu?


„Jako fotbalista mám vysoký profil a zná mě hodně lidí a díky tomu se mohou ostatní dozvědět o tom, že na charitu přispívám. Já osobně to vnímám jako odpovědnost. Lidé se pak podívají se do novin a řeknou si:“ ‚On stále dělá něco pro charitu, ale až bude starší člověk, musí si něco vydělat sám pro sebe.‘ Ale takhle to já nedělám. Aby si veřejnost myslela, že si šetřím na důchod. Musíte umět vyvést veřejnost z omylu a charitě se opravdu věnovat. To je způsob, jakým to dnes funguje. Když jsem vyrůstal, myslel jsem si, že bych své postavení mohl pro sebe více využít, tak abych z toho něco měl. A není to jen o tom, že to dělám z nějaké zatrpklé vášně, využíval jsem to jen k věcem, které pro mě měly význam a se kterými mám skutečnou spřízněnost. Myslím si, že pokud jste se rozhodli přispět na nějakou charitu, pak se Vás na to budou ptát v rozhovorech, aby na Vás lidé mohli ukázat prstem a říct, že jste si to vymysleli.“


Pro Tvůj časopis jsi dělal rozhovor s raperem 50 Centem, byl jsi před tím nervózní?


„Hrozně moc. Jednak to byl můj první rozhovor, který jsem pro můj časopis dělal, a pak on je někdo, kdo dosáhl ve svém životě obrovského úspěchu. Není to jen o tom, v jakém komfortu si žije, ale také je to vysoce postavený podnikatel. Takže to, že přijal mou nabídku na rozhovor, bylo úžasné. Ovšem jakmile se dostavil, byl klidný, uvolněný a vše plynulo hladce. Myslím jen, že narazil do kamery.“


Jsi jedním z těch, o kterých se hovoří jako o budoucím fotbalovém manažerovi. Jak velká je pravděpodobnost, se tak stane?


„Pokud se mi taková příležitost naskytne, pak se jí určitě budu zabývat a přemýšlet o ní. Ale v tuhle chvíli mi ještě nějaký ten rok, než pověsím kopačky na hřebík, zbývá, takže mám ještě dost času něco takového zvažovat.“

 


Kdo by byl Tvoje ideální číslo dvě?


„Gary Neville. On je perfektní a tak to i zůstane, tečka.“


Než půjdeš do fotbalového důchodu, nechtěl bys pobýt trochu víc času na slunci?


„Nebudu hrát v zahraničí. Jsem už prostě takový. Jsem v Manchesteru United a miluju to tady. Proč se vracet o krok zpět?“




Takže tady budeš i za deset let?


„Buď budu mít nějakou činnost ve vedení klubu, nebo budu dělat věci týkající se školního vzdělání, něco jako tělocvik. Budu také pracovat na svém časopisu a věnovat se charitě.“


Kvůli čemu nemůžeš v noci usnout?


„Když prohrajeme.“


Vyber někoho, s kým by sis chtěl na jeden den vyměnit život?


„Barack Obama, aby všichni zjistili, jestli je to opravdu on, kdo rozhoduje nebo jestli je to jen loutka americké vlády.“


Ok, nakupujeme a mají úplně všechno, co chceš?


„Jachtu…nebo pivo.“


Takže se dostáváme k jídlu. Co nám uvaříš?


„Mořského okouna s avokádovým salátem.“


Nejlepší věcí na tom být fotbalistou, je pro Tebe…?


„Vítězství.“


A nejhorší?


„Prohrát…“



Pre zobrazenie komentárov sa musíte prihlásiť!